6 As 54/2013 — Nejvyšší správní soud

9 A 87/2020- 33 - text 11 9A 87/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: Compliance 4you s.r.o., IČO: 05390117 sídlem Radějovice 97, 251 68 Radějovice proti žalovaná: Česká národní banka, IČO: 48136450 sídlem Na Příkopě 864/28, 115 03 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 28. 5. 2020, č. j. 2020/065045/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a stručné vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 8. 2020 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala přezkoumání rozhodnutí bankovní rady České národní banky (dále jen „žalovaná“) ze dne 28. 5. 2020, č. j. 2020/065045/CNB/110 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 46c zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČNB“) zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České národní banky (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „ČNB“) ze dne 9. 3. 2020, č. j. 2020/38147/570, sp. zn. Sp/2018/358/573 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni ve výroku I odňata v souladu s § 68 odst. 2 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) akreditace, neboť byla udělena na základě nepravdivých údajů prokazujících splnění organizačních předpokladů, které jsou v souladu s § 63 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru nezbytnou podmínkou pro udělení akreditace. Výrokem II prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyni uložena podle § 156 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru pokuta ve výši 100 000 Kč za spáchání přestupků podle § 156 odst. 1 písm. c), d), e) zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Výrokem III prvostupňového rozhodnutí správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni podle § 79 odst. 5 správního řádu ve vazbě na § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě dne 30. 3. 2020 rozklad, kterým jej napadla v celém rozsahu. První okruh námitek uvedených žalobkyní v podaném rozkladu se vztahoval k odnětí akreditace a druhý k výši pokuty uložené za spáchané přestupky. II. Napadené rozhodnutí 4. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 8. 6. 2020. Žalovaná ve vztahu k odnětí akreditace zastávala názor, že uvedla-li žalobkyně, že má tři divize, pak je zřejmé, že tyto divize musely být určitým způsobem personálně obsazeny. Pouhá přítomnost tří jednatelů (a posléze dvou) nemohla vytvářet tři divize, které účastník řízení popsal ve svém Organizačním řádu účinném od 31. 3. 2017 (dále jen „aktuální organizační řád“). Žalované nepřísluší hodnotit počet osob potřebných k zajištění činnosti jednotlivých divizí. Vždy však musí být dodrženy principy kontroly a rozdělení rolí, tak jak je uvedeno v aktuálním organizačním řádu. Z provedené kontroly však vyplynulo, že žalobkyně nastavené principy a role nezajistila, tedy nedisponovala organizační strukturou popsanou v aktuálním organizačním řádu, ale postupovala podle původního organizačního řádu. V průběhu kontroly bylo u žalobkyně zjištěno, že reálný stav byl v rozporu s vnitřními předpisy, což připustila i sama žalobkyně ve své argumentaci, kdy uvedla, že upravila svoje organizační uspořádání v organizačním řádu „robustněji“, neboť předpokládala úspěšný vývoj své podnikatelské činnosti. Na základě uvedených skutečností prvostupňový orgán dovodil, že byla naplněna podmínka pro odnětí akreditace podle § 68 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v rámci řízení o udělení akreditace žalobkyně sdělila nepravdivé údaje. Za nepravdivý údaj lze považovat takový údaj, který neodpovídá skutečnosti. Tím, že žalobkyně v řízení o udělení akreditace předložila aktuální organizační řád, který neodpovídal skutečnosti, naplnil definici nepravdivého údaje. 5. K namítané výši uložené pokuty žalovaná konstatovala, že prvostupňový orgán velmi podrobně odůvodnil výši uložené pokuty v bodech 157 až 176 prvostupňového rozhodnutí a v bodu 172 prvostupňového rozhodnutí uvedl, že odpovídající výše pokuty závisí na několika faktorech, především na závažnosti spáchaného přestupku, a nikoliv na výsledku hospodaření. Prvostupňový orgán zhodnotil majetkové poměry žalobkyně a dospěl k závěru, že disponuje dostatečnými zdroji pro úhradu uložené pokuty. Žalovaná se s odůvodněním pokuty ztotožnila a doplnila citaci soudní judikatury [rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 2 Ads 171/2019 - 43 ze dne 20. 