4 As 355/2021 — Nejvyšší správní soud

8 A 41/2022- 47 - text 10 8 A 41/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému B. V. S., spol. s. r. o., IČ 49550292 se sídlem Čapkova 301, 250 90 Jirny zastoupený JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 42, 615 00 Brno Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č. j. MPO 15025/22/21200/01000 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na úhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný zahájil dne 22. března 2012 správní řízení o žádosti žalobce o udělení licence k vývozu vojenského materiálu - samonabíjecích pistolí a kulovnic do Gruzie (dále jen „licence"). 2. V souladu s § 16 odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“), požádal žalovaný Ministerstvo zahraničních věcí (dále jen „MZV") o vydání závazného stanoviska formou souhlasu či nesouhlasu s udělením licence. Na základě nesouhlasného stanoviska MZV ze dne 17. dubna 2012, čj. 102196/2012-SZBP, dle kterého MZV ze zahraničně politického hlediska nesouhlasí s vydáním vývozní licence žalobci pro předmětnou dodávku do Gruzie, žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 22. května 2012, č.j. MPO 11939/12/07400 o neudělení licence k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, ve kterém namítl výhradně nepřezkoumatelnost závazného stanoviska MZV. 3. Ministr průmyslu a obchodu v rámci rozkladového řízení požádal ministra zahraničních věcí o potvrzení či změnu závazného stanoviska MZV. Ministr zahraničních věcí toto stanovisko potvrdil. Protože se ministr průmyslu a obchodu dále neztotožnil s námitkou žalobce, že stanovisko MZV je nepřezkoumatelné, vydal rozhodnutí, kterým rozklad účastníka řízení zamítl a potvrdil rozhodnutí Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 22. května 2012, čj. 11939/12/07400. 4. Žalobce brojil proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobou, podanou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud") pod sp. zn. 9 A 341/2014, kterou se domáhal zrušení jak prvoinstančního, tak druhoinstančního rozhodnutí. Dne 8. února 2018 vynesl soud rozsudek, kterým původní rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Byť se žalobce domáhal zrušení i prvoinstančního rozhodnutí, soud shledal, že nápravy stanoviska je možné dosáhnout v rámci rozkladového řízení. Uložil ministrovi průmyslu a obchodu, aby znovu posoudil rozklad žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí, přitom důsledně vycházel z příslušných ustanovení správního řádu a zákona č. 38/1994 Sb., a vydal nové rozhodnutí ve věci. 5. Ministr zahraničních věcí byl znovu požádán o přezkoumání závazného stanoviska MZV ve smyslu předmětného rozsudku soudu a v reakci na tuto žádost zaslal ministrovi průmyslu a obchodu své stanovisko ze dne 30. dubna 2018, čj. 109200/2018-SZBP, ve kterém mimo jiné uvedl, že MZV setrvává na svém původním závazném stanovisku, včetně podrobného zdůvodnění a jeho doplnění v rámci řízení o rozkladu. 6. Na základě toho ministryně průmyslu a obchodu rozhodla dne 15. srpna 2018 tak, že rozklad se zamítá a rozhodnutí žalovaného ze dne 22. května 2012, č.j. MPO 11939/12/07400 o neudělení licence k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem se potvrzuje. 7. Žalobce podal žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí ministryně průmyslu a obchodu ze dne 15. srpna 2018 č.j. 20974/12/07400/0100 včetně rozhodnutí, které mu předcházelo, tedy rozhodnutí žalovaného ze dne 22. května 2012. č.j. 11939/12/07400. Dne 31. května 2021 vynesl soud rozsudek čj. 14 A 221/2018-64, kterým napadené rozhodnutí ministryně obchodu a průmyslu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 8. Žalobce dne 8. června 2021 požádal správní úřad, aby probíhající správní řízení o rozkladu v této věci přerušil do doby, než účastník o pokračování v řízení opět požádá. V návaznosti na to bylo dne 28. února 2022 vydáno usnesení č.j. MPO 15025/22/21200/01000 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo původní rozhodnutí o neudělení licence čj. 11939/12/07400 zrušeno a řízení o rozkladu zastaveno a které bylo doručeno dne 1. března 2022 žalobci. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 9. Dle žalobce je napadené rozhodnutí je nezákonné a zcela nepřezkoumatelné. 