2 As 43/2004 — Nejvyšší správní soud

10 A 133/2021- 48 - text 15 10 A 133/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: Obec Těrlicko IČ 00297666 sídlem Májová 474/16, 735 42 Těrlicko-Horní Těrlicko zastoupena advokátkou JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou sídlem Pavlovova 8, Havířov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2021/580/1265, sp. zn.ZN/MZP/2021/580/197, ze dne 23.9.2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci. 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2021/580/1265, ze dne 23. 9. 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ostrava (dále jen „inspekce“), č. j. ČIŽP/49/2021/3581, ze dne 17. 6. 2021 (dále jen „rozhodnutí inspekce“). Rozhodnutím inspekce byla žalobkyně uznána vinnou za vypouštění odpadních vod bez platného povolení a byla jí uložena pokuta za přestupek dle § 125a odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“). Konkrétně výrokem 1) prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně (odvolatel) uznána vinnou „tím, že vypouštěl odpadní vody do vod povrchových v ulici Hornická, k.ú. Horní Těrlicko, na pozemku parc. č. 2475/1 (lesní pozemek) - ústí dešťové kanalizace, prokazatelně dne 13. 2. 2020 při odběru prostého vzorku bez platného povolení k vypouštění odpadních vod. Rozbor vzorku vypouštěných znečištěných vod ze dne 13.2.2020 prokázal enormně zvýšené hodnoty ukazatelů organických látek (BSKs, CHSKcr, amonných iontů). Tímto jednáním obviněný porušil povinnosti stanovenou v § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona a spáchal tak přestupek podle ust. § 125a odst. 1 písm. b) vodního zákona, za který se obviněnému ukládá pokuta podle § 125a odst. 3 vodního zákona ve výši 40 000,- Kč (slovy: čtyřicettisíckorunčeských).“ 2. Správní orgány na základě svého šetření dospěly k závěru, že k vypouštění odpadních vod znečištěných biologickým materiálem a splašky došlo z výpustě dešťové kanalizace vlastněné žalobkyní. Tím konstatovaly objektivní odpovědnost žalobkyně za spáchání přestupku, neboť je zřejmé, že si neplnila povinnosti vyplývající z ust. § 154 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), pečovat o funkčnost a řádný stav kanalizace v jejím vlastnictví. V opačném případě by žalobkyně zjistila, že u několika rodinných domů je kanalizace nesprávně napojena na dešťovou kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně namísto správného napojení na splaškovou kanalizaci, vlastněnou i provozovanou společností Severomoravské vodovody a kanalizace a.s. (dále jen „SmVaK“). V důsledku závady v napojení docházelo k úniku odpadních vod prostřednictvím dešťové kanalizace do okolního prostředí a ohrožení životního prostředí v oblasti bezprostředně se nacházejícího biologického rybníku. 3. Spor je veden především o tom, zdali za tento únik odpadních vod žalobkyně odpovídá. II. Žaloba, vyjádření žalovaného a replika žalobkyně. 4. Žalobkyně v rámci prvního žalobního bodu vytýká nezákonný postup inspekce spočívající v tom, že žalobkyně nebyla přizvána k odběru vzorků odpadních vod z dešťové kanalizace ale pouze až k následné kontrole, což vyplývá z protokolu o kontrolních úkonech ze dne 13.2.2020. V rámci tohoto žalobního bodu žalobkyně vyjádřila pochybnosti o možnosti ovlivnění kvality vypouštěných odpadních vod z dešťové kanalizace třetí osobou, když tvrdí, že dokládala inspekci vzorky vypouštěných odpadních vod z pozdějšího období odebraných žalobkyní, a tak vysokých hodnot, jaké byly naměřené inspekcí nebylo dosaženo. S odlišností hodnot se žalovaný vypořádal odkazem na klimatické podmínky, ačkoliv žalobkyně tvrdí, že se jednalo o podmínky shodné. Společenská nebezpečnost jejího jednání je minimální s ohledem na skutečnost, že vypouštění odpadních vod jí bylo dočasně povoleno. 