1 As 131/2014 — Nejvyšší správní soud

4 A 45/2022- 28 - text 9 4 A 45/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: X. X., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2022 č.j. MD-23147/2022-160/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 29. 7. 2022, č. j. MD-23147/2022-160/3 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž žalovaný podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 8. 2. 2022, č. j. MHMP 198982/2022/Tvr (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Magistrát hl. města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), v souladu s ust. § 67 správního řádu rozhodl tak, že žalobce se jako provozovatel motorového vozidla tovární značky Škoda, specifikované registrační značky, dopustil přestupku podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), kterého se dopustil tím, že v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. nezajistil, aby dne 21. 5. 2021 v 19:21 hodin na dálnici D5-0,034, et. 1, směr Praha při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, kdy s předmětným vozidlem byla při řízení překročena nejvyšší dovolená rychlost, dosud nezjištěný řidič dne 21. 5. 2021 v 19:21 hodin na výše uvedeném místě, v úseku označeném svislou dopravní značkou „č. B 20a Nejvyšší dovolená rychlost“, kdy v daném případě byla nejvyšší dovolená rychlost v kilometrech za hodinu na značce vyjádřena číslem 80, se neřídil tímto dopravním značením, když jel s předmětným motorovým vozidlem rychlostí 94 km/h, čímž překročil nejvýše dovolenou rychlost o 14 km/h (po odečtení přípustné odchylky), čímž spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., a to porušením ust. § 4 písm. c) téhož zákona. Za spáchání přestupku byla žalobci uložena dle ust. § 125f odst. 4 za použití ust. § 125c odst. 5 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. pokuta ve výši 1 500 Kč, a dále povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 3. Žalobce poukázal na ust. § 125f odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. a § 76 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), z čehož dovozoval, že správní orgán, aniž by zahájil řízení, učiní nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, a pokud se mu nepodaří pachatele zjistit, po uplynutí 60 dnů od oznámení přestupku věc usnesením odloží, a pokud jsou splněny podmínky, zahájí správní řízení s provozovatelem vozidla. Nelze použít argument o roční promlčecí lhůtě, jak učinil správní orgán, neboť jinak by byla 60-denní lhůta zcela zbytečná, když by správní orgán mohl vést řízení s řidičem i po jejím uplynutí. 4. V daném případě se správní orgán o přestupku dozvěděl dne 24. 5. 2021 a dne 23. 7. 2021 uplynula lhůta daná zákonem č. 250/2016 Sb., správní orgán v tuto chvíli neznal žádné skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě a byl tak povinen řízení bez jeho zahájení odložit, což učinil dne 21. 10. 2021. Nesouhlasil s tím, že by se jednalo pouze o pořádkovou lhůtu, po které správní orgán může stále provádět šetření přestupku řidiče, v zákoně je následek jasně uveden, právě po uplynutí lhůty musí správní orgán věc usnesením odložit, a to bez ohledu na výsledek šetření. Tento právní následek by nastal dokonce i v případě, že by provozovatel vozidla sdělil totožnost řidiče. Je tedy zjevné, že nejde o pořádkovou lhůtu, jejíž uplynutí může správní orgán ignorovat, a přitom ve věci činit další kroky. 5. Správní orgán nebyl oprávněn k zahájení řízení s provozovatelem vozidla, neboť nedošlo k naplnění § 5 zákona č. 361/2000 Sb., správní orgán neučinil nezbytné kroky, ale pouze jeden krok, a sice, že zaslal dne 16. 9. 2022 výzvu provozovateli vozidla ke sdělení totožnosti řidiče. Zákon se však v předmětném ustanovení uvádí „kroky“, tedy množné číslo. Kromě toho šlo o výzvu učiněnou po uplynutí lhůty dle § 76 zákona č. 250/2016 Sb., a je tak otázkou, zda šlo o výzvu v souladu se zákonem, neboť věc již tak jako tak musela být pouze odložena, je tedy otázkou, zda je možné tento krok vůbec počítat. Správní orgány rezignovaly na vyšetřovací zásadu, když jediným krokem ke zjištění totožnosti řidiče bylo obeslání provozovatele vozidla. 