4 As 26/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 44/2021- 62 - text 8 9A 44/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: UniCredit Leasing CZ, a.s., IČO 15886492 se sídlem Želetavská 1525/1, 140 00 Praha 4 zastoupena Mgr. Radko Majerčíkem, advokátem sídlem Jagellonská 1329/6, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2021, č. j. 28/2020-150-SPR/3, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy - odboru provozu silničních vozidel, ze dne 28. 1. 2021, č. j. 28/2020-150-SPR/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Radko Majerčíka, advokáta. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravně správních činností (dále jen „MHMP“) ze dne 21. 10. 2020, č. j. MHMP 1614802/2020, spis. zn. S-MHMP 1275947/2020, kterým bylo rozhodnuto o vyřazení silničního vozidla tov. zn. BMW, RZ X, VIN X (dále jen „vozidlo“) z provozu dle § 12 odst. 1 písm. b), § 80 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“); a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že MHMP na základě podnětu od České kanceláře pojistitelů zahájil řízení o vyřazení vozidla z provozu, neboť dne 11. 4. 2019 zaniklo pojištění odpovědnosti vozidla a ve lhůtě 14 dnů od zániku nebyla uzavřena nová pojistná smlouva. Jako vlastník vozidla byl přitom v registru silničních vozidel (dále jen „Registr“) evidován žalobce. Žalobce na výzvu MHMP uvedl, že není vlastníkem vozidla, neboť jej dne 12. 12. 2011 převedl smlouvou o předčasném ukončení leasingu – kupní smlouvou na paní B. Š., a předal jí plnou moc k převodu vozidla v Registru. Dále namítal, že není způsobilý být účastníkem předmětného řízení, jelikož k vozidlu nemá již 9 let žádný vztah. Prvostupňovým rozhodnutím MHMP rozhodl o vyřazení vozidla z provozu, přičemž účastníky tohoto řízení byli žalobce, jakožto vlastník vozidla, a paní B. Š., jakožto provozovatel vozidla. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal obdobně jako v předchozím vyjádření a jako v žalobě. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. V něm uvedl, že vlastníkem vozidla se v souladu se zákonem č. 56/2001 Sb. rozumí ten, kdo je jako vlastník vozidla zapsán v Registru. Zákon přitom předpokládá, že po prodeji vozidla splní jak nový vlastník, tak původní vlastník své povinnosti a požádají do deseti pracovních dnů o provedení zápisu změn údajů zapisovaných v Registru. Konstatoval, že pokud žalobce pouze předal plnou moc k přepisu vozidla v Registru novému vlastníkovi a neověřil si, zda ke změně vlastníka v Registru skutečně došlo, nejednal dostatečně odpovědně a obezřetně tak, aby eliminoval negativní důsledky spojené s tím, že údaj v Registru nebude odpovídat skutečnosti. Uvedl, že jelikož je žalobce vlastníkem vozidla, je také účastníkem řízení. K tomu dodal, že je vázán stavem zapsaným v Registru, nikoli tvrzením subjektů v zapsaných v Registru. Upozornil, že je oprávněn činit jen to, co mu platná a účinná právní úprava ukládá, není oprávněn přezkoumávat ani zpochybňovat vlastnické vztahy. Dodal, že MHMP neuložil prvostupňovým rozhodnutím žalobci žádnou, tedy ani nesplnitelnou, povinnost. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný v řízení dopustil závažných procesních vad a vzal za skutkový základ stav, který nemá oporu ve skutkových zjištěních. 5. V prvním žalobním bodu namítal porušení zásady materiální pravdy zakotvené v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Upozornil, že pro řízení o vyřazení vozidla je klíčové, kdo je skutečným vlastníkem vozidla. Právě jen skutečný vlastník totiž s vozidlem a jeho příslušenstvím disponuje a je schopen vykonat vyřazení vozidla z provozu a činnosti a povinnosti s tím spojené zejména dle § 12 odst. 3, 4 a 6 zákona č. 56/2001 Sb. Správní orgány se přesto v projednávaném případě spokojily pouze se zjištěním osoby evidované v Registru a zcela ignorovaly rozpor mezi tímto evidenčním zápisem a tvrzením a důkazy, které předložil. 