10 As 377/2019 — Nejvyšší správní soud

9 A 325/2011- 163 - text 29 9A 325/2011 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: MESANA Real s.r.o., IČO: 29065895 sídlem Máchova 2161, 347 01 Tachov zastoupená advokátem JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem sídlem Kolínská 13, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: I. ČEZ Distribuce, a.s., IČO: 24729035 sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín zastoupená advokátem Mgr. Radkem Pokorným sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 II. I. S. o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 15. 11. 2011, č. j. 27824/2011-31-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Městský úřad Nový Knín, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), rozhodl dne 13. 4. 2010 ve spojeném územním a stavebním řízení na základě žádosti žalobkyně, rozhodnutím č. j. 2700/10-ič/6, sp. zn. 2700/09-Č, o umístění a povolení stavby „Fotovoltaická elektrárna na výrobu elektrické energie (stavba dočasná)“ (dále jen „předmětná stavba“ nebo „stavba FVE“) na pozemku parc. č. 217/1 v k. ú. Nová Hraštice (dále též „rozhodnutí stavebního úřadu“). Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje (dále jen „krajský úřad“) v odvolacím řízení dne 30. 7. 2010 rozhodnutím č.j. 133311/2010/KUSK sp. zn. SZ 106771/2010/KUSK REG/Gr, částečně změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že do jeho výroku doplnil, že stavba FVE se umisťuje a povoluje též na pozemku parc. č. 217/3 v k. ú. Nová Hraštice; jako nepřípustné zamítl odvolání osoby zúčastněné na řízení II (dále též „rozhodnutí krajského úřadu“). 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 5. 2011, č. j. 39722/2010-83/1165 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), na základě podnětu k zahájení přezkumného řízení podaného osobou zúčastněnou na řízení II zrušil obě shora uvedená rozhodnutí a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Žalovaný zároveň určil, že účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení nastávají podle § 99 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ode dne jeho právní moci (ex nunc). Žalovaný vytkl správním orgánům několikero pochybení, kterých se dopustily při rozhodování o žádosti žalobkyně. Mezi nimi též to, že stavební úřad dostatečně neověřil účinky budoucího užívání stavby ve smyslu § 111 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „stavební zákon“). 3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, v němž mimo jiné namítla, že práva z rozhodnutí stavebního úřadu nabyla v dobré víře; pochybení zapříčinily správní orgány. Současně jiným účastníkům řízení nevznikla žádná újma v souvislosti s rozhodnutím stavebního úřadu. Naopak žalobkyně vyčíslila svou újmu vzniklou zrušením tohoto rozhodnutí na částku 280 000 000 Kč. Žalovaný proto měl přezkumné řízení zastavit podle § 94 odst. 4 správního řádu. 4. Rozhodnutím ze dne 15. 11. 2011, č. j. 27824/2011-31-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“) ministr pro místní rozvoj rozklad žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl. II. Napadené rozhodnutí 5. Ministr pro místní rozvoj v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že dne 20. 9. 2010 žalovaný obdržel od osoby zúčastněné na řízení II podnět k provedení přezkumného řízení. Na základě tohoto podnětu žalovaný zahájil přezkumné řízení, přezkoumal rozhodnutí krajského úřadu i stavebního úřadu a obě rozhodnutím č. j. 39722/2010-83/1165 ze dne 24. 5. 2011 zrušil. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že stavební úřad pochybil, když jednoznačně nestanovil okruhy účastníků řízení územního řízení a stavebního řízení. Osobě zúčastněné na řízení II nebylo oznámeno zahájení řízení ani rozhodnutí ve věci. Stavební úřad dále nepostupoval ve společném řízení podle ustanovení § 140 odst. 7 správního řádu, když účastníky řízení nepoučil, že se oba výroky rozhodnutí vzájemné podmiňují a že odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby má odkladný účinek i vůči rozhodnutí o povolení stavby. Dalším pochybením stavebního úřadu bylo nedoručení oznámení o zahájení řízení a rozhodnutí o povolení stavby účastníku řízení P. S. Stavební úřad také zcela nedostatečně posoudil soulad záměru