— Nejvyšší správní soud

15 A 6/2023- 48 - text  10 15 A 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Ing. L. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Janem Špačkem se sídlem Radlická 663/28, Praha 5 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 za účasti této osoby zúčastněné na řízení: VARIA-PLUS spol. s r.o. IČO: 45351139 se sídlem Klatovská 558/181, Litice, Plzeň zastoupené společností PatentEnter s. r. o. IČO: 05793491 se sídlem Koliště 13a, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. 11. 2022 č. j. PV 2018-264/D22053761/2022/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl žalobcův rozklad a potvrdil prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2022 o zrušení patentu č. 308 189 v celém rozsahu podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 527/1990 Sb.“). Žalobce současně navrhl, aby soud spolu s napadeným rozhodnutím zrušil i prvostupňové rozhodnutí žalovaného. 2. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 2. 1. 2020 udělil Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“ nebo též „žalovaný“) žalobci patent č. 308189 na vynález s názvem „Zařízení pro čepování piva“ (dále jen „napadený patent“) s právem přednosti ke dni podání přihlášky k tomuto patentu, tj. ode dne 2. 6. 2018. Návrhem doručeným Úřadu dne 23. 9. 2020 se navrhovatel, společnost VARIA – PLUS spol. s r.o., domáhal zrušení tohoto patentu s odůvodněním, že vynález chráněný napadeným patentem nesplňoval podmínky patentovatelnosti, protože nebyl nový ve smyslu § 5 zákona č. 527/1990 Sb., neboť několik různých výrobků, které odpovídají zařízení pro čepování piva popsanému v nárocích 1 až 6 napadeného patentu, bylo před podáním přihlášky k napadenému patentu prodáváno a propagováno, čímž byly zveřejněny a staly se stavem techniky. Dne 13. 5. 2022 Úřad podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb., vydal rozhodnutí o zrušení patentu č. 308189 v celém rozsahu s odůvodněním, že vynález chráněný tímto patentem v době podání přihlášky nesplňoval podmínku novosti ve smyslu § 3 a § 5 téhož zákona. Proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu podal žalobce rozklad, který předseda Úřadu napadeným rozhodnutím zamítl. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí předseda Úřadu shrnul dosavadní průběh řízení, obsah rozkladu a vyjádření navrhovatele k rozkladu a poté citoval relevantní právní úpravu a konstatoval, jaké dokumenty (označené v napadeném rozhodnutí jako D1 – D9) předložil navrhovatel jako důkazní prostředky v návrhu na zrušení napadeného patentu. V rámci vypořádání rozkladových námitek pak předseda Úřadu konstatoval, že žalobce v rozkladu brojil proti posouzení dokumentu D1 (manuál k výčepnímu kohoutu „NOSTALGIE“ obsahující odkazy na webové stránky www.lukr.cz a www.gastroserver.cz včetně e-mailové korespondence dokládající zaslání tohoto manuálu dne 11. 1. 2017 Ing. P. F. ze společnosti LUKR CZ a.s., panu M. V. ze společnosti navrhovatele na základě předchozího vyžádání tohoto manuálu ze dne 10. 1. 2017 panem M. V.) Úřadem s tím, že se tento dokument podle názoru žalobce nestal stavem techniky, a není tak relevantní při posuzování novosti. Žalobce nezpochybnil obsah e-mailové korespondence tvořící součást dokumentu D1, pouze její zveřejnění a předseda Úřadu proto nemá důvod pochybovat o pravosti této e-mailové korespondence nebo o pravdivosti v ní uvedených údajů. Bez ohledu na to, zda byla tato e-mailová korespondence zpřístupněna veřejnosti nebo nikoli, její význam spočívá v prokázání zpřístupnění dokumentu D1 k určitému datu (11. 1. 2017) před datem práva přednosti napadeného patentu. Z obsahu uvedené e-mailové korespondence předseda Úřadu shledal, že dne 10. 1. 2017 pan M. V. požádal Ing. P. F. o zaslání návodu na „NOSTALGII“ z toho důvodu, že si jej vyžádal jeden ze zákazníků, který tento manuál údajně kdesi viděl. Dne 11. 1. 2017 pak Ing. P. F. odpověděl, že posílá požadovaný manuál. Předseda Úřadu přezkoumal datum vytvoření dokumentu D1 a z vlastností dokumentu zjistil, že tento soubor byl vytvořen dne 11. 1. 