1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 76/2023- 63 - text 7 15 A 76/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Z. Z. zastoupený advokátkou Mgr. Stanislavou Jurčíkovou se sídlem Zelný trh 12, Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 62, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2023, č. j. MZP/2023/530/76 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2023, č. j. MZP/2023/530/76 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky Mgr. Stanislavy Jurčíkové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 11. 2022, č. j. ČIŽP/44/2022/10642 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“), za což mu byla podle § 4 odst. 2 téhož zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) uložena pokuta ve výši 75 000 Kč. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že v rozporu s § 31 odst. 6 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“) jako vlastník pozemku parc. č. X v katastrálním území X (dále jen „pozemek“) nezalesnil holinu vzniklou na části pozemku do konce roku 2018, která musí být zalesněna do dvou let od jejího vzniku. 2. Ze správního spisu soud zjistil, že správní orgán I. stupně na základě provedené kontroly na pozemku vydal dne 23. 5. 2022 příkaz č.j. ČIŽP/44/2022/4190 (dále jen „Příkaz“), kterým shledal žalobce vinným. Žalobce proti Příkazu podal odpor. V pokračujícím řízení se žalobce k věci vyjádřil podáním ze dne 18. 8. 2022. Poté bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání (které následně doplnil), o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný do značné míry parafrázoval odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Uvedl, že i kdyby dřevní hmota byla vytěžena bez vědomí žalobce, tak minimálně na základě dokumentů zaslaných žalobci z Lesů České republiky, s.p., a Policií ČR musel v rozhodné době vědět, že na pozemku vznikla holina. Lesní zákon považuje dvouletou lhůtu pro zalesnění holiny, což je základní povinností vlastníka lesa a předpokladem pro zachování lesa, za mezní dobu. Les na části pozemku neexistoval od roku 2019 do března 2022. Žalovaný vysvětlil, v čem spočíval vznik nebezpečí působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Dále argumentoval, že „je logické, že se stěžovatel subjektivně necítí být odpovědný za vznik holin, které vznikly vytěžením v době, kdy ještě nebyl vlastníkem lesa, nicméně jako aktuální vlastník lesa (v době vedení správního řízení o uložení opatření k nápravě) zodpovídá za jeho stav tak, aby vyhovoval veřejnoprávním předpisům na úseku ochrany lesa. Z tohoto pohledu představují v reálném čase existující holiny starší dvou roků objektivní protiprávní stav. Jestliže stěžovatel nabyl les v takto protiprávním stavu, bez ohledu na to, zda o tom věděl či nikoliv, byl povinen jej napravit. Nic mu nebránilo ani využít možnosti požádat orgán státní správy lesů o povolení delší lhůty k zalesnění holin, ve smyslu § 31 odst. 6, věty první za středníkem lesního zákona. Pokud stěžovatel fakticky udržoval protiprávní stav lesa (byť jej vyvolal někdo jiný) tím, že holiny nezalesnil, přestože již uplynula lhůta zákonem k tomu stanovená, která běžela objektivně, bez ohledu na převod vlastnického práva, porušoval svou právní povinnost a bylo s ním, jakožto s osobou zodpovědnou za trvání nedostatků na funkcích lesa, zahájeno řízení o uložení opatření k nápravě, ve smyslu § 3 zákona o inspekci. Stěžovatel nemůže omlouvat svou nečinnost ani tím, že v době koupě lesa o existenci holin nevěděl. V jakém stavu les koupil, jde jen k jeho tíži, a bylo pouze jeho odpovědností, aby před podpisem kupní smlouvy věděl, v jakém stavu se předmět koupě (les) nachází. To zahrnuje i otázku, zda je les ve stavu, který odpovídá požadavkům veřejnoprávních předpisů.