2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 7/2019- 145 - text č. j. 10 Ad 7/2019 145 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Mgr. J. H. bytem X zastoupená JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezident sídlem Strojnická 27, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2019, č. j. PPR-20601-48/ČJ-2018-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru (dále jen „žalovaného“) ze dne 11. 2. 2019, č. j. PPR-20601-48/ČJ-2018-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým policejní prezident zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitele kanceláře policejního prezidenta ve věcech služebního poměru (dále jen „služební funkcionář“) ze dne 30. 7. 2018, č. 738/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrdil a dále žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. 2. Prvostupňovým rozhodnutím služební funkcionář zrušil služební poměr žalobkyně ve zkušební době bez udání důvodu podle § 41a zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o služebním poměru“). II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný předeslal, že se v napadeném rozhodnutí zabýval nově vznesenými důkazními návrhy v rámci odvolacího řízení z toho důvodu, že se správní soudy dosud nevyjádřily k aplikaci § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) v řízení ve věcech služebního poměru. Shrnul tedy obsah spisu, skutečnosti zjištěné z dokazování a tedy výsledný skutkový stav o průběhu zrušení služebního poměru žalobkyně: dne 2. 7. 2018 vedoucí analyticko-legislativního odboru (dále jen „ALO“), do kterého byla žalobkyně naposledy zařazena, za přítomnosti plk. Mgr. Z. sdělil žalobkyni, že s jejími pracovními výsledky není spokojen a že jí bude zrušen služební poměr ve zkušební době, a zároveň žalobkyni dal možnost ve lhůtě 3 dnů zrušit služební poměr z její strany. Žalobkyně následně sdělila, že by se mohla pokusit o převedení na jiné služební místo u Celní správy ČR a žádost o převedení podala dne 4. 7. 2018. Dne 16. 7. 2018 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení řízení o zrušení služebního poměru ve zkušební době ze dne 4. 7. 2018 a současně jí byla předána schválená žádost o převedení na jiné služební místo ke dni 1. 8. 2018. Dne 30. 7. 2018 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím právního zástupce dne 10. 8. 2018, aniž by v něm byly uvedeny důvody zrušení. 4. Žalobkyně má v odvolání za to, že v rozporu s § 77 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) došlo ke zneužití práva bezpečnostního sboru na zrušení služebního poměru ve zkušební době. Žalovaný identifikoval v odvolání žalobkyně primárně dvě námitky: nezákonnost s ohledem na to, že požádala o převedení na jiné služební místo, a že vydání napadeného rozhodnutí bylo výsledkem zlého úmyslu. Žalovaný shrnul i další dílčí odvolací námitky, které žalobkyně dále doplnila v podáních ze dne 25. 7., 8. 8., 22. 8., 27. 8., 16. 10., 23. 10. a ze dne 10. 12. 2018. Žalovaný se poté vypořádal s jednotlivými námitkami tam vznesenými. 5. Podstatu úvah žalovaného o skutkovém stavu a o odvolacích námitkách shrnuje městský soud následovně. Žalovaný odmítl, že by žalobkyně sdělila až dne 31. 7. 2018, že Celní správa souhlasí s převedením žalobkyně až ke dni 1. 9. 2018, neboť z vyjádření žalobkyně, výpovědi vedoucího ALO a e-mailové komunikace mezi vedoucím ALO a žalobkyní ze dne 31. 7. 2018 vyplývá, že toto žalobkyně sdělila zástupci vedoucího ALO již dne 27. 7. 2018. Z toho bylo zřejmé, že nedojde k převedení žalobkyně na jiné služební místo k 1. 8. 2018, a proto bylo dne 30. 7. 2018 přistoupeno k vydání prvostupňového rozhodnutí. O služební volno bez poskytnutí služebního příjmu na srpen 2018 si žalobkyně nepožádala, ačkoliv tuto možnost opakovaně uváděla. Zároveň žalobkyně měla schválenou žádost o převedení jen k 1. 8. 2018, pokud tedy chtěla být převedena až k 1. 9. 2018, měla znovu požádat o schválení převedení k pozdějšímu datu, navíc z ničeho nevyplynula připravenost Celní správy přijmout žalobkyni dříve než k 1. 9. 