4 Aps 7/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 48/2022- 66 - text 10 15 A 48/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Řehák & Řehák v.o.s., IČO: 260 03 147 se sídlem Chorinova 23, Česká Třebová zastoupená advokátem Mgr. Petrem Krátkým se sídlem K Blahobytu 2500, Pardubice proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky sídlem Olšanská 2, Praha 3 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ze dne 13. 6. 2022, takto: I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnutí v řízení o žádosti žalobkyně ze dne 13. 12. 2021 o výmaz označených zbraní z centrálního registru zbraní, projednávané pod č. j. PPR-42617-1/ČJ-2021-990450. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 221 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Krátkého, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vymazat z centrálního registru zbraní blíže určené zbraně kategorie D. V replice následně navrhované znění petitu přeformulovala tak, že se domáhá vydání rozhodnutí o její žádosti o výmaz zbraní z centrálního registru zbraní. 2. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně je podnikatelkou v oboru zbraní a střeliva. Dle § 31 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“) je držitelkou zbrojní licence vydané pro skupiny oprávnění A, B, C, D, E. 3. V roce 2020 žalobkyně provedla úpravy blíže označených zbraní. Žalobkyně míní, že zbraně z původní kategorie C dle § 6 písm. a) zákona o zbraních upravila na zbraně kategorie D dle § 7 písm. c) zákona o zbraních. Rozhodnutím ze dne 31. 1. 2020, č. 91-06706-19 rozhodl Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva, že zbraně zde vymezených vlastností spadají do kategorie D. 4. Po provedení úprav ohlásila žalobkyně Krajskému ředitelství policie Pardubického kraje jako příslušnému útvaru policie dle § 39 odst. 1 písm. q) zákona o zbraních změnu ráže. Ve dnech 5. 11., 18. 11 a 2. 12. 2020 žalobkyně předložila předmětné zbraně k prohlídce provedených úprav. 5. Sděleními ze dne 31. 3. 2021, č.j. KPRE-82637-17/ČJ-2020 a ze dne 25. 6. 2021, č.j. KPRE-85407-8/ČJ-2020, č.j. KPRE-86511-7/ČJ-2020 a č.j. KPRE-87239-7/ČJ-2020 dalo Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, žalobkyni na vědomí, že předmětné zbraně jsou i po provedené úpravě považovány za zbraně původní kategorie, neboť nesplňují podmínku maximální energie střely na ústí hlavně 7,5 J pro zařazení zbraní do kategorie D. 6. Dne 13. 12. 2021 podala žalobkyně k žalovanému žádost, aby předmětné zbraně jako zbraně kategorie D vymazal z evidenční knihy zbraní držitele zbrojní licence v rámci systému centrálního registru zbraní. Podle žalobkyně ze sdělení Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne 31. 3. 2021 a 25. 6. 2021 nevyplývá, že by předmětné zbraně po provedení úprav a po kontrole těchto úprav příslušným útvarem policie nebyly zbraněmi kategorie D. Poukázala na rozhodnutí Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva a vyjádřila přesvědčení, že její žádost nemůže být negativně dotčena aktuálně (od 30. 1. 2021) účinným zněním zákona o zbraních. Současně poukázala na znění přechodných ustanovení tohoto zákona a na správní praxi. 7. Na žádost žalobkyně reagoval žalovaný vyrozuměním ze dne 22. 12. 2021, č. j. PPR-42617-5/ ČJ-2021, v němž ji informoval o postoupení podání příslušnému správnímu orgánu, a to odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Krajského ředitelství policie Pardubického kraje. Žalovaný uvedl, že podání žalobkyně vyhodnotil jako ohlášení změny ráže zbraně nebo opravy zbraně mající za následek změnu kategorie zbraně ve smyslu § 39 odst. 1 písm. q) zákona. V této věci se žalovaný nepovažuje za místně příslušný správní orgán, neboť ohlášení se podává u krajského ředitelství policie příslušného podle sídla právnické osoby. 8. Dne 6. 1. 2022 podala žalobkyně u Ministerstva vnitra podnět na ochranu před nečinností podle § 80 správního řádu, v němž zdůraznila, že se jedná o zbraně kategorie D. 9. Ministerstvo vnitra se ve vyrozumění ze dne 7. 2. 2022, č. j. MV-10076-4/OBP-2022 ztotožnilo s postupem žalovaného, který žádost postoupil podle § 12 správního řádu Krajskému ředitelství policie Pardubického kraje jako příslušnému útvaru policie, a to s odkazem na § 39 odst. 1 písm. q) zákona o zbraních. Policejní prezidium České republiky tak dle názoru ministerstva nebylo ve věci nečinné, neboť žádost postoupilo příslušnému orgánu. II. Obsah žaloby 10. Žalobkyně v žalobě konstatovala, že dne 13. 