7 Azs 227/2016 — Nejvyšší správní soud

11 A 80/2022- 79 - text 13 11 A 80/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: A. N. státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., IČO 45768676 sídlem Kovářská 939/4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil 20. 9. 2022 žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování žalobkyniných práv a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žalobkyniny žádosti o dočasnou ochranu. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a žalobní argumentace 1. Žalobkyně se domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Zásah spatřuje v tom, že jí žalovaný vrátil její žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou. Dle žalovaného byla žalobkynina žádost nepřijatelná ze dvou důvodů: i) žalobkyně neprokázala, že je osobou dle § 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, a ii) požádala o udělení ochrany v jiném členském státě Evropské unie. 2. Žalobkyně je ukrajinskou státní občankou. Před 24. 2. 2022 žila v Charkově a po začátku ruské invaze utekla ke kamarádce do Užhorodu. Ukrajinu opustila 15. 7. 2022, což plyne z přechodového razítka v jejím pase. Žalobkyně je proto osobou dle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. a tento důvod nepřijatelnosti není pravdivý. 3. Žalobkyně chtěla o dočasnou ochranu požádat 19. 7. 2022 v Drážďanech, jenže ubytovací kapacity byly vyčerpány, a proto byla poslána do přijímacího střediska v Hannoveru. Za tímto účelem obdržela dokument nazvaný „Optionsnummer“. V Hannoveru se žalobkyně registrovala a byly jí sejmuty otisky prstů. V Německu se jí nicméně nepodařilo sehnat ubytování, proto se rozhodla na doporučení své známé, která v České republice má dočasnou ochranu a mohla žalobkyni ubytovat, odjet do Prahy a požádat o dočasnou ochranu zde. Poprvé v Praze požádala o dočasnou ochranu 20. 9. 2022, ale žádost jí byla vrácena jako nepřijatelná, neboť o dočasnou ochranu požádala v Německu. Žalobkyně se proto snažila zjistit, zda opravdu v Německu o ochranu požádala a zda může vzít žádost zpět. Z komunikace s německou úřednicí vyplývá, že žalobkyně nezískala v Německu žádné pobytové oprávnění, a tudíž se ho ani nemůže vzdát. Žalobkyně se opět pokusila požádat o dočasnou ochranu 10. 10. 2022, ale žalovaný jí opět sdělil, že má v evropském informačním systému záznam z Německa, a její žádost je tedy nepřijatelná. 4. Podle žalobkyně je postup žalovaného faktickým zásahem, proti kterému se lze bránit žalobou dle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Ačkoliv § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. vylučuje soudní přezkum, má za to, že postup žalovaného podléhá kontrole ze strany soudů. Na podporu své argumentace odkázala na čl. 29 směrnice o dočasné ochraně Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími, Úř. věst. L 212, 7. 8. 2001, s. 12 - 23. a na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 7. 2022, čj. 59 A 45/2022-30. 5. Nezákonnost zásahu spatřuje žalobkyně v tom, že zákonná úprava nepřijatelnosti je v rozporu se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, Úř. věst. L 071, 4. 3. 2022. . Zákon č. 65/2022 Sb. stanoví jako důvod nepřijatelnosti skutečnost, že žadatel požádal o ochranu v jiném členském státě EU nebo mu tam byla udělena [§ 5 odst. 1 písm. c) a d) uvedeného zákona]. Tato úprava odporuje dle žalobkyně prováděcímu rozhodnutí. Dle operačních pokynů k prováděcímu rozhodnutí neexistuje žádný postup pro podávání žádosti o dočasnou ochranu dle vnitrostátního práva. Prokázání státní příslušnosti, pobytu na Ukrajině a případně rodinné vazby jsou dostatečné k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně. Žalobkyně požívá dočasnou ochranu již proto, že je osobou dle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí, jak plyne z čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Směrnice nezná jako důvod pro vyloučení dočasné ochrany to, že žadatel požádal o dočasnou ochranu též v jiném státě. Tento závěr dle žalobkyně podporuje též čl. 15 a 16 preambule prováděcího rozhodnutí. Žalobkyně dále poukázala na dokument Komise s odpověďmi k často kladeným dotazům (FAQ) k prováděcímu rozhodnutí, z něhož citovala. 