7 Ads 42/2003 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 9/2022- 80 - text 21 8 Ad 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému JUDr. B. Š., nar. X bytem X zastoupený doc. JUDr. Vladimírem Pelcem, Ph.D., advokátem, se sídlem Náplavní 2013/1, 120 00 Praha 2 Policejní prezident, se sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2022, č. j. PPR-19121-114/ČJ-2021-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím žalovaného ve věcech služebního poměru č. j. PPR-19121-114/ČJ-2021- 990131 ze dne 22. 4. 2022 (dále jen „žalované rozhodnutí“) bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí vedoucí odboru personálního Policejního prezidia České republiky (dále jen „odbor personální“ a „PP ČR“) ve věcech služebního poměru č. 56/2021 ze dne 26. 5. 2021 (dále jen „rozhodnutí o propuštění“), kterým byl žalobce podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru“) propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) na základě své žádosti o propuštění ze služebního poměru ze dne 26. 5. 2021 (dále jen „žádost o propuštění“). 2. Žalobce v odvolání namítal, že žádost o propuštění učinil pod nátlakem nadřízených služebních funkcionářů, spočívajícím v dlouhodobém bossingu, který vyvrcholil dne 26. 5. 2021, kdy mu bylo předáno rozhodnutí o zproštění výkonu služby, a tento právní úkon je tedy neplatný. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že byl ve služebním poměru u Policie ČR od 1. 3. 1986 do 31. 5. 2021 a byl zařazen na služebním místě ředitel Územního odboru Policie ČR Uherské Hradiště. Práci měl rád, naplňovala jej a se svými spolupracovníky dosahovali výborných výsledků. Bohužel kritizoval a dostatečně neprosazoval některé nestandardní postupy a metody, které prováděl krajský ředitel plk. JUDr. J. T., MBA. Tento pak žalobci vyhrožoval, že pokud nebude poslouchat, tak zpochybní jeho mravní integritu a zařídí mu špatné psychologické vyšetření, a tím ukončí jeho služební poměr. Jeho dlouhodobé, soustavné duševní a psychické násilí se u něj projevilo na špatném psychickém a zdravotním zdraví (bolesti hlavy, vysoký krevní tlak). Na chování svého nadřízeného si stěžoval, toto však bylo zastřešeno a omluveno jeho nadřízeným. K těmto tvrzením navrhl žalobce řadu listinných důkazů včetně audionahrávky z porady, jakým způsobem se plk. T. chová a vystupuje, které rovněž doložil do spisu a kterými se však žalovaný nezabýval. 4. Žalobce ve své žalobě předně namítá, že skutečnosti týkající se předmětného jednání, a to, že podepsání podsunuté žádosti nebylo projevem jeho svobodné vůle, jelikož byl k tomuto jednání ve smyslu ust. § 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, donucen duševním a psychickým násilím ze strany nadřízených služebních funkcionářů, a s ohledem na absenci projevu vůle, jakožto jedné z nejdůležitějších složek platného právního jednání, toto vynucené právní jednání tudíž nemá a ani nemůže mít právní účinky a je tak nicotné. 5. Žalobce dále uvedl, že jeho žádost o uvolnění ze služebního poměru byla podepsána bez uvedení důvodu, při nepřijatelných a oficiálních podmínkách, když k podpisu této žádosti došlo na chodbě policejního prezidia a předcházely mu opětovné bezprávní výhrůžky nadřízeného, které právě vedly k tomu, že byl nucen žádost i proti své vůli podepsat. 6. Rozhodně se nejednalo o projev jeho svobodné vůle a promyšlené právní jednání. Žádost, kterou sám nevypisoval, ani nezdůvodnil, mu byla podsunuta na chodbě policejního prezidia a žalobce ji podepsal impulzivně v rozrušení po prodělaném negativním přezkumném řízení komise zprávy psychologa, které pociťoval jako nepříjemné a ponižující. Tento stav ještě umocnili plk. V. a plk. B., kteří na něj čekali na chodbě před kanceláří a předali mu další nepříjemnou zprávu, že jej zprošťují výkonu služby, což jej opět velmi zasáhlo. Uvědomil si, že se výhrůžky jeho nadřízeného vyplnily, a že je s nimi zřejmě domluvený. Toto seznámení se s uvedenou skutečností bylo pro něj zničující, přestal věřit v objektivní vyřízení jeho problémů a neviděl žádnou jinou cestu. Jediným cílem pro něj bylo, aby již nemusel podstupovat psychicky a duševně náročné chování a nemusel snášet jejich šikanózní jednání. 