9 A 24/2019

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“) označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 5. 10. 2018 zn.sp. O-517322 o zamítnutí přihlášky slovního grafického označení „[OBRÁZEK]“ na základě námitek podaných společností ELTON hodinářská, a. s., sídlem v Novém Městě nad Metují (dále také „namítající“), uplatněných podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31.12.2018 (dále jen zákon o ochranných známkách).

Úřad v prvostupňovém rozhodnutí námitkám společnosti ELTON hodinářská, a.s. vyhověl a přihlášku žalobce zamítl s odůvodněním, že přihláška nebyla podánana v dobré víře. Nedobrou víru shledal ve dvou aspektech. Tím první bylo, že doklady namítajícího prokázaly jeho tvrzení, že ve svém podniku dlouhodobě a kontinuálně on, resp. jeho právní předchůdci rovněž sídlící v Novém Městě nad Metují, vyrábí náramkové hodinky, které jsou od počátku označovány grafickým logem

Za druhý aspekt nedobré víry prvostupňový orgán považoval dlouhodobé úsilí žalobce zkomplikovat nebo znepříjemnit činnost namítajícího, ve vyvolávání neustálých sporů, přestože žádná instituce mu dosud nedala za pravdu. Právo podávat žaloby je dle prvostupňového orgánu legitimní, avšak jen pokud jde o obhajobu nároku, nikoliv jako prostředek ztěžování činnosti jiné osoby. Takové jednání je dle žalovaného možné považovat za zneužívání práva, z hlediska známkového práva pak za jednání v nedobré víře. Za další z takových pokusů žalobce prvostupňový orgán považoval i podání přihlášky napadeného označení, pro které si žalobkyně zvolila slovo „PRIMKY“, ačkoliv jí měla být známa historická souvislost s namítajícím. Pokud by označení, které je historicky spjato s namítajícím a na jehož známosti se podílel vlastním úsilím, bylo zapsáno pro žalobkyni, veřejnost by je s namítajícím asociovala. Zápisem napadeného označení do rejstříku by namítajícímu vznikla nemajetková újma. Materiální újmu by pak představovaly prostředky, které namítající dlouhodobě vynakládá na vývoj hodinek značky „PRIM“ zvaných „primky“ a budování jejich pověsti. Prvostupňový orgán na straně žalobkyně neshledal žádné liberační důvody, neboť považoval jednání žalobkyně za vědomé, s cílem participovat na pověsti, které se označení „primky“ v české společnosti ve vztahu k namítajícímu těší, a ztížit namítajícímu užívání jeho práv.

V závěru prvostupňový orgán konstatoval, že na straně žalobkyně jsou naplněny všechny aspekty nedobré víry a zároveň je naplněna hypotéza § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb. Proto přihlášku napadeného označení zamítl v celém rozsahu přihlašovaného seznamu výrobků a služeb. Předtím uvedl, že podmínka podobnosti výrobků a služeb není tímto ustanovením vyžadována a zamítnutí přihlášky bez ohledu na nárokované produkty je ospravedlněno i ochranou poctivého obchodního jednání.

Proti uvedenému rozhodnutí podl žalobce rozklad, o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.

Žalovaný vycházel i ze stanoviska namítajícího k podanému rozkladu. Namítající uvedl, že jednání žalobce nese typické znaky parazitování či těžení z dobré pověsti namítajícího ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 3/2008-195 a ve smyslu Soudního dvora Evropské unie ( dále jen SDEU) v rozsudku ve věci C-529/07, který za rys nedobré víry označil úmysl zabránit třetí osobě (namítajícímu) uvádění výrobků s označením „PRIM“ na trh a uvedl, že žalobce byl v tomto řízení, jakož i v dalších řízeních, které dle vydaných judikátů vyjmenoval, neúspěšný. Uvedl, že se nikdy neprokázala skutečnost, od níž žalobce odvíjí svá práva k označení, totiž , že jde o dědictví loga po Mgr. J. R., a i kdyby tomu tak bylo, pak dle závěru EUIPO vysloveném v rozhodnutí ze dne 7.9.2018 nelze dovozovat, že by namítající vzhledem k historickým souvislostem a v právní posloupnosti po národním podniku ELTON užívali označení protiprávně. Namítající dále konkrétními argumenty rozporoval listinné dokumenty předložené žalobcem k rozkladu včetně odkazu na dezinterpretace usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3Cmo 55/2017-96 v řízení o předběžném opatření, že toto usnesení stvrzuje užívání označení „PRIM“ na náramkových hodinkách žalobcem. Asociace označení „PRIM“ s namítajícím nebyla jediným důvodem, pro který Úřad přihlášku zamítl, když významná byla i proslulost označení „PRIM“ již od dob předchůdců namítajícího a v této souvislosti byla zdůrazněna ochrana poctivého obchodního jednání. Užívání loga žalobcem na jeho náramkových hodinkách není dle namítatele relevantní, neboť šlo o užívání protiprávní, ochranná známka žalobce č. 165917 byla prohlášena za neplatnou a teprve poté žalobce začal užívat na náramkových hodinkách obloučkové (bochníkové) provedení. Namítající považoval rozhodnutí Úřadu rovněž za důkazně podložené a správné v posouzení neexistence liberačních důvodů pro jednání žalobce při podání přihlášky.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel ze zjištění, že napadená ochranná známka byla podána dne 21.10.2014 a zveřejněna dne 12.8.2015 pro seznam výrobků a služeb ve třídách 9, 14, 16 a 37 mezinárodního třídění výrobků a služeb a namítaná ochranná známka EU byla přihlášena dne 31.10.2003 a zapsána dne 17.3.20055 pro seznam výrobků a služeb zařazených do tříd 9, 14 a 35, přičemž od 5.12.2017 zůstala zapsána pro výrobky Watchmaking: Watches for children - zařazené ve třídě 14. Namítaná ochranná známka EU je tedy ve vztahu k napadenému označení ve znění „PRIM“ starší ochrannou známkou. Toto zjištění ve sledu dalších zjištění, že žalobce nemá pro své přihlašované nároky právní podklad a nemůže uplatňovat práva k logu [OBRÁZEK] na základě žádných práv z titulu vlastnictví a užívání a po přezkoumání dokladů předložených žalobcem i namítajícím žalovaný potvrdil závěr správního orgánu 1. stupně, že namítající a právní předchůdci namítajícího se dlouhodobě zabývali vývojem a výrobou náramkových hodinek v podobě namítaného grafického loga i namítané ochranné známky, což bylo veřejnosti dostatečně známo. Žalovaný odmítl žalobcem tvrzený nárok na grafické logo „PRIM“ z důvodu dřívějšího vlastnictví (dovozovaného žalobcem z dědictví po autorovi loga Mgr. J. R.) k dnes již zneplatněné ochranné známce č. 165917. Práva k této ochranné známce pozbyl na základě pravomocného rozhodnutí žalovaného ze dne 17.10.2014, kterým byla ochranná známka prohlášena za neplatnou. Dle žalovaného tak právo ke grafickému logu „PRIM“ svědčí namítajícímu. Tento právní stav se nezměnil, protože v žádném řízení se neprokázalo, že autorem loga je Mgr. J. R., nadto tvrzení žalobce o dědictví autorova loga se netýkají předmětného řízení, když namítaná ochranná známka EU je platně zapsána.

Žalovaný ve svém rozhodnutí přezkoumal závěry Úřadu k otázce posouzení (ne)dobré víry žalobce při podání přihlášky ochranné známky a dotčení žalobce jednak z hlediska relevance a obsahu dokladů předložených žalobcem v řízení o rozkladu, jednak z hlediska dokladů předložených namítajícím s podaným návrhem v řízení před správním orgánem I. stupně uvedeným pod body 1.- 32. napadeného rozhodnutí, s nimiž se také žalovaný současně v jejich sledu vypořádal.

