2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

9 Af 4/2023- 90 - text 30 9Af 4/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Dalaran, z.s. se sídlem Voborského 1401/8, Praha 4 – Modřany zastoupen Mgr. Václavem Píchou, advokátem se sídlem Sladkovského 51, Jičín – Staré Město proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2022, č. j.: 39771/22/5000-10612-703694, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“), změnil k odvolání žalobce rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“): · platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. 7083322/21/2000-31476-109954 ze dne 27. 8. 2021, kterým byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 576 877,00 Kč, · platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. 708344/21/2000-31476-109954 ze dne 30. 8. 2021, kterým byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 4 903 453,00 Kč (dále též „PV“ nebo „platební výměry“), způsobem ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí uvedeným, kdy změnil část textu výroku a snížil výši vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně (dále též „daň“), v ostatním zůstaly PV nedotčeny. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobci byla poskytnuta dotace, a to na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 41452/2017-91/1, vydaným Ministerstvem pro místní rozvoj dne 2. 10. 2017 (dále též „Rozhodnutí o poskytnutí dotace“ nebo „Rozhodnutí“), na projekt „Společně v Jičíně“ (identifikační číslo EIS CZ.06.2.56/0.0/16_033/0003040); Integrovaný regionální operační program, Prioritní osa PO 2: Zkvalitnění veřejných služeb a podmínek života pro obyvatele regionů, Investiční priorita IP9a: Investice do zdravotnické a sociální infrastruktury, které přispívají k celostátnímu, regionálnímu a místnímu rozvoji, snižování nerovností, pokud jde o zdravotní stav, podporu sociálního začlenění díky lepšímu přístupu k sociálním, kulturním a rekreačním službám, a přechodem od institucionálních ke komunitním službám, Specifický cíl SC 2.1: Zvýšení kvality a dostupnosti služeb vedoucí k sociální inkluzi, Kolová výzva č. 35 „Sociální bydlení pro sociálně vyloučené lokality“ (dále jen „Projekt“). Poskytovatelem dotace bylo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (dále jen „MMR“), zprostředkujícím subjektem Centrum pro regionální rozvoj České republiky (dále jen „CRR“). Účelem dotace bylo poskytnutí služeb sociálního bydlení cílovým skupinám a zajištění výkonu sociální práce prostřednictvím smluv o partnerství a vzájemné spolupráci za účelem realizace Projektu s Občanským poradenským střediskem, o.p.s. a Tichým světem, o.p.s., a to pořízením bytového domu s 8 bytovými jednotkami určenými pro potřeby sociálního bydlení (dále také „Stavba“). Žalobce získal dotaci ve výši 11 554 716,98 Kč. Druhem poskytnutých finančních prostředků byly finanční prostředky poskytnuté dle § 44 odst. 2 písm. f) rozpočtových pravidel – prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z Národního fondu (10 338 430,98 Kč), a dle § 44 odst. 2 písm. j) rozpočtových pravidel – ostatní prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu (1 216 286,00 Kč). Dotace měla být dle Rozhodnutí o poskytnutí dotace čerpána ex post. · Správce daně obdržel od MMR podnět č. j. MMR-27369/2019-26 ze dne 27. 6. 2019, podle nějž byla vydána v souladu s §14f odst. 3 rozpočtových pravidel výzva k vrácení části poskytnuté dotace č. j. MMR 19547/2019-26 ze dne 1. 4. 2019, avšak příjemcem dotace (žalobcem) nebylo na tuto výzvu reagováno a požadovaná část dotace nebyla vrácena. Následně zahájil správce daně dle § 87 odst. 1 daňového řádu kontrolu, kdy na základě výsledku kontrolního zjištění dospěl k závěru, že se žalobce dopustil 9 konkrétně vyjmenovaných porušení Rozhodnutí o poskytnutí dotace, vydal proto platební výměry. O odvolání proti nim rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutí, v němž u některých zjištěných pochybení dospěl oproti správci daně k odlišnému právnímu názoru, a u platebního výměru ze dne 27. 8. 2021, č. j. 7083322/21/2000-31476-109954, snížil doměřenou daň ve výši 576 877,00 Kč na částku 454 873,00 Kč, a u platebního výměru ze dne 30. 