9 As 291/2016 — Nejvyšší správní soud

5 A 66/2019- 47 - text 19 5 A 66/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: R. A., nar. X, IČ X s místem podnikání X zastoupená advokátem Mgr. Ing. Janem Boučkem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2019, č. j. 11/2019-190-TAXI/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 26. 2. 2018, č. j. MHMP 297710/2018 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o silniční dopravě“) za které jí byla uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Konkrétně byla uznána vinnou z přestupků podle - § 35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě tím, že v rozporu s § 21 odst. 3 písm. c) bod 1 nezajistila, aby při poskytování přepravy dne 27. 11. 2017 od 10:18 do 10:31 hodin, na trase z ulice Soukenická 34 v Praze 1 do ulice Havlíčkovo nám. v Praze 3, vozidlo taxislužby tovární značky Škoda Superb, bylo viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI na její přední a zadní straně; - § 35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě tím, že v rozporu s § 21 odst. 3 písm. c) bod 2 zákona o silniční dopravě nezajistila, aby při poskytování přepravy dne 27. 11. 2017 od 10:18 do 10:31 hodin, na trase z ulice Soukenická 34 v Praze 1 do ulice Havlíčkovo nám. v Praze 3, vozidlo taxislužby tovární značky Škoda Superb, bylo viditelně a čitelně označeno jménem a příjmením dopravce, umístěným na vozidle; - § 35 odst. 2 písm. n) zákona o silniční dopravě tím, v rozporu s § 21 odst. 3 písm. d) bod 1 zákona o silniční dopravě nezajistila, aby při poskytování přepravy dne 27. 11. 2017 od 10:18 do 10:31 hodin, na trase z ulice Soukenická 34 v Praze 1 do ulice Havlíčkovo nám. v Praze 3, vozidlo taxislužby tovární značky Škoda Superb, bylo vybaveno měřicí sestavou taxametru splňující požadavky zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, jejíž součásti je taxametr, měřicí převodník ujeté vzdálenosti, paměťová jednotka a tiskárna (dále jen „taxametr“). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný změnil výši pokuty z 150 000 Kč na 100 000 Kč, dále změnil určení lhůty, ve které musí žalobkyně uhradit pokutu z 15 na 30 dní a ve zbytku rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí závažnost jednání žalobkyně hodnotil jako vysokou. Zdůraznil, že žalobkyně svým protiprávním jednáním významně narušila zájem státu na vynucování daňové kázně, zasáhla jím i do práv na ochranu spotřebitele. Tím, že ve vozidle žalobkyně nebyl umístěn taxametr, žalobkyně nemohla zajistit ani plnění dalších základních zákonných povinností jako je zaznamenání skutečného průběhu přepravy do paměťové jednotky taxametru, včetně způsobu účtování ceny jízdného cestujícímu, a o celkovém hospodaření provozovatele taxislužby. Tím, že žalobkyně své vozidlo neoznačila střešní svítilnou s nápisem TAXI a jménem a příjmením dopravce zásadně ztížila kontrolní činnost příslušných orgánů i orientaci potenciálních zákazníků. Ohledně výše pokuty žalovaný poukázal na odůvodnění prvoinstančního správního orgánu, přičemž, s ohledem na zásadu předvídatelnosti rozhodování původně stanovenou pokutu ve výši 150 000 Kč snížil na 100 000 Kč s tím, že jde o pokutu ve výši, která je obvykle za obdobné přestupky při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů ukládána. Při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto i k tomu, že v době vydání napadeného rozhodnutí již bylo dlouhodobě známo, že poskytování přeprav prostřednictvím aplikace Uber není v souladu s právními předpisy České republiky a v případě poskytování přeprav pro cizí potřeby majících charakter taxislužby je nutno dodržovat zákon o silniční dopravě. Jako přitěžující okolnost vyhodnotil skutečnost, že žalobkyně již byla v minulosti za obdobné jednání pravomocně trestána (rozhodnutím žalovaného č. j.: 40/2017-190- TAXI/3 jí byla uložena pokuta ve výši 70 000 Kč). Polehčující okolnosti žalovaný spatřoval v tom, že žalobkyně byla v době provedení přepravy držitelem oprávnění řidiče taxislužby s vydaným průkazem řidiče taxislužby a složila zkoušku řidiče taxislužby pro výkon této činnosti v Praze, kladně bylo hodnoceno, že přeprava byla provedena vozidlem evidovaným v evidenci vozidel taxislužby. Žalovaný připustil, že uložená pokuta bude pro žalobkyni citelná, nikoli však likvidační. S poukazem na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu v č. j.: 1 As 9/2008 - 133 ze dne 20. 