2 As 164/2019 — Nejvyšší správní soud

8 A 121/2022- 54 - text 8 8 A 121/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému V. V., narozen X, bytem X zastoupený advokátem JUDr. Antonínem Janákem, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 142, 261 01 Příbram Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2022, č. j. PPR-36875-2/ČJ-2022-990115, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 29. srpna 2022 ve smyslu § 29 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů žádost o výmaz svých osobních údajů získaných o jeho osobě provedenými identifikačními úkony (získání popisu, fotografií, daktyloskopických otisků prstů a biologického materiálu za účelem stanovení profilu DNA a související osobní údaje) dne 18. dubna 2017 v rámci trestního řízení pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon (dále jen „trestní zákon„), ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) téhož zákona. V žádosti o výmaz žalobce odkazoval na pravomocný rozsudek ze dne 19. května 2021, č. j. 2 T 76/2017 – 1312, kterým byl v dané věci zproštěn všech obvinění, a z čehož usoudil, že po zproštění obžaloby u něho odpadl zákonný důvod, aby Policie ČR nadále výše uvedené identifikační údaje uchovávala a zpracovávala v Národní databázi DNA, která je určena pro předcházení a odhalování trestné činnosti. 2. Podání žalobce bylo žalovaným s ohledem na posouzení jeho obsahu vyhodnoceno jako žádost o výmaz osobních údajů podle § 29 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb. (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“). Žalovaný sdělením ze dne 27. října 2022, č. j. PPR-36875-2/ČJ-2022-990115, (dále jen „napadané rozhodnutí“) žádosti žalobce nevyhověl, neboť s ohledem na účel zpracování osobních údajů žalovaný shledal, že jsou i pro budoucnost potřebné při plnění úkolů Policie ČR. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v podané žalobě konstatuje, že žalovaný žádost posoudil nesprávně. Žalobce je toho názoru, že okamžikem, kdy byl pravomocně zproštěn obžaloby, pozbylo v souladu se zachováním zásady presumpce neviny další držení a zpracování jeho osobních údajů zákonného důvodu a je přesvědčen, že další zpracování údajů nelze opírat o nezákonné usnesení policejního orgánu. 4. Žalobce v podané žalobě dále uvedl, že nesouhlasí s důvody, o které žalovaný v napadeném rozhodnutí opřel svůj závěr. Podle žalobce žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o žádosti, které nevyhověl, bral v potaz skutečnost, že byl žalobce v minulosti shledán vinným několika trestnými činy a odsouzen k trestu odnětí svobody. K tomu podle žalobce nelze přihlížet, jelikož jsou tato pravomocná odsouzení již dávno zahlazena. K odsouzení žalobce rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. března 2016, sp. zn. 4 T 130/2013 pro dotační podvod podle § 212 odst. 2 a odst. 4 trestního zákona a rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. července 2017, sp. zn. 1 T 199/2014 pro dotační podvod podle § 212 odst. 2 a odst. 5 písm. c) trestního zákona žalobce uvádí, že byl odsouzený k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody, jehož zkušební doba uplynula dne 6. listopadu 2022, tedy již před vydáním napadaného rozhodnutí a vytýká žalovanému, že tuto skutečnost nevzal v potaz a pouze zcela formalisticky podává výčet z jeho opisu trestního rejstříku a nebral v úvahu další okolnosti, jako například závažnost trestné činnosti. Žalobce je toho názoru, že dotační podvod je trestný čin, k jehož odhalení biologické stopy zpravidla neslouží, tak aby naplnil zákonné ustanovení § 65 odst. 5 zákona o Policii ČR a contrario. 5. V dalším žalobním bodě žalobce konstatuje, že odůvodnění napadaného rozhodnutí neobsahuje kritérium stanovené v § 65 odst. 5 zákona o Policii ČR, tedy vyžadovanou individualizaci ve vztahu k žalobci, a proto je žalobce přesvědčen, že je rozhodnutí nepřezkoumatelné. To dokládá argumentem, že na základě kriminální minulosti žalobce žalovaný izolovaně dochází k závěru o důvodnosti dalšího uchovávání jeho identifikačních údajů, což považuje za nezákonné, neproporcionální a v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. dubna 2020, č. j. 2 As 164/2019-30. 