1 As 183/2015 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 13/2023- 64 - text 2011 Ad 13/2023 pokračování [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: Bc. P. O., narozený X, bytem X zastoupen Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, sídlem Čimelice 112, 398 04 Čimelice proti žalovanému: První náměstek policejního prezidenta, Policejní prezidium sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2023, č. j. PPR-18056-6/ČJ-2023-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým částečně změnil rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru ze dne 20. 2. 2023, č.j. CPR-5344-53/ČJ-2014-930100, a to takto: „I . m ě n í m rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „ŘSCP“) ve věcech služebního poměru č. j. CPR-5344-53/ČJ-2014-930100 ze dne 20. 2. 2023, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl podle § 2 odst. 1 zákona o služebním poměru a s odkazem na § 54 a 125 odst. 1 zákona o služebním poměru ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2017, § 206 a § 207 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru a za použití sazeb stanovených podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky, (dále jen „nařízení č. 142/1994 Sb.“), ve spojení s § 19 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve věci žádosti o poskytnutí služebního příjmu a souvisejících nároků za nezákonně nařízenou službu přesčas v období let 2007 až 2012, výrokem I. přiznán doplatek služebního příjmu v rozsahu 61 hodin za vykonanou službu přesčas nařízenou v rozporu s § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2017, a to v roce 2010 ve dnech 21. 9. a 1. 11, v roce 2011 ve dnech 4. a 13. 8., 14. a 15. 9. a 30. 12. a v roce 2012 ve dnech 19. 1., 28. 3., 29. 5., 25., 29. a 30. 6, 27. 7. a 30. 8., ve výši 9 151 Kč hrubého služebního příjmu včetně doplatku služebního příjmu za dovolenou, přičemž doplatek služebního příjmu je splatný podle § 128 zákona o služebním poměru v kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém bylo doručeno napadené rozhodnutí, a zákonný úrok z prodlení; výrokem II. bodem 1. nepřiznán doplatek služebního příjmu za nařízenou službu přesčas vykonanou v roce 2011 a 2012, konkrétně v roce 2011 ve dnech 25. a 26. 2., 7. a 8. 3., 19. 4., 23. 7., 23. a 24. 9. a v roce 2012 dne 6. 9. 2012, celkem v rozsahu 66 hodin, v důležitém zájmu služby podle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2017, jež byla nařízena z důvodu absence jiných příslušníků bezpečnostního sboru (dále jen „příslušník“), kteří byli náhle a neočekávaně dočasně nepřítomni nebo byli uznáni dočasně neschopnými výkonu služby z důvodu nemoci; výrokem II. bodem 2. nepřiznán doplatek služebního příjmu za vykonanou službu přesčas v období od 1. 1. 2007 do 31. 8. 2010 v důležitém zájmu služby podle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2017 z důvodu promlčení nároku odvolatele na doplatek služebního příjmu za nařízenou službu přesčas, který vznikl od 1. 1. 2007 do 29. 12. 2010, protože lhůta pro uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru činí podle § 207 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru 3 roky, není-li stanoveno jinak, a marně uplynula dnem 30. 12. 2013 (dnem doručení žádosti), t a k t o : 1) část výroku I. napadeného rozhodnutí, která zní: „9. Úrok z prodlení z doplatku služebního příjmu za výkon služby přesčas nařízené v rozporu se zákonem v červnu 2012 z hrubé mzdy (dlužné částky) 2 729 Kč ve výši 7,25 % ročně, splatné dne 15. 10. 2012, úročené od 16. 10. 2012 do zaplacení.“, bude nově znít „9. Úrok z prodlení z doplatku služebního příjmu za výkon služby přesčas nařízené v rozporu se zákonem v červnu 2012 z hrubého služebního příjmu (dlužné částky) 2 729 Kč ve výši 7,5 % ročně, splatné dne 15. 10. 2012, úročené od 16. 10. 2012 do zaplacení.“; 2) část výroku I. napadeného rozhodnutí, která zní: „10. Úrok z prodlení z doplatku služebního příjmu za výkon služby přesčas nařízené v rozporu se zákonem v srpnu 2012 z hrubé mzdy (dlužné částky) 586 Kč ve výši 7,05 % ročně, splatné dne 14. 