7 As 31/2011 — Nejvyšší správní soud

11 A 27/2022- 43 - text 4 11 A 27/2022 11 A 27/2022-43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: N. H. V., nar. X, st. příslušnost Vietnam bytem X zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2022, č. j. MV-61153-34/KM-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 6. 4. 2022, kterým byla dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), odmítnuta žádost žalobce ze dne 5. 3. 2020 v bodu 1. z důvodu uvedeného v § 7 informačního zákona. Žalobní body 2. Žalobce v prvé řadě namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a zdůrazňuje, že otázku, zda je informace za utajenou označena v souladu s právními předpisy, je nutné posoudit z hlediska § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilostí (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Dle žalobce jsou jím požadované dokumenty označeny stupněm utajení „vyhrazené“ pouze formálně. V odůvodnění musí být dostatečně konkrétně a přezkoumatelně uvedeno, proč jsou splněny i materiální podmínky utajení informací. Žalovaný ale nevysvětlil, jak by poskytnutí požadovaných informací mohlo vést k ohrožení schopnosti odhalovat trestnou činnost. K naplnění materiálních podmínek utajení uvedl povinný pouze velmi stručně, že obsahem dokumentů jsou informace vedoucí k identifikaci sledovaných objektů. Není však patrné, co myslí tímto pojmem. Sledovaným objektem měl být byt v budově na adrese X. Například pro utajení výpisu z katastru nemovitostí není dle žalobce žádný důvod. Ani pojem „operativní informace související se sledováním daných objektů“ povinný nevysvětlil. Pokud argumentuje pojmem „informace k provádění daného úkonu“, jedná se o naprosto všeobecný pojem, který nijak neodůvodňuje utajení informací. A ani skutečnost, že by obsahem dokumentů bylo „vyjádření Útvaru zvláštních činností Policie České republiky s postupem provedení úkonu“ nemůže sloužit k materiálnímu odůvodnění utajovaných informací. V žádném případě z odůvodnění nelze dovodit, jak by poskytnutí požadovaných informací mohlo vést k ohrožení schopnosti odhalovat trestnou činnost. Ani žalovaný neodůvodnil materiální podmínky pro utajení požadovaných informací dostatečně, konkrétně a přezkoumatelně. 3. Popis obsahu požadovaných dokumentů je dle žalobce všeobecný a nesrozumitelný a odůvodňuje pochybnosti, že se jedná o informace svojí povahou odpovídající položce č. 1 bod. 10 přílohy nařízení vlády č. 522/2005 Sb., a to i proto, že se povinný nezmiňuje o jakýchkoli metodách a formách činnosti. Z odůvodnění není zřejmé, že se nejedná o informace o postupech policie, které jsou obecně známé a jejich utajování nemá žádný racionální význam. 4. Žalobce zdůraznil, že právo na informace, které uplatňuje, je základním lidským právem, zaručeným v čl. 17 Listiny a v čl. 10 Úmluvy s tím, že jsou v nich uvedeny podmínky pro omezení práva na informace, které je třeba použít při výkladu ustanovení § 7 informačního zákona. Zejména musí být splněna podmínka nezbytnosti v demokratické společnosti uvedená v čl. 17 Listiny odst. 4 a v čl. 10 Úmluvy bod 2. 5. Žalobce zdůraznil, že účelem jeho žádosti o informace je zjistit pro účely své obhajoby právě to, co se povinný snaží zatajit, a to metody a formy činnosti policejního orgánu použité při jeho aktivitách v bytě na adrese X, které povinný označuje jako „použití operativně pátracích prostředků“. Konkrétně se mělo jednat o sledování obydlí za podmínek uvedených v § 158d/3 zákona č. 41/1961 Sb., zákona o trestním řízení soudním, (dále jen „trestní řád“), podle kterého při vstupu do obydlí nesmí být prováděny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků. Žalobce je ale přesvědčen, že policejní orgán minimálně 17x utajeně vstoupil a namísto umístění technických prostředků v bytě manipuloval s dokumenty a věcmi a pořizoval o nich obrazové záznamy. Dle žalobce by povolení soudce nebylo vydáno, pokud by byl pravdivě informován. Žalobce považuje za nezbytné zjistit veškeré informace a dokumentaci k těmto aktivitám policejního orgánu, aby je v rámci obhajoby mohl konfrontovat s povolením vydaným soudem