4 As 65/2018 — Nejvyšší správní soud

18 A 56/2022- 177 - text 3218 A 56/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka v právní věci žalobkyně: Jindřichohradecké místní dráhy, a.s., IČO: 62509870 sídlem Nádražní 203, 377 01 Jindřichův Hradec zastoupené Mgr. Ivo Suchomelem, advokátem sídlem Durychova 101/66, 142 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 za účasti: 1. Kraj Vysočina, IČO: 70890749 sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava 2. JUDr. Daniela Urbanová, insolvenční správkyně žalobkyně, IČO: 66240484 sídlem Na Příkopě 988/31, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2022, čj. MV-1457-99/ODK-2019, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2022, čj. MV-1457-99/ODK-2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 684 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Ivo Suchomela, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení 1 nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení 2 nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 7. 2022 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2022, čj. MV-1457-99/ODK-2019 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl jako správní orgán ve sporu z veřejnoprávní smlouvy mezi žalobkyní jako navrhovatelkou a Krajem Vysočina jako odpůrcem (dále též „osoba zúčastněná na řízení“ nebo „odpůrce“), o návrhu na nahrazení projevu vůle při uzavírání dodatků ke smlouvě o závazku veřejné služby v drážní dopravě uzavřené mezi žalobkyní jako dopravcem a odpůrcem jako objednatelem dne 19. 10. 2009 (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle odpůrce k uzavření (i.) dodatku ke Smlouvě č. 17, který měl pokrývat období od 9. do 31. 12. 2018 (návrh dodatku na uvedené období dále též „Dodatek na rok 2018“) a (ii.) dodatku ke Smlouvě č. 18, který měl pokrývat období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (návrh dodatku na uvedené období dále též „Dodatek na rok 2019“). V návaznosti na zahájení sporného řízení žalobkyní uplatnil odpůrce protinávrh, jímž se domáhal, aby žalovaný nahradil projev vůle žalobkyně k uzavření dodatků pokrývajících totožné období, avšak v odlišném znění. 2. Žalobkyně i odpůrce se v rámci svých návrhů shodli na úpravě rozsahu dopravního výkonu vyjádřeného počtem vlakových kilometrů (dále též „vlkm“) v závazku veřejné služby pro celé dotčené období. Neshoda však mezi nimi panovala ve vztahu k úpravě podmínek úhrady prokazatelné ztráty v návrhu Dodatku na rok 2019; odpůrce rovněž navrhoval, aby součástí Dodatku na rok 2018 byla i úprava „Výkazu nákladů a výnosů z přepravní činnosti ve veřejné drážní dopravě“, který je součástí Smlouvy, resp. jejího dodatku č. 16 uzavřeného žalobkyní a odpůrcem dne 20. 12. 2017 (dále jen „dodatek č. 16“). 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný (I.) vyhověl návrhu žalobkyně a odpůrce, aby nahradil projev vůle žalobkyně a odpůrce k uzavření Dodatku na rok 2018, (II.) zamítnul návrh žalobkyně, aby nahradil projev vůle odpůrce k uzavření Dodatku na rok 2019 v žalobkyní navrhovaném znění, (III.) vyhověl návrhu odpůrce, aby nahradil projev vůle žalobkyně k uzavření Dodatku na rok 2019 v jím navrhovaném znění; a (IV., V.) žalobkyni ani odpůrci náhradu nákladů nepřiznal. 4. O návrhu žalobkyně (resp. protinávrhu odpůrce) žalovaný rozhodoval podruhé. Jeho původní rozhodnutí (ze dne 31. 5. 2019, čj. MV-1457-28/ODK-2019; dále jen „Původní rozhodnutí“), jímž rozhodl o tom, že projev vůle žádné ze stran nenahrazuje, bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, čj. 11 A 126/2019 - 97 (dále jen „Zrušující rozsudek“) a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Jedenáctý senát zdejšího soudu dospěl k závěru, že Původní rozhodnutí bylo založeno na nesprávném právním názoru žalovaného (tj. že smluvní ujednání mezi žalobkyní a odpůrcem nejsou natolik konkrétní, aby naplňovala povahu institutu smlouvy o smlouvě budoucí, a tedy žalovaný nemohl nahradit projev vůle smluvních stran), jenž vyústil v jeho nezákonnost. 5. Byť žalovaný přistoupil k vydání Napadeného rozhodnutí za zohlednění závěrů vyslovených ve Zrušujícím rozsudku, zároveň proti němu brojil kasační stížností, jež byla u Nejvyššího správního soudu zaevidována pod sp. zn. 5 As 1/2022. Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 12. 9. 