Po přezkoumání předložených dokumentů a s přihlédnutím, jaká kritéria umožňují skutkově i právně vyhodnotit existenci (ne)dobré víry při podání přihlášky ochranné známky, žalovaný potvrdil závěry správního orgánu 1. stupně o podobnosti označení, o dlouhodobé přináležitosti označení namítajícímu v souvislosti s tradiční výrobou náramkových hodinek v Československé/České republice a o vlivu na práva namítajicího. Posoudil, že žalobce si vědomě přihlásil k ochraně cizí označení, které je dlouhodobě spjato s namítajícím a vžilo se pro výrobky, s nimiž namítající dosud obchoduje. Znakem nedobré víry je, že si žalobce přihlásil k ochraně označení, ačkoliv má toto označení pro namítajícího zvláštní význam, hodnotu a vazbu k právním předchůdcům namítajícího a k prvním českým hodinkám. Ztotožnil se s posouzením správního orgánu 1. stupně, že namítajícím předložené dokumenty dokládají, že právní předchůdci namítajícího i on sám, všichni se sídlem v Novém Městě nad Metují, se dlouhodobě a nepřetržitě (od 50. let 20. století) zabývají vývojem a výrobou náramkových hodinek. V druhé polovině 50. let zahájili výrobu vlastních hodinek označovaných značkou „PRIM“, zejména v podobě namítaného grafického loga a později i namítané ochranné známky a vyrábějí je a označují těmito logy dosud. Československé/české hodinky „PRIM“ byly dlouhou dobu vyráběny pouze namítajícím. Toto jedinečné postavení na trhu od počátku výroby , hodin a následně i náramkových hodinek ve vazbě na namítajícího dle žalovaného Úřad zhodnotil dle důkazních listin uvedených na str. 37-41 napadeného rozhodnutí.

Žalovaný se ztotožnil i s tím, že v podání přihlášky napadeného označení lze shledat také pokus o ztížení činnosti namítajícího. V tomto směru citoval z rozhodnutí Úřadu, na něž plně odkázal. Citoval, že za tento aspekt žalovaný s odkazem na rozhodnutí správního orgánu 1. stupně považuje spory žalobce o značku „PRIM“ i pro náramkové hodinky. Konkrétně jde o namítanou ochrannou známku EU v provedení zapsanou u EUIPO v roce 2005 a grafické označení a přihlášku slovní ochranné známky v grafickém provedení č. 165917 zapsanou pro jiný subjekt - EUTECH, a. s., Šternberk, její převedení na žalobce a poté její zneplatněním pro žalobce. Důsledky ztráty práva se snažil oddálit iniciováním správních i soudních sporů, jejichž cílem je zamezit namítajícímu v užívání jeho práv k označení „PRIM“ (důkazy č. 4, 11, 15, 18). Žádné soudní rozhodnutí (ani českých soudů /důkazy č. 4, 19, 21/ ani ze strany EUIPO /důkaz č. 22/) však namítajícímu značku „PRIM“ užívat nezakázalo (žaloby byly zamítnuty). Zamítnut byl ze strany EUIPO i další návrh na prohlášení neplatnosti namítané ochranné známky EU. Takové jednání je legální jen pokud jde o obhajobu nároku podatele, nikoliv však jako prostředek ztěžování činnosti jiné osoby a je moné je považovat za zneužívání práva či obcházení zákona za účelem zkomplikování činnosti druhé osobě, z hlediska známkového práva pak za jednání v nedobré víře. I dle žalovaného se tedy žalobce snaží o znesnadnění činnosti namítajícího. Napadené označenmí PRIM zjevně vychází z grafické úpravy namítaného loga „PRIM“, vlastně je napodobuje a zároveň je vysoce podobné s dominantním prvkem„PRIM“ v namítané ochranné známce.. Veřejnost má přitom povědomost o sepjetí slova „primky“ s právními předchůdci namítajícího. Skutečnost, že si žalobce ke známkové ochraně přihlásil označení spojované veřejností s namítajícím a mající pro něj zvláštní hodnotu, kvalifikuje žalovaný jako pokus o ztížení užívání tohoto označení namítajícím. V případě zápisu napadeného označení „PRIM“ ve prospěch žalobce by je veřejnost díky uvedeným skutečnostem spojovala s namítajícím.. Žalobce se totiž materiálně nepodílel na budování a udržování tohoto výrazu v povědomí veřejnosti a ani nemohl, neboť on sám se hodinářskou výrobou dle údajů ve výpisu z obchodního rejstříku zabývá až od 2. 3. 2003, jak to uvedl i orgán prvého stupně řízení. Nemá tedy ani tak dlouhodobou tradici v užívání označení „PRIM“ pro hodinky, ani žádný vztah k tradičním výrobcům prvních československých/českých hodinek, jimž označení „primky“ veřejnost připsala. Protože vazba namítajícího s výrazem „primky“ je nejen historická, nýbrž i společensko prestižní (citová) – výraz „primky“ je s ním neodmyslitelně spjat - získal by přihlašovatel bez zásluh i tuto přidanou hodnotu. Namítající by tedy pociťoval újmu materiální i nemateriální. I v tomto závěru odvolací orgán souhlasí s posouzením orgánu prvého stupně řízení.

Žalovaný doplnil, že u projednávané skutkové podstaty se nezjišťuje skutečná újma či škoda, nýbrž potenciální, tedy možnost jejího vzniku a ta nepochybně z uvedených zjištění vyplývá. Institut námitek má právě za cíl této újmě předejít. Žalovaný se s orgánem prvého stupně ztotožnil i v tom, že pro jednání přihlašovatele nelze najít žádné liberační důvody. Přihlásil si označení „cizí“, o němž mu ze všech okolností muselo být zřejmé, že je dlouhodobě spjato s namítajícím, navíc pro něj má zvláštní hodnotu. Byl si tak vědom, že nejde o označení tzv. „právně volné“. Dále nebere v úvahu pravomocná rozhodnutí Úřadu týkající se grafického loga, rovněž spjatého s pojmem „PRIM“ i s namítajícím. Nedbal ani na výsledky soudních řízení, jimiž se toto zjištění Úřadu nepodařilo vyvrátit. Navzdory závěrům rozhodnutí a rozsudků (zmíněných shora) tvrdí, že práva k logu náležejí jemu, aniž by to však doložil relevantním způsobem (za nějž neprokázaná tvrzení ani předložené znalecké či odborné posudky nebo prohlášení osob rozhodně považovat nelze, což žalovaný vypořádal k dokladům předloženým přihlašovatelem. Dle žalovaného si je přisvojuje způsobem, na který je možné při zohlednění všech popsaných okolností nahlížet jako na ztěžování situace namítajícímu v oprávněném užívání loga „PRIM“. Ignorování výsledků správních i soudních řízení doprovázené neprokázanými tvrzeními o právech k logu nemohou být považovány za ospravedlňující důvody k podání přihlášky napadeného označení. Snahy přihlašovatele o znesnadnění činnosti namítajícímu lze spatřovat nejen v řetězení sporů (při současném ignorování jejich výsledků), ale i v podávání dalších přihlášek ochranných známek, jejichž předměty mají rovněž vztah k namítajícímu. Podle žalovaného jsou tak naplněny všechny znaky nedobré víry, které známkoprávní praxe uznává a zkoumá (rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2008 č. j. 1 As 3/2008-195), tedy povědomost o cizích právech k přihlašovanému označení, v daném případě modifikovaná snahou o ztížení situace namítajícímu při oprávněném výkonu jeho práv k označení „PRIM“ a absence liberačních důvodů na straně přihlašovatele a možnost vzniku újmy na straně namítajícího.

