3 Ads 305/2019 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 3/2019- 62 - text 9 8 Ad 3/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Ing. Jana Kratochvíla, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce proti žalované TERM, spol. s r.o., se sídlem Hájecká 1194/12, 618 00 Brno, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočinu ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. S-SP-VZP-17-03490721-B869, č. j. VZP-17-03719157-B869, takto: I. Rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ze dne 10. 1. 2018, agendové č. RO/3671/17/Mi, sp. zn. S-SP-VZP-17-03490721-B869, je nicotné. II. Žaloba proti rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočinu ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. S-SP-VZP-17-03490721-B869, č. j. VZP-17-03719157-B869, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaná, resp. její regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, vydala dne 9. 10. 2017 výkaz nedoplatků č. 7241704631, kterým žalobci předepsala na základě § 53 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, k zaplacení dlužné pojistné na veřejném zdravotním pojištění (placeném za zaměstnance žalobce) ve výši 93 411 Kč a dlužné penále ve výši 44 942 Kč. 2. Proti tomuto výkazu nedoplatků podal žalobce podle § 53 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění námitky, které následně Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočinu rozhodnutím ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. S-SP-VZP-17-03490721-B869, č. j. VZP-17-03719157-B869, zamítla (dále také jen „napadené rozhodnutí“). Žalobce v podaných námitkách uvedl zejména to, že Krajský soud v Brně dne 21. 1. 2016 rozhodl o úpadku žalobce, přičemž následně rozhodnutím téhož soudu ze dne 21. 4. 2016 byla povolena jeho reorganizace. Podle žalobce měla být pohledávka na pojistné na veřejném zdravotním pojištění zaměstnanců za měsíc leden r. 2016 rozdělena na dvě části, a to na pohledávky vzniklé před rozhodnutím o úpadku (tj. do 21. 1. 2016) a na pohledávky vzniklé až po tomto rozhodnutí. V případě prvně jmenovaných se jedná o pohledávky, které měly být žalovanou uplatněny přihláškou v insolvenčním řízení, v případě pohledávek vzniklých po 21. 1. 2016 se jedná o tzv. pohledávky za majetkovou podstatou a ty se uspokojují v plné výši kdykoliv. Žalobce právě tuto část pojistného dne 24. 2. 2016 uhradil. Žalovaná v napadeném rozhodnutí nicméně s odkazem na § 5 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, konstatovala, že pohledávka na pojistné za měsíc leden r. 2016 vznikla až jako celek po skončení měsíce (splatnost této pohledávky je od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce), a proto je argumentace žalobce lichá. 3. Žalobce následně proti uvedenému rozhodnutí podal odvolání, které Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR rozhodnutím ze dne 10. 1. 2018, agendové č. RO/3671/17/Mi, sp. zn. S-SP-VZP-17-03490721-B869, zamítl (dále jen „rozhodnutí o odvolání“). 4. Žalobce se s tímto rozhodnutím nespokojil a dne 13. 3. 2018 ho u Krajského soudu v Brně napadl žalobou podle § 65 s. ř. s. Krajský soud v Brně následně věc postoupil k vyřízení Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) jakožto soudu místně příslušnému. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 5. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá zaprvé, že pohledávka na pojistné na veřejném zdravotním pojištění za jeden měsíc je dělitelná; s ohledem na tento názor zaslal dva opravné přehledy o platbách pojistného. Žalobce svůj názor opírá o § 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Nárok žalované na úhradu pojistného bylo nezbytné rozdělit na část nároku vzniklou do dne rozhodnutí o úpadku (od 1. 1. 2016 do 20. 1. 2016), kterou měla žalovaná uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou a neučinila tak, a dále část nároku vzniklou ode dne rozhodnutí o úpadku do konce rozhodného období ve smyslu zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění (od 21. 1. 2016 do 31. 1. 2016). 