“ Podle žalovaného při stanovení výše pokuty správní orgán I. stupně postupoval v souladu s § 37 přestupkového zákona, přičemž je nutno zdůraznit základní kritéria udržitelného lesního hospodářství (popsaná v napadeném rozhodnutí), k jejichž porušení došlo. Správní orgán I. stupně zjišťoval majetkové a jiné poměry žalobce a dospěl k závěru, že vlastní další lesy, jakož i movitý a nemovitý majetek. Sankce plní preventivní funkci, zároveň vzhledem k rozsahu majetku žalobce není likvidační ani nepřiměřená a byla uložena při dolní hranici zákonné sazby. II. Obsah žaloby 3. V prvním žalobním bodě žalobce namítl zmatečnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalovanému vytkl, že se v napadeném rozhodnutí k subjektivní stránce přestupku vyjádřil pouze ve třech odstavcích, přičemž tak učinil ve vztahu ke zcela nesouvisejícímu skutkovému stavu, a došel tak k závěrům nemajícím oporu ve správním spise a provedeném dokazování. K odtěžení předmětného prostoru došlo za doby vlastnictví žalobce, avšak bez jeho vědomí a souhlasu (z probíhajícího trestního řízení vyplynulo, že vytěžené dřevo mělo být následně prodáno ze strany pana K. a výtěžek užit pro jeho vlastní potřebu), nikoli protože by žalobce zakoupil les bez ověření, zda tento skutečně stojí, jak dovozoval žalovaný. Tato skutečnost představuje důvod minimálně pro částečné vyvinění žalobce či moderaci pokuty. 4. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že správní orgány bez odůvodnění neprovedly navržené důkazy, zejména výslech svědkyně A. D. (pomáhala vyřizovat veškeré záležitosti ohledně předmětného lesa, a to včetně komunikace s panem K., který předmětný les bez vědomí a souhlasu žalobce vytěžil) a výslech žalobce. Pokud správní orgány nepovažovaly důkazní návrhy za jednoznačné v tom, jaká skutečnost jimi má být prokázána, měly žalobce v tomto směru poučit. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobce označil výši uložené pokuty za nepřiměřenou, nikoli řádně odůvodněnou, a napadené rozhodnutí v důsledku toho za nepřezkoumatelné. Správní orgán I. stupně neuvedl, jaké konkrétní okolnosti ohledně majetkových poměrů žalobce zjistil, ani konkrétní důkazy (ty nejsou ani ve správním spisu). Žalovaný pak doplnil pouze obecná konstatování. Žalobce považuje pokutu jako nepřiměřenou s ohledem na to, že je fyzickou osobou, stal se obětí trestného činu a z jeho strany nedošlo ke způsobení ekologické újmy. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl a odkázal na odůvodnění správních rozhodnutí. Je toho názoru, že žalobce zkresluje skutkový stav. Ze správních rozhodnutí vyplývá, že zjištěný skutkový stav byl dán tím, že žalobce byl prvostupňovým rozhodnutím shledán vinným, jelikož nezalesnil holinu vzniklou do konce roku 2018, která musí být zalesněna do dvou let od jejího vzniku. Otázka nabytí vlastnictví žalobce k pozemku a jeho časová souvislost s vytěžením dřeva nebyla nikterak řešena. Dále žalovaný zopakoval argumentaci obsaženou v odůvodnění správních rozhodnutí. 7. Ohledně druhého žalobního bodu žalovaný konstatoval, že žalobce ve správním řízení konkrétně neuvedl, jaké skutečnosti měly být výslechem A. D. (míněno zřejmě D. – pozn. soudu) prokázány. Na základě žalobního tvrzení lze dospět k závěru, že se jednalo o skutečnosti ve vztahu k předmětu řízení irelevantní. Správní orgán I. stupně vycházel z dokumentů, které byly žalobci doručeny; skutečnost, za jakých okolností došlo k vykácení a ke vzniku holiny, neřešil, neboť neměla věcný význam. Pokud jde o absentující výslech žalobce, tento by z hlediska kvality důkazu nebyl významný, jestliže se žalobce v průběhu správního řízení opakovaně písemně vyjadřoval. Jestliže nelze důvodně předpokládat, že i v případě provedení výslechů svědkyně A. D. a žalobce by byl získán jednoznačný a přesvědčivý důkaz o tom, že se žalobce jednání, pro které byl uznán vinným, nedopustil, pak nelze hovořit o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí v důsledku tzv. opomenutých důkazů. Mezi skutkovými zjištěními, která správní orgán I. stupně po zhodnocení provedených důkazů učinil, a výsledným právním posouzením skutku není dán