6 As 39/2009 — Nejvyšší správní soud

6 A 44/2022- 42 - text 7 6 A 44/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: X. X. bytem X. zastoupen Vlastiborem Vejvodou, advokátem sídlem Na Hřebenech II 1062, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2022, č.j. MD-6562/2022-160/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 15. 5. 2022 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2022, č.j. MD-6562/2022-160/3, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 11. 11. 2021, č.j. MHMP 1837635/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo po obnově řízení dle ust. § 100 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodnuto o nevrácení řidičského oprávnění skupiny B pozbytého v důsledku dosažení 12 bodů, neboť žalobce nesplnil podmínku dle ust. § 123d odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 102 odst. 3 písm. c) citovaného zákona. Při rozhodování o obnově řízení a při vydání prvostupňového a napadeného rozhodnutí správní orgány vycházely ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce podváděl při zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, a dospěly k závěru, že doklad o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel tedy získal v rozporu s právními předpisy. 3. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplývá, že dne 2. 7. 2021 byl správnímu orgánu I. stupně doručen podnět k zahájení řízení o odnětí řidičského oprávnění od Policie ČR, neboť bylo zjištěno, že žalobce získal doklad o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel v rozporu s právními předpisy. Součástí podnětu je i protokol o výslechu svědka, tj. žalobce, a videodokumentace z průběhu testu. 4. Správní orgán I. stupně na základě uvedených podkladů zahájil dne 28. 7. 2021 řízení o obnově řízení v souladu s ust. § 100 a násl. správního řádu, a zároveň vyrozuměl žalobce o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, čehož žalobce využil. Správní orgán I. stupně vyhotovil dne 2. 9. 2021 rozhodnutí č.j. MHMP 1376221/2021, proti němuž žalobce dne 17. 9. 2021 podal blanketní odvolání, které následně doplnil. 5. Žalobce v odvolání namítal, že shromážděné podklady a důkazy jsou nedostatečné ke zjištění, že z jeho strany došlo k porušení zákona. Chybí důkaz o tom, že videozáznam byl proveden v souladu s ust. § 158d zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), tj. na základě písemného povolení státního zástupce. Žalobce považoval videozáznam za nekvalitní, namítal, že z něj není patrné, že by došlo k jakémukoli nestandardnímu postupu při výkonu jeho zkoušky. Tvrzení policejního orgánu o podvádění při zkouškách z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel považoval žalobce za spekulaci. 6. Žalovaný podané odvolání dne 4. 11. 2021 zamítl a rozhodnutí ze dne 2. 9. 2021 č.j. MHMP 1376221/2021 potvrdil. 7. Správní orgán I. stupně poté v rámci tzv. obnoveného řízení, které bezprostředně následuje po tzv. řízení nařízení obnovy řízení, vydal rozhodnutí o nevrácení řidičského oprávnění skupiny B ze dne 11. 11. 2021, č.j. MHMP 1837635/2021. Žalobce se proti němu bránil odvoláním. 8. V něm namítl, že odůvodnění je postaveno pouze na podnětu Policie ČR; provedení dokazování videozáznamem, které správní řád vůbec nezná. Ust. § 158d odst. 10 trestního řádu zapovídá užití videozáznamu ve správním řízení; rozhodnutí státního zástupce o umístění sledovacího zařízení je nezákonné dle ust. § 158d odst. 3 trestního řádu, neboť o umístění takového zařízení do nebytového prostoru může rozhodnout pouze soudce. Dále namítal, že nekvalitní zvukový a obrazový záznam neprokazuje nelegální průběh žalobcovy zkoušky, nesouhlasil, že nebyl vzat do úvahy jeho výslech jako svědka v trestním řízení. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že z videodokumentace předložené policejním orgánem je naprosto zřejmé, že žalobci při zkoušce radí zkušební komisař, který k němu přistupuje v čase od 09:37:53 hodin do 09:38:37 hodin a znovu v čase od 09:39:03 hodin do 09:41:10 hodin. V těchto časech žalobce „proklikává“ jednotlivé otázky, které jsou postupně kontrolovány zkušebním komisařem, a to až do odchodu zkušebního komisaře. Žalovaný je názoru, že pro posouzení uvedeného je pořízený videozáznam dostatečně kvalitní. 10. Žalovaný se dále vyjadřuje k tomu, zda byl videozáznam pořízen v souladu s § 158d trestního řádu a k možnosti využití videozáznamu získanému dle ust. § 158d trestního řádu ve správním řízení. 11. Žalovaný konstatoval, že souhlas soudce nebyl třeba, jelikož zkoušková místnost není obydlím a povolení státního zástupce proto bylo dostatečné podle ust. § 158d odst. 2 trestního řádu. Přípustnost videozáznamu jako důkazního prostředku žalovaný dovodil z ust. § 51 odst. 1 správního řádu. Dále dovodil, že § 158d odst. 10 trestního řádu se v této situaci nepoužije, jelikož se nejedná o „jinou trestní věc“. Dle žalovaného tedy postup správního orgánu I. stupně nebyl stižen žádnou vadou. Obsah žaloby 12. Žalobce v žalobě vytýká žalovanému, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v souladu se zákonem, jelikož správním orgánem I. stupně ani žalovaným nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že se žalobci vytýkaný skutek, jakožto podklad pro obnovu řízení a změnu původního rozhodnutí o vrácení řidičského průkazu z vyhovujícího na nevyhovující, stal tak, jak je popsán v jejich rozhodnutích. 13. Žalobce obdobně jako v odvolání proti napadenému rozhodnutí namítá, že pro sledování dané místnosti policie neměla svolení soudce, a že skutečnost, zda toto svolení získala, nebyla v předchozím řízení prokázána ani prokazována. Žalobce současně tvrdí, že napadené rozhodnutí žalovaného je vnitřně rozporné, jelikož žalovaný na jedné straně tvrdí, že skutečnost, zda byl předmětný videozáznam pořízen v souladu s ustanovením § 158d trestního řádu, není pro projednávanou věc rozhodná, na straně druhé pak uvedené ustanovení vykládá a na věc, byť nesprávně a toliko částečně, aplikuje. Žalobce dále tvrdí, že fakt, zda byl videozáznam pořízen v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, je právně relevantní, což plyne z § 51 odst. 1 správního řádu, které stanoví, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. 14. Žalobce dále vytýká žalovanému, že jak správní orgán I. stupně, tak později žalovaný z videozáznamu poskytnutého policií ČR nesprávně vyvodili, že žalobce doklad o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel získal v rozporu s právními předpisy. Žalobce je přesvědčen, že z videozáznamu není seznatelné, zda zkušební komisař procházející v průběhu zkoušky mezi stoly žalobce jakkoliv upozorňuje na případné chyby při vyplňování testu, či jej jakkoliv jinak instruuje. Žalobce dále zmiňuje, že zvukový záznam je natolik nekvalitní, že z něj nelze nade vši pochybnost určit, komu patří čí hlas a komu jsou adresována čí slova. Vzhledem k těmto nedostatkům zmíněného videozáznamu je žalobce přesvědčen, že správní orgány špatně vyhodnotily videozáznam jako předložený důkaz, jelikož z něj nevyplývá žádné porušení předpisů žalobcem. 15. Žalobce je dále přesvědčen, že správní orgány dostatečně nevzaly v úvahu jeho výslech, jelikož bezdůvodně dospěly k závěru o nevěrohodnosti žalobce jako svědka, který měl dle názoru správních orgánů podvádět při výše zmíněném testu. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Co se nedostatečného dokazování ze strany žalovaného týče, nesouhlasil s postojem žalobce a tvrdil, že dokazování provedené z jeho strany bylo dostatečné; odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále žalobce zopakoval argumentaci týkající se dostatečnosti povolení státního zástupce pro pořízení kamerového záznamu, což také znamená, že tento kamerový záznam mohl být použit při dokazování podle § 51 odst. 1 správního řádu. Posouzení věci soudem 17. Při jednání konaném před Městským soudem v Praze dne 23. 11. 2023 účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích. Při jednání soud neprováděl dokazování, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl náležitě zjištěn již na základě důkazů provedených správními orgány v průběhu správního řízení a zdokumentovaných ve správním spise; provádění jakýchkoliv dalších dů