1 As 110/2018 — Nejvyšší správní soud

17 A 111/2023- 57 - text 9 17 A 111/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalované: Mgr. R. G. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Zdeňkem Krmáškem se sídlem U Rourovny 556/3, Ostrava Státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Žalované se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně ze dne 15. 8. 2022 o odškodnění pracovního úrazu nastalého dne 1. 10. 2020, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 27 643,05 Kč, a to do rukou zástupce žalobkyně Mgr. Zdeňka Krmáška, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým mělo být žalovanou na základě žádosti žalobkyně o odškodnění pracovního úrazu rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy způsobené na zdraví žalobkyně v důsledku služebního úrazu ze dne 1. 10. 2020. Žalobkyně byla ve služebním poměru u zaměstnavatele Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dne 1. 10. 2020 utrpěla u zaměstnavatele služební úraz. Dne 16. 8. 2022 podala žalobkyně, prostřednictvím podatelny a na předepsaném tiskopise, u žalované „Žádost o odškodnění pracovního úrazu“ datovanou dne 15. 8. 2022 spolu s vyčíslením škody a další dokumentací, která byla zaevidována pod č. j. MPSV-2022/141924. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná je místně i věcně příslušná k vydání požadovaného rozhodnutí, avšak 30denní lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula nejpozději dne 15. 9. 2022. Dne 3. 7. 2023 žalobkyně prostřednictvím zástupce zaslala žalované výzvu k náhradě škody a nemajetkové újmy, ve které vyzvala žalovanou k vydání rozhodnutí, a to nejpozději do 14. 7. 2023. Žalovaná ke dni podání žaloby rozhodnutí nevydala. 3. Žalobkyně se podle § 80 odst. 3 správního řádu obrátila na nadřízený správní orgán dne 12. 9. 2023 s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ke dni podání žaloby nebylo žalobkyni sděleno, jaké kroky byly učiněny. III. Vyjádření žalované k podané žalobě 4. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že záležitost služebního úrazu žalobkyně byla projednána na jednání Škodní komise MPSV dne 26. 6. 2021 a na doplňujícím jednání dne 15. 11. 2021. Za účelem odstranění pochybností byl vypracován znalecký posudek, se kterým byla Škodní komise MPSV seznámena na jednání dne 27. 6. 2023. Dne 26. 9. 2023 bylo vydáno rozhodnutí Ing. Stanislava Klika, Ph.D., vrchního ředitele sekce ekonomické a provozní, č. j. MPSV-2023/204047-320, kde byly v projednávané věci přijaty dva závěry: 1) vrchní ředitel sekce souhlasil s doporučením škodní komise a rozhodl uznat úraz žalobkyně jako úraz pracovní; 2) vrchní ředitel sekce souhlasil s doporučením škodní komise a rozhodl o užití liberačního důvodu ve smyslu § 270 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v rozsahu 70 %. 5. Dne 14. 9. 2023 podala žalobkyně podle § 80 odst. 3 správního řádu k nejvyššímu státnímu tajemníkovi, tj. k nadřízenému správnímu orgánu, žádost o učinění opatření proti nečinnosti podřízeného správního orgánu, přičemž ten usnesením ze dne 6. 10. 2023, č. j. MV-155578-4/SR-2023, podané žádosti nevyhověl. Žalobkyně s podáním žaloby nevyčkala do rozhodnutí nadřízeného správního orgánu. Za této situace by dle žalované bylo přijetí opatření proti nečinnosti nadbytečné. 6. Dále žalovaná uvedla, že podle § 124 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, se odpovědnost služebního úřadu za újmu vzniklou státnímu zaměstnanci řídí zákoníkem práce. Řízení v těchto věcech není uvedeno v § 159 odst. 1 ani odst. 2 zákona o státní službě. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatelem je Česká republika. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku ČR“), za stát právně jedná vedoucí organizační složky, které se právní jednání týká, pokud zvláštní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak. V nynějším případě jedná za stát ministr práce a sociálních věcí. 7. Dne 22. 6. 2022 pověřil ministr práce a sociálních věcí podle § 7 odst. 2 zákona o majetku ČR prováděním úkonů vymezených mu v Příkazu ministryně č. 4/2020, Škodní komise MPSV, její statut a jednací řád, Ing. Stanislava Klika, Ph.D., vrchního ředitele sekce 6 – ekonomické a provozní, který je příslušný v rámci svého útvaru tyto záležitosti vyřídit. 