2 Azs 307/2015 — Nejvyšší správní soud

9 A 226/2018- 77 - text 11 9A 226/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: S. U., nar. X, st. přísl. Ruská federace bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Irenou Strakovou, sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, pošt. schr. 21/OAM o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 11. 2018, č. j. MV-32300-6/SO-2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 27. 1. 2017, č. j. OAM-28538-20/DP-2015, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 17. 8. 2015 o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky z důvodů dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o pobytu cizinců) 2. Žádost žalobkyně byla zamítnuta s odůvodněním, že žalobkyně v měsících leden až červen 2015 a v srpnu 2015 neplnila povinnost platit pojistné dle zákona č. 3 odst. 1 písm. b) bod 14 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v plné výši, tj. neodváděla platby na pojistné na sociální zabezpečení ve výši odpovídající vyměřovacímu základu společnosti, v níž byla žalobkyně jedinou společnicí a jednatelkou, kdy se výše vyměřovacího základu měla rovnat odměně žalobkyně. Skutečnost, že žalobkyně v období od ledna 2015 do srpna 2015 nezajistila správnou výši odvodů na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, správní orgány obou stupňů kvalifikovaly jako jinou závažnou překážku v dalším pobytu žalobkyně na území České republiky dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Oba správní orgány vycházely z názoru, že porušení předpisů o pojistném na sociální zabezpečení samo o sobě lze subsumovat pod pojem „jiné závažné překážky“ bránící prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. II. Rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela ze zjištění, že žalobkyně pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě s platností od 16. 9. 2013 do 15. 9. 2015. Dne 17. 8. 2015 podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a zákona o pobytu cizinců. K této žádosti bylo zjištěno, že žalobkyně je jediným společníkem a jednatelem obchodní společnosti SV.ART s.r.o., přičemž pobírala odměnu za výkon funkce jednatele v částce 13 467 Kč měsíčně s průměrným měsíčním výdělkem ke dni 10. 8. 2015 v částce 12 107 Kč. Dle sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze 16. 10. 2015 byla žalobkyně jako jediná osoba registrovaná v této společnosti s otevřeným pojistným vztahem. Vyměřovací základ činil 9 200 Kč za měsíce leden až červen 2015, 22 000 Kč za měsíc červenec 2015 a 12 833 Kč za měsíc srpen 2015. Bylo zjištěno, že žalobkyně je jediným společníkem a jednatelem společnosti, která se zabývá poskytováním služeb v oblasti realit, k čemuž byly doloženy smlouvy. Žalobkyně doložila řadu dokumentů včetně mzdového výměru ze dne 20. 8. 2016, podle něhož měla nárok na 11 467 Kč měsíčně. Pracovní smlouvu a dodatek ke smlouvě o výkonu funkce jednatele z 20. 8. 2016, dle kterého náleží účastnici řízení odměna 2 000 Kč měsíčně a náhrada nákladů. Žalobkyně dále doložila výplatní pásky za měsíce září, říjen a listopad 2016. Dle smlouvy o výkonu funkce jednatele ze dne 30. 9. 2014 činila odměna za výkon funkce jednatele žalobkyně částku 13 467 Kč. 4. Správní orgán I. stupně vycházel z toho, že žalobkyně jako jediná jednatelka a společnice společnosti SV.ART. s.r.o. zodpovídala za správnost odvodů na sociální zabezpečení společnosti, kdy výše vyměřovacího základu společnosti se měla rovnat odměně žalobkyně za výkon funkce jednatelky. Mělo tedy tudíž docházet k odvodům pojistného s úhrnného vyměřovacího základu 13 467 Kč (odměna za výkon funkce jednatele). Ve skutečnosti však dle informace Pražské správy sociálního zabezpečení společnost za zjišťované období leden až červen 2015 odváděla pojistné z vyměřovacích základů ve výši 9 200 Kč místo 13 467 Kč. Pouze v měsíci červenci 2015 odváděla pojistné z vyměřovacího základu 22 000 Kč a v měsíci srpnu 2015 odváděla 12 833 Kč. Toto jednání bylo v přímém rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení. V popsaném stavu správní orgán I. stupně shledal dle § 56 odst. písm. j) zákona č. 236/1999 Sb. závažnou překážku dalšího pobytu cizince na území, neboť žalobkyně nedodržovala zákony České republiky, když jednala proti ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., kdy společnost neodváděla nejméně po dobu 7 měsíců platby z příjmu na pojistné v odpovídající výši stanovené smlouvou o výkonu funkce jednatele z 30. 