6. S ohledem na to, že česká úprava je v rozporu s úpravou evropskou, má žalobkyně za to, že soud by k české úpravě neměl přihlížet. Navrhla, aby soud vyslovil, že zásah byl nezákonný, a přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti. 7. V doplnění žaloby žalobkyně navrhla, aby soud položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku ohledně souladnosti české úpravy se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutí. 2. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 9. Uvedl, že žaloba je nejspíš přípustná, neboť postup při vyřizování žádosti je obdobný postupu zastupitelského úřadu při zjišťování nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza, u něhož judikatura přípustnost žaloby dovodila. 10. Žalovaný má však za to, že právo na přístup k soudu nelze dovozovat z čl. 29 směrnice o dočasné ochraně či § 17 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně. Čl. 29 totiž jasně vymezuje okruh osob, kterým přiznává právo podat opravný prostředek, a to ve vazbě na čl. 15 a čl. 28 odst. 1 této směrnice. Žalobkynina situace nespadá ani pod § 17 citovaného zákona, neboť ten se týká žaloby proti rozhodnutí ministerstva. Na podporu své argumentace odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) z 12. 10. 2022, čj. 2 Azs 178/2022-46. 11. Žalovaný má za to, že odmítnutí žalobkyniny žádosti nebylo nezákonné. Směrnice o dočasné ochraně neupravuje situace, kdy žadatel požádá o dočasnou ochranu v jednom členském státě a následně požádá o ochranu v jiném členském státě. Tuto úpravu tudíž ponechává na vnitrostátním právu. Z toho důvodu § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb. neodporuje směrnici o dočasné ochraně a prováděcímu rozhodnutí. 12. Operační pokyny a dokument FAQ Komise, na které žalobkyně odkazovala, nejsou pramenem práva ani závazným výkladem směrnice o dočasné ochraně a prováděcího rozhodnutí. Pro správní orgán byl při vyřizování žalobkyniny žádosti závazný primárně zákon č. 65/2022 Sb. Žalovaný poukázal na to, že je otázkou, zda jsou žadatelé, kteří požádají o dočasnou ochranu v jednom státě a poté se přesunou do jiného, ještě vysídlenými osobami. Zároveň má za to, že snaha o získání dočasné ochrany v různých členských státech je zpravidla snahou o zneužití práva, které by nemělo požívat právní ochrany. Takové situace český zákonodárce předvídal, a proto do zákona č. 65/2022 Sb. zavedl institut nepřijatelnosti. 13. Žalobkyně nepopírá, že v Německu požádala o dočasnou ochranu. Tuto informaci žalovaný získal prostřednictvím platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform), která vznikla na základě čl. 10 a čl. 27 směrnice o dočasné ochraně. Řízení o žalobkynině žádosti v Německu nebylo dle informací obsažených v platformě doposud pravomocně skončeno. 3. Ústní jednání 14. Ve věci se konalo ústní jednání v souladu s § 49 s. ř. s. 15. Žalobkyně setrvala na podané žalobě a shrnula svoji argumentaci. Postup žalovaného při podání její žádosti byl v souladu se zákonem č. 65/2022 Sb., jehož úprava je však v rozporu s evropskou úpravou. Žalobkyně poukázala na zprávu o šetření z 22. 2. 2023, v níž Veřejný ochránce práv dospěl ke shodnému závěru. Zdůraznila, že směrnice o dočasné ochraně neupravuje sekundární mobilitu a členské státy se v případě hromadného přílivu osob z Ukrajiny dohodly neaplikovat čl. 11 této směrnice. Vedle zprávy o šetření předložila na jednání též e-mail od německých orgánů, dle něhož Evropská komise upozornila české orgány, že registrace v jednom členském státě není překážkou pro podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě. Žalobkyně zopakovala svůj návrh na podání předběžné otázky a navrhla, aby soud žalobě vyhověl. 16. Žalovaný odkázal na své písemné vyjádření a shrnul svoji argumentaci. Uznal, že první důvod nepřijatelnosti žalobkyniny žádosti (tedy že není osobou dle § 3 zákona č. 65/2022 Sb.) není v jejím případě dán a