6 As 126/2020 — Nejvyšší správní soud

9 A 6/2022- 101 - text 10 9A 6/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: JUDr. J. Š., LL.M., bytem XXX zastoupen Mgr. Pavlem Matějusem, advokátem se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č. j. XXX, sp. zn. XXX, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2, odbor výstavby (dále jen „stavební úřad“) ze dne XXX, č. j. XXX, spis. zn. XXX, kterým podle § 129 odst. 2, 3 ve spojení s § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), vydal dodatečné povolení na stavbu „XXX“ na pozemku parc. č. XXX v katastrálním území XXX (dále jen „stavba“), a dle § 129 odst. 3 ve spojení s § 122 odst. 3 stavebního zákona povolil užívání této stavby. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žádost o povolení užívání stavby podal XXX, ve stavebním řízení vystupujícím jako „stavebník“ (dále jen „stavebník“). Stavební úřad kontrolní činností zjistil, že v prodejně byly provedeny stavební úpravy, vyžadující některou z forem povolení dle stavebního zákona. Prvostupňové rozhodnutí bylo v pořadí druhým rozhodnutím stavebního úřadu ve věci. Stavební úpravy byly poprvé dodatečně povoleny rozhodnutím ze dne XXX, č. j. XXX, sp. zn. XXX (dále jen „první rozhodnutí“), které bylo k odvolání žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne XXX, č. j. XXX sp. zn. XXX zrušeno a vráceno k novému projednání (dále jen „zrušující rozhodnutí“). 3. Z obsahu prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu vyplynulo, že ke dni XXX bylo do rejstříku společenství vlastníků vedeného u Městského soudu v Praze zapsáno Společenství vlastníků jednotek XXX, se sídlem XXX, IČO XXX (dále jen „SVJ“). SVJ vzniklo XXX, jako statutární orgán byl uveden XXX (dále jen „XXX“). Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal obdobně jako v podané žalobě, zejména, že bylo zasaženo do společných prostor a vlastnických práv všech vlastníků jednotek a SVJ, přičemž tato práva a právní předpisy je upravující nebyly zohledněny. S odkazem na § 114 odst. 3 stavebního zákona namítal, že měl stavební úřad vyzvat účastníky k podání žaloby k civilnímu soudu ohledně určení (ne)platnosti souhlasu XXX se stavebními úpravami, o námitce si nemohl učinit vlastní úsudek, za tím účelem měl řízení přerušit. 4. Žalovaný shledal, že byl obdobné námitky byly řešeny již v předcházejícím řízení. Ve spise je založeno „Prohlášení vlastníka § 5 zákona č. 72/1994 Sb.“ a výkres „Situace 1:500“, opatřený souhlasem XXX. za SVJ s datem XXX. Z výkresové dokumentace vyplývá, že se v předmětném domě již dříve v 1. NP nacházela prodejna od roku XXX, není tedy zřejmé, jak mohou být dotčeny společné prostory a podíly jednotlivých vlastníků jednotek. Z výkresové dokumentace vyplývá, že obchod zůstává ve stejných prostorech jako předtím, pouze v místnosti „příruční sklad“ vznikne nově WC. Vlastníky domu se stavbou jsou XXX s podílem 68 %, žalobce s podílem 25 % a XXX. (dále jen „pan S.“) s podílem XXX. Souhlas se stavbou dal většinový vlastník, XXX. Není zřejmé, proč žalobce namítá potřebu řešit před vydáním rozhodnutí otázku vlastnictví nebo jeho rozsahu, neboť nesprávnost zápisu vlastnictví ve veřejném rejstříku netvrdí. Z rozhodnutí i připojených dokladů je zřejmé, že XXX nebyl výlučným vlastníkem stavby, na níž jsou stavební úpravy prováděny, proto byl povinen doložit soukromoprávní doklad o právu k jejich provedení. Vlastníku jednotky nesvědčí právo změnit společné části ani dle § 1175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Stavebník stavební úpravou zasahoval do vzhledu domu výměnou výkladců, v přízemí vyboural vnitřní nosnou zeď v celé její délce a proti původnímu stavu odlišně situoval vstup do prodejny. Stavební úřad proto právem požadoval po stavebníkovi doklad o právu provést změny na společné části nemovitosti, přičemž správně akceptoval vyjádření bezvýhradného souhlasu, jak to upravuje stavební zákon, na situačním výkresu. O žádosti na změnu nemovitosti věděli ostatní spoluvlastníci nemovitosti z oznámení stavebního úřadu o zahájení řízení o podané žádosti na dodatečné povolení stavebních úprav provedených bez povolení. Stavební úřad dále vyšel z § 1206 OZ, když vzorové stanovy SVJ byly zrušeny dnem