2018. Konec zkušební doby žalobkyně připadal na počátek září, z čehož je patrné, že služební funkcionář si zamýšlel ponechat čas na zrušení služebního poměru před uplynutím zkušební doby. 6. Zastřeným důvodem zrušení služebního poměru ve zkušební době měla být dle žalobkyně snaha znemožnit jí převedení na jiné služební místo jako důsledek neshod s pplk. Mgr. M. To však dle odvolacího služebního funkcionáře odporuje spisovému materiálu a časovému sledu událostí, neboť možnost převedení k Celní správě žalobkyně navrhla jako řešení až poté, co jí bylo dne 2. 7. 2018 sděleno, že jí bude služební poměr ve zkušební době zrušen. Odvolací služební funkcionář shledal za nepravdivá tvrzení žalobkyně, že jí přidělovala veškerou práci první tajemnice PK, že žalobkyni schvalovala dovolenou a že žalobkyně začala první tajemnici PK postupem času zjevně vadit. Dle zjištění žalovaného žalobkyně vykonávala i práci nepřidělovanou první tajemnicí PK a kontrola práce žalobkyně patří k povinnostem prvního tajemníka PK, revize písemnosti vracených žalobkyni nespočívala pouze v korekcích po formální stránce a není pravdou, že žalobkyně dodržovala veškeré vzory. Žalovaný rovněž poukázal na to, že podstatnou část práce žalobkyně revidovala pplk. Mgr. H., k níž žalobkyně nic nenamítala až do chvíle, kdy se uskutečnily výslechy tajemnic PK. 7. Žalovaný vyložil, že v tom, že první tajemnice PK dává pokyny a výzvy k odstranění chyb a nedostatků jí předkládaných dokumentů, nelze spatřovat nepřípustné zásahy do nezávislosti, nestrannosti a transparentnosti senátu PK. Nepřisvědčil námitce žalobkyně, že by vedoucí ALO a ředitel kanceláře přejímali návrhy první tajemnice PK bez dalšího z důvodu, že s vedoucím ALO udržuje milostný poměr - z provedeného dokazování vyplynul opak a vzhledem k vysoké odbornosti první tajemnice PK je pochopitelné, že dochází k přejímání jejích návrhů. Nebylo prokázáno ani to, že by první tajemnici PK vadilo, že žalobkyně cestuje, a to navíc za situace, kdy žalobkyni bylo umožněno přečerpat dovolenou. Dokazování nepotvrdilo, že by první tajemnice PK byla zaujatá proti žalobkyni, naopak e-mailová komunikace ukazovala na korektní jednání, nedostatky v pracovních výkonech byly shledávány již od počátku služebního poměru a nikdo ze svědků neshledal nestandardní postup první tajemnice PK vůči žalobkyni. Z dokazování nevyplynulo, že by byl činěn nátlak na žalobkyni, aby podepsala žádost o zrušení služebního poměru ve zkušební době. 8. Dále žalovaný nepřisvědčil tomu, že by vedoucí ALO zpracoval záznamy o negativních událostech při službě žalobkyně nezákonně či zpětně, neboť k tomu neměl důvod vzhledem k tomu, že ke zrušení služebního poměru nebylo třeba v souladu s ustanovením § 41 zákona o služebním poměru uvádět žádný důvod zrušení. Žalovaný uzavřel, že neshledal porušení § 77 odst. 1 zákona o služebním poměru, právo na zrušení služebního poměru ve zkušební době nebylo zneužito a nebyl prokázán úmysl způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. 9. Pozdější tvrzení, že konflikty vznikaly, když žalobkyně projevila odlišný právní názor, neodpovídá podle žalovaného předešlým tvrzením žalobkyně, že problémy byly v osobním vztahu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyni byla ústně sdělena informace o tom, že nedojde k vydání prvostupňového rozhodnutí, ani nebylo prokázáno, že žalobkyně sdělila informaci o tom, že Celní správa by ji byla schopna ustanovit na jiné místo na měsíc srpen 2018. Skutečnost, že na základě ukončení služebního poměru, byla žalobkyni zamítnuta žádost o hypotéku, nepovažoval odvolací služební funkcionář za relevantní. Aplikace čl. 2 písm. b), bodu 5 závazného pokynu policejního prezidenta č. 75/2013 o personální pravomoci (dále též „závazného pokynu o personální pravomoci“) nepřipadala podle odvolacího služebního funkcionáře v úvahu, neboť ředitel kanceláře vyjádřil souhlas s jejím převedením; pokud se žalobkyni nepodařilo vyjednat souhlas Celní správy s převedením k 1. 8. 2018, nelze to klást k tíži Policie ČR. Žalovaný měl za to, že nedošlo k porušení legitimních očekávání žalobkyně, protože splnila podmínky převedení, a že nedošlo k porušení zásady neminem laedere. Služební funkcionáře nebyl vázán termínem vydání rozhodnutí dne 1. 8. 2018 a nedošlo tak k jeho vydání „předčasně“. 10. Žalovaný uvedl, že předmětem řízení nebylo objasňování dílčích negativních události zpracovaných se žalobkyní, nepravdivé vykazování doby služby, po