6 Azs 289/2018 — Nejvyšší správní soud

9 A 108/2020- 46 - text 13 9A 108/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: D. T. H. státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika bytem v ČR: X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji sídlem 13 Chu Van An, Hanoi, Vietnamská socialistická republika s adresou pro doručování: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 18. 10. 2017, č. j. 3463/2017-HANOI-III, takto: I. Usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 18. 10. 2017, č. j. 3463/2017-HANOI-III, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem a usnesením ze dne 21. 9. 2020, č. j. 15A 334/2017 – 32, postoupenou Městskému soudu v Praze, domáhal zrušení usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 18. 10. 2017, č. j. 3463/2017-HANOI-III (dále též „napadené rozhodnutí“). 2. Napadeným rozhodnutím Velvyslanectví České republiky v Hanoji jako správní orgán příslušný dle § 166 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), rozhodlo, že žalobcova žádost o udělení dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání (dále též „žádost“) je nepřijatelná, neboť cizinec si předem nesjednal termín k podání žádosti, ačkoliv tato povinnost je zastupitelským úřadem stanovena (§ 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců), a žádost nebyla podána osobně (§ 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců). II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že dle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána. Tuto skutečnost ministerstvo vnitra nebo zastupitelský úřad písemně sdělí cizinci včetně důvodů nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti a veškeré předložené náležitosti. 4. Žalovaný uzavřel, že napadeným rozhodnutím tedy správní orgán nepřijatelnost žádosti konstatoval a učinil o ní záznam do spisu. Současně zasláním stejnopisu záznamu vyrozuměl žadatele o důvodech nepřijatelnosti jeho žádosti a vrátil mu ji, včetně všech předložených dokladů a případně zaplaceného správního poplatku. III. Žaloba 5. Žalobce v úvodu žaloby shrnul, že se dne 18. 10. 2017 osobně dostavil se zástupkyní zmocněnou pro přítomnost při osobním podání jeho žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání k žalovanému Velvyslanectví České republiky v Hanoji a byl na základě sjednaného termínu pro podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem podnikání vpuštěn v úředních hodinách do vnitřních prostor žalovaného. Při kontrole žalobcovy registrace v seznamu objednaných žadatelů před jeho vpuštěním do vnitřních prostor pracovníci žalovaného podle cestovního dokladu zkontrolovali žalobcovu totožnost. Žalobce byl později ve vnitřních prostorách žalovaného vyzván, aby vstoupil do podací místnosti. Zde žalobce osobně na úředním formuláři s příslušnými náležitostmi podal svoji žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Žádost podal tím způsobem, že ji předal na podací přepážce přítomné úřední osobě, která zde přijímala žádosti. Po podání žádosti byla tato žádost i s náležitostmi žalobci vrácena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 20. 11. 2017 zpět spolu se stejnopisem záznamu o usnesení žalovaného o nepřijatelnosti této žádosti, které žalovaný učinil do spisu podle § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Jedná se o záznam o usnesení ze dne 18. 10. 2017, čj. 3463/2017-HANOI-III. 6. Žalobce v prvním žalobním bodě namítal, že v záznamu o usnesení je uvedeno, že žádost je nepřijatelná, neboť „cizinec si předem nesjednal termín k podání žádosti, ačkoli tato povinnost je zastupitelským úřadem stanovena § 169h odst. 1 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb.“ Toto tvrzení je však nepřezkoumatelné a v celém textu usnesení není nijak blíže odůvodněno. Žalobce dále namítal, že termín k podání žádosti měl sjednán (byť k podání žádosti o vízum), protože bez sjednání termínu by nebyl v úředních hodinách vpuštěn do vnitřních prostor žalovaného. 