účinnosti § 3080 OZ. Souhlas SVJ by byl projevem XXX., většinového vlastníka. Nedodržení formy souhlasu nemohlo být důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí. Souhlas SVJ byl nadto doložen s podpisem statutárního orgánu SVJ. V souladu s § 162 OZ nebylo možné namítat, že by SVJ nepřijalo potřebné usnesení, nebo že usnesení bylo stiženo vadou, či že člen orgánu přijaté usnesení porušil. Stavební zákon neupravuje obsahové náležitosti souhlasu, musí z něj však být nepochybné, kdo souhlas udělil, komu jej dává a k jakému záměru. Tyto podmínky byly splněny. Žaloba podaná k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, v níž se žalobce domáhá na XXX odstranit změny společných částí nemovitosti a uvést ji do předchozího stavu, není dle jejího petitu určovací žalobou, která by mohla pro správní řízení v dané věci naplňovat podstatu předběžné otázky. Proto žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v žalobě popsal průběh řízení a namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, nesprávné právní posouzení, zmatečnost a vnitřní rozpornost rozhodnutí, a nesprávnost, resp. nepodloženost skutkových závěrů žalovaného. 6. V prvním žalobním bodě tvrdil nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost (v žalobě označeno jako „zmatečnost“) s tím, že si argumenty žalovaného odporují. V jednom odstavci totiž žalovaný uvedl, že souhlas byl dán XXX jako většinovým vlastníkem, zatímco v následujícím uvedl, že souhlas byl dán SVJ. Osoba většinového vlastníka je irelevantní, vyžadován je souhlas SVJ. Není zřejmé, proč se žalovaný dovolával souhlasu většinového vlastníka, přestože v navazujícím odstavci argumentuje SVJ. Tvrzení, že „není zřejmé, jak mohou být dotčeny společné prostory“ odporuje zjištěnému skutkovému stavu. Pojem „společné prostory“ byl nesprávně užit, byl zavádějící, neboť měl být použit pojem „společné části“. Společnými částmi pak jsou mj. nosné stěny. Zásah do společných částí tvrdil v napadeném rozhodnutí sám žalovaný popisem stavební činnosti. 7. Ve druhém žalobním bodě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný ignoroval jeho námitku nesprávnosti procesního postupu stavebního úřadu. 8. Ve třetím žalobním bodě brojil proti právnímu posouzení. Souhlas se stavebními úpravami neměl být dán bez rozhodnutí shromáždění SVJ. Vznik SVJ byl v rejstříku zapsán kde dni XXX. V souladu se stanovami SVJ náleželo do působnosti shromáždění SVJ rozhodnutí o stavebních úpravách. Bylo proto zapotřebí souhlasu všech členů SVJ, neboť došlo ke změně velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu. Stavebník zasáhl do společných částí domů, byla zvětšena podlahová plocha jednotky ve vlastnictví XXX, tedy i jeho spoluvlastnického podílu. Se stavebními úpravami nedalo SVJ souhlas. Žalovaný a stavební úřad porušili § 110 odst. 2 ve spojení s § 184a stavebního zákona. 9. Nesprávně právně byla posouzena otázka vnitřních poměrů SVJ. To vzniklo ex lege ke dni XXX, zapsáno bylo na základě návrhu XXX dne XXX. Součástí návrhu na zápis bylo úplné znění stanov SVJ. Jinými slovy, SVJ vzniklo dne XXX, vnitřní poměry se řídily vzorovými stanovami v souladu s § 9 odst. 10 zákona č. 72/1994 Sb., o úpravě některých spoluvlastnických vztahů k budovám a některých vlastnických vztahů k bytům a nebytovým prostorám (dále jen „BZ“). Na základě vzorových stanov bylo SVJ zapsáno do rejstříku dne XXX. Ke změně právních poměrů SVJ nemohlo dojít zrušením vzorových stanov. 10. Nesprávně byl posouzen nedostatek formy souhlasu. Žalobce nesouhlasil s tím, že nedostatek formy souhlasu nebyl důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí a tvrdil, že nedostatek formy souhlasu nebylo možné nahradit úvahou, že je XXX většinový vlastník, pročež nebylo třeba, aby se konala schůze SVJ. Souhlas SVJ navíc nebyl dán, byl učiněn blanketně, listina, na níž byl udělen, byla katastrální mapou, z níž nebylo zřejmé, k jakému záměru byl souhlas udělen, a nebylo možné ji považovat za situační nákres ve smyslu stavebního zákona. Souhlas byl obecný, neurčitý, mohl být spojen s jakoukoli projektovou dokumentací. 11. Nesprávně byla také posouzena otázka souhlasu se stavebními úpravami. Podle § 184a odst. 1 stavebního zákona je osoba vě