2. 2020]: „pokuta má být uložena v takové výši, aby jednak nebyla likvidační, na druhou stranu musí pachatele „bolet“, aby se pro příště obdobného jednání vyvaroval - musí být slovy rozsudku Městského soudu v Praze z 16. 11. 2004, č. j. 10 Ca 250/2003 - 48 (publ. pod č. 560/2005 Sb. NSS), nikoli zanedbatelná a mít v sobě i složku represivní. Jen tak bude naplněno hledisko prevence. NSS v rozsudku ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 As 266/2014 - 41, shledal jako přiměřenou pokutu ve výši 100 000 Kč, která v podnikatelském prostředí obecně nepředstavuje částku, která by měla likvidační charakter ve významu vzniku platební neschopnosti či nutnosti ukončit podnikatelskou činnost“. 6. Na základě shora uvedeného žalovaná dospěla k závěru, že prvostupňový orgán zjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a zjistil rozhodné skutečnosti odůvodňující vydání napadeného rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně shromáždil podklady v rozsahu, který je dostatečnou oporou pro vydání prvostupňového rozhodnutí v souladu s ustanoveními § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. III. Žaloba 7. První žalobní námitkou žalobkyně rozporovala odejmutí akreditace. Konstatovala, že tvořila své organizační předpisy v době, kdy nemohla mít přesnou představu o možném ne/úspěchu svého podnikatelského záměru a rozsahu svých činností. Právě proto byly organizační předpisy nastaveny tak, aby umožnily kontrolované osobě pružně reagovat na aktuální vývoj podnikatelsko-ekonomické situace. Žalobkyně neuvedla, že by se její divize v době podání žádosti o akreditaci dělily na další oddělení, příp. že by měla další zaměstnance. Organizační předpisy stanovily další dělení divizí a nábor dalších zaměstnanců jako možnost, nikoli jako konstatování stávajícího stavu. Pořádání zkoušek bylo jedinou dosavadní podnikatelskou činností a zdrojem zisku žalobkyně. Žalobkyně nemohla dle jejího mínění předpokládat, že by prvostupňový orgán a žalovaná mohli na základě jazykové interpretace vnitřních předpisů žalobkyně dospět k výkladu, kterým následně odůvodnili svá rozhodnutí. Proto nedošlo dle žalobkyně k naplnění zákonných podmínek pro odnětí akreditace, neboť v žádosti neuvedla nepravdivé informace. 8. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně uvedla, že v roce 2018 dosáhla zisku ve výši cca 500 000 Kč. S ohledem na to, že prvostupňový orgán vycházel při stanovení výše udělené pokuty z předpokládaného zisku přesahujícího 1 000 000 Kč, mělo dle žalobkyně při zjištění skutečné výše zisku dojít k alikvotnímu snížení pokuty. 9. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalované 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 25. 9. 2020 a v doplnění k tomuto vyjádření ze dne 22. 10. 2020 předeslala, že žaloba nepřináší žádnou věcně novou argumentaci a nerozporuje skutková zjištění uvedená ve výroku II prvostupňového rozhodnutí. Podaná žaloba kopíruje doplnění odporu žalobkyně ze dne 11. 3. 2019 uvedené na stranách 2 až 9 a 12, kdy žalobkyně pouze nahradila slova „kontrolovaná osoba“ slovy „žalobkyně“, a proto se ČNB s argumentací uvedenou v žalobě již vypořádala v prvostupňovém rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na toto doplnění odporu odkázala i v podaném rozkladu, další argumentace týkající se žalobních námitek je uvedena v napadeném rozhodnutí. 11. K první žalobní námitce žalovaná následně zopakovala, že v rámci řízení o udělení akreditace ČNB vychází z premisy, že předložené podklady jsou pravdivé, aktuální a úplné, tedy jinými slovy, že jednotliví žadatelé budou ve své praxi postupovat v souladu s předloženými podklady. Pravdivost, aktuálnost a úplnost údajů uvedených v žádosti, listinných dokumentech a dokladech přiložených k žádosti pak jednotliví žadatelé potvrzují svým prohlášením. Podle těchto údajů splnila žalobkyně zákonné podmínky a akreditace jí