7. Bez ohledu na to, že žalobce měl termín k podání žádosti sjednán, zdůraznil, že žalovaný obecně není oprávněn na základě nyní platné právní úpravy žádost posoudit jako nepřijatelnou podle § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců z důvodu nesjednání termínu pro osobní podání žádosti. Proto z tohoto důvodu nemůže být nepřijatelnou ani žalobcova žádost. Žalobce k tomu poukázal na znění § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a uvedl, že žádost je podle citovaného ustanovení nepřijatelná pouze v případě, kdy cizinec nedodrží způsob sjednání termínu pro podání žádosti, který stanoví zákon o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců v platném znění však žádný způsob sjednání termínu pro podání žádosti nestanoví. Ustanovení § 169h odst. 1 písm. a) citovaného zákona je proto v současnosti obsoletní. Ustanovení § 169f zákona o pobytu cizinců sice stanoví pro žadatele povinnost předem si sjednat termín osobního podání žádosti, avšak není možno je používat odděleně od § 169h odst. 1 písm. a) cit. zákona. V návaznosti na § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců však zastupitelský úřad nemůže na své úřední desce zveřejnit jakýkoli způsob sjednání termínu podle vlastního uvážení, ale pouze takový způsob, který je výslovně stanoven zákonem o pobytu cizinců. 8. Žalovaný na své úřední desce dne 23. 8. 2017 zveřejnil informaci: „Velvyslanectví České republiky v Hanoji oznamuje, že žadatel je v souladu s § 169f zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v platném znění), povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu prostřednictvím systému Visapoint. Internetová registrace termínu podání žádosti prostřednictvím systému Visapoint na https://visapoint.eu je bezplatná. Registraci je možno provést na 30 dnů dopředu. K provedení registrace musí žadatel mít funkční e-mailovou adresu, na kterou jsou zasílány kódy pro potvrzení registrace a její případné zrušení (…)“. Žalobce k tomu namítal, že registrace prostřednictvím systému Visapoint není jakožto způsob sjednání termínu osobního podání žádosti v zákoně o pobytu cizinců stanovena. Žalovaný v textu nesprávně informuje, že tato povinnost registrace prostřednictvím systému Visapoint vyplývá z § 169f zákona o pobytu cizinců. Žalobce uvedl, že se opakovaně marně pokoušel prostřednictvím právního zástupce v systému Visapoint registrovat poté, co uvedená informace byla dne 23. 8. 2017 zveřejněna na úřední desce žalovaného, avšak systém mu vždy odpověděl, že žádné termíny nejsou volné a má se o registraci pokusit později. Je tedy zřejmé, že žalovaný na své úřední desce zveřejnil způsob sjednání termínu pro podání žádosti prostřednictvím systému Visapoint, který však není stanoven zákonem a který navíc registraci fakticky neumožňuje. Žalobce proto dosáhl vpuštění do prostor žalovaného na základě registrace k podání žádosti o krátkodobé schengenské vízum. 9. Žalobce v druhém žalobním bodě namítal, že v záznamu o usnesení je dále uvedeno, že žádost je nepřijatelná, neboť „žádost nebyla podána osobně - § 169h odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb.“ Toto tvrzení je podle žalobce rovněž nepřezkoumatelné a v celém textu usnesení není nijak blíže odůvodněno. Žalobce namítal, že ze strany žalovaného se nadto jedná o nepravdivé tvrzení. Před vstupem do prostor žalovaného byla zkontrolována jeho totožnost podle cestovního dokladu. Jeho totožnost byla podle cestovního dokladu zkontrolována i na podací přepážce při samotném podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Na podací přepážce byl žalobce přítomen spolu se zástupkyní zmocněnou k přítomnosti při podání žádosti, které je osobně znám. Osobně jednal s úřední osobou, která s ním komunikovala prostřednictvím tlumočícího vietnamského zaměstnance žalovaného. Na místě byly přítomny i další úřední osoby a zaměstnanci žalovaného. Žalobci není zřejmé, jak za této situace může žalovaný tvrdit, že žádost nebyla žalobcem podána osobně. 10. Žalobce dále namítal, že žalovaný měl správně o jednání spojeném s podáním žalobcovy žádosti sepsat protokol podle § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), který by postavil najisto, jaké osoby byly podání žádosti osobně př