7 As 225/2018 — Nejvyšší správní soud

8 A 19/2022- 49 - text 13 8 A 19/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: proti žalovanému: R. M., IČ: X sídlem X zastoupený advokátkou JUDr. Hanou Mesthene sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2 Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2021, č. j. MZP/2021/500/226 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostřední ze dne 15. 12. 2021, č. j. MZP/2021/500/226 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha, oddělení odpadového hospodářství (dále jen „ČIŽP“), která jako příslušný správní orgán podle § 71 písm. d) a § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v rozhodném znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o odpadech“), a podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích“), rozhodnutím ze dne 17. 12. 2020, č. j. ČIŽP/41/2020/14020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznala žalobce vinným z přestupku podle ustanovení § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech, podle kterého se přestupku dopustí podnikající fyzická osoba, která nakládá s odpady v zařízeních, ve kterých nakládání s odpady je zakázáno nebo není povoleno. Za výše uvedený přestupek uložila ČIŽP žalobci pokutu dle § 66 odst. 8 písm. e) zákona o odpadech ve výši 490 000 Kč. 2. Žalobce byl konkrétně shledán vinným tím, že v období roku 2018 (minimálně ke dni 31. 12. 2018) a části roku 2019 (do 22. 7. 2019) skladoval odpady přijaté do mobilního zařízení ke sběru a výkupu na adrese X, aniž by uvedené místo bylo zařízením, které je k nakládání s odpady (skladování) podle zákona o odpadech určeno. V době kontroly Magistrátu hl. města Prahy dne 22. 7. 2019 se na předmětném místě nacházelo minimálně celkem 270,377 tun odpadu kategorie nebezpečný a celkem 81,122 tun odpadu kategorie ostatní. Jednalo se především o odpad kat. č. 13 05 03* Kaly z lapáku nečistot (217,24 tun), odpad kat. č. 13 05 08* Směsi odpadů z lapáku písku a z odlučovačů oleje (30,15 tun), odpad kat. č. 15 01 10* Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek nebo obaly těmito látkami znečištěné (22,987 tun) a odpad kat. č. 20 03 07 Objemný odpad (72,84 tun). Ke dni 31. 12. 2018, dle Hlášení o produkci a nakládání s odpady za zařízení, bylo pod kódem CN5 (zůstatek na skladu k 31. 12. vykazovaného roku) uvedeno a dle písemného sdělení žalobce potvrzeno, že v předmětném zařízení byl na skladě odpad kategorie nebezpečný v minimálním celkovém množství 521,827 tun a odpad kategorie ostatní v celkovém množství 68,80 tun. Uvedeným skladem byl pozemek p. č. X k. ú. Komořany. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že ČIŽP pochybila tím, že vydala prvostupňové rozhodnutí, aniž by dala žalobci možnost vyjádřit se ke všem podkladům pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), které byly shromážděny, a žalobce tak ani nemohl navrhnout doplnění důkazů na podporu svých tvrzení. Žalobce byl poučen o právu vyjádřit se k věci podle § 36 odst. 3 správního řádu v rámci oznámení o zahájení řízení o přestupku, a následně sám v rámci svého podání ze dne 22. 6. 2020 požádal, aby mohl své právo dle § 36 odst. 3 správního řádu uplatnit. Ze strany ČIŽP mu však výkon tohoto práva nebyl umožněn, neboť žalobce již nebyl znovu vyzván k tomu, aby se vyjádřil k shromážděným podkladům. V rámci svého rozhodnutí tak ČIŽP vycházela z podkladů, o kterých žalobce v důsledku porušení § 36 odst. 3 správního řádu nevěděl, že jsou zařazeny mezi podklady pro vydání rozhodnutí. Nemohl se k nim proto řádně vyjádřit ani na ně nijak reagovat, ačkoli byly podstatné pro výsledné rozhodnutí (např. informace ohledně uzavření rámcových smluv s Ministerstvem obrany ČR). Žalovaný pak přes výše uvedené zjevné porušení procesních práv žalobce rozhodl o zamítnutí podaného odvolání, přičemž v odůvodnění rovněž vycházel z podkladů, ke kterým nebylo žalobci umožněno se vyjádřit. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že jak ze strany ČIŽP, tak ze strany žalovaného, došlo k porušení procesních předpisů, protože rozhodnutí o spáchání přestupku bylo vydáno až dne 7. 12. 2020 a rozhodnutí o odvolání žalobce bylo vydáno až dne 15. 12. 