8 As 312/2020 — Nejvyšší správní soud

8 A 142/2017- 110 - text 17 8 A 142/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému Ing. J. D., insolvenční správkyně zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2017, č. j. MSP-6/2017-SJL-ROZ/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení ze dne 24. 10. 2016, č. j. KRPA-308761/TČ-2014-000093, bylo vůči žalobkyni a dalším osobám zahájeno trestní stíhání za jednání spočívající v tom, že v době od 16. 5. 2014 do 16. 5. 2016 vedeni společným úmyslem, ke škodě věřitelů obchodní společnosti S.H.V. s.r.o., se sídlem U malvazinky 2671/28, Praha 5, odstranit majetek společnosti prostřednictvím zmanipulovaného exekučního řízení vedeného podplaceným exekutorem a správkyní závodu v exekuci. V jednání obžalované, která ve věci jednala jako správkyně závodu obchodní společnosti S.H.V. s.r.o., pověřená výkonem exekuční činnosti soudním exekutorem, byl spatřován: 1.1 zločin účastenství ve formě pomoci ke zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku a přečin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první trestního zákoníku, 1.2 zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku a pomoc k přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) a b) ve spojení s § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. 1.3 zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku, 2. Rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti České republiky (dále též jen „ministerstvo spravedlnosti“ nebo „správní orgán prvého stupně“) ze dne 4. 1. 2017, č. j. MSP-204/2016-OINS-SRIS/10, bylo žalobkyni z důvodu vedeného trestního stíhání pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen „zákon č. 312/2006 Sb.“). 3. Správní orgán prvého stupně vyšel ze zjištění, že proti žalobkyni je zahájeno trestní stíhání, a dospěl k závěru, že žalobkyně je trestně stíhaná v souvislosti s trestným činem spáchaným v postavení správce závodu obchodní společnosti podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 312/2006 Sb., tudíž se jedná o tzv. jiný úmyslný trestní čin, u něhož se pro potřeby správní úvahy o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce vyžaduje existence ohrožení důvěry v řádný výkon funkce insolvenčního správce, která je jinak, je-li trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce, bez dalšího zákonem presumovaná. 4. Správní orgán prvého stupně uvedl, že pro exekuci postižením závodu se v exekučním řízení použije přiměřeně ustanovení zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) přičemž platí, že podle § 338i odst. 1 o. s. ř. správcem soud ustanoví osobu zapsanou podle zvláštních předpisů do seznamu insolvenčních správců, výjimečně může soud správcem ustanovit i osobu do tohoto seznamu nezapsanou splňuje-li podmínky pro zapsání do seznamu a jestliže s ustanovením správcem souhlasí. Z toho správní orgán dovodil, že správcem závodu může být výlučně insolvenční správce, případně osoba do seznamu insolvenčních správců nezapsaná, která však jinak splňuje podmínky zápisu podle § 6 odst. 1 zákona; odkázal na vymezení postavení správce závodu, jak je uvedeno v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. PL ÚS 20/04 a nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2002, PL ÚS 36/01. 5. Ministerstvo spravedlnosti uzavřelo, že svou povahou se jedná o zvláštní veřejnoprávní orgány s obdobným způsobem ustanovení - rozhodnutím státního orgánu, plnící veřejný účel v podobě omezeného veřejnosprávního zásahu do řešení majetkových vztahů, přičemž k jejich shodným znakům patří též odpovědnost správce podniku i správce insolvenčního. Podobnost výkonu funkce insolvenčního správce výkonu funkce správce závodu je tudíž značná a pro potřeby výkladu neurčitého pojmu „trestná činnost ohrožující důvěru v řádný výkon funkce insolvenčního správce“ zcela zásadní. 