4 As 57/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 6/2021- 62 - text 15 5 Ad 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Gabriely Bašné, soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce v právní věci žalobkyně: M. D. N., narozená XX. YY. XXYY bytem X zastoupené Mgr. Boženou Rochfalušiovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/14, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká lékárnická komora se sídlem Rozárčina 1422/9, Praha 4 zastoupené Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Korunní 2569/108a, 101 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 23. 3. 2021, č. j. 861/ČR/2021, takto: I. Rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 23. 3. 2021, č. j. 861/ČR/2021, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Boženy Rochfalušiové, advokátky. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 23. 3. 2021, č. j. 861/ČR/2021, jímž byla žalobkyně uznána vinnou tím, že jako vedoucí lékárník v lékárně Dr. Max LÉKÁRNA, na adrese Hlučínská 1605/49, 747 05 Opava, provozovatele ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a. s., IČO: 28511298, se sídlem Nové sady 996/25, Staré Brno, 602 00 Brno, jako poskytovatele zdravotních služeb, připustila výkon povolání lékárníka Mgr. Z K (dále též „zaměstnankyně“) přinejmenším od 1. 6. 2020 do 6. 7. 2020 (dále též „rozhodné období“) v předmětné lékárně, aniž by zaměstnankyně byla členem České lékárnické komory (dále jen „ČLK“), čímž porušila svou povinnost odborně vést lékárnu, povinnost vykonávat své povolání v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat stavovské předpisy komory a zachovávat respekt k orgánům stavovské samosprávy; jelikož se tímto jednáním žalobkyně dopustila podle § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu České lékárnické komory disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena komory uvedených zejména v ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, v platném znění (dále jen „zákon o komorách“), v ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory a v bodě 12) Etického kodexu České lékárnické komory; za což jí bylo uloženo podle § 18 odst. 3 písm. a) zákona o komorách a § 16 odst. 3 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory disciplinární opatření formou pokuty ve výši 5.000 Kč. II. Žaloba, repliky žalobkyně 2. Žalobkyně v žalobě zásadně nesouhlasila s právním posouzením věci, jelikož byla přesvědčena, že jí nelze klást za vinu, že z pozice vedoucího lékárníka nezajistila, aby zaměstnankyně lékárny při výkonu práce lékárníka, byť absolventka vysokoškolského studia v oboru farmacie, byla členem ČLK podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o komorách. Akcentovala nedostatek zavinění na její straně. Podle žalobkyně jsou povinnosti vedoucího lékárníka vymezeny pouze v § 79 odst. 5, 6 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o léčivech“), nikoliv v zákoně o komorách. Ze zmíněného zákonného ustanovení dovodila, že vedoucí lékárník je odpovědný jen za to, že s léčivy v lékárně nakládá farmaceut nebo farmaceutický asistent s odbornými předpoklady podle zvláštních právních předpisů. Zdůraznila, že odborná způsobilost farmaceuta dle zákona o léčivech není vázána na zápis osoby do ČLK. Tudíž žalobkyně postupovala správně, když zajistila, aby s léčivy v lékárně manipulovala odborně způsobilá osoba (zaměstnankyně), nicméně z pozice vedoucího lékárníka (nikoli zaměstnavatele) vůči zaměstnankyni jí nelze vytýkat, že nezákonně připustila, aby zaměstnankyně vykonávala práci, aniž by byla řádně zapsána do ČLK. Ze zákona jí takováto povinnost, tj. povinnost zajistit výkon práce v lékárně osobou řádně zapsanou jako člena ČLK, nevyplývá. Nad to upozornila, že z titulu své pracovní pozice neměla reálnou možnost zjistit, zdali zaměstnankyně je či není členem ČLK. 3. Žalobkyně taktéž namítala, že žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav věci. Poukázala na to, že žalovaná ve správním řízení vycházela jen z přihlášky zaměstnankyně k zápisu členství do ČLK, její pracovní smlouvy s dodatkem a z dohod o hmotné odpovědnosti. Zásadně však nesouhlasila s tím, že žalovaná neprovedla v řízení dokazování k tvrzení žalobkyně, že zaměstnankyně v době rozhodné v lékárně pracovala toliko na