1 Afs 81/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 89/2023- 60 - text 17 10 A 89/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: TP Insolvence, v.o.s. IČO 03296636 sídlem Černokostelecká 281/7, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 27. 3. 2023, č. j. MSP-7/2023-ODKA-ROZ/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 27. 3. 2023, č. j. MSP-7/2023-ODKA-ROZ/3, kterým ministr zamítl žalobkynin rozklad proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (správní orgán prvního stupně) ze dne 23. 11. 2022, č. j. MSP-2/2020-OINS-SRIS/8, kterým správní orgán prvního stupně uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném od 1. 6. 2019, a uložil jí napomenutí (výrok I.) a povinnost uhradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (výrok II.). Zároveň správní orgán prvního stupně zastavil řízení v části týkající se uplatněného nároku na náhradu škody společností UNICREO s.r.o. v likvidaci, se sídlem Polívkova 540/4, 158 00 Praha 5, IČO: 251 17 548 (výrok III.), a odkázal tuto společnost s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (výrok IV.). 2. Vytýkaný přestupek spočívá v tom, že žalobkyně coby insolvenční správkyně v řízení pod sp. zn. KSBR 33 INS 970/2019, vedeném s dlužníky manžely Lubomírem Mičánkem a Kateřinou Mičánkovou u Krajského soudu v Brně, dne 6. 5. 2019 ze své vůle přezkoumala dílčí pohledávky č. 1, 2 a 3 věřitele č. 1 – NOCARIM s.r.o. v likvidaci (dříve MIRACON s.r.o.), se sídlem Polívkova 540/4, 158 00 Praha, IČO: 276 01 277 – jako nevykonatelné, přestože je tento věřitel přihlásil přihláškou ze dne 26. 3. 2019, č. j. KSBR 33 INS 970/2019-P1-1, jako vykonatelné. Tím žalobkyně porušila závažným způsobem povinnost předložit v pochybnostech, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, tuto otázku insolvenčnímu soudu, stanovenou v § 36 odst. 1 ve spojení s § 410 odst. 1 a odst. 2 a ve spojení s § 191 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění účinném do 31. 5. 2019. II. Řízení předcházející podané žalobě a napadené rozhodnutí 3. Z vlastní úřední činnosti zjistil správní orgán prvního stupně, že žalobkyně coby insolvenční správkyně v popsaném insolvenčním řízení ze své vůle přezkoumala dílčí pohledávky č. 1, 2 a 3 věřitele č. 1 – NOCARIM s.r.o. v likvidaci – v celkové výši 21 597,93 Kč, přestože je věřitel přihlásil přihláškou jako vykonatelné. Proto správní orgán prvního stupně zahájil z moci úřední přestupkové řízení, které vyústilo ve vydání výše popsaného prvostupňového rozhodnutí. 4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který ministr napadeným rozhodnutím zamítl. V odůvodnění vyšel ministr z toho, že žalobkyně svým postupem v insolvenčním řízení porušila § 191 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek. Podle § 410 odst. 1 insolvenčního zákona se toto ustanovení aplikuje i v oddlužení. 5. Ze znění § 191 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá fikce vykonatelnosti každé přihlášené pohledávky, o které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku, a s tím související povinnost insolvenčního správce předložit insolvenčnímu soudu pohledávku, o jejíž vykonatelnosti existuje objektivní pochybnost. Uvedenou povinnost nemůže insolvenční správce opomenout svým vlastním posouzením, tím suplovat rozhodnutí soudu o vykonatelnosti. Tento názor podporuje odborná literatura, judikatura i důvodová zpráva k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2014 novelizoval mj. § 191 insolvenčního zákona. Toto ustanovení posiluje právní jistotu věřitelů v insolvenčním řízení, že posouzení vykonatelnosti pohledávky není ponecháno na libovůli insolvenčního správce, ale je ponecháno v rukou soudu. Žalobkyně nemůže věřitele přinutit k podání žaloby o určení pohledávky tím, že označí pohledávku za nevykonatelnou, byť věřitel pohledávku přihlásil jako vykonatelnou. 