6 As 147/2013 — Nejvyšší správní soud

15 Af 11/2021- 88 - text 11 15 Af 11/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: L. N. J. zastoupená advokátem Mgr. Michalem Hledíkem sídlem Mělník, Kpt. Jaroše 317/24 proti žalovanému: Finanční arbitr sídlem Praha 1, Legerova 1581/69 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020, č. j. FA/SR/SU/165/2020-18 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl námitky žalobkyně a potvrdil usnesení ze dne 5. 6. 2020, č. j. FA/SR/SU/165/2020-12 (dále jen „usnesení o zastavení řízení“). Tímto usnesením bylo řízení zahájené dne 22. 1. 2020 ve věci určení neplatnosti smlouvy o úvěru č. X ze dne 21. 9. 2016 (dále jen „smlouva o úvěru“), smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 9. 2016 (dále jen „zástavní smlouva“), smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 21. 9. 2016 (dále jen „smlouva o vyplňovacím právu směnečném“) a dohody o splácení dluhu ze smlouvy o úvěru se svolením k vykonatelnosti formou notářského zápisu č. N X/16 a NZ X/16 (dále jen „notářský zápis“) zastaveno podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“), neboť návrh žalobkyně byl nepřípustný podle § 9 písm. a) a b) citovaného zákona. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Žalobkyně se návrhem podaným ze dne 22. 1. 2020 domáhala určení, že smlouva o úvěru, kterou uzavřela se společností Quick Finance s.r.o. (dále jen „původní věřitel“) dne 21. 9. 2016, zástavní smlouva, smlouva o vyplňovacím právu směnečném a notářský zápis jsou neplatné, protože původní věřitel nesplnil informační povinnosti ve smyslu § 4 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“) a povinnost posoudit úvěruschopnost žalobkyně ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v rozporu s § 18 téhož zákona použil k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru směnku, v rozporu s § 18a zákona č. 145/2010 Sb. zajistil úvěr zástavním právem k nemovitostem žalobkyně, když hodnota zajištění pohledávky téměř desetinásobně převyšovala hodnotu pohledávky ze smlouvy o úvěru. Uzavřené smlouvy zakládají dle žalobkyně jasný nepoměr poskytnutého plnění s odkazem na § 1800 a § 1815 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). 3. Žalovaný v usnesení o zastavení řízení odůvodnil svůj postup s odkazem na § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi tím, že žalobkyně nebyla při uzavírání předmětných smluv v postavení spotřebitele, a dále s poukazem na § 9 písm. b) citovaného zákona, neboť ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto soudem. 4. V napadeném rozhodnutí žalovaný neshledal námitky žalobkyně důvodnými, setrval na závěrech uvedených v usnesení o zastavení řízení a návrh žalobkyně posoudil jako nepřípustný podle § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi. Současně však konstatoval, že v odůvodnění usnesení o zastavení řízení finanční arbitr nesprávně dovodil nepřípustnost návrhu podle § 9 písm. b) téhož zákona. Jelikož žalovaný nezjistil, že by žalobkyně uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru jako spotřebitel, nezabýval se nadále platností smluv, které byly uzavřené v souvislosti se smlouvou o úvěru. III. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě: 6. Dne 12. 9. 2016 žalobkyně a původní věřitel podepsali dokument označený jako předsmluvní informace k sjednávanému úvěru (dále jen „předsmluvní informace“), v němž byla žalobkyně identifikována následovně: „Jméno a příjmení: L. K., IČ: X, Sídlo: X, Rodné číslo: X, Bydliště: X, Číslo OP: X, E-mail: X, Tel.: X“; dále údaj o poskytovaném úvěru: „Úvěr ve výši 415.000,- Kč“ a „Úvěr je poskytován pro podnikatelské účely - za účelem financování podnikání, k úhradě dluhu z podnikatelské činnosti. Na úvěr se nevztahuje zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Úvěrovaný při sjednávání a plnění této smlouvy jedná v rámci své podnikatelské činnosti.“; a dále s podmínkami čerpání úvěru. Současně v rámci pasáže „řešení sporů“ je mj. uvedeno: „Úvěrovaný svým podpisem potvrzuje, že výše uvedené informace mu byly poskytnuty písemně, jasně a přesně, srozumitelnou formou, a to v dostatečném předstihu před uzavřením úvěrové smlouvy, a že jeho výše uvedené požadavky jsou jasně a přesně srozumitelnou formou zaznamenány. Na žádost úvěrovaného mu byly tyto informace současně sděleny ústně. Dále úvěrovaný svým podpisem potvrzuje, že převzal tyto informace.