2021, tedy v rozporu s lhůtami stanovenými v § 94 zákona o přestupcích a ustanovení § 71 správního řádu. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobce uvedl, že v řízení o přestupku došlo k porušení jedné ze základních zásad správního řízení vyjádřené v § 4 správního řádu. Žalobce v rámci sdělení o svých majetkových poměrech ze dne 1. 6. 2020 a ve svém odvolání ze dne 18. 12. 2020 odkazoval na svůj špatný zdravotní stav. ČIŽP ani žalovaný ho však v rozporu s § 4 odst. 2 správního řádu nepoučili o tom, že tuto okolnost, pokud k ní má být při stanovení výše pokuty přihlíženo, je povinen doložit. ČIŽP se navíc s tímto tvrzením žalobce v prvostupňovém rozhodnutí žádným způsobem nevypořádala. 6. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal nepřezkoumatelnost výše uložené pokuty, z důvodu, že z odůvodnění obou rozhodnutí není jasně patrné, jak se správní orgány vypořádaly s námitkou žalobce ohledně jeho finanční situace s ohledem na předložená přiznání k dani z příjmů za roky 2017, 2018 a 2019, ani z nich není patrné, proč za stěžejní ohledně finanční situace žalobce považovaly smlouvy uzavřené mezi žalobcem a Ministerstvem obrany, ani na které konkrétní smlouvy odkazují. Žalobce uvedl, že smlouvy s Ministerstvem obrany uzavíral již v letech 2017, 2018 a 2019, přičemž smlouvy uzavřené za rok 2017 celkovým souhrnem výše zakázek značně přesahují výši zakázek za roky 2020 a 2021, přesto v tento rok žalobce doložil zisk jen ve výši 164 902 Kč, ačkoli jeho příjmy činily skoro 2 000 000 Kč, a to z důvodu vysokých nákladů. Současně upozornil, že nelze zaměňovat výši zakázky a zisk z dané zakázky, protože zisk žalobce se odvíjí od rozdílu mezi výší zakázky a náklady, které ke splnění zakázky musel vynaložit, přičemž náklady žalobce dosahují okolo 90 % jeho příjmů. Žalobce doložil, že za roky 2017 až 2019 činil zisk z jeho podnikatelské činnosti částku okolo 164 000 Kč, avšak po odvedení daně a odvodů na sociální a zdravotní pojištění zůstala žalobci jen částka okolo 105 000 Kč. 7. Žalobce dále uvedl, že již od počátku přestupkového řízení nijak nepopíral, že by se v jeho provozovně nacházely odpady, k jejichž skladování v místě provozovny nebyl oprávněn. I přes svůj zdravotní stav se intenzivně snažil co nejdříve závadný stav napravit a odstranit odpad z provozovny a svých pozemků, což správním orgánům řádně doložil. Rovněž doložil, že ačkoli je spoluvlastníkem několika pozemků, nemůže s těmito pozemky, resp. se svými podíly na těchto pozemcích, nijak nakládat, např. prodat za účelem úhrady uložené pokuty, a to s ohledem na vedená exekuční řízení, přičemž jeho dispozice s podíly na těchto pozemcích je též značně omezena zástavními právy, která byla k předmětným pozemkům zřízena. S ohledem na své majetkové poměry a výše uvedené skutečnosti tak žalobce považuje pokutu uloženou ČIŽP ve výši skoro pětinásobku jeho čistého ročního příjmu za zcela nepřiměřenou a pro něj likvidační. 8. Pokud by soud i přes okolnosti uvedené v žalobě neshledal důvody pro zrušení napadených rozhodnutí, navrhl žalobce, aby dle § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl o upuštění či o snížení trestu, který mu byl uložen 9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 10. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že situace, kdy jsou již v době zahájení přestupkového řízení shromážděny veškeré podklady pro rozhodnutí, je v praxi poměrně běžná. I v této fázi řízení tak lze adresovat výzvu dle § 36 odst. 3 správního řádu, daný postup zákon nevylučuje, naopak ho aprobuje konstantní judikatura. V předmětné věci bylo v oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 6. 3. 2020 žalobci sděleno, že: „[p]odle § 36 odst. 3 správního řádu musí být obviněnému před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Rozhodnutí ve věci bude vydáno nejdříve po 15 dnech od doručení tohoto oznámení. V době do vydání rozhodnutí může tedy obviněný uplatnit své právo podle § 36 odst. 3 správního řádu.“ Všechny podklady byly zaevidovány ve správním spisu ČIŽP dne 2. 3. 2020. Žalobce měl tyto podklady ve správním spisu k dispozici, nadto byly podklady nad rámec zákona v oznámení výslovně a přesně specifikovány. Žalobce tedy musel mít přehled o po