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Žalobce v podané žalobě uplatnil řadu námitek proti posouzení, že podal přihlášku v nedobré víře.

V rámci procesních námitek vytýkal vady, spočívající v tom, že mu nebylo doručeno vyjádření namítajícího k žalobcem podanému rozkladu a tím byl krácen na svých právech porušením ust. § 36 odst. 3 správního řádu a také nebyl informován o tom, že žalovaný přistoupí k vydání rozhodnutí v předmětné věci.

Ve věcných námitkách žalobce poukázal na základní východiska k posuzování nedobré víry dle judikatury Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 3/2008, podle níž se má mj. zjistit, zda neexistuje důvod, který by jednání žalobkyně ospravedlnil.

Žalobce uvedl, že stěžejním a rozhodným datem posuzování je datum podání přihlášky ochranné známky, tj. den 21.10.2014, přičemž k tomuto datu byl majitelem či spolumajitelem kombinované ochranné známky č. 152529, kombinované ochranné známky č. 153324, kombinované ochranné známky č. 208817, kombinované ochranné známky č. 249929, dále slovní ochranné známky ve znění „PRIM“ č. 311604 s datem práva přednosti ke dni 19.5.2006, která byla zapsána do rejstříku dne 28.4.2010, přičemž v době podání přihlášky napadených označení byla řádně zapsána pro výrobky ve třídách 14 a 16. Žalobce byl též přihlašovatelem přihlášky slovní ochranné známky č. spisu 487135, která byla později zapsána pod č. 357692. Nadto byl od roku 2001 do 20.10.2014 majitelem slovně – grafické ochranné známky č. 165917, kterou po celou dobu svého vlastnictví řádně užíval. Posledně zmíněná ochranná známka byla prohlášena za neplatnou rozhodnutím žalovaného, které nabylo právní moci dne 20.10.2014. Z uvedeného přehledu je nepochybné, že žalobce byl a po celou dobu i je, držitelem známkové řady obsahující slovo „PRIM“, přičemž i k datu podání napadených přihlášek chránila podstatná část těchto známek hodinářské výrobky či služby s hodinářstvím související.

Žalobce nesouhlasil, že jeho vlastnictví výše uvedených čtyř kombinovaných a dvou slovních ochranných známek je nepodstatné a že mu vlastnictvím těchto ochranných známek nevzniklo právo k užívání označení „PRIM“ v libovolných grafických označeních. Žalovaný byl totiž povinen dobrou víru žalobce posuzovat ke dni podání napadené přihlášky k zápisu, tj. ke dni 21.10.2014 a k uvedenému datu byl žalobce mimo jiné majitelem slovní ochranné známky č. 311604, která byla k uvedenému datu zapsána pro výrobky ve třídách 9 a 16, pro stejné výrobky jako požadoval chránit podanou přihláškou. Žalovaný byl povinen vzít v úvahu nejen tuto slovní známku žalobce č. 311604, ale všechny zapsané známky či podané přihlášky s dřívějším právem přednosti. Protože tak neučinil, postupoval nejen v rozporu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek sp. zn. 1 As 3/2008), ale i v rozporu s vlastní rozhodovací praxí, založenou například rozhodnutím žalovaného ze dne 16.7.2018, sp. zn. O-522007 ve věci „FRUTA“, ze kterého plyne, že je třeba zohlednit existenci starší ochranné známky přihlašovatele a předchozí užívání označení. Postupoval také v rozporu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), například rozsudkem ze dne 27.6.2013 ve věci C-320/12, ze kterého plyne, že okolnost, že přihlašovatel ví anebo musí vědět, že třetí osoba dlouhodobě užívá shodné nebo podobné označení, sama o sobě nestačí na prokázání existence nedobré víry přihlašovatele. Pro účely posouzení neexistence dobré víry je nutné zohlednit úmysl přihlašovatele v okamžiku podání přihlášky známky, který představuje subjektivní okolnost, která se musí určit odkazem na objektivní okolnosti dané věci. Žalobce má také právo užívat označení PRIM dle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, č. j. 3 Cmo 55/2017-96.

Žalobce považuje za nesprávné rovněž posouzení žalovaného ve vztahu k užívání označení loga v provedení dle neplatné ochranné známky č. 165917. Je si vědom toho, že známka č. 165917 byla prohlášena za neplatnou, avšak to neznamená, že uplatnění práv k logu, které bylo jejím předmětem, nemá právní podklad. Dle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.5.2017, č.j. 3 Cmo 55/2017 – 96 má právo dlouhodobě užívat označení PRIM na svých výrobcích i žalobce. Z rozhodnutí žalovaného ze dne 17.10.2014 č.j. 0-53821/D30977/2014/ÚPV dle žalobce rozhodně nelze dovozovat, že žalobce práva ke grafickému logu „PRIM“ nemůže uplatňovat ani z důvodu údajného dřívějšího užívání této ochranné známky, protože se údajně tímto rozhodnutím prokázalo, že tato práva od počátku svědčila právním předchůdcům namítajícího a poté z titulu právního nástupnictví přešla na namítajícího, který je tak jedinou osobou oprávněnou užívat dané logo. Uvedeným rozhodnutím byla toliko prohlášena za neplatnou ochranná známka žalobce č. 165917. Žalovaný odkazem na zmíněné vlastní rozhodnutí vydané v jiné věci postupuje v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 22.5.2014, sp. zn. 7 As 151/2012, ve kterém tento soud upozornil na o, že rozhodnutí předsedy Úřadu v jiných věcech nemohou prokazovat existenci práv stěžovatele (zde namítajícího) a prokazují pouze skutečnost, že předseda Úřadu v jiné věci dospěl k závěru, že nějaká práva stěžovateli svědčí. Jedná se nicméně toliko o skutkové zjištění v konkrétní věci, které nemůže zavazovat ani samotného žalovaného při posuzování obdobných skutkových okolností v jiné věci bez ohledu na to, jaké skutečnosti sám zjistí. Skutková zjištění ohledně téže skutečnosti se totiž mohou v každé jednotlivé věci lišit, a to z několika důvodů. Správní orgán může skutkový stav zjistit či zhodnotit chybně, nebo může pokaždé rozhodovat na základě jiné množiny důkazů. Rozhodnutím žalovaného ze dne 17.10.2014 došlo toliko k prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917 ex tunc, toto rozhodnutí žalovaného však nezakládá, nekonstituuje ani nedeklaruje práva namítajícího k předmětnému označení.

Žalobce oponoval žalovanému v hodnocení dobré víry a znovu akcentoval nezbytnost tento stav hodnotit ke dni přihlášky ochranné známky, k němuž byl žalobce vlastníkem starších kombinovaných ochranných známek. Oponoval žalovanému, že se žalobce různými způsoby snaží o znesnadnění činnosti namítajícího a že s ohledem na podobnost napadeného označení s namítaným grafickým logem a dominantním prvkem namítané ochranné známky EU by tato označení v případě jejich zápisu veřejnost spojovala s namítajícím, čímž by údajně žalobce získal bez zásluh i tuto přidanou hodnotu. Žalobce dlouhé roky užívá ozmačení „PRIM“ na svých výrobcích a získal si spotřebitele ( nejen u hodinek) a tito si označení spojují s výobky žalobce. Dle žalobce je nutné kumulativní splnění další podmínky, kterou je prokázání, že podáním napadené přihlášky došlo k poškození namítajícího. Žalobce v tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19.3.2014, č.j. 1 As 11/2014 – 33 a ze dne 18.4.2014, č.j. 2 As 14/2014 - 34, podle kterých nepostačuje prokázat nedostatečnou distinktivitu či nebezpečí záměny označení, neboť pak by se jednalo o jiný ze zákonných důvodů prohlášení ochranné známky za neplatnou, ale je nutné zároveň doložit, že tím byl stěžovatel dotčen na svých právech, resp. že mu byla způsobena určitá újma, jež je vyvážena nepřiměřenou výhodou na straně přihlašovatele.