6. Uvedl, že ve správním řízení tvrdil a prokázal, že není vlastníkem vozidla, nadto označil posledního známého skutečného vlastníka vozidla a doložil kupní smlouvu. Správní orgány se však těmito tvrzeními a důkazy vyvolávajícími rozpor s jejich zjištěními odmítly zabývat. Upozornil, že žalovaný svůj argument, že není oprávněn přezkoumávat ani zpochybňovat vlastnické vztahy k vozidlu nepodložil žádnou právní normou, doktrínou ani judikaturou. Tento argument je naopak v přímém rozporu se zásadami správního řízení, neboť pouze na základě přezkoumávání lze zjistit skutečný stav a odstranit možné rozpory v zjištěních. Doplnil, že zápis v Registru je evidenčního charakteru a má deklaratorní povahu, vlastnický vztah nezakládá. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 1. 2005, č. j. 4 As 26/2003-59. 7. Uzavřel, že skutečný stav věci byl z jeho strany tvrzen a prokázán a ač se lišil od zjištění správních orgánů, žalovaný přímo zdůraznil, že se tímto rozporem nebude zabývat. 8. Ve druhém žalobním bodu tvrdil porušení zásady postupu správních orgánů v souladu s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4 správního řádu) a naplnění smyslu právní normy. Uvedl, že aby mohl být smysl a účel právní normy naplněn, musí být správní řízení vedeno se skutečným vlastníkem vozidla, jenž je schopen zajistit povinnosti spojené s jeho vyřazením z provozu, a tedy zajistit skutečné vyřazení. Správní orgány však vedly řízení pouze z formálních důvodů, bez jakékoli snahy dosáhnout naplnění smyslu právní normy. Dodal, že veřejným zájmem jistě není pouhé formální vydání správního aktu bez možnosti jeho faktického naplnění, jako tomu bylo v projednávaném případě. 9. Ve třetím žalobním bodu namítal, že žalovaný zpochybnil deklaratorní účinky zápisu vlastníka vozidla v Registru, ač z judikatury vyplývá, že zápis vlastníka má, na rozdíl od zápisu provozovatele, evidenční charakter a ve vztahu k vlastnickému právu pouze deklaratorní účinky. Pokud však žalovaný tvrdil, že není oprávněn přezkoumávat ani zpochybňovat vlastnické vztahy k vozidlu, přisuzoval zápisu vlastnictví v Registru konstitutivní účinky, a to bez jakékoli opory v zákoně. Tento rozpor mezi označil za protiústavní. 10. Čtvrtým žalobním bodem namítal, že s vyřazením vozidla jsou spojeny povinnosti dle § 12 odst. 3, 4 a 6 zákona č. 56/2001 Sb., které může splnit jen skutečný vlastník. Jako nevlastník vozidla by nebyla schopen ani oprávněn jejich splnění zabezpečit. Doplnil, že vlastníkem vozidla není již téměř 10 let, po tuto dobu nemá k vozidlu žádný právní ani faktický vztah, splnění těchto povinností (zabezpečení vozidla, označení místa, kde se nachází, odevzdání registrační značky, atd.) je pro něj objektivně nemožné. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2018, Pl. ÚS 15/16. Dodal, že tento argument uvedl z procesní opatrnosti, neboť si je vědom, že výroková část prvostupňového rozhodnutí mu žádné povinnosti neukládá. V případném navazujícím řízení o uložení povinnosti však bude rozhodovat stejný správní orgán a své rozhodnutí opře právě o prvostupňové rozhodnutí. 11. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i prvostupňové rozhodnutí, zrušil. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že podle zákona č. 56/2001 Sb. se rozumí vlastníkem vozidla ten, kdo je jako vlastník zapsán v Registru. Žalobce si měl střežit svá práva a plnit své zákonné povinnosti, tj. požádat po převodu vlastnictví k vozidlu nového vlastníka (paní B. Š.) o provedení změny zápisu vlastníka v Registru v zákonné lhůtě 10 pracovních dnů. Žalobce tak však neučinil, je stále zapsaný v Registru jako vlastník vozidla, a proto je spolu s provozovatelem vozidla zapsaným v Registru, účastníkem řízení o vyřazení vozidla. 13. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že správní orgán je oprávněn činit jen to, co mu platná a účinná právní úprava předmětné problematiky ukládá, přičemž mimo rámec této právní úpravy nemá další prostor, jak reagovat na případný nežádoucí stav (nesoulad skutečného stavu ve stavem zapsaným), který může vzniknout v Registru následkem protiprávního jednání vlastníků silničních vozidel,