9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 140/2019- 87 - text 16 5 A 140/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: ČEVAK a.s., IČ: 60849657 sídlem Severní 2264/8, České Budějovice 3, 370 10 zastoupená JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph. D., advokátem se sídlem Kaizlovy sady 434/13, 186 00, Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, 100 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2019, č. j. MZP/2019/520/697, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2019, č. j. MZP/2019/520/697, a rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň ze dne 6. 5. 2019, č. j. ČIŽP/43/2019/2750, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 19 456 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, advokáta JUDr. Zdeňka Horáčka. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále „prvoinstanční správní orgán“) č. j. ČIŽP/43/2019/2750 ze dne 6. 5. 2019 (dále „prvoinstanční rozhodnutí“), jehož zrušení se žalobkyně rovněž domáhá. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125g odst. 2 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále „vodní zákon“), za což jí byla uložena pokuta ve výši 26 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Konkrétně bylo žalobkyni kladeno za vinu, že dne 21. 9. 2018 zacházela na městské čistírně odpadních vod ve městě Černošín s kapacitou 950 ekvivalentních obyvatel (dále jen „ČOV Černošín“) se závadnou látkou ve větším rozsahu bez vodoprávním úřadem schváleného plánu opatření pro případy havárie (dále jen „havarijní plán“). 2. Žalobkyně skladovala částečně odvodněný a stabilizovaný přebytečný čistírenský kal (v textu dále také jako „suspenze“) v uskladňovací nádrži (železobetonová nadzemní nádrž o objemu 100 m³), která byla z cca poloviny plná, bez havarijního plánu, čímž porušila jako uživatel závadných látek povinnost stanovenou v § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona, vypracovat havarijní plán a předložit jej ke schválení příslušnému vodoprávním úřadu, tedy zacházela se závadnými látkami ve větším rozsahu bez schváleného havarijního plánu. 3. Ze správního spisu k dané věci vyplynulo, že dne 21. 9. 2018 byla provedena kontrola na místě samém, v ČOV Černošín, jejíž je žalobkyně provozovatelem. O kontrole byl zpracován prvoinstančním správním orgánem protokol č. ČIŽP/43/2018/6013 (dále „protokol o kontrole“). Z protokolu o kontrole soud zjistil, že do ČOV Černošín jsou jednotnou kanalizací odváděny odpadní vody pouze z Černošína. Při kontrole byl předložen provozní řád, který byl zpracován žalobkyní v říjnu 2012 a schválen 11. 10. 2012. Platnost provozního řádu byla stanovena do odvolání nebo významné změny. Z protokolu o kontrole dále vyplývá, že v případě ČOV Černošín jde o mechanicko-biologickou čistírnu odpadních vod o projektované kapacitě 950 ekvivalentních obyvatel, která se skládá ze svozové jímky na dovážené odpadní vody, odlehčovacího objektu (odlehčení je provedeno zaústěním do stabilizační nádrže 1), dvou stabilizačních nádrží (dočišťovací rybníky na odlehčené vody), ručně stíraných česlí, vertikálního lapáku písku, odlehčovací komory (odlehčení je provedeno zaústěním do stabilizační nádrže 1), aktivační nádrže rozdělené na denitrifikační a nitrifikační část, dosazovací nádrže, měrného Parshallova žlabu se snímáním hladiny ultrazvukem, zahušťovací nádrže kalu, uskladňovací nádrže kalu, provozní budovy. Při kontrole byla všechna zařízení v řádném provozu. Přebytečný kal je v gravitačně zahuštěném stavu odvážen k dalšímu zpracování na čistírnu odpadních vod Dobřany (dále „ČOV Dobřany“). Produkce kalů za rok 2017 činila 2,4 t sušiny/ rok. Na ČOV Černošín zachází s biologickými kaly (nebezpečná závadná látka) v kalovém hospodářství, konkrétně jsou kaly skladovány v železobetonové nadzemní uskladňovací nádrži o vnitřním průměru 10,1 m a o objemu 100 m3. K tomuto nebyl při kontrole předložen havarijní plán, což je v rozporu s § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona. Proti kontrolním zjištěním podala žalobkyně námitky, ve kterých v bodě b) namítala, že na ČOV Černošín není skladována žádná závadná látka. Produkt čistění na čistírně, označovaný kontrolním orgánem jako „biologický kal“ je odpadní vodou. K tomu poukázala na sdělení odboru odpadů MŽP k čištění městských odpadních vod ve smyslu zákona č. 223/2015 Sb. ze dne 20. 