6. Ve vyjádření ze dne 9. 12. 2022 k tomu doplnil, že uvedená 60-denní lhůta je prekluzivní, výklad žalovaného je v rozporu se zákonem, správní orgán je oprávněn zjišťování řidiče provádět pouze v 60 dnech, po jejím uplynutí je oprávněn toliko věc odložit. Podle § 125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. je povinnost bezodkladného jednání, když přitom dle judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu jde o jednání v řádu dní. Domníval se, že nestačí v průběhu 60-denní lhůty od oznámení přestupku pouze zaslat provozovateli vozidla výzvu k označení řidiče, ale že 15denní lhůta určená buď k úhradě určené částky nebo k oznámení totožnosti řidiče musí také doběhnut; jedině tak je možné tento krok považovat za kompletní. V opačném případě nemůže být o naplnění nezbytných kroků řeči. 7. Navrhl, aby napadené i prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno, žalobci bylo vráceno uhrazených 2 500 Kč a aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Dle žalovaného správní orgán I. stupně věc odložil dne 21. 10. 2021, což splňuje zákonnou podmínku, neboť k tomu došlo po více než 60 dnech ode dne spáchání přestupku, po odložení věci správní orgán zahájil řízení s provozovatelem vozidla. Odkázal na poučení uvedené ve výzvě k podání vysvětlení doručené žalobci dne 1. 10. 2021. Dle námitky žalobce by měl správní orgán na zjištění totožnosti řidiče 60 dnů a po jejím marném uplynutí by měl věc odložit bez jakéhokoli postihu. K tomu uvedl, že promlčecí doba za přestupek, na který zákon stanoví sazbu pokuty pod 100 000 Kč, je jeden rok, přičemž v této lhůtě lze řízení o přestupku zahájit, což správní orgán učinil, v případě uplynutí lhůty bez zahájení řízení o přestupku zaniká odpovědnost za daný přestupek. Uvedl, že 60-denní lhůta je pouze pořádková, pokud by správní orgán zjistil informace i po jejím uplynutí, mohl by vést řízení s řidičem vozidla. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 13. 1. 2020 č.j. 9 As 260/2018-21. 9. Ve výzvě k podání vysvětlení správní orgán I. stupně žalobci sdělil, že pokud nesdělí totožnost osoby řidiče, bude šetření týkající se pachatele přestupku doručením výzvy považováno za dostatečné. Zároveň se zde jasně říká, že v takovém případě správní orgán bez dalšího šetření věc přestupku řidiče odloží, čímž žalobci sdělil, že pokud tuto skutečnost správnímu orgánu nesdělí, další kroky ke zjištění totožnosti řidiče nepodnikne. 10. Správní orgán I. stupně neučinil pouze jeden krok, ale zaslal žalobci výzvu k úhradě určené částky, ve které byl poučen, že namísto jejího uhrazení může správnímu orgánu sdělit totožnost řidiče vozidla, to žalobce neučinil, správní orgán dále opětovně vyzval žalobce k podání vysvětlení, kdy žalobce v písemném podání výslovně odmítl toto vysvětlení podat. 11. S odkazem na § 125f odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. uvedl, že pokud žalobce nesdělil správnímu orgánu I. stupně totožnost osoby řidiče, nemá již správní orgán žádnou jinou možnost, jak danou skutečnost zjistit, jen provozovatel vozidla disponuje informacemi potřebnými ke zjištění totožnosti řidiče. V daném případě se postupuje dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil, že dle oznámení o přestupku došlo dne 21. 5. 2021 v 19:21 hodin na dálnici D5-0,034, et. 1, směr Praha ke spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb. tím, že rychlost jízdy vozidla tovární značky Škoda, specifikované registrační značky, jehož provozovatelem je žalobce, v místě, kde byla nejvyšší dovolená rychlost 80 km/h, byla automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích bez obsluhy naměřena na 97 km/h, a po odečtení odchylky měření tak byla skutečná rychlost 94 km/h. Oznámení bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 24. 5. 2021. 13. Výzvou ze dne 30