3 Ads 205/2021 — Nejvyšší správní soud

14 Ad 1/2023- 99 - text 13 14 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: Ing. J. Ch, Ph.D. bytem X zastoupená Odborovým svazem státních orgánů a organizací sídlem Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 967/34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí personální ředitelky sekce pro státní službu Ministerstva vnitra ze dne 20. 10. 2022, č. j. MV-189391-9/SR-2021, takto: I. Rozhodnutí personální ředitelky sekce pro státní službu Ministerstva vnitra ze dne 20. 10. 2022, č. j. MV-189391-9/SR-2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Státní tajemník v Ministerstvu zahraničních věcí (služební orgán) rozhodnutím ze dne 27. 4. 2022 (prvostupňové rozhodnutí) zařadil žalobkyni mimo výkon služby z organizačních důvodů a současně jí snížil plat na 80 % původního měsíčního platu [§ 62 odst. 1 a 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (zákon o státní službě)]. Žalobkyně se odvolala. Personální ředitelka sekce pro státní službu zamítla odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobkyně se u soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí personální ředitelky sekce pro státní službu (napadené rozhodnutí). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně vstoupila do pracovního poměru na dobu neurčitou na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV) dne 15. 10. 1993. Slib státního zaměstnance, jak ho stanovuje zákon o státní službě, složila dne 16. 7. 2015. MZV ji na základě dohody datované k 8. 10. 2018 vyslalo k dlouhodobému výkonu služby v zahraničí na období 4 let, a to konkrétně na Velvyslanectví České republiky v marockém Rabatu (velvyslanectví v Rabatu). 4. Dne 15. 12. 2019 byla žalobkyně přeřazena ze služebního místa na velvyslanectví v Rabatu zpět do ČR. Následně dne 9. 1. 2020 žalobkyně obdržela rozhodnutí ze dne 9. 12. 2019, kterým ji služební orgán zařadil na překlenovací služební místo označené DZ.7018. Na základě § 36 odst. 4 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě (zákon o zahraniční službě), je možné zařadit státního zaměstnance na překlenovací služební místo maximálně na jeden rok. 5. Služební orgán následně rozhodl o zařazení žalobkyně mimo výkon služby dle § 61 odst. 1 písm. e) zákona o státní službě (rozhodnutí ze dne 20. 7. 2020). Tehdy uvedl, že žalobkyně přestala splňovat požadavek dle § 25 odst. 5 písm. b) téhož zákona. Ztratila totiž způsobilost mít přístup k utajovaným informacím a zároveň nebylo možné přeložit ji na jiné služební místo, které tuto způsobilost nevyžadovalo. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2020 zrušil toto rozhodnutí služebního orgánu s tím, že žalobkyně mohla vykonávat službu na překlenovacím služebním místě i bez způsobilosti mít přístup k utajovaným informacím. Následně služební orgán dne 8. 12. 2020 zastavil řízení o zařazení žalobkyně mimo výkon služby [§ 66 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (správní řád)]. 6. Dne 16. 12. 2020 služební orgán žalobkyni opět zařadil mimo výkon služby z organizačních důvodů, tentokrát na základě § 61 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě. Uplynula totiž maximální doba, po kterou mohla žalobkyně zůstat na překlenovacím služebním místě, a nenašlo se žádné jiné vhodné služební místo, na které by ji mohl služební orgán převést. Žalobkyně se odvolala a žalovaný její odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 12. 3. 2021. Žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. 14 Ad 6/2021-57. Nejvyšší správní soud (NSS) o kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 3 Ads 2/2022 dosud nerozhodl. 7. V návaznosti na zařazení žalobkyně mimo výkon služby z organizačních důvodů rozhodl služební orgán o ukončení služebního poměru (rozhodnutí ze dne 16. 6. 2021). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, k němuž žalovaný rozhodnutí služebního orgánu zrušil (rozhodnutí ze dne 21. 9. 2021). Postup služebního orgánu vykazoval vícero pochybení. Kupříkladu služební orgán rozhodl dříve, než uplynula doba šesti měsíců od zařazení žalobkyně mimo výkon služby, což bylo v rozporu s § 62 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě. Služební orgán měl žalobkyni převést na jiné vhodné služební místo, a pokud by takové místo nenalezl, opětovně ji zařadit mimo výkon služby z organizačních důvodů. 