6. Z popisu skutku, pro nějž byla žalobkyně stíhána, správní orgán prvého stupně dovodil, že se ho dopustila zneužitím funkce, do níž byla ustanovena, neboť se jako správce závodu obchodní společností S.H.V. s.r.o. podílela na neoprávněném vyvedení majetku ze společnosti, tím získala větší ekonomický prospěch a způsobila značnou škodu věřitelům, případně škodu státu či dalším subjektům; z uvedených důvodů dospěl správní orgán prvého stupně k závěru, že je namístě pozastavit právo žalobkyně vykonávat činnost insolvenčního správce, neboť skutky, pro které je stíhána svou závažností a spojitostí s výkonem uplatňování veřejné moci výraznou měrou ohrožují důvěru veřejnosti v řádný průběh insolvenčního řízení. 7. Žalobkyně podala proti rozhodnutí rozklad, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 30. 6. 2017, č. j. MSP-6/2017-SJL-ROZ/3, žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu. 8. Rozsudkem ze dne 23. 11. 2020, č. j. 8A 142/2017-73, Městský soud v Praze (dále též jen „městský soud“) podanou žalobu zamítl, neboť žádnou ze vznesených žalobních námitek neshledal důvodnou. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku (ve znění opravného usnesení) kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 11. 2022, č. j. 8As 312/2020-42 (dále také jen jako „zrušující rozsudek“). 9. Uvedeným rozsudkem Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu ze dne 23. 11. 2020, č. j. 8A 142/2017-73, zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení z důvodů dále uvedených. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 10. V prvé řadě žalobkyně v podané žalobě konstatovala, že již v podaném rozkladu namítala, že ze strany správního orgánu prvého stupně došlo k nesprávnému výkladu § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 312/2006 Sb., v důsledku čehož je toto rozhodnutí nesprávné a nezákonné, neboť je založeno na nesprávné aplikaci hmotného práva a absenci konkrétního odůvodnění. 11. Jak žalobkyně uvedla, správní orgán prvého stupně uzavřel, že zákonná podmínka způsobilosti ohrozit důvěru v řádný výkon činnosti insolvenčního správce je splněna proto, že žalobkyně měla jednat protiprávně při výkonu funkce správkyně závodu, kterážto činnost je obdobná činnosti insolvenčního správce, přičemž spáchá-li jakýkoliv trestný čin insolvenční správce při výkonu své činnosti, je bez dalšího podmínka ohrožení důvěry splněna, tj. netřeba ji vůbec zkoumat. 12. Dle mínění žalobkyně se jedná o ryzí tautologii, argumentaci kruhem, v podání správního orgánu, a navíc tato jeho tautologie je založena ne nesprávném výkladu jím aplikovaného hmotného práva. 13. Žalobkyně označila za chybný závěr, že „Zákon automaticky předpokládá existenci ohrožení důvěry v řádný výkon funkce insolvenčního správce pouze v případech trestných činů spáchaných v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce, přičemž v těchto případech ji již správní orgán není povinen zkoumat.“ 14. Z jazykového, gramatického i logického výkladu citovaného ustanovení podle názoru žalobkyně jednoznačně vyplývá, že úmyslem zákonodárce bylo umožnit orgánu dohledu pozastavit výkon funkce insolvenčního správce v případě zahájení trestního stíhání za: 1) jakýkoliv trestný čin, tj. i přečin včetně nedbalostního přečinu, pokud souvisí s výkonem činnosti insolvenčního správce, 2) nebo jiný trestný čin, tentokrát ale již výlučně úmyslný, a to ovšem v obou případech pouze tehdy, jestliže takový trestný čin (tj. ad 1) nebo ad 2)) zároveň ohrožuje důvěru veřejnosti v řádný výkon činnosti insolvenčního správce. 15. V případě výkladu, který zastává správní orgán v rozhodnutí, když míní, že atribut ohrožení důvěry v řádný výkon funkce insolvenčního správce je u kategorie ad 1) dán bez dalšího ze zákona, žalobkyně namítla, že by se pro případ trestného činu ad 1), tedy jakéhokoliv, třeba i jen nedbalostního přečinu, spáchaného při výkonu funkce insolvenčního správce, jednalo o nepřiměřeně přísné ustanovení. Takovému výkladu nesvědčí pravidla českého pravopisu, neboť v takovém případě by musela být ve větě interpunkce - čárka v prvé části věty za slovem správce, tj. bylo by větným složením jednoznačně odděleno, že souvětí se skládá z věty "proti kterému je vedeno stíhání pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti", a pokračuje vloženým souvětím "nebo za jiný úmyslný trestný čin, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvě