1 As 51/2012 — Nejvyšší správní soud

3 A 134/2021- 126 - text 19 3A 134/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: JUDr. A. Z., narozena dne X bytem X zastoupena JUDr. Romanem Lamkou, Ph.D., LL.M., MBA, advokátem sídlem Kovářská 488/16, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: ministr spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2021 č. j. MSP-70/2020-ODKA-ROZ/33, takto: I. Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 16. 9. 2021 č. j. MSP-70/2020-ODKA-ROZ/33 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Romana Lamky, Ph.D., LL.M., MBA, advokáta. Odůvodnění 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž ministr spravedlnosti (dále též „ministr“ nebo „žalovaný“) jako rozkladový orgán zamítl rozklad a potvrdil své předchozí rozhodnutí ze dne 17. 7. 2020 č. j. MSP-247/2018-OOJ-SZ/17 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) jako rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 2. Prvostupňovým rozhodnutím ministr k návrhu krajské státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni (dále též „KSZ“) ze dne 10. 10. 2018 odvolal žalobkyni - okresní státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Plzeň-město - z funkce, tímto výrokem: „– k usměrňování postupu policejních orgánů, orgánů Vězeňské služby ČR a jí podřízených státních zástupců v trestních věcech vyřizovaných a zpracovávaných Okresním státním zastupitelstvím Plzeň-město v reakci na zjištěná pochybení nevyužívala dostatečným způsobem svých oprávnění a neplnila povinnosti stanovené zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a neřídila se pokyny Krajského státního zastupitelství v Plzni, ve vztahu k - vedení trestního řízení ve věci trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. § 274 trestního zákoníku ve spojení se zneužíváním metamfetaminu a THC, a to nejméně po dobu od 26. 9. 2017 do 5. 6. 2018; - zneužívání omamných a psychotropních látek a nepovolených předmětů ve věznicích, a to nejméně od 15. 12. 2016 do 2. 5. 2018; – při výkonu správy státního zastupitelství v letech 2015 až 2017 v postavení vedoucí státní zástupkyně nevyužívala řádně svá oprávnění k řídící a metodické činnosti, neboť nepřijala adekvátní opatření k rovnoměrnému přidělování věcí jí podřízeným státním zástupcům; – v rámci výkonu svých řídících pravomocí v letech 2016 a 2017 adekvátně nevyužívala svá oprávnění k nápravě zjištěných pochybení podřízených státních zástupců a nepřistupovala k jí podřízeným státním zástupcům rovným způsobem, když opakovaně podávala návrhy na zahájení kárného řízení s jí podřízenou státní zástupkyní a současně obdobně intenzivně neřešila přinejmenším stejně závažná pochybení ostatních státních zástupců, tedy závažným způsobem porušila povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce, a proto se odvolává z funkce okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město.“. 3. Proti citovanému rozhodnutí ministra i napadenému rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. Námitky v ní uplatněné lze rozdělit do následujících žalobních bodů. 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí pro vadný postup žalovaného. Spatřuje jej v tom, že poté, co desátý senát Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2021 č. j. 10 A 19/2021-69 (dále též „zrušující rozsudek“) zrušil předchozí rozkladové rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení, obdržel žalovaný od KSZ nové vyjádření ve věci a doplnění podkladů. Zatímco měl žalovaný umožnit žalobkyni vyjádřit se k nim podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), předložil věc rozkladové komisi, která věc projednala. Až poté žalovaný vyzval žalobkyni k seznámení se s obsahem spisu a vyjádření k věci. Žalobkyně se k věci vyjádřila a požadovala, aby věc byla rozkladové komisi znovu předložena s jejím vyjádřením a důkazními návrhy. Žalovaný místo toho, aby věc rozkladové komisi předložil, vydal napadené rozhodnutí. V něm pod bodem 122 a násl. toliko uvedl, že neshledal důvody k opětovnému projednání věci rozkladovou komisí. Žalobkyně s postupem žalovaného nesouhlasí, jelikož rozkladová komise měla mít možnost seznámit se i s jejími argumenty, a až poté měl žalovaný rozhodnout. Ačkoli ust. § 152 odst. 3 správního řádu nestanoví okamžik, kdy má být