7. Samotná skutečnost, že byla vědomě zkrácená zákonná délka dvouměsíční výpovědní doby, vypovídá o tom, že jeho odchod je vítaný a jejich cíl byl splněn. Skutečnost, že podepsání podvržené žádosti o uvolnění ze služebního poměru nebylo jeho promyšleným záměrem, ale impulzivním jednáním v psychickém stresu z chování pracovníků policejního prezídia a komise, který přezkoumávala zprávu psychologa o jeho způsobilosti, potvrzuje i předchozí jednání u psychologa V. To, že poradní komise vyslovila závěr, že je žalobce osobnostně nezpůsobilý, což by nutně vedlo k nedobrovolnému ukončení jeho služebního poměru a jednalo se už jenom o dovršení dlouhodobé a opakované šikany a bossingu, žalobce vedlo k impulzivnímu jednání zapříčiněnému psychickým a zdravotním stavem, a proto žádost podepsal, aby již nemusel snášet šikanózní a psychicky náročné a neoprávněné jednání nadřízených. 8. Žalobce následně popsal své napjaté vztahy se služebním funkcionářem plk. JUDr. J. T., MBA, které vznikly od procesu s bývalým policejním prezidentem P. L., tj. ještě před rokem 2014, a vyústily v soudní spor, který před Krajským soudem v Brně žalobce rozsudkem ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 30 Ad 3/2015 vyhrál. Svými protiprávními jednáními, která jsou popisovaná v přílohách žaloby, bezesporu naplnil nedůvodné a neoprávněné výhrůžky, které vycházely z jeho pravomoci jakožto žalobcova nadřízeného služebního funkcionáře, a kterými v něm vzbudil obavu a strach, že jej chce za každou cenu poškodit, a že tak učiní i za cenu, že zneužije svého postavení. 9. Žalobce dále namítl řadu procesních pochybení žalovaného. 10. Jako první označil jeho nečinnost a nepřiměřenou délku odvolacího řízení, které trvalo 11 měsíců, ačkoliv odvolací orgán má povinnost rozhodnout do 90 dnů. Tato nepřiměřená délka dále svědčí o tom, že žalovaný neměl ve věci jasno a že se někteří služební funkcionáři nemusí řídit zákonem. 11. Ve druhé námitce namítl selekci vyhovujících důkazů v řízení, když žalovaný důkazy navrhované žalobce přešel a neprovedl je, jako např. výslech žalobce, ze kterého mohl získat jeho argumenty a důvody podání odvolání ohledně vad rozhodnutí. Taktéž nebyl proveden výslech žalobcovy manželky, která by vyvrátila nepravdivé údaje uvedené v rozhodnutí prvního stupně. 12. Jako třetí uvedl žalobce nepravdivé a navzájem si vylučující argumenty uvedené v rozhodnutí, jako je několikrát zmíněná skutečnost, že byl pevně rozhodnut o ukončení služebního poměru dříve a že se nejednalo o rozhodnutí pod vlivem negativních okolností. To, že až do zmíněného okamžiku doufal, že po překonání těchto překážek bude pokračovat, mohla dosvědčit právě žalobcova manželka a jiní navrhovaní svědci, jako např. plk. V., kterému žalobce sdělil, že o své vůli odejít nechci – viz napadené rozhodnutí str. 7. 13. Jako čtvrtou vadu uvedl žalobce neakceptování omluvy jeho zástupce a provedení výslechů svědků bez přítomnosti zástupce a bez informování žalobce, který by se jinak výslechů zúčastnil a mohl tak realizovat své právo ve smyslu ust. § 174 odst. 1 zákona č. 316/2003 Sb. a to zejména klást svědkům otázky a navrhnout nové důkazy. Konkrétně plk. V. sdělil, že v jeho kanceláři za přítomnosti Mgr. S. H. sdělil, že má strach z chystaného psychologického pohovoru, neboť mu plk. T. několikráte sdělil, že mu zařídí nevyhovující psychologický posudek a zpochybní jeho mravní integritu. Ta mu odpověděla, že se jí to nechce věřit. Žalobce však nemohl položit svědkům tuto otázku, která byla zcela zásadní pro posouzení, zda se jednalo o spontánní a impulzivní rozhodnutí. Dále odkázal na rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2015, č.j. 8 As 83/2014-43, který konstatoval, že neumožnění nahlížení do spisu nelze zhojit v odvolacím řízení. 14. Jako pátou vadu uvedl žalobce nedostatečné vypořádání jeho odvolací námitky týkající se jeho duševního stavu v době podpisu žádosti, resp. nátlaku vůči jeho osobě, a rovněž nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Rozhodnutí je tak z tohoto důvodu rovněž nepřezkoumatelné. Žalovaný nevyslechl plk. T., aby se vypořádal s tvrzením žalobce, ani manželku žalobce, která by potvrdila, že žalobce při cestě na pohovor neuvažoval o tom, že by skončil svůj služební poměr. 15. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Obsahově totožná námitka byla žalovaným detailně vypořádána na stranách 16 a 17 žalovaného rozhodnutí, na které žalovaný v detailech odkázal. Žalovaný v postupu služebních funkcionářů nespatřuje jakoukoliv vadu, a