1 As 71/2022 — Nejvyšší správní soud

17 A 9/2023- 55 - text 10 17 A 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, sídlem Šmeralova 272/22, 170 00 Praha 7 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 12. 2022, č. j. MSMT28165/20223 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým ministr školství, mládeže a tělovýchovy dle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítl rozklad proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 22. 8. 2022, č. j. MSMT-29525/2021-22, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 30. 9. 2021 o posouzení postavení studia v zahraničním bakalářském studijním programu „Bachelor of Arts (Hons)“ uskutečňovaného na zahraniční vzdělávací instituci s názvem: „EU Business School Munich GmbH“ se sídlem ve městě Mnichov, ve Spolkové republice Německo (dále také jen „EU Business School“), na roveň studia uskutečňovaného na vysokých školách v České republice, jako soustavné přípravy na budoucí povolání pro zákonné účely státní sociální podpory, důchodového pojištění, zdravotního pojištění a pro účely daňové. II. Obsah žaloby a související vyjádření 2. Žalobce v podané žalobě uvádí, že považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné, nicotné a zmatečné. 3. Žalobce namítá, že se žalovaný dopustil chyby ve výkladu práva, když své rozhodnutí založil (stejně jako MŠMT v I. stupni) na tom, že se obrátil s žádostí na středisko ENICNARIC na území Spolkové republiky Německo (dále jen „SRN“) s dotazem, zda instituce, na které žalobce studuje (EU Business School) je podle právního řádu SRN považována za vysokou školu. Z odpovědi ENICNARIC vyplývá, že zmíněná vzdělávací instituce vysokou školou není. Dle názoru žalobce měl dotaz správně znít, zda studijní program, který žalobce studuje (program Bachelor of Arts) jako součást vysokoškolského studijního programu University of Derby, jenž je provozován prostřednictvím instituce EU Business School, je považován za vysokoškolský studijní program ve smyslu platného právního řádu SRN. 4. Žalobce vysvětluje, že v případě řádného absolvování studia obdrží diplom od instituce University of Derby, která představuje v rámci databáze Stálé konference ministrů školství a kultury Spolkové republiky Německo anabin instituci se statusem H+, který znamená, že je instituce považována za vyšší vzdělávací instituci. Dodává, že výuka se provádí na půdě EU Business School, avšak výhradně v rámci gesce a pod odpovědností University of Derby. Doplňuje, že ve smyslu platné legislativy na území Svobodného státu Bavorsko je žalobce studentem studijního programu University of Derby. 5. Žalobce konstatuje, že odpověď od ENICNARIC nekonstatuje žádné informace, které by byly k výše uvedenému stavu protichůdné, a shrnuje, že studuje řádně akreditovaný a uznaný vysokoškolský studijní program. 6. Dle žalobce správní orgány obou stupňů hodnotí právní řád cizího státu svévolně a dle svého uvážení, aniž by k tomu existovalo jakékoliv vyjádření nebo dobrozdání ze strany státních orgánu SRN. Žalobce má za to, že správní orgány hodnotily pravomoci a kompetence Ministerstva pro Vědu a Umění státu Bavorsko (dále jen „MVUsB“), resp. hodnotily, jak konkrétní orgány SRN smí nebo nesmí rozhodovat o oblasti kvalifikace týkající se vysokoškolského vzdělávání na území SRN. 7. Žalobce má za to, že skutečnost, že správní orgán I. stupně odmítl přihlédnout k existenci a obsahu rozhodnutí MVUsB ze dne 12. 11. 2019, týkající se EU Business School, a to s ohledem na program University of Derby, jakožto individuálního nebo normativního správního aktu, vydaného orgánem SRN, je vážným pochybením. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak dle názoru žalobce vychází z nesprávného skutkového zjištění a obsahuje nesprávné právní posouzení, když správní orgán fakticky vykládá cizí veřejné právo, aniž by k tomu měl bližší podklady, návody nebo instrukce ze strany orgánů SRN. Tento způsob výkladu práva dle názoru žalobce představuje zásah do právního řádu cizího státu v rozsahu veřejného práva, když tento výklad práva podléhá suverénní vůli cizího státu, a pro žalobce byl tímto výkladem postižen na svých právech garantovaných ústavním řádem ČR, zejména v rozsahu svých práv garantovaných Listinou základních práv a svobod ČR (dále jen „LZPS“). 