5. Ohledně odpovědnosti za přestupek (druhý žalobní bod) žalobkyně uvádí, že žalovaný v odůvodnění napadeného minimálně zohlednil skutečnost, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že na dešťovou kanalizaci jsou nesprávně napojeny rodinné domy. Správní orgán totiž argumentuje tím, že žalobkyně o nesprávném napojení rodinných domů na dešťovou kanalizaci věděla a tím i o faktu, že dochází ke znečišťování. Žalobkyně zjistila nesprávné napojení a začala jej řešit v době předcházející zahájení předmětného správního řízení, a to i tím, že se společně se společností Severomoravské vodovody a kanalizace a.s. (dále jen „SmVaK“), jakožto vlastníkem splaškové kanalizace, podílela na přípravě stavebního záměru – rekonstrukce splaškové kanalizace (schváleného dne 7.9.2020), a proto se domnívá, že splnila podmínku § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky. Žalobkyně tvrdí, že nemůže být považována za odpovědnou za přestupek, neboť za zjištěný závadný stav odpovídá právě vlastník splaškové kanalizace, který byl povinen zjistit, zdali jsou na ni rodinné domy řádně napojeny. Všichni vlastníci rodinných domů mají smlouvy se společností SmVaK, jí platí za vypouštění odpadních vod, žalobkyně neměla důvod řádné napojení prověřovat, když dle smluvního vztahu za odběr splaškových vod platí vlastníci rodinných domů právě společnosti SmVaK. Žalobkyně neměla žádnou možnost chybné napojení zjistit, nebyly zde žádné náznaky, že by všechny domy nebyly napojeny řádně, tj. na splaškovou kanalizaci. Dobrá víra vlastníků rodinných domů, že jejich domy jsou napojeny správně, na kterou poukazuje žalovaný, nebyla předmětem dokazování. Rovněž tak není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje, že vlastníkům domů bylo „určeno“, na kterou kanalizaci se mají napojit, vlastníkům bylo určeno napojit se řádně na splaškovou kanalizaci a za skutečnost, že někteří tak neučinili, nemůže odpovídat žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že splašková kanalizace v době podání žaloby byla rekonstruována a žádný závadný stav nehrozí. 6. Žalobkyně se ohradila (třetí žalobní bod) proti výši pokuty a považuje ji za nepřiměřenou a vzhledem k tomu, že se dle mínění žalobkyně jedná o obecně rozšířený problém v celé ČR, postačovalo by uložení pokuty pouze v symbolické výši. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na správnosti svého rozhodnutí a uvedl, že žalobkyně v podané žalobě opakovaně uvádí námitky, které již byly vypořádány žalovaným v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, proto na něj v plném rozsahu odkázal. K obsahu žaloby žalovaný dále uvedl: 8. K prvnímu žalobnímu bodu, žalovaný dává žalobkyni za pravdu potud, že výše uvedené fyzické osoby nebyly přítomny odběru vzorků odpadních vod z dešťové kanalizace, tedy kontrolnímu úkonu předcházejícímu kontrole, ale to ostatně kontrolní řád kontrolnímu orgánu umožňuje, nelze proto mluvit po nezákonném postupu. K námitkám uvedeným v rámci druhého žalobního bodu žalovaný uvedl, že žalobkyně pro podporu svých tvrzení o ovlivnění kvality vypouštěných odpadních vod z dešťové kanalizace třetí osobou dne 13. 2. 2020 nepředložila žádné důkazy. Vzorky odpadních vod, které byly z dešťové kanalizace odebírány v listopadu 2020, tedy s odstupem cca 9 měsíců, byly odebírány za účelem zjištění množství (koncentrace) znečištění ve vypouštěných odpadních vodách pro vodoprávní řízení, neboť řízení ve věci povolení k vypouštění odpadních vod z dešťové kanalizace do vod povrchových, zahájené na základě žádosti žalobkyně, bylo místně příslušným vodoprávním úřadem přerušeno z důvodu podání neúplné žádosti, která mimo jiné neobsahovala právě údaje o kvalitě vypouštěných odpadních vod. Výše uvedené vyplývá z písemnosti žalobkyně ze dne 19. 10. 2020, která byla na inspekci doručena následujícího dne a je evidována pod č. j. ČIŽP/49/2020/8901. Žalovaný dále konstatuje, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl: „Podmínky při odběru vzorků vod v únoru 2020 mohly být zcela diametrálně odlišné od podmínek v listopadu“. Tedy konkrétní podmínky blíže nespecifikoval a nezúžil je pouze na „klimatické podmínky“, jak dovozuje žalobkyně, neboť okolností, které mohou mít vliv na kvalitu odpadních vod v dešťové kanalizaci, je mnoho, např. čas odběru, množství dešťových srážek apod. Rozhodnutí, kterým bylo povoleno vypouštění odpadních vod z dešťové kanalizace, de facto pouze legalizuje nevyhovující stav a samo o sobě nevede k nápravě závadného stavu, tj. k ukončení vypouštění nečištěných odpadních z dešťové kanalizace vod do vod povrchových. 9. Ohledně odpovědnosti žalobkyně za přestupek (druhý žalobní bod) žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že pro projednávanou věc není podstatné, kdy se žalobkyně dozvěděla o skutečnosti, že na dešťovou kanalizaci jsou napojeny rodinné