6 As 351/2020 — Nejvyšší správní soud

4 A 18/2022- 44 - text 16 pokračování 4A 18/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobkyně: X, s.r.o., IČO: X sídlem X proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2022, č.j. MD-4376/2022-160/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2022 č.j. MD-4376/2022-160/3 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž žalovaný podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností ze dne 2. 11. 2021 č.j. MHMP 1799244/2021/Ben (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) v souladu s ust. § 67 odst. 1 správního řádu rozhodl tak, že žalobkyně se jako provozovatelka motorového vozidla tov. značky Hyundai a specifikované registrační značky dopustila přestupku, neboť v rozporu s ust. § 10 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“) nezajistila, aby dne 5. 11. 2020 ve 9:34 hodin v Praze, Brusnickém tunelu (tunelový komplex Blanka), úseku pro směr Troja při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, a to tím, že dosud nezjištěným řidičem byla s vozidlem v daném místě a čase v úseku označeném svislou dopravní značkou „č. B 20a Nejvyšší dovolená rychlost“ (v daném případě byla nejvyšší dovolená rychlost v kilometrech za hodinu na značce vyjádřena číslem 50) překročena nejvyšší dovolená rychlost, tento řidič jel s uvedeným motorovým vozidlem rychlostí 63 km/h, a nikoliv 50 km/h, tudíž překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 13 km/h, čímž spáchal dosud nezjištěný řidič přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., a to porušením ust. § 4 písm. c) téhož zákona, žalobkyně jako provozovatelka daného vozidla se tak dopustila přestupku podle ust. § 125f odst. 1 porušením ust. § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., za což jí byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně v prvním žalobním bodě uvedla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítala, že správní orgán I. stupně ve výroku o správním trestu nereflektoval dřívější samostatně uložené správní tresty v těch případech, kdy bylo dáno právo k vedení společného řízení; v odvolání také odkázala na spisové značky řízení, v nichž byla samostatně trestána a navrhla tam provedení důkazu těmito spisy. Odkázala na ust. § 88 a § 37 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky, žalovaný při posuzování, zda byly splněny podmínky pro vedení společného řízení, konstatoval, že U přestupku pod spisovou značkou S-MHMP 226552/2019 došlo k nabytí právní moci rozhodnutí ve věci dne 22. 4. 2021, tím dle žalobkyně žalovaný zjistil, že po zahájení nyní vedeného řízení byl žalobkyni uložen samostatný správní trest. Dle žalobkyně je však takové skutkové zjištění nedostatečné pro posouzení, zda měl být správní trest absorbován, jelikož by bylo nutné vymezit též datum spáchání tohoto přestupku a datum zahájení řízení. Z tvrzení žalovaného nelze zjistit, zda bylo dáno právo na vedení společného řízení (a tedy absorpci správního trestu), či nikoliv, odvolací námitka tak nebyla přesvědčivě vypořádána, a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí je vadné také proto, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, nebylo zjištěno, kdy byl přestupek projednávaný v řízení pod sp. zn. S-MHMP 2262552/2019 spáchán a kdy bylo řízení o něm zahájeno. I řízení je zatíženo zásadní vadou, neboť nebyl proveden důkaz navržený žalobkyní (předmětný správní spis), z něhož mohly být rozhodné skutečnosti zjištěny. 