7 As 24/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 59/2022- 75 - text 24 9A 59/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: REMA AOS, a.s. se sídlem Antala Staška 510/38, Praha 4 zastoupen JUDr. et. Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 za účasti EKO-KOM, a.s. se sídlem Na Pankráci 1685/17, Praha 4 zastoupen Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministryně životního prostředí ze dne 16. 5. 2022, č. j. MZP/2022/430/400, sp. zn. R/3971, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministryně životního prostředí (dále jen „žalovaný“), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 24. 9. 2021, č. j. MZP 2021/130/821, sp. zn. ZN/MZP/2016/130/43 (dále jen „nové prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo dle 8 odst. 1 písm. d) a odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfŽP“) z části odepřeno zpřístupnění informací k žádosti žalobce ze dne 15. 11. 2016, neboť jejich zpřístupnění vylučují předpisy o ochraně obchodního tajemství; a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Žalobce žádostí ze dne 15. 11. 2016 požádal ministerstvo o 1) informace o správním řízení o vydání rozhodnutí o autorizaci k zajišťování sdruženého plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů OZŘ (dále také „Řízení“) v následujícím rozsahu: a) poskytnutí všech rozhodnutí vydaných v Řízení; b) poskytnutí Projektu zajišťování sdruženého plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů OZŘ (dále jen „Projekt“), a pokud byl Projekt v průběhu Řízení změněn, poskytnutí Projektu v rozsahu jeho změn; a o 2) poskytnutí všech rozhodnutí ministerstva a žalovaného vydaných ve věcech žádostí třetích subjektů o informace podle InfŽP či zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), týkajících se Řízení a/nebo poskytnutí Projektu včetně všech jeho změn (dále jen „žádost“). 3. Rozhodnutím ministerstva ze dne ze dne 16. 1. 2017, č. j. 3213/ENV/17 (dále jen „první rozhodnutí ministerstva“) bylo zpřístupnění informací částečně - rozsahu 66 konkrétně označených informací-odepřeno, neboť jejich zpřístupnění vylučují předpisy o ochraně obchodního tajemství. Žalobce proti prvnímu rozhodnutí ministerstva brojil rozkladem (dále jen „první rozklad“), který byl rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 6. 2017, č. j. 1602/M/17, 43952/ENV, sp. zn. R/3497 (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“) zamítnut a první rozhodnutí ministerstva potvrzeno. První rozhodnutí žalovaného však bylo následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2021, č. j. 5 A 138/2017-64 (dále jen „první zrušující rozsudek“). Pátý senát městského soudu v něm přisvědčil námitce žalobce, že se žalovaný nevypořádal s posouzením stáří požadovaných informací, což se odrazilo v nedostatečném uvážení, zda Projekt OZŘ naplňuje objektivní stránku obchodního tajemství. 4. První rozhodnutí ministerstva bylo v návaznosti na první zrušující rozsudek zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 7. 2021, č. j. MZP/2021/430/599, sp. zn. R/3902 (dále jen „druhé rozhodnutí žalovaného“) a věc byla vrácena ministerstvu k novému projednání a rozhodnutí. Ministerstvo po posouzení věci vydalo rozhodnutí ze dne 24. 9. 2021, č. j. MZP/2021/130/821, sp. zn.: ZN/MZP/2016/130/43 (dále jen „druhé rozhodnutí ministerstva“), kterým bylo zpřístupnění informací k žádosti žalobce podle § 8 odst. 1 písm. d) a odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 1 InfŽP v části- 54 konkrétně označených informací - odepřeno, neboť jejich zpřístupnění vylučují předpisy o ochraně obchodního tajemství. 5. Žalobce podal proti druhému rozhodnutí ministerstva rozklad (dále jen „druhý rozklad“), v němž argumentoval obdobně jako v žalobě. O druhém rozkladu rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. II. Žaloba 6. Žalobce v žalobě předně uvedl, že mu v jiném správním řízení nebyla vydána autorizace k zajišťování sdruženého plnění (dále jen „autorizace“) dle § 17 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech (dále jen „zákon o obalech“). V Řízení o žádosti žalobce o autorizaci bylo žalobci uloženo sladit koncepci svého provozu se systémem sdruženého plnění OZŘ. Za účelem naplnění tohoto požadavku proto žalobce požádal o poskytnutí Projektu, to ale mu bylo z větší části odepřeno. Uvedené, společně s neochotou OZŘ k reálné kooperaci s jakýmkoli žadatelem o autorizaci, znamená, že sladění jednotlivých systémů sdruženého plnění není dost dobře možné. Tvrdil, že existuje veřejný zájem na tom, aby veřejnost znala obsah informací, na jejichž základě byla OZŘ udělena autorizace a na jejichž základě je provoz systému sdruženého plnění OZŘ realizován. 