10 Azs 438/2021 — Nejvyšší správní soud

6 A 9/2021- 58 - text 19 6 A 9/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: X, nar. X, státní příslušnost X, bytem X, zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2021, č.j. MV-175300-3/SO-2020, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 6. 1. 2021, č.j. MV-175300-3/SO-2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoro rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2021, č.j. MV-175300-3/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 1. 10. 2020, č.j. OAM-39885-43/ZM-2019 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla podle ustanovení § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě předně namítal, že mu bylo znemožněno využít své právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“), neboť mu nebyly poskytnuty ani ty nejzákladnější údaje k tomu potřebné. Podle žalobce nebyla zajištěna rovnováha mezi zájmem na zajištění spravedlivého procesu a zájmem na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu. Žalobce také namítal, že mu nebyla sdělena existence nově opatřeného podkladu v odvolacím řízení, k němuž neměl ani možnost se vyjádřit či navrhovat další důkazy. Žalobce vznesl pochybnosti nad věrohodností a zákonností způsobu pořízení utajovaných informací Národní centrálou proti organizovanému zločinu (dále jen „NCOZ“), neboť ve správním spise žalovaného není žádná zmínka o nově pořízené utajované informaci ani o tom, jak byla pořízena. Rovněž není zřejmé, jakou podobu má podklad s utajovanými informacemi mít, či jak správní orgány tyto podklady s utajovanými informacemi pořídily. S ohledem na nesdělení potřebných okolností pořízení těchto podkladů žalobce pochyboval o zákonnosti postupu správních orgánů a použitelnosti podkladů pro vydání rozhodnutí. Žalobce podotkl, že v rozporu s ustanovením § 15 a § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nebyl ve správním spise zachycen postup při zajišťování podkladů obsahujících údajně utajované informace. [3] Žalobce dále namítal, že není rozhodováno ve stejných či podobných případech shodně či tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly, což je dovozováno ze zkušeností zástupce žalobce či znalosti činnosti jiných advokátů. Žalobce uvedl, že předmětné utajované informace nebrání ve vyhovění žádostem občanů X o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, avšak dle správního orgánu brání v samotném vydání zaměstnanecké karty, což označil žalobce za nelogické. [4] Žalobce rovněž namítal, že napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé, jak by bližší specifikace správními orgány tvrzeného spojení žalobce s organizovaným zločinem mohla ohrozit utajované informace. Dále žalobce zmínil, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by pobyt žalobce byl neslučitelný se zájmy ČR, čili nebyl splněn požadavek dovozený judikaturou. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost také v tom, že součástí správního spisu je část výroční zprávy BIS za rok 2018 a dva články V. B., což dle žalobce nijak nesouvisí s jeho žádostí o zaměstnaneckou kartu. Žalobce dále postrádal v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí úvahy, jimiž se správní orgány při hodnocení zmiňovaných podkladů řídily, a jaký konkrétní význam tyto podklady měly pro závěr, že pobyt žalobce na území ČR není v jejím zájmu. [5] Žalobce dále zpochybnil odkazy správních orgánů v předmětných rozhodnutích, s tím, že podkladem pro rozhodnutí ve věci žalobce bylo také usnesení vlády č. 474 ze dne 18. 7. 2018 (dále též „usnesení č. 474“), které dle žalobce nemá žádnou kompetenci zasahovat do individuálního správního řízení. Žalobce upozorňoval také na skutečnost, že usnesení č. 474 v bodě II. akceptovalo návrh opatření vycházející z materiálu č.j. V202/2018, kterým však vláda překročila své pravomoci, přesto však došlo k zakomponování do usnesení č. 474. Podle žalobce nemá vláda kompetence vyjadřovat zájem na regulaci určitého typu oprávnění k pobytu a následně jej zapracovávat do dokumentů, které pak správní orgány přijímají jako závazné pro rozhodování. Žalobce rovněž zmínil, že žalovaný retroaktivně aplikoval na žádost žalobce o zaměstnaneckou kartu nařízení vlády č. 220/2019 Sb., o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu (dále jen „nařízení vlády č. 220/2019 Sb.“), což shledal nezákonným. [6] Žalobce dále označil za nepřezkoumatelné také materiální důvody utajování obsahu podkladů pro rozhodnutí ve věci. Žalobce nesouhlasil s tím, že mu nebyl sdělen materiální důvod utajení, a uvedl, že za takové situace mohou správní orgány bez zákonných důvodů označovat podklady pro rozhodnutí za utajované. Žalobce namítal, že v odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí postrádá úvahy o tom, zda informace formálně označené jako utajované skutečně splňují definici utajované informace ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnosti způsobilosti (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“), a tudíž zda nedochází k bezdůvodnému postupu podle ustanovení § 169m zákona o pobytu cizinců. Dále namítal, že mu není známo, zda předmětné utajované informace jsou zaznamenány v seznamu utajovaných informací. [7] Žalobce uvedl, že v důsledku rozhodování na základě utajovaných informací, k nimž mu byl odepřen přístup, došlo sice k zákonnému omezení práva na spravedlivý proces, avšak takové omezení musí být učiněno v co nejmenší míře, přičemž splnění těchto požadavků musí být v rozhodnutí přezkoumatelně popsáno a odůvodněno. K podpoře své argumentace stran porušení práva na spravedlivý proces žalobce poukázal na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2020, X a X proti Rumunsku, stížnost č. 80982/12, a na dále rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 4. 6. 2013, ZZ, ve věci C-300/11. [8] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že odepření přístupu žalobci k utajovaným informacím není v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny, neboť garantem ochrany práv účastníka řízení je v takovém případě nezávislý soud, který zajistí nezneužití utajovaných informací správními orgány. Uvedl, že utajovaná informace V80/2020-SO byla žalovaným vedena mimo spis, nestala se tedy jeho součástí. K charakteru a povaze nově doplněné informace, a v té souvislosti k její přezkoumatelnosti, žalovaný konstatoval, že podle ustanovení § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců má být v odůvodnění rozhodnutí, jehož podkladem jsou utajované informace, pouze identifikována utajovaná informace a stupeň jejího utajení. Žalovaný uvedl, že správní orgány nemají povinnost popsat, jakým způsobem byla utajovaná informace získána či jakou má povahu nebo zakládat do správního spisu listiny, z nichž by bylo zřejmé, jakým způsobem byly předmětné utajované informace získány. Žalovaný rovněž setrvale zastává názor, že žalobci nebylo možné umožnit v rámci odvolacího řízení řádné uplatnění práva na vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, když byla opatřeným novým podkladem pro vydání rozhodnutí utajovaná informace. [9] K námitce porušení zásady legitimního očekávání žalovaný uvedl, že žalobce nekonkretizoval případy, v nichž dle žalobce mělo být na základě shodných skutkových okolností rozhodnuto odlišně. Žalovaný dále podotkl, že nelze srovnávat postavení účastníků řízení, kteří jsou prvožadateli, s postavením žadatelů, kteří se na území České republiky již nacházejí a žádají o prodloužení platnosti stávajícího pobytového oprávnění. Žalovaný zdůraznil, že v těchto dvou odlišných případech nemůže být již z povahy věci rozhodováno na základě shodných skutk