4. Ve druhém žalobním bodě namítala, že žalovaný nesprávně vyložil absorpční zásadu, proto vydal nezákonné rozhodnutí, zejm. v rozsahu výroku o správním trestu. Žalovaný konstatoval, že v řízení sp. zn. S-MHMP 533247/2020/Drn byla samostatně uložena pokuta ve výši 2 500 Kč, přičemž bylo dáno právo na vedení společného řízení, zároveň však usoudil, že sankční rozmezí daného přestupku bylo 2 500 Kč – 5 000 Kč, a součet nyní uložené pokuty (1 500 Kč) a dříve uložené pokuty (2 500 Kč) nepřesahuje horní hranici pokuty za závažnější z přestupků (5 000 Kč). Zásadu absorpce však dle žalobkyně nelze vykládat tak, že je možné samostatně uložené tresty kumulovat až do výše horní hranice pokuty za závažnější ze spáchaných přestupků, absorpční zásada znamená, že se uloží jen jeden správní trest, a to dle přísněji postižitelného přestupku, a ke spáchání druhého z přestupků se přihlédne jako k přitěžující okolnosti. Odkázala na ust. § 37 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky a uvedla, že byl-li v minulosti uložen samostatně správní trest u přestupku, u nějž bylo dáno právo na jeho projednání ve společném řízení, je nutné tuto skutečnost u ukládání v pořadí druhého správního trestu zohlednit, což se v souzené věci nestalo, a to i přes výslovnou výtku žalobkyně. Žalovaný aproboval dva samostatně uložené správní tresty, u nichž správní orgány vůbec nezvažovaly druhé odsouzení. Poukazovala na to, že v rozhodnutí vydaném ve věci S-MHMP 533247/2020/Drn je též výrok o nákladech řízení, jímž byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč; stejný výrok je též součástí napadeného rozhodnutí. Pokud by správní orgán postupoval zákonně a vedl společné řízení, směl by uložit jen jednu povinnost k náhradě nákladů řízení v souhrnné výši 1 000 Kč. Nevedení společného řízení je vadou řízení, představuje nezákonný postup a v důsledku tohoto nezákonného postupu se správní orgán k tíži žalobkyně obohatil o 1 000 Kč, čímž porušil zásadu, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání. Žalovaný tudíž pochybil, když nezrušil výrok o nákladech řízení, právo na další poplatek ve výši 1 000 Kč správnímu orgánu nevzniklo, neboť měl vést společné řízení a uložit jen souhrnnou povinnost k náhradě nákladů řízení. V této souvislosti též namítala, že nebyla seznámena s podklady rozhodnutí, v odvolání navrhovala důkaz výpisem z úřední evidence zobrazujícím řízení vedená proti žalobkyni, z textu napadeného rozhodnutí je zjevné, že správní orgán I. stupně takovou evidenci prověřil (v rozhodnutí jsou konstatovány závěry, které se z ní podávají), žalobkyně však s obsahem této evidence nebyla seznámena, i když její opatření sama navrhovala, jde tak o zásadní vadu řízení, neboť mnohé z argumentů obsažených v žalobě mohly být řešeny již v průběhu přestupkového řízení. K žalobě připojila rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 29. 11. 2021, č. j. MD-16145/2021-160/7, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29. 4. 2021, č. j. MHMP 591304/2021/Ger, sp. zn. S-MHMP 533247/2020/Ger. 5. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně poukazovala na to, že nebylo dostatečně vymezeno místo přestupku, to bylo vymezeno jako v Praze 6, Brusnickém tunelu (tunelový komplex Blanka), ač se v takto vymezeném místě nachází několik dopravních značek B20a a je tedy složen z více úseků s různou úpravou nejvyšší dovolené rychlosti. Dle žalobkyně není možné rozhodnutí stavět na úvaze, dle které pokud se něco ověří v prohlížeči, pak to odpovídá, měl-li žalovaný zájem takovou skutečnost konstatovat, měl toto ověření (tj. zřejmě vyobrazení GPS pozice na mapě s uvedením kilometráže silnice) provést k důkazu, nebo alespoň zachytit do spisu a seznámit s tímto podkladem pro rozhodnutí žalobkyni; v opačném případě nelze ověřit, zda je tvrzení žalovaného správné a pravdivé, což způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle stanoviska Policie ČR, které je součástí správního spisu, smí být v tunelu Blanka měřeno jen v určitém, kilometráží silnice vymezeném, úseku (tj. mezi km 16,942 a 17,748). Výrok rozhodnutí, zejména specifikace místa v něm obsažená, však nedává naznat, zda bylo měřeno právě v tomto úseku, vymezení místa přestupku je tak ve výroku rozhodnutí nedostatečné. Odkaz na GPS souřadnici je nepřípadný, obsah podkladů rozhodnutí nemůže nic měnit na řádnosti vymezení místa ve výroku, nedostatek vymezení místa ve výroku rozhodnutí nelze zhojit odkazem na odůvodnění rozhodnutí či podklady rozhodnutí, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 9 As 290/2014 – 53. Žalobkyni také není zřejmé, co žalovaný ověřením GPS souřadni