věc rozkladové komisi předložena, podle žalobkyně musí k tomu dojít až poté, co jsou ve spise shromážděny všechny podklady a stanoviska, na základě nichž má být rozhodováno. Jelikož žalovaný věc předložil rozkladové komisi dříve, než dal žalobkyni možnost se ve věci vyjádřit, zatížil řízení procesní vadou (jako kdyby rozkladová komise věc vůbec neposuzovala). Žalobkyně též nesouhlasí se žalovaným, že není možné předkládat věc rozkladové komisi pokaždé, když žalobkyně k věci zašle další vyjádření, protože se jedná o jinou situaci. Žalobkyně se k věci nevyjadřovala z vlastní iniciativy ani za účelem obstrukcí, nýbrž byla žalovaným vyzvána k seznámení se s doplněným podkladem a k vyjádření před rozhodnutím žalovaného. Tohoto práva využila, uvedla argumenty a důkazní návrhy dosud neuplatněné, které podle žalobkyně byly způsobilé ovlivnit úsudek rozkladové komise i žalovaného. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelná, jelikož skutkový stav popisují vágně, nekonkrétně a bez opory ve shromážděných podkladech. K části výroku prvostupňového rozhodnutí (pod druhým dlouhým odsekem), že žalobkyně „při výkonu správy státního zastupitelství v letech 2015 až 2017 v postavení vedoucí státní zástupkyně nevyužívala řádně svá oprávnění k řídící a metodické činnosti, neboť nepřijala adekvátní opatření k rovnoměrnému přidělování věcí jí podřízeným státním zástupcům“ žalovaný uvedl, že se týkal údajného vyššího zatížení JUDr. D. L. (dále též „JUDr. L.“) v době, kdy jmenovaná pracovala na zkrácený 3/4 úvazek. Žalobkyně doplňuje, že z přípisu KSZ ze dne 30. 6. 2021 na str. 5 vyplývá, že jmenovaná pracovala na zkrácený úvazek do 31. 3. 2015, na což žalobkyně poukázala právě ve vyjádření před vydáním napadeného rozhodnutí. Podle výroku prvostupňového rozhodnutí, který nebyl napadeným rozhodnutím modifikován, se měla žalobkyně namítaného pochybení dopouštět v letech 2015 až 2017, ale pro období od 1. 4. 2015 do konce roku 2017 tato část výroku postrádá jakákoli skutková zjištění. V daném případě se žalovaný omezil na zjištění, že JUDr. L. v době, kdy pracovala na částečný úvazek, byla zatížena vyšším nápadem, než jaký by odpovídal jejímu 3/4 úvazku. Žalobkyně k tomuto opakovaně upozorňovala, že nápad jmenované snížil náměstek, který žalobkyni zastupoval v době, kdy žalobkyně byla dočasně přidělena k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále též „VSZ“). Za jeho kroky nemůže být žalobkyně činěna odpovědnou. I kdyby k vytýkanému pochybení došlo, pak JUDr. L. mělo být v prvních třech měsících roku 2015, za něž byla žalobkyně po návratu ze stáže na KSZ zodpovědná, přiděleno o 25 % věcí méně, což je méně o cca 5 věcí z rejstříku „ZT“ a o cca 6 věcí z rejstříku „ZK“. Uvedená nerovnost nemůže zakládat vážné pochybení žalobkyně pro odvolání z funkce. Žalobkyně se ve vyjádření před vydáním napadeného rozhodnutí podrobně zabývala důvody počtu napadlých věcí jednotlivým státním zástupcům, které není možné bez dalšího srovnávat s ohledem na odlišnou obtížnost jednotlivých spisů, a též proto, že v roce 2015 bylo třeba řešit následky odchodu šesti státních zástupců ze státního zastupitelství z předchozích let 2013 a 2014. Jejich nevyřízené spisy byly přerozděleny mezi stávající státní zástupce a JUDr. L. byla oproti nim méně zatížena přerozdělovanými spisy, byl jí upřednostněn nápad nový, i při zohlednění nižšího úvazku. Ve výsledných číslech nového nápadu se to projevilo stejným zatížením JUDr. L. jako těch státních zástupců, kteří pracovali na plný úvazek, jimž byly přerozděleny starší nedodělky. Na tuto argumentaci žalovaný nereagoval. Žalobkyně má za to, že v příslušném období k nepřiměřenému zatížení JUDr. L. ve srovnání s ostatními státními zástupci nedocházelo. Žalobkyně nedisponovala žádnými poznatky, že by bylo nutné měnit jmenované výši nápadu nastaveného náměstkem. I když se JUDr. L. dopouštěla průtahů a pochybení, která kárný senát sice uznal, ale nepovažoval je za natolik závažná, aby dosahovala intenzity kárného provinění, pak taková pochybení neznamenají automaticky nepřiměřené zatížení jmenované státní zástupkyně. Otázku zatížení jednotlivých státních zástupců nelze redukovat pouze na počty věcí, aniž by byla zohledněna specializace. Žalobkyně v rozkladu uvedla, že i v roce 2019 byly početní nápady