1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 130/2023- 91 - text 14 17 A 130/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Synergy Insurance s.r.o., IČO 08581649 se sídlem Václavské náměstí 834/17, Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Janem Zrckem se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10 proti žalované: Česká národní banka se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 19. 10. 2023, č. j. 2023/134857/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2023, č. j. 2023/67996/570. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 500 000 Kč za přestupky dle § 110 odst. 1 písm. c) a f) a § 114 odst. 1 písm. m) a n) zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, které spáchal tím, že: i. v období od 2. 6. 2020 do 23. 12. 2021 u pojistných smluv nerezervotvorného pojištění řádně nezaznamenal v 1 případě požadavky, potřeby a cíle zákazníka související s pojištěním, ve 2 případech doporučení pojistného produktu, ve 12 případech důvody, na kterých zakládá své doporučení pro sjednání nebo podstatnou změnu pojištění, a ve 27 případech vysvětlení dopadů sjednání pojištění na zákazníka, včetně souvisejících rizik, čímž porušil povinnost dle § 79 odst. 1 a 2 zákona č. 170/2018 Sb., ii. v období od 2. 6. 2020 do 23. 12. 2021 neuchoval dokumenty nezbytné pro hodnověrné osvědčení řádného plnění povinnosti stanovené zákonem č. 170/2018 Sb., když neuchoval v 7 případech svých pracovníků a vázaných zástupců dokumenty prokazující jejich všeobecné znalosti a tím jejich odbornou způsobilost, čímž porušil povinnost dle § 80 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 170/2018 Sb., iii. v období od 13. 7. 2021 do 1. 8. 2021 zprostředkoval 180 pojistných smluv prostřednictvím osob, které nesplňovaly podmínku odborné způsobilosti týkající se získání odborných znalostí a dovedností pro distribuci pojištění, čímž porušil povinnost dle § 55 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 a 3 zákona č. 170/2018 Sb., iv. v období od 2. 6. 2020 do 23. 12. 2021 řádně neuplatňoval zavedená pravidla kontroly činnosti svých pracovníků, vázaných zástupců a jejich pracovníků a pravidla kontroly řádného provozování činnosti jako samostatného zprostředkovatele v oblasti distribuce pojištění, čímž porušil povinnost dle § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 170/2018 Sb. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že se žalovaná prakticky vůbec nezabývala tím, zda a případně jaké konkrétní škodlivé dopady mělo zjištěné porušení zákona č. 170/2018 Sb. Namísto toho pouze odkazovala na právní úpravu a obecný význam povinností porušených žalobcem. Bankovní rada žalované se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádala s argumenty žalobce v rozkladu a zhodnotila žalobcovo porušení zákona jako závažnější, než ve skutečnosti bylo. 3. Za nejzávažnější považuje žalovaná přestupek spočívající v nedostatcích v záznamech o jednáních se zákazníky. Žalovaná pak v odůvodnění výše sankce argumentuje, jako kdyby žalobce z jednání se zákazníky nepořizoval vůbec žádné záznamy (bod 37 prvostupňového rozhodnutí). Žalobce se ale takového pochybení nedopustil, netvrdí to ostatně ani žalovaná (body 11 a 13 prvostupňového rozhodnutí). Ačkoliv skutková podstata přestupku dle § 114 odst. 1 písm. m) zákona č. 170/2018 Sb. zahrnuje jak nevyhotovení záznamu zákazníku, tak jeho poskytnutí s dílčími nedostatky, měl žalobce za to, že je třeba mezi těmito dvěma situacemi rozlišovat, a to s ohledem na jejich různou závažnost a míru ohrožení zákazníka. 4. Žalovaná se nedostatečně vypořádala s klíčovým argumentem žalobce ohledně povahy poskytovaných pojistných produktů. Jak bylo žalované známo z její činnosti a jak vyplývá z podání žalobce ve správním řízení, podnikatelská činnost žalobce spočívá takřka výlučně ve zprostředkování tzv. komplexního zdravotního pojištění cizinců ve smyslu § 180j odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Tento pojistný produkt se odlišuje od „běžných“ pojistných produktů. Zákazník-cizinec se pro tento produkt nerozhoduje na základě úvahy, zdali je pro něj zajímavý či potřebný, sjednání mu ukládá zákon č. 326/1999 Sb. Zákon zároveň do značné míry stanovuje konkrétní parametry tohoto produktu, zákazník tak fakticky nemá možnost ovlivnit podobu uzavírané smlouvy. Je zjevné, že v tomto kontextu mají požadavky na záznamy o jednáních se zákazníky stanovené v § 79 odst. 1 a 2 zákona č. 170/2018 Sb. spíše jen administrativní povahu, neboť požadavky, cíle a potřeby zákazníka, stejně jako doporučení k uzavření pojištění a dopady sjednání pojištění na zákazníky vyplývají ze zákona. Hlavním smyslem zákona č. 170/2018 Sb. je ochrana finančních zájmů klienta, přičemž žalobce svým zákazníkům produkt komplexního zdravotního pojištění cizinců zprostředkovával za nejvýhodnějších podmínek. 