8. Žalobce poukazuje na pochybení správního orgánu I. stupně, který poté, co byl žalobce upozorněn na rozhodnutí MVUsB, se neobrátil na MVUsB nebo na jiný orgán SRN se žádostí o bližší výklad veřejného práva SRN v tomto ohledu s dotazem, zda je žalobce považován na území SRN za studenta řádného akreditovaného vysokoškolského programu. Uvádí, že správnímu orgánu I. stupně předložil kromě výňatku z tohoto rozhodnutí také obsah e-mailu od advokáta EU Business School ze dne 1. 4. 2022 adresovaného právnímu zástupci žalobce, kde tento advokát vysvětluje status a postavení EU Business School. 9. Žalobce dodává, že žalovaný jako odvolací orgán měl vady rozhodnutí správního orgánu I. stupně napravit a odstranit nebo napravit nezákonnost tohoto rozhodnutí, což neučinil. Žalobce odmítá závěry, že by zjišťování relevantních skutečností narazilo na hranici zjišťovací činnost stanovenou rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 2 Azs 51/2020, protože toto rozhodnutí se týká jiné problematiky. 10. Dle žalobce se správní orgány obou stupňů dopustily nesprávného výkladu relevantních právních norem, pokud v souvislosti s posouzením postavení studia v zahraničí na předmětném oboru posuzovaly jako rozhodnou otázku, zda EU Business School je vysokou školou nebo nikoliv, místo toho, aby bylo posuzováno, zda studijní program, který žalobce studuje, je řádným a akreditovaným vysokoškolským studijním programem nebo ne. Žalobce má totiž za to, že nikde není stanovena podmínka, že by žalobce musel být zapsán jako student u konkrétní instituce, která je licencovanou vysokou školou. 11. Žalobce též namítá nesprávnou aplikaci dotčených právních norem in concreto. Odkazuje na § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o SSP“) a dále na § 45 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „zákon o VŠ“), a uvádí, že jeho studijní program plně odpovídá kritérium v § 45 zákona o VŠ, a proto není jasné, proč by jeho studium nemohlo být považováno za řádně vysokoškolské studium podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o SSP. Žalobce má za to, že žádné zákonné ustanovení nedává správnímu orgánu pravomoc neuznat studium účastníka řízení jako řádné studium na vysokoškolském programu bakalářského stupně, a použitý výklad správních orgánů považuje za lichý. Obdobně argumentuje v souvislosti s § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění). 12. Žalobce má za to, že žalovaným aplikované správní uvážení, nemá oporu v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přičemž žalovaný tuto vadu neodstranil. Rozhodnutí obou stupňů proto žalobce považuje za nezákonné. 13. Žalobce dále tvrdí, že rozhodnutí žalovaného je zatíženo vadou absolutně restriktivního výkladu a náhledu na věc a má tak diskriminační povahu ve vztahu ke zvolenému modelu a typu studia, který žalobce zvolil. Žalobce cituje část napadeného rozhodnutí a má za to, že žalovaný nemá pro své rozhodnutí žádný zákonný podklad, když ke svému postoji dochází toliko na základě toho, že neuznává žádnou jinou formu nebo model vysokoškolského studia než konzervativní model denního studia, maximálně dálkového studia. 14. Závěrem žalobce namítá, že postup a výklad správních orgánů obou stupňů porušuje jeho základní práva a svobody, jež jsou garantovány ústavním řádem ČR. Má za to, že správní orgány zasáhly do práv žalobce stanovených v čl. 2 odst. 3 LZPS a také do jeho práv účastníka řízení podle čl. 26 odst. 1 a čl. 29 odst. 2 LZPS, neboť správní orgán I. stupně bez zákonného podkladu určuje, že model studijního programu účastníka řízení nelze uznat jako vysokoškolský program bakalářského stupně, a to s dopadem na ekonomiku rodiny účastníka řízení a na jeho možnost dokončení studia. Tento výklad převzal také žalovaný. Tím došlo dle názoru žalobce k zásahu do jeho práva připravovat se na své povolání a do práva na pomoc při přípravě na povolání. 15. Žalovaný se dále dle tvrzení žalobce dopustil také zásahu do práva na vzdělání dle článku 2 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. Žalobce dále uvádí, že došlo k porušení čl. 14 Listiny základních práv EU, kde je garantováno právo na vzdělání. Napadené rozhodnutí je dle jeho ná