a zákonnou úpravou. Zájem žalobce na zjištění uvedených informací má proto přednost před zájmem povinného na zatajení metod a forem svých aktivit v bytě na uvedené adrese. Vzhledem k tomu, že povinný tvrdí, že metody a formy jeho činnosti použité v předmětném bytě, jsou používány i nadále v jiných případech, má žalobce za to, že existuje i veřejný zájem na poskytnutí požadovaných informací, aby soudy byly informovány o tom, že na základě povolení ke sledování obydlí, policejní orgány bez povolení k domovní prohlídce opakovaně utajeně vstupují do obydlí a manipulují tam s dokumenty, věcmi a pořizují o nich záznamy. 6. S odkazem na odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že požadované informace nejsou součástí trestního spisu a žalobce neměl možnost se s nimi prostředky, které poskytuje trestní řád, seznámit. Žádost o informace nemůže být odmítnuta s odůvodněním, že hypoteticky existuje možnost, že by se s ní žalobce v budoucnu mohl seznámit jiným způsobem. Navíc žalovaný zcela pominul podmínku nezbytnosti utajení informace zakotvenou v čl. 10 Úmluvy, pokud zmínil čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Proto považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné. 7. Žalobce dále namítá, že žalovaný se nevyjádřil k možnosti poskytnout alespoň část požadovaných informací ve smyslu § 12 informačního zákona, ačkoli jde vadu, kterou vytýkal městský soud v bodu 20. rozsudku z 21. 3. 2022 č. j. 10 A 57/2020-35 (dostupný, jako všechna citovaná soudní rozhodnutí, na www.nssoud.cz). Povinný se tedy neřídil závazným právním názorem Městského soudu v Praze. Zdůraznil přitom, že tuto argumentaci uplatnil žalobce již v bodě 3. svého odvolání a trvá na ní jako na žalobní námitce. Argumentaci žalovaného považuje za irelevantní, neboť pokud utajovaný dokument obsahuje listy nebo dílčí části, které materiální podmínky utajení nesplňují, musí být podle § 12 informačního zákona poskytnuty. Právo na informace, jakožto základní lidské právo, má podle žalobce přednost před případnou administrativní náročností uvedeného postupu pro povinný subjekt. Je přesvědčen o tom, že alespoň nějaká část požadovaných informací mohla být poskytnuta, neboť žalovaný ve svém odůvodnění netvrdí, že každá část požadovaný informací materiální podmínky pro utajení splňuje. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že se s námitkou o absenci materiálního znaku utajované informace v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal. Za zcela obecnou považuje námitku, že ve veřejném prostoru jsou dostupné bližší informace o metodách a postupech, které jsou používány při sledování objektů, a to i ve vztahu k Policii ČR. Žalobce se snaží vyvolat dojem, že požadované informace přece každý zná a není třeba je tajit. Odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a zdůraznil, že důvodem odmítnutí je, že žalobce požaduje poskytnutí utajované informace, k níž nemá oprávněný přístup. Ustanovení § 7 informačního zákona je legitimním zákonným důvodem pro omezení práva na informace, u něhož otázku nezbytnosti existence zkoumal zákonodárce již při přijetí zákona. Odkázal přitom na důvodovou zprávu. Žalobce může v rámci trestního řízení navrhovat provedení předmětných listin jako důkazů v řízení před soudem, který takovému návrhu může nevyhovět pouze v omezených případech, a má povinnost se řádně vypořádat s důvody, proč navrhovaný důkaz neprovede. Zda požadované dokumenty jsou součástí trestního spisu žalobce v jeho věci či nikoli, není proto podstatné z hlediska jeho práva vyjadřovat se ke všem důkazům prováděným v trestním řízení, a to včetně námitky nepřípustnosti důkazu, který měl být získán v rozporu s právními předpisy. Žalovaný odkázal také na odbornou literaturu, zejména na komentář k ustanovení § 89 trestního řádu. Dále uvedl, že žalobcem uváděné ustanovení § 12 informačního zákona má stejnou právní sílu jako ustanovení zákona o ochraně utajovaných informací., a střet v nich uvedených norem je třeba řešit s přihlédnutím k jejich podstatě. Závěrem uvedl, že poskytnutím informací, jako je číslo jednací dokumentu a stupeň uta