1 As 51/2010 — Nejvyšší správní soud

14 Af 7/2021- 54 - text 16 14 Af 7/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jan Schneeweise a Martina Bobáka v právní věci žalobkyně: CashTan Financial Services s.r.o., IČO: 055 84 809 se sídlem Nové sady 2, Brno zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Kopčeným se sídlem Jiráskova 25, Brno proti žalované: Česká národní banka se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 19. 11. 2020, č.j. 2020/138720/CNB, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora specifikovaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) bankovní rady České národní banky (dále jen „bankovní rada“), jímž byl zamítnut rozklad žalobkyně a současně bylo potvrzeno rozhodnutí České národní banky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 8. 2020, č.j. 2020/107300/CNB/570 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení povolení k činnosti platební instituce (dále jen „předmětná žádost“) dle § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z důvodu, že žalobkyně neprokázala zabezpečení ochrany peněžních prostředků, které ji uživatelé svěřili k provedení platební transakce ve smyslu § 9 odst. 1 písm. h) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění účinném do 13. 8. 2021 (dále jen „zákon o platebním styku“). 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí bankovní rada konstatovala, že dne 6. 2. 2019 byla správnímu orgánu I. stupně doručena předmětná žádost. Následně popsala průběh správního řízení až do vydání prvostupňového rozhodnutí. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, v němž namítala jeho nezákonnost. 3. Bankovní rada dospěla k závěru, že správní orgán I. stupně zjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a uvedl rozhodné skutečnosti odůvodňující výrok prvostupňového rozhodnutí. Následně se vyjádřil k jednotlivým rozkladovým námitkám. 4. Uvedla, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovené požadavky pro získání povolení k činnosti platební instituce. Předmětná žádost nebyla úplná a správní orgán I. stupně žalobkyni několikrát vyzval k odstranění jejích nedostatků. Žalobkyně zaslala na základě výzvy správního orgánu I. stupně ze dne 24. 2. 2020 veškeré požadované podklady. Předmětná žádost nadále neobsahovala některé přílohy (smlouva s úvěrovou institucí nebo návrh smlouvy s příslibem jejího uzavření). Žalobkyně byla několikrát upozorněna na nedostatky a vyzvána k jejich odstranění. Protože po doplnění již bylo možno Předmětnou žádost věcné posoudit, informoval správní orgán I. stupně žalobkyni vyrozuměním ze dne 3. 8. 2020 o shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí. 5. Důvodnou neshledala bankovní rada ani námitku týkající se překladů dokumentů. Výzvou ze dne 27. 3. 2020, č.j. 2020/045865/CNB/570, byla žalobkyně vyzvána k předložení dokladů v českém jazyce. Na povinnost stanovenou v § 16 odst. 2 správního řádu byla pouze upozorněna, aniž by z toho správní orgán I. stupně vyvozoval důsledky. 6. Nebyla porušena ani zásada hospodárnosti. Předmětná žádost byla podána neúplná a správní orgán I. stupně žalobkyni několikrát vyzval k doplnění a dal jí možnost seznámit se s poklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobkyně odstranila vady Předmětné žádosti, které bránily jejímu věcnému posouzení po 14 měsících od jejího podání. Úsilí o rychlý a hospodárný postup nebylo z jejího postupu patrné. 7. Ani námitky týkající se telefonické komunikace s právním zástupcem žalobkyně bankovní rada důvodnými neshledala. Nebylo povinností správního orgánu I. stupně žalobkyni předem poučit, jak rozhodne. I kdyby reagoval na podání žalobkyně z 5. 8. 2020, v němž žádala o sdělení skutečností bránících vyhovění Předmětné žádosti, bylo by to nad rámec zákona a v její prospěch. Telefonická konverzace byla iniciována ze strany právního zástupce žalobkyně. Nebyl o ní učiněn záznam do spisu, avšak toto dílčí pochybení nemělo na zákonnost prvostupňového rozhodnutí vliv. Informace o telefonické komunikaci byla uvedena v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a žalobkyně na sdělené informace reagovala podáním ze 13. 8. 2020. Musela tedy vědět, že důvodem zamítnutí Předmětné žádosti bylo neprokázání zabezpečení ochrany peněžních prostředků. Irelevantní je pak tvrzení o nedostatečné konkretizaci sdělených informací. Porušena nebyla ani zásada zákonnosti. 