5 As 10/2008 — Nejvyšší správní soud

6 A 40/2022- 117 - text pokračování 41 6A 40/2022 [OBRÁZEK][OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobců: a) Společenství vlastníků jednotek v budově čp. X – X, X, se sídlem X, IČ: X, b) Ing. M. E., bytem X, oba zastoupeni JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem, se sídlem Klokotská 103, Tábor, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: YIT Stavo s.r.o., se sídlem Generála Píky 430/26, Praha 6, IČ: 264 20 562, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2022, č.j. MHMP 257873/2022, sp.zn. S-MHMP 224429/2021/STR, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2022, č.j. MHMP 257873/2022, sp.zn. S-MHMP 224429/2021/STR (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11, odboru výstavby ze dne 26. 10. 2020, č.j. MCP11/20/005789/OV/Bal, sp.zn. OV/14/028773/Bal (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím bylo k žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále také „stavebníka“) ve výroku I. povoleno podle ustanovení § 128 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 18o odst. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“), odstranění stavby nazvané „Odstranění stavby bývalé kotelny“, na hranici ulic M., B., na pozemku parc.č. XA, v k.ú. X; ve výroku II. bylo vydáno podle ustanovení § 115 stavebního zákona a ustanovení § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb. stavební povolení pro stavbu nazvanou „Bytový dům X“, na pozemcích parc.č. XA a XB, v k.ú. X; a ve výroku III. bylo vydáno podle stejných ustanovení stavební povolení na stavbu nazvanou „Bytový dům X – komunikace“ na pozemcích parc.č. XA, XB a XC, v k.ú. X. [2] Žalobce v podané žalobě uplatnil celkem 21 žalobních bodů. V žalobním bodu č. 1) označeném jako „k narušení stavby, odstup od stavby bytového domu“ žalobci namítali, že v rámci správního řízení se bránili tím, že realizací stavby, zejména zahloubením a výstavbou dvou podzemních podlaží, dojde ke změně hydrogeologických poměrů podloží a k narušení statiky domu č.p. YA, YB, YC, YD a YE, stojící na pozemcích parc.č. XD, XE, XF, XG a XH, k.ú. X. Dále namítali, že stavba má být od uvedeného domu vzdálena pouhých 1,85m, přičemž při zakládání stavby domu se nepočítalo s možnou následnou výstavbou tak objemné stavby v těsné blízkosti. Proto žalobci požadovali, aby stavba byla umístěna min. 2 metry od jejich sousední stavby, přičemž takové umístění je možné, neboť dle rozhodnutí o umístění stavby má být vzdálenost mezi oběma stavbami „nejméně 1,85 m“ (viz podmínka č. 5 rozhodnutí ze dne 30. 4. 2012). Dle žalobců tak tato námitka nebyla řešena v územním rozhodnutí, a proto je relevantní v řízení stavebním. Totéž pak platí pro námitku č. 10 z podání ze dne 21. 8. 2017, týkající se zastínění. [3] V žalobním bodu č. 2) označeném „zmatečnost, nejasnost výroku, rozpor mezi výrokem a odůvodněním“ žalobci namítali, že stavební úřad nenapravil pochybení, které mu vytkl odvolací orgán v předchozím rozhodnutí. Ke zmatečnosti výroku stavebního povolení uvedl, že dle výroku č. II je stavba bytového domu, včetně staveniště, povolována na pozemcích parc.č. XA a XB, avšak v odůvodnění je uvedeno, že zařízení staveniště jako součást stavby pod výrokem II. je povoleno na pozemku parc.č. XC. Žalobci nesouhlasili se závěrem žalovaného, že se jedná o zřejmou nesprávnost, neboť dle jejich názoru se jedná o zásadní skutečnost, která způsobuje nejasnost stavebního povolení. Žalobci dále nesouhlasili s posouzením odvolací námitky, že výrok stavebního povolení ani žádná z podmínek výrokové části neobsahuje požadovaný počet parkovacích stání a jejich umístění. Stavební povolení pak dle žalobců rovněž nesplňuje podmínku č. 9 rozhodnutí o umístění stavby. V rámci tohoto žalobního bodu pak žalobci dále namítali, že není možné spojit do jednoho rozhodnutí povolení obecného stavebního úřadu (výroky I. a II.) a povolení speciálního stavebního úřadu (výrok III.). Výrok III. měl být dle žalobců řešen v samostatném řízení, přičemž rozhodnutí může být vydáno až po vyjádření (souhlasu) obecného stavebního úřadu. Dle žalobců nelze předmětné kompetence „smíchat“ v jednom rozhodnutí. Dále žalobci namítali, že na str. 5 prvostupňového rozhodnutí jsou uvedeny podmínky pro provedení stavby uvedené ve výroku II. a III., aniž by bylo zřejmé, k jakému výroku se váží a co je míněno pojmem „stavba“. Toto nerozdělení pak dle žalobců činí stavební povolení nejasným a zmatečným. [4] V žalobním bodu č. 3) označeném „nezákonně stanovený okruh účastníků řízení“ žalobci označili za nezákonný argument stavebního úřadu, že kritériem pro stanovení okruhu účastníků řízení bylo pro stavební úřad to, zda někdo „si požádal“ či nikoliv. Stavební úřad tak dle žalobců stanovil okruh účastníků zjevně nezákonně a věcně nesprávně. Zdůraznil, že vyjádření stavebního úřadu ohledně účastenství manželů K. není pouhým „nešťastným vyjádřením“, jak uváděl žalovaný v napadeném rozhodnutí, ale nezákonným postupem. Namítali, že stavební úřad přiznal účastnická práva i osobám, které v žádném případě nemohou být na svých vlastnických právech k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich povolením přímo dotčeni. Vyjádřili domněnku, že stavební úřad tak učinil záměrně, aby mohl doručovat prostřednictvím úřední desky. [5] V žalobním bodu č. 4) označeném „absence doručení rozhodnutí“ žalobci namítali, že nebylo v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, doručováno vlastníkům inženýrských sítí v pozemcích, na nichž má být stavba realizována, zejména parc.č. XC a XB, kteří jsou dle zápisu v katastru nemovitostí oprávněni z věcných břemen, tj. společnosti PRE distribuce a.s. a Pražská teplárenská a.s. Dle žalobce měli být tyto společnosti účastníky řízení, a proto jim mělo být doručováno stejně jako ostatním účastníkům řízení. Bez souhlasu dotčených společností měla být dle žalobců žádost stavebníka zamítnuta. [6] V žalobním bodu č. 5) označeném „rozpor s § 3 ve spojení s § 50 odst. 3 správního řádu“ žalobci namítali, že stavební úřad se před vydáním stavebního povolení nezabýval dostatečně všemi okolnostmi důležitými pro ochranu veřejného zájmu. Dle žalobců např. vůbec nepopsal, zda územní rozhodnutí z roku 2012 je stále v platnosti, což je dle žalobců jedna z klíčových okolností. [7] V žalobním bodu č. 6) označeném „nezákonné použití vyhlášky č. 26/1999 OTPP“ žalobci uvedli, že projektová dokumentace byla zpracována v září 2014, přičemž v únoru 2020 došlo k jejímu zásadnímu přepracování. Dle žalobců by tak stavební úřad měl požadovat soulad stavby s Pražskými stavebními předpisy (nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy), nikoliv s vyhláškou hl. m. Prahy č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška OTPP“). [8] V žalobním bodu č. 7) označeném „nesouhlas vlastníků pozemků s realizací stavby“ žalobci namítali, že v daném případě měl být vydán výslovný souhlas se samotnou realizací stavby ze strany vlastníka předmětných pozemků, jímž je Hlavní město Praha (správu pozemků vykonává Městská část Praha 11). V daném případě byly uzavřeny toliko Smlouvy o zřízení služebnosti cesty, stezky a inženýrské sítě, včetně práva úpravy inženýrské sítě, což nelze dle žalobců považovat za doložení souhlasu vlastníka pozemku. Žalobci dále argumentovali nepochopením těchto smluv ze strany stavebního úřadu, neboť z toho, že účastník řízení souhlasí s věcným břemenem stezky, cesty a inženýrské sítě, nelze vyvozovat, že tento automaticky souhlasí s předmětnou stavbou. [9] V žalobním bodu č. 8) označeném „nezákonné spojení řízení“ žalobci namítali, že nebyly splněny podmínky pro spojení řízení o odstranění stavby kotelny spolu s řízením o žádosti o vydání stavebního povolení na stavbu bytového domu X. Dle žalobců mělo být podle zásady procesní ekonomie nejprve vedeno a pravomocně skončeno řízení o odstranění stavby kotelny. Do té doby je dle žalobců v rozporu s uvedenou zásadou vést řízení o vydání stavebního povolení na výstavbu bytového domu na místě této staré kotelny. Dle žalobců pak není v těchto řízeních ani totožný okruh