2017, což koresponduje s datem odeslání uvedené e-mailové zprávy. Stejně jako orgán prvého stupně řízení tedy dospěl k závěru, že dokument D1 se shoduje s manuálem, který byl zaslán ve výše uvedené e-mailové korespondenci. Předseda Úřadu při přezkoumání uvedené e-mailové korespondence dále shledal, že tato korespondence neobsahuje žádné ujednání o důvěrnosti. Zasláním dokumentu D1 ztratil majitel nad tímto dokumentem kontrolu a nemohl již bránit tomu, aby navrhovatel informace z dokumentu D1 dále šířil. K zaslání předmětného manuálu došlo na jeho vyžádání ze strany jednoho ze zákazníků navrhovatele, předpoklad dalšího šíření těchto informací je tak odůvodněný. 4. Předseda Úřadu poukázal i na ustálenou praxi Evropského patentového úřadu (dále jen „EPÚ“), kterou lze podpůrně použít i v řízení před Úřadem. Podle této praxe je pro určení toho, zda bylo určité řešení zpřístupněno veřejnosti, třeba objasnit následující okolnosti: a) datum, kdy ke zpřístupnění došlo, b) co bylo zpřístupněno veřejnosti, c) okolnosti zpřístupnění, tj. kde, jak a kým došlo ke zveřejnění, přičemž je třeba vzít v úvahu i případné dohody o utajení. V daném případě byly prokázány všechny tři výše uvedené body, tj. bylo prokázáno datum zpřístupnění (11. 1. 2017), zpřístupněný předmět (dokument D1, tj. manuál k výčepnímu kohoutu „NOSTALGIE“) i okolnosti jeho zpřístupnění (zaslání e-mailem bez dovětku o důvěrnosti). Zpřístupnění dokumentu D1 veřejnosti tak lze mít za prokázané. 5. Podle předsedy Úřadu tedy Úřad v prvostupňovém rozhodnutí nepochybil, když považoval dokument D1 za stav techniky pro napadený patent a použil jej pro hodnocení novosti. 6. Navrhovatel v návrhu na zrušení napadeného patentu uvedl, že kohouty „NOSTALGIE“ byly na trhu již od roku 2014. Předseda Úřadu prověřil stránky e-shopu společnosti LUKR CZ a.s. (www.gastroserver.cz) uvedené v namítaném dokumentu D1, na nichž jsou výčepní kohouty nabízeny. Zadáním této stránky do internetového archivu (web.archive.org) se dostal na stránku archivovanou dne 20.03.2017, na níž byly výčepní kohouty „NOSTALGIE“ a náhradní díly k nim nabízeny k prodeji. Předseda Úřadu na základě všech výše uvedených skutečností nepochybuje o tom, že kohouty „NOSTALGIE“ byly skutečně prodávány před datem práva přednosti napadeného patentu. Kdokoli se tak s nimi mohl seznámit jejich zakoupením, resp. zakoupením jejich součástek. Tento výrobek je přitom nutno pravidelně rozebírat za účelem jeho čištění a dezinfekce, jak vyplývá např. z dokumentu D1. Rozebrání tohoto kohoutu za účelem zjištění jeho konstrukce je tedy pro odborníka v oboru nasnadě. Na základě výše uvedeného předseda Úřadu uzavřel, že údaje týkající se kohoutu „NOSTALGIE“ lze mít za zpřístupněné veřejnosti před datem práva přednosti napadeného patentu ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb., a to jednak zpřístupněním manuálu k tomuto kohoutu (dokument D1) a jednak využíváním, tj. prodejem tohoto kohoutu. Uvedené údaje se tedy staly stavem techniky ve smyslu citovaného zákonného ustanovení. 7. Předseda Úřadu dále přistoupil k vypořádání rozkladových námitek, podle kterých se určité znaky řešení z napadeného patentu v žádném z namítaných dokumentů nevyskytují. V tomto směru konstatoval, že kohout „NOSTALGIE“ popsaný v dokumentu D1 zahrnuje všechny uváděné znaky z nezávislého nároku 1 napadeného patentu. Tvrzení žalobce, že tyto znaky se v žádném z namítaných dokumentů nevyskytují, se tak nezakládá na skutečnosti. Proti posouzení závislých nároků 2 až 6 napadeného patentu orgánem prvého stupně řízení v prvostupňovém rozhodnutí žalobce nebrojil, a předseda Úřadu proto toto posouzení v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu věcně nepřezkoumával a odkázal v tomto směru na posouzení provedené orgánem prvého stupně řízení, které shledal v souladu s právními předpisy. 8. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uplatnil tři žalobní body. V prvním namítl, že ustanovení § 23 zákona č. 527/1990 Sb., nelze aplikovat (z hlediska časového) kdykoliv a bez vazby na principy vyjádřené v § 94 až § 99 správního řádu, zejména bez respektování zákonných lhůt stanovených pro tzv. přezkumné řízení zakotvené v § 96 odst. 1 správního řádu. Dle mínění žalobce je tomu tak proto, že zrušením patentu dochází k přímému zásahu do pravomocného rozhodnutí o udělení patentu, neboť právní mocí rozhodnutí o zrušení patentu pozbývá (ztrácí) právní účinnost rozhodnutí o u