8. K námitce překvapivosti a nepředvídatelnosti prvostupňového rozhodnutí odkázala bankovní rada na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 10. 2010, č.j. 1 As 51/2010 – 214 a ze dne 15. 12. 2016, č.j. 2 As 234/2016 – 27 a uvedla, že správní orgán I. stupně žalobkyni několikrát vyzval k odstranění nedostatků Předmětné žádosti a dostatečně ji poučil. Po doplnění Předmětná žádost netrpěla vadami, které by bránily pokračování v řízení a postup dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu tak nebyl namístě. Poté byla žalobkyně vyzvána k seznámení se s poklady pro vydání rozhodnutí a k vyjádření k nim. Prvostupňové rozhodnutí nebylo překvapivé, překvapivost nelze směšovat s právem na konkrétní výsledek. Žalobkyně disponuje oprávněním k činnosti poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, na něhož se podmínky ochrany svěřených peněžních prostředků taktéž vztahují. Navíc byla zastoupena advokátem často zastupujícím účastníky v řízení před správním orgánem I. stupně. Bylo tak možno usuzovat, že žalobkyně i její právní zástupce znají podmínky pro vydání předmětného povolení. Tvrzení o obstrukčním jednání sice nebylo namístě, na posouzení Předmětné žádosti však nemělo vliv. 9. K námitce nedostatečné lhůty pro zpracování alternativního způsobu ochrany svěřených peněžních prostředků bankovní rada uvedla, že správní orgán I. stupně stanovil žalobkyni usnesením ze dne 3. 8. 2020 lhůtu k navrhování důkazů a podání jiných návrhů do 13. 8. 2020. V poslední den lhůty žalobkyně Předmětnou žádost doplnila mimo jiné o alternativní způsob ochrany svěřených prostředků investicí do likvidních aktiv. Navrženou změnu však nepromítla do všech příloh, zejména do obchodního plánu a popisu systému řízení bezpečnostních a provozních rizik. Přestože bylo doplnění neúplné, správní orgán I. stupně přílohu „7t Pravidla poskytování platebních služeb a způsob ochrany svěřených prostředků Cashtan_v3“ (dále jen „Pravidla 2“) posoudil a zjistil, že je nedostatečná. Lhůta pro navrhování důkazů byla přiměřená, žalobkyně však Předmětnou žádost dále nedoplnila. 10. K námitce týkající se uzavření smlouvy s Raiffeisen Bank International AG (dále jen „RB“) o otevření nového samostatného bankovního účtu za účelem oddělení prostředků žalobkyně od prostředků klientů (účet ve zvláštním režimu)(dále jen „Smlouva s RB“), bankovní rada uvedla, že se ztotožnila s jejím posouzením ze strany správního orgánu I. stupně. Smlouvu s RB je nutno posuzovat v souvislosti s postupy pro zajištění řádné a oddělené evidence peněžních prostředků prostřednictvím jejich uložení na samostatném účtu. Ty žalobkyně vtělila do vnitřního předpisu - 7t Pravidla poskytování platebních služeb a způsob ochrany svěřených prostředků Cashtan (dále jen „Pravidla“), která jsou však v rozporu se Smlouvou s RB. Tvrzení žalobkyně, že RB je zahraničním subjektem, na nějž nelze aplikovat § 41f odst. 7 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“), není pravdivé. Žalobkyně sama vyvolala pochybnosti o tom, do jaké míry je předložená Smlouva s RB pro posouzení ochrany peněžních prostředků relevantní, když na poslední chvíli zvolila jiný způsob. Ten však nevyhovuje zákonu o platebním styku. Záměry žalobkyně v oblasti ochrany peněžních prostředků zůstaly neurčité. 11. Žalobkyně dále nesouhlasila s hodnocením příslibu (dále jen „Příslib“) od AB „Mano bankas“ (dále jen „Mano banka“). Nikde není stanoveno, v jaké fázi smluvního vztahu musí být příslib vydán, aby jej bylo možno považovat za příslib a nikoliv za potvrzení o oslovení k uzavření smlouvy. Bankovní rada poukázala na § 9 odst. 1 písm. h) zákona o platebním styku ve spojení s § 3 odst. 4 písm. e) bod 1 vyhlášky č. 1/2018 Sb., o žádostech a oznámeních k výkonu činnosti podle zákona o platebním styku (dále jen „vyhláška“), které předpokládají, že v období udělení povolení již bude smlouva s úvěrovou institucí uzavřena nebo že bude předložen návrh smlouvy s příslibem jejího uzavření. Návrh s příslibem tak musí naplňovat stejná kritéria jako uzavřená smlouva (musí z něj být seznatelná kritéria ochrany svěřených peněžních prostředků). To však není možné ve fázi potvrzení o oslovení banky s návrhem uzavření smlouvy. Příslib je nutno posuzovat ve vzájemné souvislosti s postupy pro zajištění řádné a oddělené evidence peněžních prostředků prostřednictvím jejich ulože