8 As 46/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 5/2022- 33 - text 9 15 Ad 5/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: L. Ž. zastoupená advokátem Mgr. Petrem Novákem se sídlem Kopečná 241/20, Brno proti žalovanému: Ředitel sekce a zástupce generálního ředitele Generálního finančního ředitelství se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2022, č. j. 30002/22/7400-11195-050821, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí ředitele Specializovaného finančního úřadu (dále jen „služební orgán“) ze dne 24. 2. 2022, č. j. 36628/22/4000-00061-200168 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím služební orgán rozhodl, že úraz, který se žalobkyni stal dne 23. 11. 2018, není pracovním úrazem dle § 271k odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a žalobkyně nemá právo na úhradu částky 129 288 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady ztráty na výdělku, náhrady za bolest a náhrady účelně vynaložených nákladů. 2. Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti: 3. Žalobkyni na základě rozhodnutí služebního orgánu ze dne 7. 10. 2015, č. j. 104957/15/ 7400-20190-109732 vznikl ke dni 26. 10. 2015 služební poměr a byla zařazena na služební místo s výkonem služby na Specializovaném finančním úřadě a služebním označením odborný rada. 4. Dne 23. 11. 2018 žalobkyně při návratu ze služební cesty utrpěla úraz, který se podle ní stal tak, že při nastupování do automobilu se zvýšeným podvozkem (Volkswagen Transporter) došlo k poškození jejího pravého kolenního kloubu (dále jen „úraz“). 5. Žalobkyně nahlásila vznik úrazu referentovi oddělení provozního zabezpečení Specializovaného finančního úřadu e-mailem ze dne 8. 1. 2019, v něž tvrdila, že k úrazu došlo shora popsaným způsobem a že se již v cíli služební cesty nemohla postavit na nohu. 6. Ve správním spise jsou založeny lékařské zprávy, a to jednak lékařská zpráva ze dne 24. 11. 2018 vyhotovená traumatologickou ambulancí Nemocnice ve Frýdku-Místu, lékařská zpráva z ortopedické ambulance Městské nemocnice v Ostravě ze dne 11. 12. 2018 a lékařská zpráva vystavená dne 21. 12. 2018 ortopedickou ambulancí Polikliniky AGEL v Ostravě. Ve spise je dále obsažena propouštěcí zpráva žalobkyně z ortopedie Městské nemocnice Ostrava ze dne 1. 2. 2019, z níž plyne, že byl žalobkyni proveden operační zákrok: „AS rev pr. kolene, debridement, parc med et lat ME, mikrofraktury“. V části diagnostický souhrn je pak napsáno: „M17.0 – Primární gonartróza, oboustranná“. 7. Žalobkyně podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž si ve vztahu k úrazu nárokovala náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu za bolest a náhradu účelně vynaložených výdajů s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 6. 10. 2021, č. j. 21 C 181/2020-41 řízení o elektronickém platebním rozkazu zastavil a rozhodl o postoupení věci generálnímu řediteli Generálního finančního ředitelství. Následně byla věc z důvodu věcné příslušnosti postoupena služebnímu orgánu, který vydal prvostupňové rozhodnutí. 8. V prvostupňovém rozhodnutí služební orgán uvedl, že pět spolucestujících si na úraz žalobkyně vůbec nevzpomíná a žádný z nich nezaznamenal, že by v průběhu služební cesty došlo k něčemu nestandardnímu. Pouze dvě spolucestující si vybavily některé související skutečnosti. Ing. Y. D. uvedla, že si nevzpomíná na okolnosti úrazu, pouze si vybavila, že si po konci pracovní cesty žalobkyně stěžovala na bolest a že žalobkyni nabídla odvoz domů. S. J. uvedla, že si matně na událost vzpomíná, avšak v rozporu s tvrzením žalobkyně uvedla, že k úrazu došlo při vystupování z vozidla. Rozpor v popisu úrazového děje vyplývá i z dalších listin. Ať došlo k úrazu při vystupování či nastupování do vozidla, nelze takový pohyb považovat za velkou námahu přesahující hranici obvyklé každodenní práce. Předmětné vozidlo má parametry běžného vozidla určeného k přepravě osob. Veškerou činnost zaměstnance vyslaného na pracovní cestu prováděnou po dobu této cesty nelze považovat za plnění pracovních úkolů či za úkony související. K úrazu patrně došlo v rámci přerušení služební cesty na čerpací stanici, tedy v době přestávky konané mimo objekt zaměstnavatele a při činnosti nesouvisející s cestou. Zásadní je, že nebyl naplněn zákonný předpoklad vzniku pracovního úrazu v podobě působení zevních sil, neboť nástup/výstup do/z vozidla je činností plně kontrolovanou a nedošlo k pádu, způsobení zranění vlastní vahou těla ani k jiným okolnostem naplňujícím zákonné předpoklady. 9. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně namítala nesprávné vyhodnocení naplnění zákonné definice pracovního úrazu. To, že si některý ze svědků na událost nevzpomíná, a ani drobné rozpory v jejich výpovědích nemohou vést k závěru, že se úraz nestal. Postačuje, že si na úraz vzpomněl byť i jeden z nich. Žalobkyně odkázala na rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 2. 9. 2021, č. j. 6 C 197/2020-87 (dále jen „rozsudek ze dne 2. 9. 2021“) a uvedla, že v jím posuzovaném případě došlo k úrazu poraněním kolene při sestupování ze židle, což lze přirovnat k vystupování z vozidla. Dle § 274 odst. 1 a § 274a odst. 2 zákoníku práce je přitom služební cesta činností související s výkonem práce, jelikož se nejedná o soukromou aktivitu, při které by bylo možné se svým časem nakládat dle vlastního uvážení. 10. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že služební orgán adekvátně vyhodnotil, že úraz nebyl pracovním úrazem. Žalobkyní citovanou odbornou literaturu označil za nepřiléhavou, protože úraz se nestal uklouznutím, zakopnutím nebo neobvyklým vynaložením tělesné námahy. Nasedání/vysedání z/do vozu určeného pro přepravu osob nelze v posuzovaném případě (i vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně měla bydliště přibližně 15 km od pracoviště) považovat za nadměrnou a neobvyklou námahu a její vynaložení ani ze spisu jinak nevyplývá. Ve vztahu k rozsudku ze dne 2. 9. 2021 žalovaný upozornil, že jde o rozhodnutí soudu nejnižší instance, nejedná se tak o rozsudek sloužící ke sjednocování judikatury a není ani obecně závazný. Navíc podle něj byl zaměstnanec nucen za účelem úklidu regálu nucen vystoupit na kancelářskou židli, která není k těmto účelům určena, když nebyla k dispozici odpovídající pomůcka, což představuje zásadní odlišnost od nyní posuzovaného případu, jelikož žalobkyně cestovala odpovídajícím dopravním prostředkem. Ke vzniku úrazu tedy došlo jiným způsobem. Komentář k vyjádřením svědků v prvostupňovém rozhodnutí žalovaný považoval za pouhé konstatování stavu věci, nikoli za stěžejní argument (zásadní bylo, že nedošlo k naplnění předpokladů vzniku pracovního úrazu). K námitce v níž žalobkyně rozporovala závěr služebního orgánu, že k úrazu došlo při přestávce v rámci přerušení služební cesty, žalovaný uvedl, že danou pasáž lze považovat za podpůrnou myšlenku. II. Obsah žaloby 11. V žalobě žalobkyně v prvním žalobním bodě namítla, že napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení úrazu. K jeho vzniku totiž došlo krátkým a náhlým působením zevních vlivů, a to vlastní tělesné síly. Žalobkyně k tomu citovala z komentářové literatury, podle které „[p]ůsobení zevních vlivů nemusí spočívat jen v působení zevních sil (pádu břemene, napadení cizí osobou), může se jednat i o působení vlastní tělesné síly (uklouznutí, zakopnutí, přetržení svalu po vynaložení tělesné námahy)“ (NOVOTNÝ, Zdeněk. § 269 [Odpovědnost za škodu vzniklou úrazem nebo nemocí z povolání]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír, BĚLINA, Tomáš, BOGNÁROVÁ, Věra, DOLEŽÍLEK, Jiří, MORÁVEK, Jakub, NOVOTNÝ, Zdeněk, PICHRT, Jan, PTÁČEK, Lubomír, PUTNA, Mojmír, ROTHOVÁ, Eva, STÁDNÍK, Jaroslav, ŠTEFKO, Martin. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 1016.). V případě vzniku úrazu žalobkyně při vystupování z vozidla se jednalo o krátké a náhlé působení vlastní tělesné síly, což naplňuje zákonnou definici pracovního úrazu. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek ze dne 2. 9. 2021 a podotkla, že uvedené námitky uplatnila i v odvolání, avšak žalovaný na ně v napadeném rozhodnutí dostatečně nereagoval a nepřihlédl k nim. Pouze konstatoval, že citovaná komentářová literatura není přiléhavá. 12. Obsahem druhého žalobního bodu je tvrzení žalobkyně, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s jejími námitkami týkajícími se závěru služebního orgánu, že nebylo prokázáno, že ke vzniku úrazu vůbec došlo. Žalobkyně v odvolání namítla, že menší rozpory v