Žalobce dále namítal nesprávný závěr žalovaného, že pro jednání žalobce nelze najít žádné liberační důvody. Také tento závěr považuje za nesprávný, protože žalovaný nebere v úvahu pravomocná rozhodnutí týkající se grafického loga v provedení neplatné známky č. 165917 a napadená přihláška byla podána až v době, kdy proběhl řádný a formální průzkum starších přihlášek žalobce. Žalovaný netvrdil nedostatek zápisné způsobilosti Žalovaný byl ve smyslu shora uvedené judikatury povinen vzít v úvahu při svém rozhodování veškeré relevantní skutečnosti, což však neučinil.

Žalovaný nebere v úvahu výsledky dosavadních správních i soudních řízení. Žalobce zopakoval, že respektuje rozhodnutí žalovaného ve věci prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917, avšak na základě tohoto rozhodnutí nemohla být přiznána nějaká další práva namítajícímu. Žalobce je přesvědčen, že práva k označení „PRIM“ získal zcela legálně a že toto označení užívá zcela v souladu se zákonem, dlouhodobě a kontinuálně. Neexistuje a ani v době podání napadené přihlášky neexistovalo žádné soudní rozhodnutí, které by žalobci zakazovalo užívat toto označení. Pokud žalobce využívá veškerých právních prostředků k ochraně svých práv a zvrácení některých negativních rozhodnutí, jedná zcela legálně a v souladu se zákonem a takové jednání mu nelze přičítat k tíži. Navíc v jiných řízeních vycházejí najevo nové důkazy a fakta, která zpochybňují dřívější tvrzení názory žalovaného. Žalovaný však stále trvá na svém a nová fakta nebere v úvahu; například prohlásil za nevěrohodnou „činnost“ pana R. na logu, neboť prý nebylo prokázáno jeho spojení s podnikem ELTON, avšak toto spojení potvrdil sám pan Ž. u svého výslechu. Žalovaný však trvá na svém a nová fakta nebere v úvahu.

Spor mezi žalobcem a namítajícím byl vyvolán zejména z důvodu užívání označení „PRIM“ žalobcem na hodinkách. Žalobce toto označení získal od společnosti EUTECH akciová společnost (jako právního nástupce Chronotechny) na základě smluvních ujednání týkajících se duševního vlastnictví podniku Chronotechna. Označení „PRIM“ od roku 2001 užívá i na hodinkách, avšak namítající se celé roky neobrátil na soud a užívání označení „PRIM“ žalobcem soudně nenapadl. Když se později na soud obrátil, jeho návrhy byly zamítnuty. Namítající tvrdí (a žalovaný mu přitakává), že namítajícímu náleží právo k užívání označení „PRIM“ dle podnikové normy PN 01 (chráněného dříve jako ochranná známka č. 165917) a snaží se právo k užívání tohoto označení monopolizovat. Tvrzení právní předchůdci namítajícího však označení „PRIM“ užívali vždy pouze odvozeně, a to na základě licenčních smluv uzavřených s vlastníkem ochranných známek „PRIM“. V roce 1996 navíc právní předchůdce namítajícího uzavřel s podnikem Chronotechna dohodu o narovnání, v níž uznal práva Chronotechny k předmětným označením „PRIM“. Dalším předmětem bylo užívání známky č. 165917 na základě udělení licence, tedy užívání jednoho konkrétního provedení slova „PRIM“. Pokud je namítající údajným právním nástupcem společnosti ITec group a.s., což byla jedna ze smluvních stran dohody o narovnání, pak musí respektovat i vůli vyjádřenou v této dohodě, která výslovně zavazuje právní nástupce. Namítající platnost dohody o narovnání později zpochybnil, avšak ochrannou známku žalobce č. 165917 napadl návrhem na její prohlášení neplatnosti až v roce 2006. Předtím si naopak sám přihlásil namítanou ochrannou známku EU č. 3531662 ve znění „Manufacture PRIM 1949“. Samotný namítající tedy jednal od počátku přihláškou namítané ochranné známky EU ve zlé víře, protože v době jejího podání byla platná ochranná známka žalobce č. 165917, čehož si musel být dobře vědom. Žalovaný brání údajná práva namítajícího k namítané ochranné známce EU, aniž by vyčkal na právní moc rozhodnutí o návrhu na zrušení a návrhu na prohlášení neplatnosti této známky. V průběhu let se namítající pokusil zakázat žalobci užívání označení „PRIM“ i návrhy na vydání předběžného opatření, nicméně jedinou změnou, která se za celou dobu sporů udála, bylo prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917. Právo žalobce užívat označení „PRIM“ však plyne mimo jiné zejména z dlouhodobého kontinuálního užívání tohoto označení na svých výrobcích, jakož i z nabytí výlučného práva užívat autorská díla v provedení vytvořeném J. R., a na základě zapsaných ochranných známek. Prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917 nemá na práva žalobce užívat označení „PRIM“ žádný vliv.

Pokud se jedná o autorská práva k logu „PRIM“, namítající dle žalobce celou dobu popíral jakékoliv spojení s autorem loga J. R., avšak sám (dle namítajícího a dle žalovaného) údajný autor loga pan Ž. u svého výslechu potvrdil spolupráci s manželkou pana R., paní D. N. Loga vytvořená panem R. jsou autorskými díly, která jsou zachycena na originálních materiálech z archivu J. R., včetně jeho vlastnoručních poznámek. Autorství pana R. bylo potvrzeno odborníky, konkrétně Mgr. B. (jeho znaleckým posudkem, čestným prohlášením, výslechem dne 12.10.2018, dodatkem k jeho znaleckému posudku), PhDr. M. L. S. jakožto očitou svědkyní, které pan R. osobně prezentoval své autorství log, MgA. M. P. (jeho odborným posouzením) a Mgr. S. Rovněž pan Ž. u svého výslechu jednoznačně dosvědčil, že fotografie log „PRIM“ byly předloženy paní D. N., manželkou pana R. Namítající tak zatajil, že pan Ž. byl v kontaktu s panem R. přes paní D. N., a z toho žalovaný stále nesmyslně vychází a nezjišťuje úplně skutkový stav. Žalobce je oprávněn loga užívat na základě výhradní licenční smlouvy uzavřené s dědici autorských práv po J. R. Jelikož žalobci svědčí konkrétní práva k užívání označení „PRIM“ a tato mu svědčila i v době podání napadených přihlášek, nelze jejich podání považovat za jednání učiněné žalobcem v nedobré víře. Navíc je žalobce přesvědčen, že namítající jako osoba, která nebyla v dobré víře při podání přihlášky namítané ochranné známky EU, se nemůže dovolávat údajné nedobré víry žalobce při podání napadených přihlášek.