s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. Stanovisko dotčeného orgánu k zásahu do krajinného rázu a souhlas s dočasným odnětím zemědělské půdy byly vydány až po veřejném ústním jednání, čímž stavební úřad porušil svou povinnost seznámit účastníky řízení s těmito podklady a účastníkům byla upřena možnost vyjádřit se k nim. Stavba FVE je umisťována v ochranném pásmu dráhy, ovšem ve spise chybí stanovisko Správy železniční dopravní cesty, s. o., které je nutné podle § 8 a § 9 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“). Podle § 111 odst. 2 stavebního zákona je stavební úřad povinen ověřit účinky budoucího užívání stavby. ČEZ Distribuce (v tomto řízení osoba zúčastněná na řízení I) vydala dne 11. 8. 2009 stanovisko o možnosti připojení stavby FVE k distribuční soustavě; toto stanovisko označila za předběžné s tím, že konečné stanovisko bude vydáno po předložení studie o připojitelnosti. Dne 22. 3. 2010 vydala ČEZ Distribuce další stanovisko, v němž žalobkyni sdělila, že stavbu FVE nelze připojit do distribuční sítě. Stavení úřad přesto vydal dne 13. 4. 2010 kladné rozhodnutí o povolení stavby FVE. Žalovaný vysvětlil, že připojení k distribuční síti je pro funkčnost stavby FVE, tedy výrobny elektrické energie, klíčové. Jednoznačné stanovisko provozovatele distribuční soustavy tedy bylo pro rozhodování stavebního úřadu v dané věci nezbytné. Krajský úřad toto pochybení k odvolání ČEZ Distribuce nenapravil, vycházel totiž z tehdy nepravomocného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále též „ERÚ“), které stanovilo, že ČEZ Distribuce je povinna uzavřít s žalobkyní smlouvu o připojení. Takové pravomocné rozhodnutí bylo nezbytným podkladem pro rozhodnutí ve věci. Krajský úřad však potvrdil stavební povolení na stavbu FVE, i přestože mu bylo známo, že v té době probíhá řízení o rozkladu proti rozhodnutí ERÚ. Ze správních spisů také nevyplývá, že by se správní orgány obou stupňů zabývaly otázkou zásahu ochranného pásma výrobny elektřiny do sousedních pozemků, které nejsou ve vlastnictví stavebníka (odvolatele), aby jejich vlastníci byli nejen účastníky územního řízení, ale aby byli o přímém dotčení jejich práv v územním řízení vyrozuměni a mohli se tak k němu vyjádřit. S ohledem na výše uvedené žalovaný konstatoval, že rozhodnutí stavebního i krajského úřadu je třeba pro nezákonnost zrušit. Žalovaný v závěru svého rozhodnutí dodal, že újma, která vznikla žalobkyni na jejím subjektivním právu zrušením rozhodnutí stavebního úřadu, není ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla veřejnému zájmu pravomocným rozhodnutím vydaným v rozporu s právními předpisy. 6. Ministr pro místní rozvoj dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul obsah námitek uplatněných žalobkyní v rozkladu a k těmto uvedl, že v daném případě veřejný zájem na zákonnosti vydávaných rozhodnutí převažuje nad zásadou ochrany práv žalobkyně nabytých v dobré víře, a to zejména s ohledem na skutečnost, že o existenci práv nabytých v dobré víře lze důvodně pochybovat vzhledem k existenci negativního stanoviska společnosti ČEZ Distribuce a.s., ze dne 22. 3. 2010 k možnosti připojení předmětné stavby k distribuční soustavě. Připojení k distribuční soustavě je pro stavbu FVE jakožto výrobnu elektrické energie klíčové pro její funkčnost, a žalobkyně si proto musela být vědoma, že předmětná stavba nesplňuje požadavky uvedené v § 111 odst. 2 stavebního zákona. Toto negativní stanovisko k možnosti připojení předmětné stavby k distribuční soustavě bylo vydáno před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu o umístění a povolení předmětné stavby z 13. 4. 2010, ze kterého jasně vyplývá účel stavby, když na straně jedna je uvedeno „Systém bude vyrobenou elektrickou energii o celkovém výkonu 1950kW dodávat do rozvodu 22kV ČEZ Distribuce a. s.“. Tento účel ale vzhledem k existenci negativního stanoviska k možnosti připojení nemohl být naplněn. Nemožnosti připojení si byla žalobkyně vědoma, což dokládá skutečnost, že v průběhu řízení u ERÚ ve věci sporu ohledně uzavření smlouvy o připojení mezi žalobkyní a společností ČEZ Distribuce a.s. doložila prohlášení ze dne 20. 8. 2010, že prozatím nebude dodávat vyrobenou elektrickou energii do rozvodu, jak je uvedeno v projektové dokumentaci, a také fakt, že předmětná stavba FVE nebyla realizo