10. Hlavní námitkou žalobce je, že v průběhu řízení podal žádost o přerušení řízení. Ve smyslu ust. § 64 odst. 2 správního řádu ve spojení s ust. § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu žalobce požádal, aby správní úřad probíhající správní řízení o rozkladu přerušil do doby, než účastník o pokračování v řízení opět požádá. Žalobce je přesvědčen, že měl nárok na to, aby mu bylo vyhověno. 11. V této souvislosti žalobce v obecné rovině připomíná, že dle ust. § 64 odst. 2 správního řádu v řízení o žádosti, přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele. Předmětné ustanovení pro jeho aplikaci konstruuje dvě základní podmínky, a to 1) musí jít o řízení o žádosti a 2) účastník řízení musí požádat o přerušení řízení, přičemž ustanovení dále nijak nedává prostor pro správní uvážení co do možnosti řízení nepřerušit. V předmětném případě pak byly naplněny obě uvedené podmínky, kdy dle názoru žalobce měl správní úřad zákonem jasně vymezenou povinnost řízení přerušit. 12. Žalobce dále připomíná, že v obecné rovině správního řízení je žadatel oprávněn s žádostí disponovat až do okamžiku vydání rozhodnutí a v této době i bez výzvy správního úřadu odstraňovat zjevné vady či nedostatky žádosti. 13. Je přesvědčen, že i přesto, že původní žádost byla kompletní, měla zákonem požadované náležitosti a k datu svého podání neobsahovala žádné vady, tyto vady nyní obsahuje. Vady přitom nevznikly v důsledku jednání žalobce, ale naprosto nezávisle na jeho vůli. Předmětnou vadou je pak v žádosti uvedená doba platnosti licence, kdy tato v nynějším správním řízení, po výše uvedených zrušeních zamítavých rozhodnutí MPO, nemůže vést ke kladnému vyřízení žádosti. K tomu je opět nutno podotknout, že k tomu došlo bez přičinění žalobce. 14. Za protizákonný pak žalobce označuje postup, kdy mu bylo upřeno právo výše uvedené vady odstranit, a to zejména s odkazem na § 45 odst. 2 správního řádu. 15. Za nezákonný pak žalobce označuje rovněž postup správního úřadu v této věci, který se odvolává na ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť tento umožňuje řízení o žádosti zastavit pouze v případě, kdy se žádost stala zjevně bezpředmětnou. K tomu podle žalobce nedošlo a vada, která dle názoru MPO měla založit zjevnou bezpředmětnost žádosti dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, je vadou snadno odstranitelnou. 16. Žalobce považuje za zcela nemyslitelné, aby takto odstranitelná vada zakládala důvod k zastavení řízení ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, a správní úřad tedy dle názoru žalobce vysoce nad právní rámec překročil limity správní diskrece mu umožněné v případech posuzování důvodů zastavení správního řízení dle výše uvedeného ustanovení. Tím také porušil zásadu zákonnosti a zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, kdy správní úřad v podstatě rozhodoval volnou úvahou nezávislou na hmotném právu, které vystavělo aplikaci uvedeného ustanovení poměrně striktní limity. 17. Výše uvedenou argumentaci žalobce podpořil odkazy na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. října 2010, č.j. 5 As 62/2009 – 68 a zdejšího soudu ze dne 30. března 2009, č. j. 10 Ca 15/2009 – 49. 18. Závěrem žalobce uvedl, že pokud by soud svým rozhodnutím uvedený nezákonný postup žalované aproboval, pak do budoucna bude ochrana žadatelů v rámci soudního přezkumu v podstatě vyloučena, neboť i v případě úspěchu žadatele před soudem žalovaný následně okamžitě správní řízení zastaví, neboť v době probíhajícího soudního přezkumu zamítavého rozhodnutí prakticky vždy uplyne doba navrhované platnosti licence. 19. Žalobu zakončil konstatováním, že v daném případě vzniká specifická situace, když žalobce považuje za nezákonnou jen část napadeného rozhodnutí žalovaného a to tu část, kdy tento řízení zastavil. Výrok o zrušení rozhodnutí nalézacího správního úřadu považuje žalobce za správný. 20. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě neztotožnil s tvrzeními žalobce, že napadené rozhodnutí je nezákonné a zcela nepřezkoumatelné. 21. Podle názoru žalovaného staví žalobce svoji žalobu zcela mylně na tvrzení, že žádost v době vydání napadeného rozhodnutí žalovaného trpěla vadou, k jejímuž odstranění měl žalovaný žalobce vyzvat. 22. Zdůraznil, že ona „vada žádostí" vznikla tak, že uplynula požadovaná doba platnosti licence k provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem, kterou sám žalobce navrhl. V té souvislosti citoval žalovaný rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 4 As 355/2021 -