4. 2010 žalovaný uvedl, že žalobkyně nedoložila své osobní a majetkové poměry, ačkoli k tomu byla vyzvána, proto výši pokuty stanovil na základě své úvahy, kterou opřel o skutečnost, že mu není známo, že by poměry žalobkyně vybočovaly ze standardů ostatních dopravců podnikajících v oblasti taxislužby. V této souvislosti žalovaný poukázal i další závěr vyplývající z citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2008 - 133 ze dne 20. 4. 2010, podle kterého „aby pokuta za jiný správní delikt naplnila svůj účel z hlediska individuální i generální prevence, musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele“. Žalovaný rovněž poukázal na možnost požádat si o povolení splátkového kalendáře. 4. Pokud jde o naplnění znaků přestupkového jednání, žalovaný zdůraznil, že podstatnou okolností pro posouzení jednání žalobkyně jako porušení ve výroku citovaných ustanovení zákona o silniční dopravě bylo zjištění, že žalobkyně neuzavřela s cestujícími, kterými byli kontrolní pracovníci prvostupňového správní orgánu, smlouvu o přepravě splňující parametry § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě. Právě uzavření smlouvy o přepravě je totiž podmínkou sine non qua pro uplatnění výjimky z povinného vybavení vozidel taxislužby stanovené v ust. § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě. Samotná evidence vozidla jako vozidla bez taxametru je přitom pouhou deklarací dopravce, že tímto vozidlem hodlá provozovat taxislužbu podle § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě nikoli, že tak v konkrétním případě skutečně činí. Tento režim byl zákonem zaveden pro provádění přeprav, u kterých je z předem uzavřené písemné smlouvy jasné, s jakým dopravcem, za jakých podmínek a za jakou cenu uzavírá s cestujícími smlouvu. Není tedy nutné, aby vozidlo bylo označené, tudíž odlišitelné od běžných civilních vozidel, a aby cena byla účtována úředně ověřeným měřidlem. Pokud však nejsou splněny všechny podmínky § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě, je povinností dopravce splnit všechny požadavky kladené na „klasickou“ taxislužbu. Cestující v taxislužbě jsou spotřebiteli ve smyslu § 1811 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Dle občanského zákoníku musí být spotřebiteli před uzavřením smlouvy sděleny podstatné náležitosti této smlouvy, především informace o tom, s jakým dopravcem bude uzavírat smlouvu a za jakých finančních podmínek. U klasické taxislužby se tyto informace dozví cestující z označení vozidla, respektive z ceníku. 5. Cestujícím byla v době poptávky po přepravě zaslána nabídka vygenerovaná aplikací Uber, z níž se dozvěděli křestní jméno řidiče, vozidlo, kterým bude přeprava provedena a cenové rozpětí za provedení přepravy. Její akceptací došlo k odsouhlasení stanovených podmínek provedení přepravy. Z pohledu zákona o silniční dopravě však nelze konstatovat, že by tato smlouva byla smlouvou podle § 21 odst. 4 tohoto zákona, a to z důvodu absence obsahových náležitostí. Po ukončení přepravy byla cestujícímu, který přepravu objednal, prostřednictvím jeho účtu v aplikaci zaslána faktura za přepravu, vystavená jménem dopravce na částku účtovanou za přepravu. Cestující se tak až po ukončení přepravy dozvěděli, kdo byl jejich dopravcem a konečnou cenu za přepravu, což je z pohledu plnění povinností stanovených § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě nepřípustné. Samotná žalobkyně přiznává, že v okamžiku objednání přepravy nebyla v předmětném případě známa konečná cena za přepravu, ale pouze cenové rozpětí. K námitce, že předmětné jízdné žalobkyně nevyúčtovala, neboť jízdné bylo hrazeno společnosti provozující aplikaci Uber, a tedy se nemohla na úkor cestujících žádným způsobem obohatit a ani nemohla přispět k překročení maximální ceny jízdného, žalovaný uvedl, že mu nepřísluší řešit otázku účtování ceny a příp