8. 2021, č. j. 708344/21/2000-31476-109954, snížil doměřenou daň ve výši 4 903 453,00 Kč na částku 3 866 419,00 Kč, v ostatním zůstaly PV nedotčeny. II. Žaloba 3. První žalobní námitkou žalobce brojil proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a vnitřní rozpornost (nesrozumitelnost). Žalobou napadené rozhodnutí mu sice dalo v některých otázkách za pravdu a došlo k nápravě některých vad prvostupňového rozhodnutí, v ostatním rozsahu ale nikoli a žalovaný tyto vady bez dalšího přesvědčivého odůvodnění převzal a stanovil novou výši odvodu. 4. Za nepřezkoumatelné považoval také vyčíslení sankcí, neboť není zřejmé, na základě jakých úvah se při stanovení výše odvodu žalovaný řídil. V odůvodnění měla být uvedena podrobná správní úvaha, posouzení rozsahu porušení rozpočtové kázně (jeho povahy a závažnosti), a další skutečnosti, na základě kterých byla výše odvodu stanovena, proč byla sankce vyměřena v konkrétní výši a je proporcionální. Pouhý odkaz na dotační dokumenty, právní předpisy, nebo konstatování, že je s nimi vyměřená sankce v souladu, nemůže nahradit individuální posouzení věci. Žalovaný ani nepoměřoval, jaké provinění by považoval za závažnější (čemuž by odpovídal vyšší odvod) a méně závažné (čemuž by odpovídal nižší odvod). Stanovil jednoduchý, ale zcela nepřiměřený vzorec, podle kterého za každý jednotlivý den, kdy neměla být bytová jednotka řádně obsazena nájemníkem, stanoví odvod odpovídající poměru výměry dané plochy bytu, počtu dní a poměrné výše participace na poskytnuté dotaci, aniž by zkoumal závažnost jednotlivých tvrzených porušení, zavinění žalobce, nebo zohlednil indikátor průměrného počtu osob, resp. nejnižšího možného vytížení Projektu. Tvrzená zjištění nejsou z kategorie těch vážnějších, není tak zřejmé, z jakého důvodu žalovaný přistoupil ke stanovení tak drakonického odvodu. 5. Druhou žalobní námitkou tvrdil, že se žalovaný dopustil zjevné libovůle, neboť při výkladu dotačních podmínek a stanovení výše odvodů vykročil ze zákonných mezí a dovodil správní uvážení tam, kde pro takové uvážení není zákonem stanovený prostor. Žalobce se daňové kontrole podrobil proto, že nesouhlasil se zjištěními poskytovatele dotace, který navrhl odvod v celé výši poskytnuté dotace, ovšem za zcela jiná zjištění, než k jakým žalovaný ve zprávě o kontrole dospěl. Žalovaný zjištění poskytovatele dotace svým nálezem nepotvrdil, nevyhodnotil je jako porušení rozpočtové kázně a dal za pravdu žalobci. Žalovaný učinil jiná nedůvodná zjištění, tato žalovaným zjištěná porušení nicméně poskytovatel dotace za rozporná s Rozhodnutím a Specifickými pravidly pro žadatele a příjemce, specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a dostupnosti služeb vedoucí k sociální inkluzi, Kolová výzva č. 35 Sociální bydlení pro sociálně vyloučené lokality (dále jen „Specifická pravidla“) nepovažoval. 6. V této souvislosti žalobce dále uvedl, že žalovaný v celé řadě případů vykládá dotační pravidla svérázně a extenzivně, a to navzdory výkladu a rozhodovací praxi poskytovatele dotace. Závěr žalovaného, že je k takovému postupu oprávněn, včetně vlastní interpretace dotačních pravidel, je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 2. 2014 ve věci sp. zn. 5 Afs 90/2012, z něhož citoval. Postup žalovaného, který ignoruje rozhodovací praxi poskytovatele dotace, dává vzniknout tzv. překvapivému rozhodnutí a porušuje legitimní očekávání žalobce. Pokud žalobce splnil všechny požadované dotační podmínky a poskytovatel dotace mu dotaci vyplatil (MMR pochybení nekonstatovalo), aby pak následně žalovaný dovodil údajné porušení jeho povinností, pak se jedná o nezákonné zneužití správního uvážení a porušení principu ochrany legitimního očekávání. Veřejná správa by měla ve svých postupech a rozhodování dodržet náležitou míru ustálenosti a ustálená rozhodovací praxe by měla být měněna jen v odůvodněných případech. Rozhodování žalovaného má vycházet i z názorů MMR a jeho rozhodovací praxe a výkladu dotačních pravidel tak, aby nedošlo k překvapivému rozhodnutí. Žalovaný se dopustil libovůle, neboť vyložil zákonné normy nejen nesprávně, ale účelově tak, aby mohl žalobci uložit sankci ve formě stanovení povinnosti k