5. V rámci kontroly provedené žalovanou (sp. zn. S-Sp-2021/00035/CNB/656) bylo zjištěno, že žalobce neměl od začátku své činnosti žádné stížnosti zákazníků na zprostředkování pojištění pro nesoulad se zájmy zákazníka, na sjednání pojištění za nevýhodných podmínek či na sjednání nevyžádaného pojištění. Jediná zjištěná stížnost zákazníka na žalobce se týkala rozsahu pojistného krytí pojišťovnou u nemoci, která se u zákazníka vyskytla před sjednáním pojištění. 6. Co se týče výše pokuty, tu žalobce považoval za zcela nepřiměřenou a likvidační, přičemž žalovaná ji odůvodnila jen odkazem na výjimečně vysoké tržby žalobce za období jediného roku. Žalovaná výslovně odmítla vzít v potaz žalobcem doložené hospodářské výsledky za pozdější období, které jsou podstatně horší, resp. téměř nulové. Žalobce ve správním řízení doložil, že dle účetní závěrky ke dni 31. 12. 2022 měl vlastní kapitál ve výši 48 000 Kč, aktiva ve výši 98 000 Kč, avšak z toho 40 000 Kč byly dlouhodobé pohledávky, jejichž dobytnost může být sporná. Tržby žalobce za rok 2022 byly 31 000 Kč a ani tržby v roce 2023 nejsou na úrovni, jako byly v době kontroly ze strany žalované. Mimoto žalobce v rámci správního řízení dokládal aktuální výpisy z bankovních účtů, dle nichž disponuje pouze nižšími desítkami tisíc korun. 7. Tyto hospodářské výsledky jsou důsledkem neústavního monopolu na trhu s komplexním zdravotním pojištěním cizinců, kdy zákon č. 326/1999 Sb. do září 2023 umožňoval tento produkt poskytovat pouze jediné pojišťovně – Pojišťovně VZP, a.s. Ta bezdůvodně odmítala uzavírat zprostředkovatelské smlouvy s některými zprostředkovateli pojištění, a to včetně žalobce. Žalobce se nyní může pokusit obnovit své podnikání, což však bude nějakou dobu trvat. 8. Žalobce poukázal i na omezení podnikatelské činnosti v minulých letech z důvodu epidemie onemocnění COVID-19, kdy byl po dlouhou dobu podstatně omezen, či přímo znemožněn, vstup občanů ze třetích zemí na území ČR, přičemž ti tvoří převážnou část zákazníků žalobce. 9. Preventivní funkci správního trestu by přitom splnilo i samotné proběhlé řízení a rozhodnutí s mírnějším trestem v podobě napomenutí nebo mnohem nižší pokuty. Protiargumenty žalované jsou pak poněkud absurdní, když například uvádí, že je nerozhodné, zda žalobce spotřeboval významnou část provize na odměnu pro své vázané zástupce. Tyto a další položky tvoří běžné provozní náklady nejen žalobce, ale všech dalších subjektů na trhu. Žalobce nemá možnost, jak uhradit vysokou pokutu a dále pokračovat ve své podnikatelské činnosti. 10. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že žalovaná postupuje ve shodě s Pojišťovnou VZP, a.s., a že pokuta má za cíl likvidaci podnikání žalobce. 11. Srovnání s pokutami uloženými žalovanou jiným osobám v jiných případech je dle žalobce vnitřně rozporné. Žalobce totiž v rozkladu poukázal na okolnost, že tyto osoby měly (na rozdíl od žalobce) dlouhodobě mnohamilionový kapitál i tržby. Napadené rozhodnutí na to reagovalo tak, že tyto jiné případy jsou s případem žalobce nesrovnatelné. 12. Judikatura stanovuje zákaz ukládání pokut likvidačního charakteru jako korektiv při určování výše ukládaných sankcí (nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02, a ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13). Za likvidační se považuje i pokuta v takové výši, kdy se její splácení stane na dlouhou dobu jediným smyslem podnikatelské činnosti pachatele (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2012, č. j. 4 Ads 133/2011-183). Napadené rozhodnutí odkazuje na judikaturu týkající se důkazní povinnosti žalobce, pokud jde o likvidační účinek sankce. Žalobce však měl za to, že tento účinek doložil dostatečně. Dále napadené rozhodnutí odkazuje na judikaturu, dle níž pokuta nemusí být pro san