7. V první žalobní námitce žalobce brojil proti nepřezkoumatelnosti druhého rozhodnutí ministerstva a napadeného rozhodnutí dle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), a proti nerespektování závazného právního názoru soudu, kdy správní orgány rezignovaly na povinnost vypořádat se s časovým aspektem objektivní stránky obchodního tajemství. 8. Konkrétně žalobce uvedl, že z paušálního konstatování v první části druhého rozhodnutí ministerstva nejsou seznatelné úvahy správního orgánu pro závěr, že přes signifikantní stáří požadovaných informací jsou tyto nadále obchodním tajemstvím. Konstatoval, že druhá část druhého rozhodnutí ministerstva je rozdělena do 54 odstavců, které jsou po obsahové stránce v zásadě totožné, což se ministerstvo snažilo zakrýt volbou jiných formulací. Pokaždé se však v zásadě omezilo na konstatování, že stáří informace neovlivňuje její konkurenční významnost, aniž by blíže vysvětlilo, z jakého důvodu nemělo plynutí času vliv, ani v čem konkrétně konkurenční významnost informace spočívá. Ministerstvo v zásadě přejalo argumentaci OZŘ, kterou bez dalšího a nekriticky považovalo za danou. 9. K napadenému rozhodnutí pak s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008, č. j. 9 Ca 67/2007-46, žalobce tvrdil, že měl žalovaný druhé prvostupňové rozhodnutí zrušit, neboť vadu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů nemůže zhojit nadřízený správní orgán, který nemůže za prvostupňový orgán domýšlet důvody, jež ho vedly k přijetí rozhodnutí. Sám žalovaný se však s rozkladovými námitkami vypořádal zcela nedostatečně, čímž způsobil nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný pouze v obecné rovině konstatoval, že „znečitelněné údaje i přes své stáří nadále přinášejí jejich vlastníku konkurenční výhodu. Konkrétní údaje, jež představují know-how společnosti, jsou chráněny jako obchodní tajemství i z důvodu vypovídací hodnoty jejich vzájemných souvislostí a poměru“. Ve velmi obecné rovině se pak vyjádřil k těm informacím, u nichž žalobce v novém rozkladu demonstroval, že v důsledku plynutí času nadále nemohou být považovány za obchodní tajemství. Žalobce však požadoval přezkum znaků obchodního tajemství u všech odepřených informací a zejména požadoval přezkum přístupu, jakým ministerstvo k vyhodnocení časového aspektu obchodního tajemství přistoupilo. Ani žalovaný nepopsal, jaké konkrétní důvody svědčí o tom, že dané informace přinášejí OZŘ konkurenční výhodu. Žalobní námitku poté žalobce uzavřel odkazem na judikaturu v otázce řádného odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. 10. Ve druhé žalobní námitce žalobce v návaznosti na výše uvedené brojil proti posouzení časového aspektu obchodního tajemství. Odkázal na znaky obchodního tajemství dle § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), které musí být naplněny kumulativně, a to jak objektivní znaky, tak subjektivní znaky. Uvedl, že obchodní tajemství je věcí nehmotnou, tedy absolutním majetkovým právem působícím erga omnes. Postavení žalobce ani jiných subjektů vůči OZŘ nemůže z požadovaných informací učinit obchodní tajemství, pokud jím nejsou. Nestačí, že vlastník příslušnou informaci za obchodní tajemství označil, správní orgány jsou povinny zkoumat, zda informace označená podnikatelem za obchodní tajemství, skutečně splňuje všechny zákonem stanovené znaky. Ztrátou, byť jen jediného znaku právo na ochranu obchodního tajemství zaniká. Řádné odůvodnění tkví v řádném a podrobném zhodnocení a přeložení konkrétních výhod, které může daná informace vlastníku přinést. Pokud tyto důvody není správní orgán schopen předložit, o obchodní tajemství se jednat nemůže. Správní orgán má k postoji vlastníka obchodního tajemství přihlížet, musí jej nicméně do značné