7 As 79/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Af 30/2019- 57 - text 18 3Af 30/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: SAMMAX company s.r.o., IČO: 043 86 809 sídlem Makovského 1177/1, Praha 6 zastoupena advokátem Mgr. Ing. Janem Boučkem sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 525/15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2019, č. j. MF-15677/2017/1603-3/2043 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2019, č. j. MF-15677/2017/1603-3/2043 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl tak, že rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend (dále také „MHMP“ či „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 622195/2017 (dále také „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým byla žalobkyně uznána vinnou z tam uvedených správních deliktů a byla jí uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení, potvrdil a odvolání zamítl. 2. Z obsahu správního spisu vyplývají následující skutečnosti relevantní pro posouzení věci. 3. Z protokolu o kontrole č. C/20161018/1/Ht (dále jen „Protokol o kontrole“), jež byl žalobkyni doručen dne 9. 11. 2016, vyplývá, že předmětem kontroly byla přeprava poskytnutá dne 18. 10. 2016 z místa Preslova 8, Praha 5 do místa Haštalská 10, Praha 1, v čase 20:59 hod až 21:10 hod. se skutečnou vzdáleností 3,6 km a dobou čekání 1 minuty. Za tuto jízdu bylo požadováno jízdné ve výši 205,44 Kč. V protokolu je dále uvedeno, že maximální cena měla činit 147 Kč. Maximální cena byla překročena o 58,44 Kč. Žalobkyně se dopustila porušení zákona tím, že požadovala cenu ve výši, která není v souladu s cenou úředně stanovenou. Dotyčnou přepravu provedl zaměstnanec žalobkyně, řidič N. M., a vozidlo nebylo označeno žádnou cenovou informací. Součástí Protokolu o kontrole byly čtyři záznamy z kontrolní jízdy sepsané čtyřmi přizvanými osobami, pověřenými zaměstnanci hl. m. Prahy. 4. Dne 18. 11. 2016 podala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce námitky proti protokolu. Namítala, že v době kontrolní jízdy nevykonávala taxislužbu, nýbrž sdílenou přepravu za ryze smluvní cenu a neměla povinnost mít vozidlo viditelně označené informací o cenách. Vznesla též námitky proti účasti přizvaných osob a jejich podílu na úkonech předcházejících kontrole. 5. Správní orgán I. stupně dne 1. 12. 2016 námitky proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole zamítl jako nedůvodné. 6. Dne 24. 1. 2017 MHMP oznámil žalobkyni zahájení správního řízení. 7. Ve dnech 15. 3. 2017 a 19. 4. 2017 proběhly výslechy svědků, kteří byli účastni jako přizvané osoby předmětné přepravy, o nichž byly sepsány protokoly, a to za účasti právního zástupce žalobkyně. Svědci shodně vypověděli, že dne 18. 10. 2016 objednali jízdu do ulice Preslova přes aplikaci Uber Black a kolem 20:59 je vyzvedlo vozidlo Škoda Superb. O uskutečněné jízdě byly sepsány záznamy z kontrolní jízdy. Svědci uvedli, že veškeré skutečnosti uvedené v záznamech byly pravdivé a zaznamenané jejich smysly. 8. Dne 3. 2. 2017 podala žalobkyně vyjádření k podkladům rozhodnutí. K vyjádření připojila své účetní výkazy a daňové přiznání za rok 2015. 9. Dne 3. 5. 2017 vydal MHMP rozhodnutí č. j. MHMP 622195/2017, sp.zn. S-MHMP 1856203/2016 ODA-TAX, kterým ve věci porušení cenových předpisů rozhodl, že žalobkyně porušila cenové předpisy: 10. 1/ podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o cenách“) tím, že dne 18. 10. 2016 účtovala za poskytnutí taxislužby vozidlem tovární značky Škoda Superb, SPZ 4AN 0214, na trase ul. Preslova 8, Praha 5 – Haštalská 10, Praha 1 (vzdálenost 3,6 km) v čase 20:59 – 21:10 hodin částku 205,44 Kč, kdy řidičem byl zaměstnanec žalobkyně N. M., přestože podle § 5 odst. 2 zákona o cenách, v návaznosti na nařízení č. 20/2006 Sb., HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby (dále jen „nařízení HMP“), byla oprávněna účtovat částku v maximální výši 147 Kč, to při použití sazby s maximálními dílčími položkami: nástupní sazba 40 Kč, cena za 1 km 28 Kč a čekání za 1 min. 6 Kč; 11. 2/ podle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o cenách tím, že dne 18. 10. 