Žalobce uzavřel, že napadeným rozhodnutím žalovaného došlo k porušení hned několika ustanovení správního řádu. Žalovaný při vydání rozhodnutí nerespektoval § 2, § 3, § 7 a § 36 správního řádu a postupoval rovněž v rozporu se zákonem č. 14/1993 Sb., v rozporu se ZOZ (zejména § 7 a § 25) a též v rozporu s rozhodovací praxí SDEU a Nejvyššího správního soudu. Nezákonnost postupu žalovaného spatřuje žalobce zejména v tom, že: - nehodnotil věc dle stavu ke dni podání napadených přihlášek, - nedostatečně zjistil skutkový a právní stav věci, - nevzal v úvahu starší práva žalobce, zejména pak vlastnictví ochranných známek a dlouhodobé a kontinuální užívání označení „PRIM“ žalobcem na území České republiky, - nevyhodnotil správně skutečnost, že žalobce byl ke dni podání napadených přihlášek majitelem starších kombinovaných známek i známky slovní, - nepřiměřeně přikládal vlastnímu rozhodnutí v jiné věci nedůvodnou vážnost a závaznost i pro rozhodování v této věci, - dovozoval závaznost odůvodnění vlastního rozhodnutí v jiné věci a pokoušel se deklarovat či konstituovat údajná práva namítajícího na podkladě rozhodnutí v jiné věci, kterým však pouze došlo k prohlášení neplatnosti ochranné známky, - ignoroval důkazy předkládané žalobcem, které dokládají, že mu svědčí práva k užívání označení „PRIM“, - kritizoval řádné a legitimní uplatňování a využívání veškerých právních prostředků obrany žalobcem, - nesprávně hodnotil liberační důvody pro podání napadených přihlášek na straně žalobce. - nesprávně hodnotil samotné užívání označení „PRIM“ v minulosti namítajícím, přičemž ignoroval skutečnost, že tvrzení právní předchůdci namítajícího užívali toto označení vždy pouze odvozeně.

Podáním ze dne 25.3.2019 žalobce soudu sdělil, že Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 17.1.2019 rozsudek č. j. 16 C 14/2016 - 679 ve věci žaloby manželů J. jakožto dědiců po Mgr. J. R. a paní D. N. Byť byla žaloba v prvním stupni soudem nepravomocně zamítnuta, z rozhodnutí plyne, že není prokázané, že pan Ž. je autorem loga „PRIM“ a „ELTON“, jak tvrdí společnost ELTON hodinářská a.s. Pan Ž. při svém výslechu prezentoval alternativní verzi vzniku loga „PRIM“, na kterém se podílela výtvarnice D. N., tj. manželka a spolupracovnice pana R. Soud v podstatě dospěl k závěru, že autor předmětného loga je nejasný, protože žalobci neprokázali, že autorem je pan R.

K námitce žalobce, že se nemohl vyjádřit k vyjádření namítajícího k rozkladu, neboť mu nebylo zasláno, žalovaný namítl, že vyjádření obsahovalo pouze právní názory, žalobce stejně již vyčerpal své právo uvést důvody rozkladu, a své podání tak už nemohla rozšířit. Žalovaný nikterak neporušil § 36 odst. 2 správního řádu a z jeho strany nedošlo ani k porušení § 36 odst. 3 správního řádu, podle kterého musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, neboť vyjádření namítajícího k rozkladu žalobce neobsahovalo a ani nemohlo obsahovat žádné nové skutečnosti a nebylo podkladem rozhodnutí. Žalovaný necítil povinnost přeposílat mu další podání, když nepřinášelo nic nového.

Žalovaný odmítl námitku, že nesprávně posoudil oprávnění užívat logo, které bylo původně i předmětem nyní neplatné ochranné známky č. 165917 a k odkazu na rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 3 Cmo 55/2017, uvedl, že žalobce účelově užívá tvrzení, které s věcí nesouvisí. Žalovaný svým rozhodnutím o (ne)zápisu označení do rejstříku nijak neurčuje, kdo smí či nesmí jaké označení užívat. Žalovaný pouze konstatuje, že určité označení splňuje či nesplňuje požadavky, které zákon klade na konkrétní označení, aby mu mohla být poskytnuta ochrana právem předpokládaná. Stanoví-li zákon, že žalovaný má přihlížet k oprávněným námitkám, nestanoví tím, že žalovaný bude rozhodovat, zda užíváním určitého označení dochází k zásahu do soukromých práv třetích osob.

Dle žalovaného přihlašovatelovy nároky ke grafickému logu nemají právní podklad. Žalobce si musí být vědom, že práva k němu pozbyl na základě pravomocného rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 17. 10. 2014, č. j. O-53821/D30977/2014/ÚPV. Jím byla za neplatnou prohlášena ochranná známka č. 165917 (zn. sp. O-53821), jejímž předmětem grafické logo bylo, a to ex tunc (od počátku). To je žalobci známo, neboť byl účastníkem řízení v pozici vlastníka této ochranné známky. Na takto zneplatněnou ochrannou známku se hledí, jako by nikdy nebyla zapsána, tudíž na práva z loga ve vztahu k bývalému vlastníkovi se hledí, jako by neexistovala. Jedinou osobou oprávněnou užívat logo je tedy namítající. Je třeba zdůraznit, že zneplatněním ochranné známky č. 165917 se grafické logo „PRIM“, které obsahovala, nestalo tzv. právně volným. V předmětném řízení je tedy dle žalovaného nutné zohlednit pravomocně konstatovaný právní stav, tj. že právo ke grafickému logu „PRIM“ v podobě svědčí namítajícímu. Byla-li tedy známka prohlášená za neplatnou dne 17. 10. 2014, nemohl z ní žalobce osvědčovat svou dobrou víru v době podání přihlášky (9. 12. 2016).

K tomu, že žalovaný při hodnocení dobré víry nepřihlédl k užívání označení „PRIM“ žalobcem v předchozím období, žalovaný uvedl, že zákon o ochranných známkách v námitkovém řízení vymezuje, co je a co není rozhodným při posuzování střetu práv žalobce a namítajícího a překročením tohoto předmětu by došlo k překročení pravomocí správního orgánu. Dovolává-li se žalobce vlastnictví svých známek č. 152529, 153324, 208817, 249929, jedná se o známky zapsané pro jiné třídy.

K námitce, že k datu podání přihlášky v projednávaném případě (21.10.2014) byl žalobce vlastníkem zapsané známky č. 311604, žalovaný namítl, že známka byla pro výrobky ve třídě 14 byla pro náramkové hodinky zneplatněna s účinností od 15.11.2016.

Tvrdí-li žalobce, že k žádné újmě na straně namítajícího nemůže dojít, má žalovaný naopak za to, že újma hrozí reálně; nezjišťuje se však skutečná újma, nýbrž újma potenciální, a ta dle žalovaného z uvedených zjištění nepochybně vyplývá. Institut námitek má právě za cíl této újmě předejít. Namítající však nemusí předložit důkaz o tom, že újma již fakticky vznikla, jak to požadovala žalobkyně. V námitkovém řízení je nepochybné, že dominem litis je namítající, který se rozhoduje, zda vůbec námitky podá, jaké námitky uplatní a jak bude argumentovat. Je to namítající, jehož práva jsou ze zákona v námitkovém řízení chráněná.

K námitce žalobce, že žalovaný nedostatečně odůvodnil jeho nedobrou víru, žalovaný uvedl, že odůvodnění je dostačující, neboť je v souladu s judikaturou. Odvolání žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 11/2014 a č. j. 2 As 14/2014, je liché. Z citátu uvedeného žalobcem je zřetelné, že tento soud projednával podobnost označení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) a b) zákona o ochranných známkách a pak požadoval konstatování újmy. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách však zapovídá zapsat známku na základě námitek podaných tím, kdo je dotčen ve svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře.

K námitce žalobce, že existence ochranných známek obsahujících prvek PRIM“ v jeho vlastnictví je dostatečným liberačním důvodem, žalovaný uvedl, že ochranné známky zapsané pro jiné výrobky či služby nemohou být liberačním důvodem. Pro konstatování nedobré víry je rozhodné, (a) zda přihlašovatel věděl nebo vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranné známky (práva k označení) namítajícího, (b) zda přihlášením ochranné známky přihlašovatelem došlo k poškození namítajícího a (c) zda neexistuje důvod, který by jednání přihlašovatele ospravedlnil. Jak uvedlo napadené rozhodnutí, ignorování výsledků správních i soudních řízení doprovázené neprokázanými tvrzeními o právech k logu nemůže být považováno za ospravedlňující důvod k podání přihlášky napadeného označení.