pozici administrativního pracovníka. Přičemž z (neodborné) pozice administrativního pracovníka nebylo zaměstnankyni umožněno vykonávat (odbornou) činnost lékárníka asistenta. Nad to při výkonu práce administrativního pracovníka zaměstnankyní byli vždy v lékárně přítomni žalobkyně, anebo jí pověřený farmaceut (dle § 79 odst. 6 zákona o léčivech). Upozornila i na to, že žalované je známo, že každý lékárník, aby mohl expedovat lék, musí mít kvalifikovaný osobní certifikát a současně přístupové údaje od Státního ústavu pro kontrolu léčiv a připojení k Centrálnímu úložišti elektronických receptů; zaměstnankyně však do doby zápisu do ČLK nedisponovala žádnými přístupy k provedení expedice léků, tudíž nemohla po dobu rozhodnou léky expedovat. Skutečnost, že zaměstnankyně v době rozhodné vykonávala toliko práci administrativního pracovníka, žalobkyně podpořila odkazem na pracovně – právní dokumentaci zaměstnankyně, z níž vyplývá, že zaměstnankyně činnost lékárníka vykonávala až na základě dodatku k pracovní smlouvě ze dne 7. 7. 2020. 4. Žalobkyně zásadně nesouhlasila s tím, že žalovaná v disciplinárním řízení hodnotila veškeré provedené důkazy k tíži žalobkyně, čímž zjevně porušila její procesní práva, mj. právo na spravedlivý proces. Žalovaná k žalovanou tvrzené nevěrohodnosti dvou listin týkajících se hmotné odpovědnosti zaměstnankyně uzavřené nejprve na pozici administrativní pracovník a poté lékárník, vysvětlila, že do doby uzavření dodatku k pracovní smlouvě na pracovní pozici lékárník měla zaměstnankyně sjednánu dočasnou hmotnou odpovědnost na pracovní pozici toliko administrativního charakteru, kterou pak s ohledem na změnu pracovní smlouvy nebylo možné použít. Hodnocení žalované, která toliko ze znění dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 7. 7. 2020 uzavřela, že žalobkyně umožnila zaměstnankyni vykonávat činnost lékárníka, označila za excesivní. 5. Žalobkyně vytkla žalované porušení zásady in dubio pro reo, jelikož v řízení nebylo nepochybně prokázáno, že se skutku žalobkyně dopustila. 6. Závěrem žaloby žalobkyně vznesla námitku nezákonnosti a neústavnosti § 20 disciplinárního řádu s čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť tímto je nad rámec zákona stanovena další sankce za spáchání disciplinárního provinění. Touto (další) sankcí je (kromě pokuty) ztráta způsobilosti vykonávat soukromou lékárenskou praxi a funkci vedoucího lékárníka po dobu dvou let, ledaže by bylo rozhodnuto o výjimce (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 As 9/2005-84). 7. Žalobkyně navrhla soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl o zproštění žalobkyně ze spáchání disciplinárního deliktu. 8. Na základě vytýkacího usnesení soudu ze dne 2. 8. 2022, č. j. 5 Ad 6/2021-46, žalobkyně podáním ze dne 5. 8. 2022 opravila žalobní petit tak, že požadovala, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 9. Vyjádřením ze dne 15. 7. 2022 žalobkyně soudu navrhla, aby ve věci k důkazu provedl čestná prohlášení a výslechy odborného zástupce lékárny Mgr. J S a zaměstnankyně. 10. V písemném podání ze dne 11. 9. 2022 žalobkyně uvědomila soud o tom, že jsou před ním vedena dvě soudní řízení ve skutkově obdobných věcech, a to pod sp. zn. 14 Ad 12/2021 a sp. zn. 11 Ad 11/2021. III. Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a uvedla, že vedoucí lékárník je v lékárně ústřední osobou zodpovídající za dodržování právních a stavovských předpisů všemi lékárníky. Žalovaná byla přesvědčena, že do množiny těchto povinností vedoucích lékáren spadá i povinnost zajistit výkon lékárnické činnosti v lékárně osobami, kteří jsou členy ČLK. Podle ustanovení § 40a zákona č. 95/2004 Sb., o zdravotnických povoláních lékaře, zubního lékaře a farmaceuta ve znění rozhodném (dále jen „zákon o zdravotnických povoláních“) je zakázán výkon činnosti farmaceuta osobám nezapsaným v ČLK. ČLK je primárním orgánem veřejné správy, který kontroluje, zda činnost lékáren probíhá lege artis. Tuto kontrolu pak může ČLK efektivně a kvalitně vykonávat pouze u osob, které jsou u ní registrovaní jako členové. 12. K žalobkyní uvedenému tvrzení v žalobě, že vedoucí lékárník nedisponuje dostatečnými nástroji pro provádění kontroly, žalovaná poukázala na to, že v tomto konkrétním případě zjevně žalobkyně jako vedoucí lékární