2022, čj. 18 A 56/2022 - 120, nadepsané řízení přerušil do právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v dotčené věci, neboť seznal, že s věcným posouzením žalobních bodů je vhodné vyčkat závěrů, jež vysloví Nejvyšší správní soud k otázkám, jejichž posouzení je relevantní i pro nyní posuzovaný případ. Vzhledem k tomu, že v uvedeném řízení Nejvyšší správní soud dne 31. 3. 2023 vynesl rozsudek čj. 5 As 1/2022 - 125 („Rozsudek NSS“), rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 26. 4. 2023, čj. 18 A 56/2022 - 139, že se v řízení pokračuje. Rozsudkem NSS Nejvyšší správní soud Zrušující rozsudek i Původní rozhodnutí zrušil, neboť uzavřel, že jak Městský soud v Praze, tak žalovaný vyšli při posouzení věci z nedostatečně zjištěného skutkového stavu (v podrobnostech viz body 38an. tohoto rozsudku). 6. Městský soud v Praze na tomto místě zdůrazňuje, že Napadené rozhodnutí bylo vydáno v návaznosti na Zrušující rozsudek (tj. v květnu 2022), avšak před vydáním Rozsudku NSS (v březnu 2023). Městský soud v Praze konstatuje, že žalovaný tímto postupem zcela dostál povinnosti pokračovat po vydání Zrušujícího rozsudku v řízení za dodržení závazného právního názoru vyjádřeného správním soudem (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006 - 49). Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že Nejvyšší správní soud své závěry vyslovil k Původnímu rozhodnutí, které předcházelo vydání Napadeného rozhodnutí. Týkalo se tedy totožné otázky, tj. sporu ze Smlouvy spočívajícího v tvrzené povinnosti smluvních stran uzavřít dodatky k totožnému období, přičemž bylo vydáno na základě shodného skutkového a právního půdorysu. Závěry, jež Nejvyšší správní soud v Rozsudku NSS vyslovil, jsou proto přenositelné na projednávanou věc a Městský soud v Praze je musel zohlednit i při přezkumu Napadeného rozhodnutí. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 7. Žalovaný nejprve v části I. Napadeného rozhodnutí vymezil předmět řízení, zrekapituloval návrh žalobkyně na zahájení řízení i protinávrh odpůrce a uvedl „související“ sporná řízení (část II.). Poté konstatoval obsah Původního rozhodnutí (část III.) jakož i Zrušujícího rozsudku a závěrů z něj vyplývajících (část IV.). Poukázal přitom, že v Původním rozhodnutí uzavřel, že ačkoliv není vyloučeno domáhat se ve sporném řízení nahrazení projevu vůle k uzavření veřejnoprávní smlouvy, resp. dodatku k ní, v posuzované věci tak učinit nemohl, neboť z obsahu Smlouvy nebylo možné dovozovat právně vymahatelný závazek předmětné dodatky uzavřít. Doplnil, že Městský soud v Praze dospěl k opačnému závěru, když ve Zrušujícím rozsudku uvedl, že závazek smluvních stran (tj. žalobkyně a odpůrce) k uzavření budoucích dodatků ve Smlouvě obsažen je, neboť smluvní strany ujednaly obsah těchto dodatků alespoň obecným vymezením ve smyslu § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále též „občanský zákoník“ nebo „OZ2012“). 8. V části V. žalovaný zrekapituloval postup navazující na zrušení Původního rozhodnutí; zdůraznil především snahu o vedení žalobkyně a odpůrce k uzavření smíru, jež nebyla úspěšná, stejně jako dialog, který mezi účastníky řízení probíhal. Následně žalovaný přistoupil k rekapitulaci podání účastníků (část. VI.). V rámci shrnutí stanoviska žalobkyně akcentoval, že obsah Smlouvy ve znění dodatku č. 16, stejně jako návrh Dodatku na rok 2019, který jí byl předložen odpůrcem, považovala za protiprávní a jednostranně nevýhodný. Za nezákonná považovala žalobkyně ta ujednání Smlouvy, která stanoví pevné částky na úhradu prokazatelné ztráty, a ujednání omezující úhradu ztráty ze strany odpůrce, přičemž Smlouva dle jejího názoru byla od počátku své existence ztrátová. Následně shrnul, na základě jakých skutečností (ustanovení Smlouvy v aktuálním znění) žalobkyně dovozovala povinnost odpůrce k uzavření dodatků pro období od 9. 12. 2018 – 31. 12. 2019. Co se týče shrnutí stanoviska odpůrce, žalovaný konstatoval, že odpůrce předně argumentoval, že žalobkyně svůj návrh opírá o okolnosti mimo rámec veřejnoprávní smlouvy. Odpůrce byl ochoten dodatky ke Smlouvě uzavřít, avšak pouze ve znění, které dle jeho názoru navazovalo na platnou a mezi účastníky dobrovolně sjednanou smluvní úpravu; nárok na uzavření dodatků ve znění, které mění sjednanou koncepci úhrady prokazatelné ztráty, odpůrce nepovažoval za důvodný. 9. Žalovaný následně přistoupil ke shrnutí stanoviska Minister