Dle žalovaného rozhodnutí ve věci nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, rozhodnuto bylo lege artis; žalovaný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Rozhodnutí je odůvodněno a bylo vydáno v souladu se zákonem o ochranných známkách i správního řádu. Žalovaný proto navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.

Podáním ze dne 18. 2. 2021 žalobce informoval soud o vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2020, č. j. 2 As 312/2018-242, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 9 A 374/2014-314, rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 17. 10. 2014, č. j. O-53821/D30977/2014/ÚPV, jakož i rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2014 č. j. O-53821/626/2006/ÚPV, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V souvislosti s tím došlo ke znovuobnovení platnosti zápisu další ochranné známky č. 165917 ve znění „PRIM“ pro hodiny, hodinky, časoměrné přístroje, budíky mechanické, budíky Quartz, hodiny Quartz, spínací hodiny Quartz, minutky, modelářské časovače, kontrolní pokladny ve třídách 9 a 14 ve prospěch žalobkyně. Žalobce tak poukázal na to, že i závěry Nejvyššího správního soudu potvrdily, že přihlášky nemohl být podán v nedobré víře.

Dne 4.1.2022 žalobce předlořil soudu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.4.2019, č.j. 1 Nc 104/2018-11, jímž tento soud nařídil předběžné opatření, podle něhož je společnost ELTON hodinářská, a.s. povinna zdržet se zveřejňování a rozšiřování tvrzení prodávané žalobcem pod označením „PRIM“ jsou falešné a nepravé.. Současne doložil potvrzení tohoto předběžného opatření Vrchním soudem. Dle žalobce rozhodné je, že v daném případě žalobce pro účely vydání předběžného opatření dostatečně předloženými listinami osvědčil, že předmětná tvrzení o „nepravých“ či „falešných“ hodinkách PRIM společnost ELTON hodinářská a.s. zákazníkovi sděliovala, aniž k tomu měla důvod. Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 2. 12. 2021 usnesení, č. j. 34 Cm 219/2021-81, kterým nařídil namítajícímu předběžné opatření, dle kterého je namítající povinen zdržet se tvrzení, že hodinky namítajícího jsou jediné české hodinky PRIM, a dále je povinen zdržet se tvrzení, že jako jediný vyrábí náramkové hodinky PRIM v České republice. Doložil i další rozhodnutí Úřadu z r. 2020 a 2021.

Žalobce dále předložil pravomocný a vykonatelný rozsudek Krajského soudu v Bratislavě ze dne 28. 10. 2021, č. j. 4 CoPv/2/2020-1778, dle kterého je namítající povinen se zdržet na území Slovenské republiky užívání evropské ochranné známky ve znění „MANUFACTURE PRIM 1949“, č. ochranné známky 003531662, ve spojení s výrobky třídy 14.

Žalobce v podáních doplnil, že žalovaný tak v napadeném řízení vycházel a své závěry opíral zejména o prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917 a vlastní rozhodnutí vydané ve věci známky č. 165917, když jak se ukázalo, tato rozhodnutí byla Nejvyšším správním soudem zrušena. Jako důkaz nesprávného posuzování a hodnocení i ostatních důkazů žalovaným předložených v námitkovém řízení namítajícím však může sloužit i rozhodnutí žalovaného ve věci přihlášky ochranné známky č. spisu O-506093. Předmětem řízení bylo sice jiné grafické provedení slova „PRIM“ než v této věci, avšak přihláška ochranné známky č. spisu O-506093 byla podána dříve (konkrétně dne 17. 07. 2013) než napadená přihláška, která je předmětem této správní žaloby. Žalobce zároveň v příloze předložil rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2020, č. spisu O-506093, jenž bylo posléze potvrzeno jako správné a přihláška byla zapsána do rejstříku ochranných známek. V uvedeném rozhodnutí například žalovaný dospěl k názoru o irelevantnosti, nepoužitelnosti některých důkazů namítajícího apod., hodnotil je odlišně, než učinil žalovaný v napadeném řízení, a to i přesto, že datum priority přihlášky č. spisu O-506093 bylo dřívější než u zde zamítnuté přihlášky ochranné známky.

Napadené rozhodnutí (jakož i prvostupňové rozhodnutí žalovaného) vychází z nezákonného prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou a z rozhodnutí žalovaného a jeho předsedy ve věci známky č. 165917, které byly zrušeny Nejvyšším správním soudem. V návaznosti na tato předchozí nezákonná rozhodnutí dospěl zjevně v napadeném rozhodnutí žalovaný ke zjevně mylnému závěru, že je to namítající, kterému údajně svědčí práva ke značce „PRIM“, a žalobce je ten, který mu v užívání značky „PRIM“ údajně brání.

V řízení uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení společnost ELTON hodinářská, a.s.

K procesním námitkám žalobce namířeným proti nedoručení vyjádření k rozkladu osoba zúčastněná na řízení uvedla, že žalobce v řízení vyjádřil své stanovisko v rozkladu. Ze žádného ustanovení správního řádu nevyplývá povinnost správního orgánu vyjádření k rozkladu opětovně zasílat žalobci a vyzývat ho k reakci, nebo mu k tomu poskytovat lhůtu. Kdyby byl správní orgán povinen takto postupovat, následně by nepochybně také musel další vyjádření žalobce zaslat namítajícímu, který by opět měl právo podat k tomu vlastní vyjádření atd., a správní řízení by pak prakticky nikdy nemuselo skončit. Podstatné je, zda ve vyjádření k rozkladu byly předkládány či alespoň navrhovány nové důkazy, se kterými by se žalobce jakožto účastník správního řízení měl právo seznámit. Nic takového však ve vyjádření k rozkladu obsaženo není. Naopak, z jeho obsahu je zřejmé, že se jednalo především o právní argumentaci. Žalovaný tak nebyl povinen zasílat předmětné vyjádření k rozkladu žalobci a vyzývat jej k předložení dalšího stanoviska, či mu za tímto účelem poskytovat lhůtu. K tomu osoba zúčastněná na řízení analogicky poukázala rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.9.2020 č.j. 4 As 346/2018-26.

Neakceptovala tvrzení žalobce, že žalovaný byl povinen mu oznámit, že přistoupí k vydání rozhodnutí v předmětné věci. Nic takového správní řád správnímu orgánu neukládá a není ani žádného logického důvodu, pro který by musel správní orgán něco takového žalobci oznamovat. Jestliže žalobce podal rozklad, musel jistě počítat s tím, že o něm bude rozhodnuto.