12. 2021 podala žádost o výmaz tam uvedených zbraní kategorie D z evidenční knihy zbraní žalobkyně v rámci centrálního registru zbraní. K vyřízení této žádosti je podle § 74 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních věcně a místně příslušným orgánem žalovaný. 11. Žalobkyně se dne 6. 1. 2022 obrátila na Ministerstvo vnitra s podnětem na ochranu před nečinností žalovaného ve smyslu § 80 správního řádu. Ministerstvo vnitra reagovalo vyrozuměním ze dne 7. 2. 2022, č.j. MV-10076-4/OBP-2022, v němž se ztotožnilo s nesprávným právním názorem žalovaného, že místně a věcně příslušným orgánem k provedení žalobkyní žádaného úkonu je Krajské ředitelství policie Pardubického kraje. 12. Žalobkyně míní, že Krajské ředitelství policie Pardubického kraje není věcně příslušné k provedení jí požadovaného úkonu. Podle § 74 odst. 6 zákona o zbraních příslušný útvar policie plní úkoly příslušného útvaru policie podle tohoto zákona. Žádné ustanovení zákona o zbraních však nesvěřuje příslušnému útvaru policie pravomoc provádět výmazy zbraní kategorie D z centrálního registru zbraní. Žalovaným uváděný § 10 odst. 2 zákona o zbraních pak na příslušnost ve věci týkající se žádosti žalobkyně nedopadá III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že považuje žalobu za nedůvodnou, neboť ve věci nebylo vedeno správní řízení a ani v ní nemělo být vydáno meritorní rozhodnutí. 14. Žalovaný je přesvědčen, že bez fyzické kontroly každé jednotlivě žádané zbraně o výmaz z centrálního registru zbraní by mohlo dojít k puštění do oběhu potenciálně nebezpečné zbraně, čímž by hrozil neúměrně škodlivý následek. Proto byla jednotlivá podání žalobkyně postupována k vyřízení příslušnému útvaru policie, který je příslušný takovou kontrolu provést. 15. Žalovaný dále připomněl, že v době posuzování došlo k novelizaci zákona o zbraních a střelivu. Předložené zbraně přitom již nebyly zařazeny do kategorie „D“, čímž nemohlo dojít k jejich automatickému výmazu z centrálního registru. 16. Podání žalobkyně ze dne 13. 12. 2021 bylo posouzeno jako oznámení změny ráže zbraně nebo opravy zbraně mající za následek změnu kategorie zbraně podle § 39 odst. 1 písm. q) zákona o zbraních. Příslušnost útvaru policie byla dovozena dle § 10 odst. 2 zákona o zbraních. Žalovaný není příslušným orgánem k provedení žádaného úkonu, neboť podle sídla žalobkyně je příslušným útvarem Krajské ředitelství policie Pardubického kraje. Z uvedeného důvodu bylo podání žalobkyně v souladu se zákonem o zbraních postoupeno příslušnému útvaru policie. IV. Replika žalobkyně 17. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že stanovisko žalovaného, že její podání ze dne 13. 12. 2021 je oznámením podle § 39 odst. 1 písm. q) zákona o zbraních, je absurdní. Toto ustanovení stanoví povinnost ohlásit do 10 pracovních dnů příslušnému útvaru policie změnu ráže zbraně nebo opravu zbraně mající za následek změnu kategorie zbraně. Tuto svou povinnost splnila žalobkyně ohledně předmětných zbraní již v roce 2020. Žalobkyně se tázala, co by ji mělo vést k tomu, aby toto ohlášení ohledně předmětných zbraní podávala po uplynutí více než jednoho roku znovu. V jednání žalovaného spatřovala snahu vypořádat se s věcí jinak, než o její žádosti o výmaz z registru zbraní věcně rozhodnout. Žalovaný ostatně nemá jeden názor na to, podle jakého konkrétního ustanovení zákona o zbraních různá podání žalobkyně (vždy však označená jako žádost, která i dle svého obsahu jednoznačně žádostí jsou) posuzovat a jak s nimi nakládat. Žalobkyně odmítla, že by sám žalovaný neměl možnost provést kontrolu, zda u každé jednotlivé zbraně došlo k řádné úpravě na zbraň kategorie D. Závěry příslušného útvaru policie z kontroly předmětných zbraní měl žalovaný k dispozici současně s podáním žádosti o výmaz. 18. Žalobkyně v replice současně změnila petit své žaloby s tím, že se nově domáhala toho, aby soud žalovanému uložil rozhodnout o její žádosti do 30 dnů od právní moci rozsudku. V. Argumentace při jednání před soudem 19. Při ústním jednání před soudem setrvaly obě strany na své předchozí argumentaci. Žalobkyně vzala po poučení ze strany předsedy sen