6. Žalobkyni nepříslušelo učinit závěr o platnosti rozhodčího nálezu, od něhož věřitel odvozoval vykonatelnost pohledávky, tuto otázku měl posoudit soud. Není tak rozhodné, že žalobkyně jednala při přezkumu pohledávky s odbornou péčí a důkladně se platností rozhodčího nálezu zabývala. 7. Z judikatury plyne, že konflikt mezi stanoviskem věřitele (vyjádřeným v přihlášce pohledávky) a názorem insolvenčního správce (tj. pochybnosti o vykonatelnosti předpokládané § 191 odst. 2 insolvenčního zákona) má být odstraněn rozhodnutím insolvenčního soudu. Je irelevantní tvrzení žalobkyně, že byla o nevykonatelnosti pohledávky přesvědčena. 8. Existuje-li pochybnost o vykonatelnosti pohledávky, insolvenční správce si nemůže přisvojit rozhodovací pravomoc insolvenčního soudu tím, že pohledávku přezkoumá jako nevykonatelnou. Takový postup je v rozporu s cílem § 191 odst. 2 insolvenčního zákona spočívajícím v posílení právní jistoty věřitelů v insolvenčním řízení, že konečné posouzení pohledávky je na insolvenčním soudu. Žalobkyně na věřitele svévolně přenesla povinnost iniciovat incidenční spor o pravost pohledávky. 9. Toto porušení lze pokládat za závažné. Správné zjištění přihlášených pohledávek představuje klíčový prvek insolvenčního řízení. Stanovisko insolvenčního správce k přihlášené pohledávce vykazuje rysy rozhodnutí orgánu veřejné moci, což tomuto stanovisku nutně přidává na významu z hlediska hodnocení, zda jeho konkrétní provedení bylo v souladu se standardem odborné péče. Objektem přestupku je řádný výkon činnosti insolvenčního správce, který žalobkyně svým postupem porušila. 10. Nelze souhlasit s tím, že by žalobkynino jednání nevykazovalo znaky společenské škodlivosti. Následkem popření pohledávky, kterou věřitel označil jako vykonatelnou, aniž by o její vykonatelnosti či nevykonatelnosti rozhodl insolvenční soud v přezkumném řízení, bylo porušení (nikoliv jenom ohrožení) veřejného zájmu na řádném výkonu činnosti insolvenčního správce. I přes absenci majetkové škody je toto jednání dostatečně závažné. Řádný výkon činnosti insolvenčního správce zahrnuje zájem na tom, aby insolvenční správci vykonávali svou činnost vysoce odborně, profesionálně a zároveň důvěryhodně. III. Žaloba 11. Žalobkyně v podané žalobě navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí ministra a výroky I. a II. prvostupňového rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení správnímu orgánu prvního stupně. Žalobkyniny námitky lze rozdělit do pěti žalobních bodů. 12. Zaprvé se žalobkyně domnívá, že nijak neporušila povinnost stanovenou insolvenčním zákonem a postupovala svědomitě a s odbornou péčí. Za svědomité jednání s odbornou péčí je považován zaprvé buď postup v souladu s právními předpisy, uznávanou právní naukou a judikaturou, popř. zadruhé při nejednotné praxi soudů nebo nejednotnosti právní nauky jiný postup, který je náležitě odůvodněn. Žalobkyně je přesvědčena, že postupovala tímto druhým způsobem. 13. Insolvenční zákon totiž výslovně nestanoví povinnost insolvenčního správce předložit otázku vykonatelnosti pohledávky soudu. Tuto povinnost nedovozuje ani právní nauka. Vytýkané porušení povinnosti dosud nebylo řešeno v rozhodovací praxi žalovaného a není popsáno ani v dohledovém materiálu žalovaného. Opřít se nelze ani o judikaturu, na kterou žalovaný odkazuje. 14. Jde např. o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 29 Cdo 144/2017, ze kterého plyne, že pravidlo vyjádřené v § 191 odst. 2 větě druhé insolvenčního zákona (tj. že při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena) je reakcí na nesprávnou praxi některých insolvenčních správců, kteří pohledávku přihlášenou věřitelem jako vykonatelnou popírali co do pravosti nebo výše na základě nezpůsobilého argumentu, že pohledávka vykonatelná není. Toto usnesení však bylo vydáno pouhé čtyři měsíce před přezkumem pohledávek, který je žalobkyni vyčítán. Vedle toho se usnesení nevyjadřuje k povinnosti insolvenčního správce předložit v pochybnostech o vykonatelnosti pohledávky