Osoba zúčastněná na řízení nesouhlasila a argumenty žalobce, týkající se nesprávného posouzení dobré víry žalovaným Odkazy žalobce na jeho jiné starší ochranné známky PRIM jsou podle osoby zúčastněné na řízení ve většině případů zavádějící, neboť tyto známky nebyly zapsány pro náramkové hodinky, což je výrobek, který je hlavním předmětem sporů mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení. Napadenou přihláškou ochranné známky se žalobce pokoušel rozšířit si ochranu označení PRIM i pro náramkové hodinky. Ochranná známka č. 152529 nebyla nikdy zapsaná pro náramkové hodinky. Ochranná známka č. 153324 byla sice původně zapsaná pro náramkové hodinky, ale pro tyto výrobky byla zrušena na návrh osoby zúčastněné na řízení v roce 2008 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 21.6.2010. Žalobce se stal spolumajitelem a posléze majitelem této ochranné známky až v době, kdy již pro náramkové hodinky nebyla zapsaná. Ochranná známka č. 208817 byla sice také původně zapsaná pro náramkové hodinky, ale pro tyto výrobky byla zrušena ze stejných důvodů a ve stejné době, jako ochranná známka č. 153324. Ochranná známka č. 249929 nebyla nikdy zapsaná pro náramkové hodinky, dokonce ani pro žádné jiné výrobky ve třídě 14. Ochranná známka č. 311604 byla sice původně zapsaná i pro náramkové hodinky, avšak pro tyto a další výrobky ve třídě 14 byla pravomocně prohlášena za neplatnou rozhodnutím Úřadu ze dne 27.7.2015, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 9.11.2016, č.j. O-437539/D15076040/2015/UPV. Podle § 32 odst. 5 ZOZ pak platí, že na ochrannou známku, která byla prohlášena za neplatnou, se hledí, jako by nikdy nebyla zapsána. Tuto ochrannou známku tedy v rozsahu, v jakém byla prohlášena za neplatnou (zejm. pro výrobky třídy 14 a z nich především náramkové hodinky), nelze zohledňovat ve prospěch žalobce při posuzování jeho tvrzené dobré víry k datu podání napadené přihlášky (21.10.2014). Osoba zúčastněná na řízení dodala, že uvedené rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 9.11.2016 bylo ze strany žalobce napadeno správní žalobou, která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2020, sp. zn. 8 A 9/2017. V tomto rozsudku soud mj. potvrdil i závěry žalovaného ohledně zaměnitelnosti evropské známky osoby zúčastněné na řízení č. 3531662 ve znění MANUFACTURE PRIM 1949 se žalobcovou slovní ochrannou známkou PRIM (viz zejm. odstavce 78 – 80 rozsudku), přičemž tyto závěry o zaměnitelnosti lze vztáhnout i na nyní posuzovanou věc. Napadená přihláška ochranné známky PRIM, jakož i další žalobcem souběžně podané přihlášky ochranných známek (žalobce ve stejné době podal přihlášky ochranných známek PRIM č. O-517322, O-517364, O-517365 a ochranné známky „PRIMKY“ č. O-535869) mimo jiné zasahovaly do práv osoby zúčastněné na řízení k její evropské ochranné známce, přičemž žalobce si této skutečnosti nepochybně byl vědom a přihlášku s tímto vědomím podal. Jednalo se tak o přímý úmysl na straně žalobce.

Odkaz žalobce na tehdy podanou přihlášku slovní ochranné známky č. spisu: 487135 je rovněž bezpředmětný, neboť tato ochranná známka byla přihlášena a posléze zapsána pouze pro výrobky třídy 18, 21, 24, 25 a 28, tedy nikoliv pro náramkové hodinky či jakékoliv jiné výrobky ze třídy 14.

Za zavádějící označila osoba zúčastněná na řízení i odkaz žalobce na to, že od roku 2001 do 20.10.2014 byl majitelem slovně-grafické ochranné známky PRIM č. 165917. I tato ochranná známka byla totiž prohlášena za neplatnou, a to právě dne 20.10.2014, tedy před podáním napadené přihlášky ochranné známky. Podání napadené přihlášky ochranné známky PRIM (jakož i dalších výše uvedených) bylo právě reakcí žalobce na to, že došlo k pravomocnému prohlášení ochranné známky PRIM č. 165917 zapsané pro náramkové hodinky za neplatnou. Žalobce tedy obratem po prohlášení neplatnosti jeho ochranné známky PRIM č. 165917 podal přihlášku čtyř ochranných známek - tří známek kombinovaných v různých grafických variantách loga PRIM a jedné známky slovní ve znění „PRIMKY“. V případě přihlášky ochranné známky č. O-517365 dokonce přihlásil označení PRIM ve zcela totožném grafickém provedení, jako bylo provedení ochranné známky č. 165917 prohlášené pravomocně za neplatnou. Jednalo se o zjevný projev nerespektování pravomocného rozhodnutí žalovaného, kdy žalobce okamžitě po prohlášení neplatnosti ochranné známky si toto označení znovu přihlásil. Podáním těchto přihlášek se zjevně pokoušel obcházet pravomocné rozhodnutí předsedy Úřadu o prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM č. 165917. Zároveň při podání těchto přihlášek věděl, že mu reálně hrozí i prohlášení neplatnosti slovní ochranné známky PRIM č. 311604, ohledně které již bylo před Úřadem vedeno příslušné řízení (návrh podala osoba zúčastněná na řízení již v roce 2013). Samotné tyto skutečnosti dle názoru osoby zúčastněné na řízení svědčí o absenci dobré víry při podání přihlášky na straně žalobce, resp. svědčí přímo o nedobré víře žalobce, konkrétně o přímém úmyslu porušovat práva osoby zúčastněné na řízení.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze považovat rozhodnutí žalovaného za nezákonné z toho důvodu, že by se nedostatečně zabýval existencí tvrzených starších známek žalobce. Není ani pravdou, že by žalovaný postupoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu či svou vlastní rozhodovací praxí, nebo dokonce s judikaturou SDEU. Žalobcem odkazovaný rozsudek SDEU ze dne 27.6.2013 ve věci C-320/12 nevyvrací správnost závěrů přijatých v rozhodnutí žalovaného, neboť žalovaný neodmítl přihlášku ochranné známky žalobce pouze z toho důvodu, že přihlašovatel věděl o tom, že třetí osoba dlouhodobě užívá shodné nebo podobné označení. Za bezpředmětné lze označit i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.5.2017 č.j. 3 Cmo 55/2017-96, jímž bylo rozhodováno pouze o návrhu na nařízení předběžného opatření a byla hodnocena pouze otázka potřeby zatímní úpravy poměrů mezi účastníky. V tomto kontextu Vrchní soud v Praze konstatoval, že prohlášení neplatnosti ochranných známek žalobce samo o sobě nezakládá důvod pro nařízení předběžného opatření, v žádném případě však nekonstatoval existenci nějakých práv žalobce k označení PRIM, ani existenci takových práv meritorně nezkoumal.

Pokud žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zohlednil i závěry, které byly přijaty v dřívějším rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 17.10.2014 ve věci prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM č. 165917, které se týkalo obdobných skutkových a právních otázek mezi týmiž účastníky, nelze tomuto postupu žalovaného nic vytýkat. Jednalo se o pravomocné závěry založené na skutkových zjištěních a důkazech, které byly jak samotnému správnímu orgánu, tak i účastníkům řízení dobře známy. Žalobce má pravdu v tom, že skutková zjištění v různých správních řízeních se mohou lišit, neboť správní orgán může rozhodovat na základě jiné množiny důkazů, nebo se může lišit okruh účastníků apod. V řešeném případě však nenastalo a nebylo zjištěno nic, co by správnímu orgánu dávalo důvod k vyslovování jiných závěrů či k přehodnocování závěrů přijatých dříve v rozhodnutí ze dne 17.10.2014.

Závěry žalovaného o tom, že se žalobce různými způsoby snaží znesnadnit činnost namítajícího (osoby zúčastněné na řízení) a že by veřejnost spojovala žalobce s namítajícím, čímž by získával neoprávněnou výhodu, jsou dle osoby zúčastněné na řízení zcela správné. Vývoj situace na trhu náramkových hodinek v České republice dal v tomto ohledu žalovanému jednoznačně za pravdu, neboť žalobce svou prezentací log PRIM a doprovodnými texty způsobuje omyly a zmatení na straně spotřebitelské veřejnosti.