2016, po poskytnuté taxislužbě vozidlem Škoda Superb, SPZ 4AN 0214, na trase ul. Preslova 8, Praha 5 – Haštalská 10, Praha 1, kdy řidičem byl zaměstnanec žalobkyně N. M., bylo zjištěno, že porušila povinnost při označování zboží cenami podle § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, neboť při provozování taxislužby neoznačila vozidlo taxislužby cenou, kterou uplatňovala v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám. 12. Tímto jednáním naplnila skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného v § 16 odst. 1 písm. b) a h) zákona o cenách, a proto jí byla uložena podle § 16 odst. 4 písm. a) a b) zákona o cenách pokuta ve výši 50 000 Kč. Rozhodnutí bylo prostřednictvím datové schránky právního zástupce doručeno dne 5. 5. 2017. 13. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání s následujícími námitkami. Úvodem odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 1 A 96/2018 – 38 ze dne 26. 10. 2016, a konstatovala, že v rozhodné době nebyla služba UBER zákonným způsobem omezena. Žalobkyně též namítala, že se nejednalo o běžnou taxi přepravu, neboť provozovala přepravu na základě předchozí písemné smlouvy ve smyslu ustanovení § 21 odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále též „zákon o silniční dopravě“). 14. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval dosavadní průběh řízení a vypořádal odvolací námitky. Nejprve poukázal na skutečnost, že žalobkyní namítaný rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 1 A 96/2018 – 38 ze dne 26. 10. 2016, byl Nejvyšším správním soudem zrušen pro nezákonnost a nelze z něj tak dovozovat žádné závěry. Vzhledem k absenci právní úpravy výslovně regulující přepravu prostřednictvím aplikace UBER je, dle názoru odvolacího orgánu, nutné na takovou službu pohlížet jako na taxislužbu. Dále pak uvedl důvody, pro které má za to, že nelze na smlouvu o přepravě uzavřenou prostřednictvím aplikace UBER nahlížet jako na předchozí písemnou smlouvu ve smyslu § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě. Argumentaci, že cenu jízdy nemohla žalobkyně ovlivnit, neshledal žalovaný jako důvodnou, když se na ceně dohodla se zprostředkovatelem – společností UBER, že se bude řídit kalkulací ceny vypočtenou aplikací. Dále žalovaný odůvodnil, proč bylo v souladu s právními předpisy, že se žalobkyní byla vedena dvě správní řízení o správních deliktech, a to o porušení zákona o cenách a o porušení zákona o silniční dopravě. V závěru odůvodnění se pak žalovaný zabýval správností výše uložené pokuty. Obsah žaloby 15. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu. V prvním žalobním bodu namítla, že kontrola, která předcházela zahájení správního řízení, byla zahájena a provedena nezákonně. Kontrolou byly porušeny předpisy, které vymezují pravomoci kontrolního orgánu, tj. zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). V daném případě z Protokolu o kontrole vyplývá, že byla zahájena nástupem tzv. „cestujících“, tj. přizvaných osob. Jednalo se první z kontrolních úkonů bezprostředně předcházejících předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě (ve smyslu § 5 odst. 2 písm. c) kontrolního řádu). Z podstaty věci a z výsledku činnosti přizvaných osob (popsané v Protokolu o kontrole) se v případě této části kontroly jednalo mj. o provádění kontrolního nákupu (tzv. utajený nákup) ve smyslu § 8 písm. b) kontrolního řádu. Přizvané osoby nejenže provedly kontrolní nákup (tedy zaplatily jízdné přes aplikaci v telefonu), ale také v průběhu kontrolního úkonu zjišťovaly, zda dochází k dodržování zákonných ustanovení. Takové kontrolní úkony však přizvané osoby provádět nemohly, protože k nim nejsou nadány zákonným zmocněním. Nad to nebylo vůbec správním orgánem prokázáno, zda byla účast přizvaných osob na konkrétní kontrole žalobkyně potřebná (účelná) k dosažení účelu kontroly (viz § 6 odst. 1 kontrolního řádu). Vzhledem k výše uvedenému tak nelze následné uložení trestu žalobkyni za daný správní delikt považovat za zákonné. 16. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla nesprávnost výkladu žalovaného, že je nutné na přepravu zprostředkovanou prostřednictvím aplikace UBER s ohledem na to, že takový způsob přepravy není upraven zvláštním předpisem, nahlížet jako na běžnou taxislužbu. Žalobkyně uvedla, že v daný moment taxislužbu nevykonávala, a proto ji nebylo možné penalizovat podle zákon