6. Žalovaný podle žalobce dále vůbec nevyhodnotil, do jaké míry lze u žalobce pro futuro počítat s potřebou využít odebraný biologický materiál a ani se nevypořádal s druhem trestné činnosti, která dle žalobce nemůže ospravedlnit důvod pro další zpracování jeho identifikačních údajů, což opírá znovu o závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. dubna 2020, č. j. 2 As 164/2019-30 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2018, č. j. 3 A 182/2016-57. 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že má za to, že je žaloba nedůvodná a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že žalobci bylo poskytnuto vysvětlení problematiky namítaného zpracování osobních údajů a následně mu bylo sděleno, že na základě aktuálně provedeného, kvalifikovaného a individualizovaného vyhodnocení byly osobní údaje, jejichž výmaz byl žalobcem v žádosti požadován, shledány i nadále potřebnými a nezbytnými, a proto je toho názoru, že postupoval v souladu s příslušnou právní úpravou, a tudíž nelze napadané rozhodnutí policejního prezidenta považovat za nezákonné. Ve vyjádření k žalobě se dále žalovaný opírá o § 65 odst. 1 písm. a) zákona o Policii ČR, podle kterého může policie při plnění svých úkolů pro účely budoucí identifikace u osoby obviněné ze spáchání úmyslného trestného činu nebo osoby, které bylo sděleno podezření pro spáchání takového trestného činu provádět identifikační úkony, které je nevztahují pouze k danému trestnému činu, který je k osobě řešen, ale na osobu jako celek. 8. Žalovaný dále nesouhlasí s tvrzením žalobce, že zproštěním obžaloby odpadl zákonný důvod pro další držení osobních údajů opírajíc se o ustanovení § 65 odst. 5 zákona o Policii ČR, které takovou podmínku dle žalovaného neobsahuje a uvádí se v něm pouze ta skutečnost, že je policie povinna identifikační údaje z databáze vymazat, pokud již nejsou nezbytné pro účely přecházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnost anebo stíhání trestných činů nebo zajišťování bezpečnosti ČR, veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Tato podmínka je dle žalovaného splněna zejména při zjištění recidivního jednání osob, kde je dána vyšší míra pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání, při kterém budou zajištěné údaje nezbytné k uvedenému účelu. Výše zmíněné žalovaný dokládá výčtem dokonaných trestných činů žalobce, za které byl již pravomocným rozsudkem odsouzen a svědčící o žalobcových recidivních sklonech. Na podporu svých tvrzení žalovaný uvádí například rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 3 A 86/2013, rozsudek Městského soud v Praze, sp. zn. 9 A 35/2020 a interní kazuistiku policie. Na závěr žalovaný shrnuje, že potřeba předmětného zákonného oprávnění je ve vztahu k žalobci odůvodněna hlediskem nestejnorodé recidivy, čímž je odůvodněna i přiměřenost zásahu do osobních práv žalobce z hlediska zásady proporcionality. 9. Žalobce se dne 25. dubna 2023 replikou vyjádřil k vyjádření žalovaného a trvá na důvodech, pro které žalobu podal. V rámci nezákonného trestního stíhání, při kterém policejní orgán získal od žalobce jeho identifikační údaje, avšak následně byl zproštěn obžaloby, odůvodňuje výmaz těchto údajů z národní databáze DNA a nemůže ospravedlnit postup žalovaného, který uchování údajů pro budoucí identifikaci požaduje. Dále je toho názoru, že žalovaný nepřistupuje k údajům, které o žalobci drží, proporcionálně a odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 7/18 ze dne 22. března 2022. III. Posouzení žaloby 10. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadané rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Jiné vady, k nimiž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 11. O podané žalobě soud rozhodl bez jednání na základě ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. 12. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobce dne 29. srpna 2022 podal Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Příbram, žádost o výmaz svých osobních údajů souvisejících s odběrem DNA ve smyslu § 29 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů. Podaná žádost obsahovala všechny zákonem požadované nále