Žalobcovo tvrzení, že pro konstatování nedobré víry přihlašovatele je nutné splnění další podmínky, a to prokázání, že podáním přihlášky došlo k poškození namítajícího či že byla namítajícímu způsobena újma, neodpovídá skutečnosti. Zákon v § 7 odst. 1 písm. k) nevyžaduje, respektive nevyžadoval prokázání vzniku škody nebo újmy. To, že namítající byl přihláškou dotčen ve svých právech, bylo podrobně vysvětleno v žalobou napadeném rozhodnutí. Skutečnosti neodpovídá ani tvrzení žalobce, že v době podání napadené přihlášky existovalo pouze jediné rozhodnutí žalovaného ohledně loga PRIM, a to ve věci prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917. Ohledně loga PRIM v předmětné grafické podobě totiž již bylo známo předchozí rozhodnutí ze dne 2.9.2013 č.j. O-154773/57385/2003/UPV, ve kterém se předseda Úřadu pravomocně vyjádřil k většině těch skutkových a právních otázek, které byly posléze řešeny též v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 17.10.2014 o neplatnosti ochranné známky č. 165917. Již v tomto rozhodnutí předseda Úřadu dospěl k závěru, že práva k označení PRIM v této grafické podobě svědčí osobě zúčastněné na řízení jakožto právnímu nástupci původních výrobců náramkových hodinek PRIM se sídlem v Novém Městě nad Metují, dále že toto logo PRIM je autorským dílem, jehož autorem je bývalý zaměstnanec národního podniku ELTON pan J. Ž. atd. Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 17.10.2014 tedy nebylo pro žalobce překvapivé a neobsahovalo zásadně nové argumenty. Žalobce byl ostatně na jeho vydání zřejmě připraven, když obratem podal přihlášky dalších ochranných známek PRIM. Žalovaný tedy zcela důvodně vytýkal žalobci, že nerespektuje pravomocná rozhodnutí žalovaného týkající se grafického loga PRIM.

Pokud žalobce v žalobě uvádí, že práva k označení PRIM získal zcela legálně a že toto označení užívá v souladu se zákonem, přičemž neexistuje žádné pravomocné soudní rozhodnutí, které by mu zakazovalo užívat označení PRIM, opět směšuje různé výrobky, pro které jsou loga PRIM zapsána jako ochranné známky. Žalobce skutečně mohl získat legálně práva k označení PRIM, to se však týká především historického obloučkového provedení zapsaného jako ochranná známka pro hodiny a budíky a nikoli pro náramkové hodinky. Pokud jde o náramkové hodinky, získal žalobce pouze ochrannou známku PRIM č. 165917, která však následně byla prohlášena za neplatnou. Žalobce byl navíc již při uzavření smlouvy o převodu této ochranné známky (tehdejším převodcem byla společnost EUTECH a.s.) informován o tom, že o toto označení probíhá soudní spor s osobou zúčastněnou na řízení, a musel si tedy uvědomovat, že užívání tohoto označení (ochranné známky č. 165917) nemusí být v souladu se zákonem.

Co se týče žalobcova tvrzení o (autorské) činnosti pana R. na logu PRIM, osoba zúčastněná na řízení upozornila na to, že existuje již několik soudních rozhodnutí (některá pravomocná), ze kterých vyplývá, že toto žalobcovo tvrzení nebylo ničím prokázáno.

Je pravdou, že žalobce získal ochrannou známku PRIM č. 165917 od společnosti EUTECH a.s., v roce 2001 na základě smlouvy o převodu ochranných známek ze dne 27.8.2001 a že následně od konce roku 2001 nebo počátku roku 2002 začal tuto ochrannou známku používat na hodinkách. Rozhodně však není pravdou, že se osoba zúčastněná na řízení celé roky neobrátila na soud. Právě naopak, osoba zúčastněná na řízení se obrátila na soud ihned, jakmile zjistila, že žalobce začal používat označení PRIM na náramkových hodinkách. V březnu roku 2002 podala žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji projednal a rozsudkem ze dne 4.7.2007 č.j. 5 Cm 105/2005-99 ji zamítl. V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Ostravě konstatoval, že oba účastníci řízení, tj. jak žalobce, tak žalovaný, mají každý své vlastní právo k totožnému logu PRIM a jeho používání na náramkových hodinkách (osoba zúčastněná na řízení jako právní nástupce národního podniku ELTON se sídlem v Novém Městě nad Metují a žalobce jako nabyvatel ochranné známky PRIM č. 165917). Tento rozsudek byl následně potvrzen i rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.12.2008 č.j. 4 Cmo 152/2008-133. Následně byly zahájeny i další soudní spory ohledně užívání označení PRIM na náramkových hodinkách, rovněž bylo zahájeno větší množství správních řízení před ÚPV, které však stále nebyly definitivně vyřešeny.

Nelze souhlasit s pochybnostmi, které žalobce vyslovuje v souvislosti s právem osoby zúčastněné na řízení užívat označení PRIM dle podnikové normy PN01. Jedná se o podnikovou normu národního podniku ELTON ze dne 23.9.1969, která definuje logo PRIM v klasické grafické podobě, ve které se následně stalo proslulým na náramkových hodinkách z Nového Města nad Metují. Až podstatně později byla totožná grafická úprava loga PRIM zapsána jako ochranná známka č. 165917. Osoba zúčastněná na řízení jakožto právní nástupce národního podniku ELTON má nezpochybnitelné právo toto označení užívat bez ohledu na to, zda a ve prospěch koho bylo později zapsáno jako ochranná známka (tzv. právo předchozího uživatele). Právo osoby zúčastněné na řízení užívat toto označení bylo potvrzeno větším množstvím soudních i správních rozhodnutí, například již zmíněnými rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci. Užívání tohoto loga PRIM přitom bylo neodvozené - toto logo si národní podnik ELTON vytvořil a vtělil do normy PN01 samostatně. Učinil tak právě z toho důvodu, aby odlišil své výrobky od výrobků tehdejšího národního podniku Chronotechna.

Žalobce nepravdivě uvádí, že osoba zúčastněná na řízení jednala při podání přihlášky namítané ochranné známky EU ve zlé víře. Tato otázka byla předmětem rozhodovací činnosti OHIM (nyní EUIPO) a následně též Tribunálu EU, přičemž všechny tyto orgány shodně konstatovaly, že osoba zúčastněná na řízení jednala v dobré víře a že návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky z tohoto důvodu je neopodstatněný. Žalobci jsou tato rozhodnutí OHIM a Tribunálu EU velmi dobře známa, neboť byl jejich adresátem.

Je pravdou, že návrhu žalobce na zrušení namítané ochranné známky EU bylo částečně vyhověno a tato známka byla pro některé výrobky zrušena, nicméně zůstala zapsána pro nejvýznamnější výrobky, tedy pro náramkové hodiny a hodinky pro děti (watchmaking, watches for children). Rozhodnutí EUIPO o částečném zrušení známky bylo potvrzeno čtvrtým odvolacím senátem EUIPO. Proti tomu žalobce podal žalobu k Tribunálu EU, který žalobu rozsudkem ze dne 13.6.2019, T-75/18 zamítl. Pokud jde o návrh na prohlášení neplatnosti namítané ochranné známky EU, ten byl podán ze strany manželů J., údajných dědiců autorských práv po panu R. Důvodem návrhu na prohlášení neplatnosti bylo tvrzení manželů J., že autorem loga PRIM, které je obsaženo v namítané ochranné známce EU, byl pan R. EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zamítl, odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo následně zamítnuto čtvrtým odvolacím senátem EUIPO. Žaloba, kterou proti tomu podali manželé J. žalobu k Tribunálu EU, která byla zamítnuta rozsudkem ze dne 20.1.2021, T-656/18. Důvodem zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti byla ve všech případech skutečnost, že navrhovatelé neprokázali autorství pana R. k logu PRIM. Návrh žalobce na prohlášení neplatnosti namítané ochranné známky EU z důvodu údajné nedobré víry při podání přihlášky byl zamítnut rozhodnutím OHIM ze dne 30.3.2010 a odvolání, které proti tomuto rozhodnutí žalobce podal, bylo zamítnuto rozhodnutím čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 5.3.2012 č. R826/2010-4. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího senátu podal žalobce žalo