8. Žalovaná uvedla, že si je vědoma Závěrů č. 5 ze zasedání poradního sboru náměstka ministra vnitra pro státní službu k zákonu o státní službě ze dne 3. 6. 2016 (dále jen „Závěry č. 5“), avšak považuje je vzhledem k následnému vývoji za překonané, především v návaznosti na navrhovanou novelizaci zákona o státní službě, podle které žalobu na náhradu majetkové a nemajetkové újmy projedná a rozhodne soud v občanském soudním řízení. 9. Žalovaná uvedla, že není oprávněna v dané věci činit jakékoli kroky, ty má činit vrchní ředitel sekce ekonomické a provozní. Současně ve věci není vedeno správní řízení, a tudíž ani nelze uplatnit žalobu na ochranu proti nečinnosti podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Této skutečnosti si musí být vědoma i žalobkyně, neboť uplatnila nárok také u civilního soudu. 10. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s., neboť o věci má rozhodnout soud v občanském soudním řízení. IV. Replika žalobkyně 11. V replice žalobkyně uvedla, že nelze vycházet z právní úpravy de lege ferenda, tj. z žalovanou odkazované navrhované novelizace zákona o státní službě. 12. Žalobkyně se na rozdíl od žalované ztotožnila se Závěry č. 5, dle nichž je proces rozhodování o odpovědnosti státního zaměstnance nebo služebního úřadu za škodu nebo nemajetkovou újmu jedním z druhů řízení ve věcech služby, ačkoliv není výslovně uvedeno v § 159 odst. 1 zákona o státní službě, přičemž pravomoc rozhodovat o náhradě škody a nemajetkové újmě nemůže být služebním orgánem přenesena na jiné představené. Žalovaná tyto závěry označila za překonané, leč dle žalobkyně nebyly nahrazeny ani změněny jinými závěry. 13. K výkladu § 159 odst. 1 zákona o státní službě žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 269/2018, dle něhož nelze přijmout názor, že služební orgán může jednat a rozhodovat jen o věcech vymezených v § 159 odst. 1 zákona o státní službě, neboť toto ustanovení neobsahuje vymezení státní služby, nýbrž jen výčet věcí služby, na které se vztahují zvláštní ustanovení zákona o státní službě o řízení ve věcech služby (ve věcech služebního poměru). Z hlediska samotného oprávnění služebního orgánu rozhodovat ve věcech služby (§ 10 odst. 2 zákona o státní službě) není podstatné, zda a v jakém rozsahu se na jednání a rozhodování o věcech služebního poměru vztahují zvláštní ustanovení o řízení ve věcech služby a ustanovení správního řádu. 14. Žalobkyně poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 8 A 85/2019-57, který dospěl k závěru, že příslušný služební orgán není oprávněn vést řízení o náhradě újmy na zdraví státního zaměstnance vzniklé v souvislosti s výkonem státní služby, poněvadž mu taková pravomoc nevyplývá z § 159 odst. 1 zákona o státní službě, přičemž k přezkumu nároků ve věcech náhrady za újmu na zdraví vzniklé v souvislosti s výkonem služebního poměru jsou příslušné civilní soudy. S tímto názorem však vyslovil nesouhlas zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 7. 4. 2022, č. j. Konf 7/2021-30, Sb. NSS 4357/2022. Dle tohoto judikátu k institutům, které nejsou uvedeny ani v jednom z odstavců § 159 zákona o státní službě, zřejmě nelze než konstatovat, že pokud v zákoně o státní službě není zakotvena zvláštní úprava a je-li v konkrétním případě rozhodováno o založení, změně nebo zrušení práva nebo povinnosti státního zaměstnance, jde o řízení ve věci služby, v rámci něhož by mělo být postupováno podle ustanovení zákona o státní službě upravujících řízení ve věcech služby a subsidiárně podle ustanovení správního řádu. 15. Žalobkyně podotkla, že z opatrnosti uplatnila svůj nárok i před civilním soudem, neboť jí je známo, že existují protichůdné názory na povahu rozhodování o povinnosti k náhradě újmy na straně státního zaměstnance. 16. Žalobkyně označila rozhodnutí Ing. Stanislava Klika, Ph.D., vrchního ředitele sekce ekonomické a provozní, ze dne 26. 9. 2023, č. j. MPSV204047/2023-320, které jí bylo doručeno dne 12. 10. 2023, za nicotné. Předně měla za to, že nebylo vydáno příslušným služebním orgánem, tj. žalov