9. 2014. Skutečnost, že účastnice řízení v současné době pobírá odměnu za výkon funkce jednatele ve výši 2 000 Kč hrubého a je v pracovně právním poměru ke společnosti nemá vliv na rozhodnutí o žádosti žalobkyně. 5. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dále vypořádával s odvolací námitkou žalobkyně, že pojem „závažná překážka pobytu cizince na území“ byl v jejím případě zneužit, neboť žalobkyně si v období roku 2015 přechodně změnila odměnu jednatele. Vždy odváděla zálohy na Pražskou správu sociálního zabezpečení, řádně plnila povinnosti, což bylo potvrzeno i kontrolami finančního úřadu a následně doložila další skutečnosti potvrzující zaměstnanecký poměr a potvrzující podnikatelskou činnost. Jednání žalobkyně tak bylo posuzováno ve značném nepoměru k jiným jednáním, které jsou závažnějšího charakteru a jsou kvalifikovány jako závažná překážka. Žalobkyně prokázala, že na území nejen podniká, ale je i zaměstnána. Žalobkyně dále namítala, že správní orgán I. stupně se nezabýval jinými vazbami než rodinnými a vycházel toliko ze svých domněnek při posuzování přiměřenosti tohoto opatření. 6. Žalovaná při přezkumu prvostupňového rozhodnutí vyzvala dne 11. 9. 2018 žalobkyni k aktuálnímu vyjádření se k předmětu řízení, v němž žalobkyně doložila mzdové listy za období roku 2017 a 2018 s tím, že po celou dobu pobírá odměnu funkce jednatele ve výši 2 000 Kč. Zároveň uvedla, že je na základě pracovního povolení zaměstnána u uvedené společnosti jako specialista v oblasti reklamy a marketingu a její mzda činí 12 467 Kč. Doložila mzdový výměr na tuto částku s účinností od 1. 1. 2018. Žalovaná se ztotožnila se skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn správním orgánem I. stupně a jednání žalobkyně hodnotila podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců a podle judikatury Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 82/2011-81 a č. j. 3 Azs 277/2015-29, v níž Nejvyšší správní soud vyslovil jednak to, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem a tyto činnosti musí být skutečně na území vykovány a dále i to, že neplní povinností spojených s podnikáním může představovat závažnou překážku pobytu cizince na území České republiky ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Dále žalovaná vycházela z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 114/2013-35, podle kterého správnímu orgánu nic nebrání hodnotit dodržování placení pojistného na sociálním zabezpečení ve vztahu k pojmu závažné překážky dle § 56 odst. 1 písm. j) citovaného zákona. 7. Žalovaná ve svém právním hodnocení zhodnotila skutkový stav tak, že žalobkyně byla ve funkci jednatelky společnosti SV.ART. s.r.o. podle § 196 zákona č. 90/2012 Sb. povinna zajišťovat a kontrolovat řádně odvody na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně správné výše odvodů. Tuto povinnost však nedodržela, tedy neplnila povinnosti vyplývající z účelu pobytu a toto lze podřadit pod pojem jiné závažné překážky v dalším pobytu žalobkyně na území České republiky. I dle žalované nebylo relevantní, že si žalobkyně výši vyměřovacího základu nesnížila na minimum, jak uvádí v odvolání a pakliže odměnu snížila, měla toto nějakým způsobem doložit. Žalobkyně nedoložila v průběhu řízení jakékoliv doklady, ze kterých by vyplývalo, že se své pochybení snažila napravit. Žalovaná nesouhlasila s námitkou žalobkyně ohledně závažnosti jejího jednání. Dle názoru žalované je v pojmu „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ nutné spatřovat jednání cizince, které naplňuje znaky porušování právních předpisů ČR nebo jejich obcházení a ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb.