1 As 44/2008 — Nejvyšší správní soud

6 A 6/2022- 45 - text 14 6 A 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Greenpeace Česká republika, z.s., se sídlem Prvního pluku 143/12, Praha 8, IČ: 170 49 059, zastoupen Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem, se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 11. 11. 2021, č.j. MZP/2021/430/998, sp.zn. R/3958, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 11. 11. 2021, č.j. MZP/2021/430/998, sp.zn. R/3958 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, samostatného oddělení tiskového a PR ze dne 9. 7. 2021, č.j. MZP/2021/130/599 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla ve výroku I. podle ustanovení § 15 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), částečně odmítnuta žádost žalobce ze dne 16. 6. 2021 o poskytnutí informací vztahujících se k těžbě na dole Turów, resp. poskytnutí návrhu mezivládní dohody odeslaného Polské republice dne 14. 6. 2021 a konkrétních podmínek této dohody, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě k aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. namítal vadné právní posouzení, neboť návrh smlouvy, který byl odeslán druhé straně, je hotovou informací, a nemůže tedy být zároveň informací novou, nehotovou, sloužící k vydání nějakého následného „rozhodnutí“. Z toho, že ČR odeslala návrh druhé straně, tak je zřejmé, že tento návrh „dohotovila“. Dle žalobce není návrh ani „interním materiálem“, který nemá opustit ministerstvo jako povinný subjekt, ale jedná se o „hotovou“ informaci, kterou ministerstvo odeslalo třetímu subjektu. [3] Dále namítal, že ministr nereagoval na argumentaci uvedenou v rozkladu, ale pouze zopakoval argumentaci uvedenou v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, ačkoliv se jedná o příliš extenzivní výklad pojmu „příprava rozhodnutí“. [4] Žalobce dále nesouhlasil s aplikací důvodu omezení práva na informace podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 106/1999 Sb. (ohrožení výkonu zahraniční služby). Uvedl, že zasláním návrhu druhé straně vymezila ČR svou pozici a případné zveřejnění zaslaného návrhu nemůže dle žalobce ohrozit vyjednávací pozici ČR, naopak tím spíše ukáže druhé straně, že je pro ni výhodné rychle přijmout zaslaný návrh, protože by případně mohl být ambicióznější. V případě „tvrdého“ návrhu pak lze předpokládat zveřejnění druhou stranou za souběžné argumentace politickou nepřijatelností. [5] Žalobce rovněž na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 2. 7. 2008, č.j. 1 As 44/2008-116 k výkladu pojmu „rozhodnutí“. Shrnul, že podřazení návrhu dohody pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. b), popř. pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 106/1999 Sb. je vadným právním posouzením, tj. že aplikace těchto fakultativních důvodů pro odepření poskytnutí informace je nezákonná. [6] Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je namístě požadovanou informaci, tj. polské straně odeslaný návrh dohody, posoudit jako novou informaci sloužící jako podklad pro případ rozhodnutí, které však ještě nebylo vydáno, pak žalobce namítal, že bylo na místě, aby povinný subjekt provedl test proporcionality. K tomu žalobce odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 11. 2020, č.j. 9A 175/2017-58. Při provedení testu proporcionality pak dle žalobce odmítnutí poskytnutí informace neobstojí. [7] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Zároveň žalobce v souladu s ustanovením § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. uplatnil incidenční nárok. V této souvislosti odkázal na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2014, č.j. 8 As 55/2012-62. Z toho důvodu žádal soud, aby žalovanému nařídil poskytnout žalobcem požadovanou informaci – návrh dohody zaslaný polské straně. [8] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. K námitkám ohledně aplikace ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. uvedl, že nikdy netvrdil, že návrh smlouvy odeslaný v červnu 2021 polské straně není „hotovou“ informací, ani že se jedná o interní materiál. Uvedl, že žalobce zaměňuje pojmy „nová informace“ a „nehotová informace“, které nejsou synonymy ani z čistě jazykového hlediska. Z pohledu zákona č. 106/1999 Sb. souvisí „novost“ informace s tím, že důvodem pořízení či získání informace je právě rozhodování povinného subjektu. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 11. 2021, č.j. 17A 32/2020-31. Dodal, že je přesvědčen, že návrh smlouvy zaslaný druhé smluvní straně je novou informací vzniklou při přípravě rozhodnutí o uzavření smlouvy. Jedná se o návrh smluvních podmínek jedné strany, které jsou výchozí pozicí pro další vyjednávání. [9] K námitce, že ministr v napadeném rozhodnutí pouze opakuje argumentaci uvedenou v prvostupňovém rozhodnutí, žalovaný uvedl, že ministr argumentaci k aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. dále rozvedl, když reagoval na důvody rozkladu. K námitce, že se jedná o příliš extenzivní výklad pojmu „příprava rozhodnutí“, žalovaný odkázal na odbornou literaturu a judikaturu správních soudů. Doplnil, že k uzavření mezivládní dohody vede proces vyjednávání, jenž je zahájen návrhem zaslaným jednou stranou straně druhé. Na základě průběhu vyjednávání pak z logiky věci musí být učiněno rozhodnutí, ať již vyjádřené podpisem smlouvy, nebo rozhodnutím o tom, že smlouva uzavřena nebude. [10] K námitkám týkajícím se aplikace ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 106/1999 Sb. žalovaný odkázal na důvodovou zprávu k tomuto ustanovení s tím, že představa žalobce o procesu vyjednávání mezinárodní dohody je zjednodušená, neboť se jedná o komplexní proces, který má svá (mnohdy nepsaná) pravidla. Uvedl, že zveřejnění zaslaného návrhu by ohrozilo důvěryhodnost ČR jako partnera pro vyjednávání a přímo by ohrozilo celý proces vyjednávání. Sjednání dohody bylo přitom v projednávané věci považováno za nejrychlejší a nejspolehlivější cestu k ochraně zájmů ČR a jejích občanů. [11] K odkazu žalobce na rozsudek NSS č.j. 1 As 44/2008-116 žalovaný uvedl, že otázku výkladu pojmu rozhodnutí žalobce v nyní projednávané věci nastolil poprvé až v žalobě, a proto ji tedy ministr životního prostředí blíže nerozváděl v napadeném rozhodnutí. Zde pouze výslovně uvedl, že v posuzované věci je takovým rozhodnutím uzavření dohody (popř. rozhodnutí o ukončení vyjednávání bez uzavření dohody). Žalovaný dále připustil určitou strohost odůvodnění ve vztahu k ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 106/1999 Sb., kterou však označil za legitimní za stavu, kdy příslušný rozkladový důvod postrádal argumentační hodnotu. [12] Žalovaný dále k otázce užití obou citovaných zákonných důvodů pro odmítnutí žádosti o informace uvedl, že si je vědom fakultativního charakteru těchto důvodů, nicméně v rozhodnutí byly popsány úvahy, které jej vedly k závěru, že veřejný zájem na „utajení“ požadované informace brání jejímu zpřístupnění. K námitce ohledně neprovedení testu proporcionality uvedl, že dostál požadavku městského soudu uvedenému v žalobcem odkazovaném rozsudku č.j. 9A 175/2017-58, když zdůraznil důležitost zajistit nerušený průběh vyjednávání mezivládní dohody k těžební činnosti v dole Turów a poměřil ji s významem práva na informace s přihlédnutím k tomu, že veřejnost byla o procesu vyjednávání průběžně informována jak žalovaným (zveřejněny byly základní parametry návrhu), tak Krajským úřadem Libereckého kraje. Dále uvedl, že přestože ve svém rozhodnutí test proporcionality výslovně nezmínil, tak je zřejmé, že provedení tohoto testu se prolíná s posouzení fakultativního důvodu omezení přístupu k informacím. K tomu žalovaný poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2021, č.j. 17A 32/2020-31. [13] K žalobcem vznesenému incidenčnímu nároku dle ustanovení § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. žalovaný uvedl, že žádost žalobce byla v části vztahující se k poskytnutí návrhu mezivládní dohody odmítnuta ze dvou důvodů. Oba důvody byly v době vydání rozhodnutí naplněny. Doplnil, že v současné době je již veřejně známo, že v době podání žaloby došlo dne 3. 2. 2022 k podpisu Dohody mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci k řešení vlivů těžební činnosti v povrchovém hnědouhelném dole Turów v Polské republice na území České republiky. Dohoda byla zveřejněna ve Sbírce