1. 2016 (dále také jako „Sdělení“). Rovněž se vymezila proti tvrzení, že tato odpadní voda je nebezpečnou závadnou látkou. Následně prvoinstanční správní orgán vydal příkaz, kterým žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 125 g odst. 2 písm. a) vodního zákonu z důvodu, že na ČOV Černošín zacházela se závadnou látkou ve větším rozsahu bez schváleného havarijního řádu. Žalobkyně proti příkazu podala odpor. Dne 8. 4. 2019 prvoinstanční správní orgán zaslal žalobkyni vyrozumění o pokračování v řízení o přestupku a vyzval ji k seznámení se s podklady rozhodnutí. Na to žalobkyně zareagovala vyjádřením, v němž opětovně polemizovala s posouzením výstupu z čistírny odpadních vod bez kalové koncovky – částečně odvodněného a stabilizovaného přebytečného kalu - jako závadné látky. 4. Následně správní orgán I. stupně vydal prvostupňové rozhodnutí, v němž rozhodl, jak uvedeno shora. Prvoinstanční správní orgán zdůraznil, že účelem čistírny odpadních vod je čištění odpadní vody, přičemž „produktem“ je předčištěná odpadní voda, která je následně vypouštěna do vod povrchových nebo podzemních, a čistírenský kal, který je „nečistotou“, a který je dále zpracováván v kalovém hospodářství. Čistírenský kal, který obsahuje vedle rozpuštěných a koloidních látek (anorganických i organických) zpravidla i převažující podíl látek suspendovaných, je z technologie čištění odstraňován a dále zpracováván na čistírně odpadních vod v místě vzniku nebo jinde. Surový kal, který je neupravenou směsí odpadní vody a aktivovaného kalu (obvykle odebírán z dosazovacích nádrží), je považován z pohledu vodního zákona za odpadní vodu s obsahem závadné látky (viz § 16 vodního zákona). Úpravou surového kalu, resp. zbavením části objemu odpadní vody, která je na něj navázána, odvodněním či celého objemu odpadní vody vysušením, vzniká z pohledu vodního zákona závadná látka či odpad dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o odpadech“). ČOV Černošín obsahuje pouze část kalového hospodářství, resp. kalové hospodářství zde není ukončeno sušárnou kalu, odstředivkou nebo odvodňovacím lisem apod. Nicméně surový kal je na ČOV gravitačně zahušťován v zahušťovací nádrži a následně skladován ve skladovací nádrži, kde dochází k jeho dalšímu odvodnění a jeho stabilizaci (částečný rozklad organických v kalu). Účelem zahušťování kalu je dosažení co největší koncentrace suspendovaných látek, čímž dochází ke zvýšení sušiny kalu. Vzhledem k jeho úpravě na ČOV Černošín ho tak nelze v daném případě považovat za odpadní vodu ve smyslu ust. § 38 odst. 1 vodního zákona, ale za závadnou látku ve smyslu ust. § 39 odst. 1 vodního zákona. Přímo ve Sdělení je uvedeno, že „stanovisko upřesňuje postup při nakládání s výstupy z čistíren odpadních vod bez kalové koncovky, tzn. např. bez aerobní či anaerobní stabilizace, mechanického odvodnění, kalové pole atp....“ Tedy stanovisko se zjevně týká úpravy odčerpaného surového kalu (směs odpadní vody a závadné látky) z dosazovací nádrže a jeho likvidace na jiné čistírně odpadních vod, kde prochází procesem čištění. V posuzovaném případě je nicméně surový kal na ČOV Černošín částečně odvodňován a stabilizován a až následně dopravován k jeho další úpravě na ČOV Dobřany. Ve svém rozhodnutí se prvoinstanční správní orgán vyjádřil i k dalším námitkám žalobkyně (žádost o upuštění od potrestání, námitka porušení legitimního očekávání). Prvoinstanční správní orgán dále uvedl, že podmínku ohrožení jakosti povrchových či podzemních vod splňují odpadní vody i závadné látky, přičemž vodní zákon zná i odpadní vody s obsahem závadné, resp. nebezpečné látky. V případě, byť i jen gravitačního oddělení odpadní vody od závadné látky, pokud to charakter závadné látky umožňuje, je nutné oddělenou část považovat za závadnou látku a zbývající část za odpadní vodu. I lépe odvodněný čistírenský kal na kalových polích, odstředivce či v lisu obsahuje stále zbytková množství odpadních vod a jistě ho nelze považovat za odpadní vodu. Teprve až usušený kal je zbaven celého objemu odpadní vody. Prvoinstanční správní orgán odmítl návrh žalobkyně, aby s