6. Podle žalobce je výklad předestřený žalovanou v jejích rozhodnutích v rozporu s § 5 insolvenčního zákona, neboť by v jeho důsledku došlo k nedůvodnému upřednostnění žalované oproti jiným věřitelům žalobce. Žalovaná nesprávně poukazuje na to, kdy je pohledávka na pojistné splatná (viz § 5 zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění), pomíjí ale skutečnost, kdy tato pohledávka skutečně vznikla; případně nesprávně odkazuje na § 4 odst. 1 tohoto zákona, který definuje rozhodné období. 7. Zadruhé žalobce namítá, že pokud žalovaná současně vymáhá penále za nezaplacené pojistné za období od 1. 1. 2016 do 31. 7. 2017, tak je třeba uvést, že žalovaná neměla právo uplatňovat pojistné do 21. 1. 2016 jako pohledávku za majetkovou podstatou, neměla tudíž právo uplatňovat ani tomu odpovídající penále jako část pohledávky. 8. I pokud by byl celý nárok na pojistné za měsíc leden 2016 považován za pohledávku za majetkovou podstatou, neumožňuje to žalované uplatnit penále za pozdní úhradu, nachází-li se plátce pojistného v úpadku. Podle § 168 odst. 3 insolvenčního zákona se pohledávky za majetkovou podstatou uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku; rozhodnutí o úpadku nicméně zásadně pozměňuje okamžik splatnosti pohledávky, osoba s dispozičními oprávněními s majetkovou podstatou totiž musí dbát o to, aby všechny pohledávky za majetkovou podstatou byly uspokojeny (viz zásada zakotvená v § 5 insolvenčního zákona). Splatnost pohledávek podle § 168 odst. 3 insolvenčního zákona je tedy změněna, a to na okamžik, který není předem dostatečně zjistitelný, nejpozději však ke dni ukončení insolvenčního řízení. Žalovaná tedy nebyla oprávněna vyúčtovat penále z neuhrazeného pojistného za měsíc leden 2016, a to nejméně do doby, kdy bylo postaveno najisto, že z majetkové podstaty je možné uhradit veškeré pohledávky za majetkovou podstatou. 9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 5. 2018 ve vztahu k první žalobní námitce v zásadě zopakovala argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí a v rozhodnutí o odvolání. Upozornila, že shodný názor, jaký zastává i ona je vyjádřen rovněž v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2009, č. j. 3 Ads 34/2009-64. 10. Pokud jde o druhou žalobní námitku, žalovaná odkázala na § 18 odst. 6 zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, podle něhož se pro účely zvláštních právních předpisů za dlužné pojistné považuje i dlužné penále (insolvenční zákon je přitom uveden v poznámce k tomuto ustanovení). Dále uvedla, že na základě § 170 písm. d) ve spojení s § 359 insolvenčního zákona vyplývá, že mimosmluvní sankce přijetím reorganizačního plánu nezanikají. Vydání výkazu nedoplatků nemá vliv na změnu majetkové podstaty a během úpadku nebude penále vymáháno. Po skončení reorganizace nicméně může takový výkaz nedoplatků sloužit jako exekuční titul. Žalovaná svůj názor opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007, č. j. 6 Ads 19/2006-63, a o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, č. j. 11 Ad 5/2015-73. III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v Praze (dále také jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených žalobních námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl městský soud bez nařízení jednání, neboť žalobce ani žalovaný na výzvu soudu podle § 51 s. ř. s. nijak nereagovali, je tedy dána fikce jejich souhlasu s takovým postupem. III. A. Nicotnost rozhodnutí o odvolání a další projednatelnost žaloby 12. Městský soud se předně zabýval existencí rozhodnutí o odvolání (viz bod 3 shora), která bylo žalobcem označeno jako rozhodnutí, které je žalobou napadeno. Městskému soudu jsou nicméně známy závěry nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2021, č. j. 3 Ads 305/2019-28, z nichž vyplývá, že uvedené rozhodnutí bude třeba postupem podle § 76 odst. 2 s. ř. s. prohlásit za nicotné. 13. Podle § 76 odst. 2 s. ř. s., [z]jistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. 14. Podle § 53 odst. 2 věta první zákona o veřejném zdravotním pojištění, [d]lužné pojistné a penále může zdravotní pojišťovna předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků. Podle odst. 4 téhož ustanovení, [p]roti výkazu nedoplatků lze zdravotní pojišťovně, která výkaz nedoplatků vydala, podat do 8 dnů