4 As 179/2024 — Nejvyšší správní soud

15 A 132/2023- 64 - text 4 15 A 132/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jan Schneeweise v právní věci žalobkyně: J. R. se sídlem XXX zastoupená advokátem JUDr. Vladimírem Škrétou se sídlem U Soudu 363/10, Liberec II – Nové Město proti žalované: Správa státních hmotných rezerv se sídlem Šeříková 616/1, Praha 5 o žalobě ze dne 15. 11. 2023 na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 15. 11. 2023 podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí o její žádosti o vrácení daňového přeplatku a o zaplacení sankce za neoprávněné držení pokuty, jež byla žalobkyni uložena rozhodnutím žalované ze dne 22. 7. 2015 č. j. 6590/15-SSHR. V žalobě mj. uvedla, že jí zmíněným rozhodnutím byla uložena pokuta ve výši 1 500 000 Kč. Rozklad podaný žalobkyní proti rozhodnutí o uložení pokuty byl předsedou žalované zamítnut. Žalobkyně však následně uspěla se žalobou k Městskému soudu v Praze, jenž rozsudkem ze dne 31. 10. 2019 č. j. 5 A 188/2015 – 53 zrušil rozhodnutí předsedy žalované ze dne 3. 9. 2015 č. j. 8332/15-SSHR a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalované proti uvedenému rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl. Žalobkyně se poté žádostí zaslanou žalované dne 13. 10. 2022 domáhala vrácení dříve zaplacené pokuty a dále požadovala, aby jí žalovaná zaplatila sankci za neoprávněné zadržování částky odpovídající zaplacené pokutě. S touto žádostí nicméně do dne podání nečinnostní žaloby neuspěla, protože žalovaná o její žádosti nijak nerozhodla. Žalobkyně v dané věci marně uplatnila i podnět na ochranu před nečinností podle § 38 daňového řádu, a to jednak k Ministerstvu financí a rovněž k předsedovi žalované. 2. Žalobkyně dále uvedla, že jí žalovaná na základě dalšího rozhodnutí o správním deliktu ze dne 24. 1. 2023 č. j. 01453/23-SSHR a rozhodnutí předsedy žalované ze dne 16. 3. 2023 č. j. 02463/23-SSHR vrátila nejprve částku 320 000 Kč a poté i částku 1 180 000 Kč. Žalobkyně je nicméně toho názoru, že i tak je na místě domáhat se (nečinnostní žalobou) vydání rozhodnutí o její žádosti o vrácení daňového přeplatku, neboť nově vydaná rozhodnutí žalované představují rozhodnutí o správním deliktu a nikoliv rozhodnutí o její žádosti ze dne 13. 10. 2022, o níž dosud rozhodnuto nebylo. V každém případě nebylo nijak rozhodnuto o žalobkyní požadované sankci za neoprávněné držení pokuty. 3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že souhlasí s popisem skutkového děje uvedeným v žalobě, nesouhlasí však se závěry, které z něj žalobkyně vyvodila. Žalovaná není správcem žádné daně, a proto vůči ní nemohou být uplatňovány nároky podle daňového řádu. Všechna podání a žádosti žalobkyně o náhradu posoudila žalovaná dle jejich obsahu v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) a svým stanoviskem ze dne 19. 1. 2023 informovala žalobkyni o tom, že v tuto chvíli její nárok na odškodnění za nezákonné rozhodnutí neuznává. Žalobkyně byla rovněž vyrozuměna o možnosti obrátit se se svým nárokem na náhradu škody na příslušný civilní soud. Závěrem svého vyjádření žalovaná uvedla, že nečinnostní žaloba byla žalobkyní zřejmě podána opožděně. 4. V replice k vyjádření žalované setrvala žalobkyně na svých žalobních tvrzeních. Je přesvědčena, že postupuje v souladu se zákonem, pokud nevrácení, resp. pozdní vrácení pokuty řeší v souladu s daňovými předpisy, protože nevrácená pokuta je daňovým přeplatkem. Žalobkyně zároveň popřela, že by žaloba byla podána opožděně. 5. Při rozhodování o žalobě soud vycházel z této právní úpravy: 6. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy) ve znění účinném do 30. 6. 2017 právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako kontrolovaná osoba v rozporu s § 8 neodstraní ve stanoveném termínu nedostatky zjištěné při kontrole množství a kvality nouzových zásob. 7. Podle § 10b odst. 5 písm. g) zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy) ve znění účinném do 30. 6. 2017 správní delikty v prvním stupni projednává Správa státních hmotných rezerv, jde-li o správní delikt podle § 10a odst. 1 písm. c) až e). 8. Podle § 10b odst. 1 písm. g) zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy) ve znění účinném od 1. 7. 2017 přestupky podle tohoto zákona projednává Správa, jde-li o přestupek podle § 10a odst. 1 písm. c) až e). 9. Podle § 10b odst. 4 zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy) ve znění účinném od 1. 7. 2017 správu pokut uložených za přestupky podle tohoto zákona vykonává Celní správa České republiky. 10. Podle § 2 odst. 3 písm. c) daňového řádu daní se pro účely tohoto zákona rozumí peněžité plnění v rámci dělené správy. 11. Podle § 161 odst. 1 daňového řádu k dělené správě dochází, je-li rozhodnutím orgánu veřejné moci, který není správcem daně, vydaným při výkonu veřejné moci uložena platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu a postupuje-li se při jeho placení podle tohoto zákona nebo podle jeho jednotlivých ustanovení. To platí i tehdy, pokud vznikla platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu přímo ze zákona bez vydání rozhodnutí. 12. Podle § 161 odst. 2 daňového řádu orgán veřejné moci věcně příslušný ke správě placení peněžitého plnění podle odstavce 1 je v tomto rozsahu správcem daně. Osoba povinná k placení tohoto peněžitého plnění má stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt při placení daní. 13. Podle § 161 odst. 3 daňového řádu k dělené správě rovněž dochází, jestliže zákon stanoví, že ke správě placení peněžitého plnění je příslušný jiný správní orgán než orgán veřejné moci, který platební povinnost k peněžitému plnění uložil. 14. Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. 15. Podle § 80 odst. 1 s.ř.s. žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. 16. Podle § 81 odst. 1 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 17. Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. 18. Podle § 81 odst. 3 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. 19. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť směřuje proti správnímu orgánu, jemuž vůbec nepřísluší rozhodovat o žádosti žalobkyně o vrácení dříve zaplacené pokuty (soud na tomto místě ponechává stranou, že částka odpovídající zaplacené pokutě již byla žalobkyni vrácena) či o žádosti o vrácení daňového přeplatku nebo o „zaplacení sankce“ za neoprávněné zadržování částky odpovídající zaplacené pokutě. Žalované je nutno přisvědčit v tom, že není v postavení správce daně, jemuž jedině náleží o těchto žádostech rozhodnout. Tímto správcem daně je totiž příslušný orgán Celní správy, která podle shora citovaného ustanovení § 10b odst. 4 zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy) ve znění účinném od 1. 7. 2017 vykonává správu pokut uložených za přestupky podle tohoto zákona. Právě takovou pokutou byla i pokuta uložená žalobkyni rozhodnutím žalované ze dne 22. 7. 2015 č. j. 6590/15-SSHR. 20. V dané věci se tedy jedná o případ tzv. dělené správy podle § 161 daňového řádu, kdy správcem daně (peněžitého plnění odpovídajícího pokutě zaplacené dříve žalobkyní) je příslušný org