12. 2012, úročené od 15. 12. 2012 do zaplacení.“, bude nově znít „10. Úrok z prodlení z doplatku služebního příjmu za výkon služby přesčas nařízené v rozporu se zákonem v srpnu 2012 z hrubého služebního příjmu (dlužné částky) 586 Kč ve výši 7,5 % ročně, splatné dne 14. 12. 2012, úročené od 15. 12. 2012 do zaplacení.“; V ostatních částech zůstává výrok napadeného rozhodnutí beze změn. I I . N e p ř i z n á v á m náhradu nákladů řízení ve smyslu § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru. __“ Žalobní body 2. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nedostatečně zjištěný skutkový stav, nesprávný právní názor žalovaného i porušení procesních přepisů ze strany žalovaného. 3. Žalobce je příslušníkem Policie České republiky a byl ustanoven na služební místo vrchní asistent s hodností podpraporčík u Ředitelství služby cizinecké policie, inspektorát cizinecké policie na mezinárodním letišti Praha Ruzyně (dále jen "útvar"). Od roku 2007 byl žalobce nucen sloužit službu přesčas, která byla nařizována v rozporu s § 54 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), neboť služba nebyla nařízena z důležitého zájmu služby, ale pouze jako pokrytí personálního nedostatku příslušníků. 4. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s důkazními návrhy a tvrzeními žalobce. Toto se týká zejména doložení plánů služeb, výkazů odpracovaných hodin, údaje o obsazenosti útvaru (k tomuto správní orgány nepřihlíží, aniž by ve světle judikatury toto blíže vysvětlily) a důvodů nařizování služby přesčas. Závěry žalovaného jsou pouhá konstatování, aniž by bylo uvedeno, na základě jakých úvah bylo k těmto závěrům dospěno. Žalobce rovněž poukazuje, že plány služeb, tak jak byly příslušníkům předávány a ze kterých vyplývá vědomé přistupování ke službě přesčas jako prostředku pohodlného řešení personálního podstavu, do spisu doloženy nebyly. 5. Nepřezkoumatelnost spatřuje i v tom, že závěry a konstatování žalovaného nemají oporu ve spisu či z pořízených důkazních materiálů žalovaný nevyvozuje žádné závěry. Nikde není uvedeno, jaké informace z těchto výpovědí žalovaný zjistil a jak tyto důkazy a informace hodnotil, zejména zmiňované výpovědi H. O., která odmítla vypovídat (proč ji pak zmiňují?). 6. Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí dále spočívá v tom, že se žalovaný nevypořádal se všemi skutečnostmi, a to zejména s trvalým personálním podstavem u útvaru (i pod systemizací). Žalovaný zcela vědomě přehlíží námitky týkající se personálního podstavu a snaží se ho nahradit odůvodněním služby (kumulací důvodů). Ve spisu jsou doloženy částečné informace o tom, že personální situace u útvaru byla naprosto nedostatečná a že počet chybějících příslušníků se pohyboval v řádech desítek příslušníků. Žalovaný se opět nevypořádal s tím, že u Útvaru bylo vykazováno značné množství hodin přesčas v roce (v řádech statisíců), ani s tím, že žalobce doložil do spisu dokumenty ohledně trestního oznámení, ze kterých vyplývá, že v tu danou dobu byl jediný důvod pro nařízení služby přesčas právě personální podstav, a nikoliv žádná později dotvořená kumulace důvodů. 7. K nedostatečnému zjišťování stavu věci žalobce namítá, že u útvaru panoval trvalý dlouhodobý personální podstav. Nedošlo ale ke zohlednění veškerých skutečností rozhodných pro doplacení nároku žalobce. Na čísle listu 11-107 jsou údajně nařízené služby přesčas, o kterých nikdo z navelených příslušníků nevěděl, protože všichni přišli do služby na základě plánu služeb, který byl zveřejněn přibližně měsíc předem. Pokud by byl spis doplněn o tyto plány služeb tak, jak byly příslušníkům předloženy, jasně by z nich vyplynulo, že fond pracovní doby vedoucí nikterak neřešili. Při plánování služeb v krátkém a dlouhém týdnu odslouží policista (i žalobce) během dvou týdnů 7 x 12 (11) hodin, což je 84 (77) hod. Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona o služebním poměru v pracovním týdnu odslouží 37,5 hod, což je 7