8. Následně tedy služební orgán žalobkyni opět zařadil mimo výkon služby z organizačních důvodů, a to rozhodnutím ze dne 26. 10. 2021. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala, načež žalovaný toto rozhodnutí zrušil (rozhodnutí ze dne 7. 2. 2022). Služební orgán měl doplnit podklady týkající se potencionálně vhodných volných služebních míst. 9. V nyní přezkoumávaném řízení služební orgán prvostupňovým rozhodnutím již počtvrté zařadil žalobkyni mimo výkon služby. Nenalezl pro ni žádné vhodné volné služební místo. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. II. Žaloba a vyjádření žalované 10. Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Služební orgán i žalovaný rozhodovali na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Tuto nedostatečnost spatřovala ve velmi úzkém posouzení vhodnosti služebních míst, na které mohl služební orgán žalobkyni umístit. Zároveň žalovaný restriktivně posoudil její znalosti a zkušenosti, takže eliminoval možnost nalezení pro žalobkyni vhodné pozice. Žalovaný postupoval cíleně tak, aby žalobkyni na žádné vhodné místo nezařadil. Žalobkyně se domnívá, že služební orgán i žalovaný měli s ní zacházet jako s oznamovatelkou protiprávných činů ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, OJ L 305, 26. 11. 2019, p. 17-56. a nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu (nařízení č. 145/2015 Sb.). Žalobkyně totiž během jejího vyslání do Rabatu poukázala na nesrovnalosti při udělování víz. Dále uvedla, že již od jejího odvolání ze služebního místa na velvyslanectví v Rabatu služební orgán usiloval o skončení jejího služebního poměru. Žalobkyně také upozornila na zjištění veřejného ochránce práv, z jehož přípisu ze dne 5. 12. 2022 vyplývá, že služební orgán nedostatečně prošetřil šikanu žalobkyně na velvyslanectví v Rabatu. 11. Žalobkyně namítá porušení § 16 a § 17 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (zákoník práce), tedy práva na rovné zacházení a zákaz diskriminace, které se dle § 98 zákona o státní službě použijí obdobně. Jednání služebního orgánu odporovalo § 79 odst. 2 písm. a), e) a i) zákona o státní službě, který stanoví právo státního zaměstnance na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby, právo domáhat se zákonným způsobem svých práv vyplývajících ze služebního poměru a právo na plat a platový postup. 12. V rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními služební orgán označoval žalobkyni v přípisech pro Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) za psychicky nemocnou a zpochybňoval její důvěryhodnost. Žalobkyně se přitom pouze domáhala svých práv. Nadto zpráva psycholožky, z níž služební orgán vyvozoval psychické problémy žalobkyně, postrádala základní atributy oficiálního dokumentu. Ostatně znalecký posudek znalců NBÚ vyvrátil, že by trpěla psychickou poruchou. 13. Co se týče diskriminace, žalobkyně ji spatřovala v té skutečnosti, že od svého návratu z Maroka nemá přístup do vnitřní počítačové sítě MZV, kde by mohla získat informace o vyhlášených výběrových řízeních. Je odkázána na e-mailové zprávy sekretariátu personálního odboru MZV. Ty ovšem často chodí se zpožděním. Navíc v určitou dobu je vůbec nedostávala, konkrétně mezi jejím návratem z Maroka až říjnem 2021. 14. V souvislosti s nesprávným postupem žalovaného žalobkyně namítla též porušení § 2 odst. 3 správního řádu, tedy povinnost správního orgánu šetřit práva nabytá v dobré víře, a § 2 odst. 4 správního řádu. Žalobkyně se také domnívá, že služební orgán v rozporu s čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky nejedná podle zákona, uchyluje se ke lžím a účelovým tvrzením. Žalobkyně se podivuje nad tím, že pro stát pracovala více než 30 let, dočkala se řady ocenění a úspěchů, a najednou služební orgán nemohl nalézt žádné volné služební místo, které by odpovídalo jejím znalostem a zkušenostem. Argumentace žalovaného 15. Žalovaný nesouhlasil s žalobkyní. Služební orgán nezacházel se žalobkyní v rozporu se zásadou rovného zacházení. Nediskriminoval ji. Dle něj je pro posouzení případu podstatné