“ 7. Dne 21. 9. 2016 uzavřela žalobkyně s původním věřitelem smlouvu o úvěru, kde v záhlaví je žalobkyně označena těmito údaji: „Jméno a příjmení: L. K., IČ: X, Sídlo: X, Rodné číslo: X, Bydliště: X, Číslo OP: X, E-mail: X, Tel.: X“. V čl. II. odst. 2.1. smlouvy o úvěru si žalobkyně a původní věřitel sjednali jako účel úvěru „financování podnikání, k úhradě dluhu z podnikatelské činnosti“; v čl. II. odst. 2.2. smlouvy o úvěru si žalobkyně a původní věřitel sjednali, že „úvěrovaný při sjednávání a plnění této smlouvy jedná v rámci své podnikatelské činnosti“. Žalobkyně současně svým podpisem stvrdila smlouvu na každé její straně. 8. Z výpisu ze živnostenského rejstříku ze dne 9. 4. 2019 se podává, že žalobkyně je držitelem živnostenského oprávnění k provozování živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), a to s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ s datem vzniku oprávnění X na dobu neurčitou, s přerušením provozování živnosti ode dne Y do dne Z. 9. Dne 29. 8. 2017 původní věřitel a věřitel uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru z původního věřitele na věřitele a podepsali souhlasné prohlášení o změně zástavního věřitele ze zástavní smlouvy z původního věřitele na věřitele. 10. Na základě žaloby žalobkyně a jejího otce proti věřiteli a společnosti Dražby EU s.r.o., bylo zahájeno soudní řízení u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 18/2018, ve kterém se domáhali určení, že nedobrovolná dražba zástavy je nepřípustná; a dále určení, že smlouvy (smlouva o vyplňovacím právu směnečném, smlouva o zřízení zástavního práva a notářský zápis) jsou rovněž neplatné. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 8 C 18/2018 – 151 ve znění opravného usnesení ze dne 6. 12. 2018, č. j. 8 C 18/2018 – 156 výroky III., IV. a V. zamítl žalobu na určení, že shora uvedené smlouvy jsou neplatné. Žalobkyně a její otec podali odvolání proti výroku II. a výrokům VI., VII. a VIII. rozsudku ze dne 15. 11. 2018, č. j. 8 C 18/2018 – 151 ve znění opravného usnesení ze dne 6. 12. 2018, č. j. 8 C 18/2018 – 156 a v rámci odvolacího řízení vzali žalobu zpět v rozsahu výroků III., IV. a V. citovaného rozsudku. Krajský soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 24. 7. 2019, č. j. 20 Co 70/2019 – 258 výroky III., IV. a V. soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. IV. Žaloba 11. Žalobkyně v žalobě předně namítla, že postupem žalovaného, jenž byl v rozporu s § 12 zákona o finančním arbitrovi, byly popřeny základní zásady řízení před žalovaným. Meritorním neprojednáním věci byla porušena zásada vedení procesu – zákaz denegatio iustitiae, neboť nebyly dány důvody pro rozhodnutí o zastavení řízení podle § 9 písm. a) a b) citovaného zákona. 12. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítla, že závěr žalovaného o tom, že žalobkyně neuzavírala předmětné smlouvy v pozici spotřebitele, je v rozporu s předloženými a navrženými důkazy. V době čerpání předmětného úvěru byla žalobkyně na rodičovské dovolené a primárním zdrojem jejího příjmu byl přiznaný rodičovský příspěvek. Poskytnuté informace ohledně jejího živnostenského oprávnění se vztahovaly pouze k požadavku původního věřitele na ujištění, že má dostatečné příjmy k úhradě splátek čerpaného úvěru. Dále uvedla, že místo podpisu smluvní dokumentace bylo v notářské kanceláři JUDr. A. P., mimo obchodní prostory původního věřitele. 13. Žalobkyně též namítla, že na ni a jejího otce byl vyvíjen ze strany původního věřitele nátlak, aby předloženou smluvní dokumentaci bez možnosti jakéhokoliv prostudování podepsali. Žalobkyně i její otec s ohledem na svou situaci a postavení osob neznalých poskytování nebankovních půjček akceptovali uzavření adhezních smluv. Odmítla závěr žalovaného, že nejednala s dostatečnou pečlivostí nebo nevěnovala svému právnímu jednání potřebnou pozornost, ba naopak jednala v tísni. 14. Žalobkyně dále uvedla, že půvo