10 As 214/2022 — Nejvyšší správní soud

17 Af 140/2023- 84 - text 11 17 A 140/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalované: Blue Style a.s., IČO 25609688 sídlem Jindřišská 873/27, Praha 1 zastoupena Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem sídlem Milevská 2094/3, Praha 4 Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2023, č. j. ČOI 133497/23/O100, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2023, č. j. ČOI 133497/23/O100, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí žalované, inspektorát pro Středočeský kraj a Hl. m. Prahu ze dne 31. 5. 2023, č. j. ČOI 69619/23/1000, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši ve výši 100 000 Kč včetně paušální náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, a to z důvodu dopuštění se nekalé obchodní praktiky ve smyslu § 4 odst. 3 a 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOSp“), čímž došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 24 odst. 1 písm. a) ZOSp. Vydání uvedených rozhodnutí předcházela kontrola žalobkyně ze strany žalované v návaznosti na podnět konkrétní fyzické osoby (dále jen „stěžovatel“). Na tuto kontrolu navazovalo dne 13. 9. 2021 vydání příkazu k úhradě pokuty ve výši 100 000 Kč, který byl k odporu žalobkyně zrušen, na což navazoval o dne 6. 12. 2021 vydání rozhodnutí, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč, které bylo k odvolání žalobkyně rozhodnutím žalované ze dne 15. 2. 2022 zrušeno a vráceno k dalšímu řízení pro účely doplnění skutkových zjištění. Následně žalovaná vydala nejprve prvostupňové a posléze i napadené rozhodnutí, jež je předmětem tohoto soudního přezkumu. 2. Předmětná nekalá obchodní praktika spočívala ve sdělení stěžovateli v e-mailové komunikaci dne 18. 7. 2020 a 22. 7. 2020, že „ … v současné situaci bohužel musíme konstatovat, že není možné realizovat Vaší dovolenou v původním rozsahu dle smlouvy č. 01662084 …“, čímž měl být stěžovatel jakožto spotřebitel žalobkyní uveden v omyl, že se jím objednaný zájezd na základě smlouvy uzavřené mezi stěžovatelem a žalobkyní dne 15. 10. 2019, dle které měl spotřebitel objednaný zájezd do Řecka – Korfu v hotelu LABRANDA SANDY BEACH RESORT pro 2 dospělé a 2 děti na 12 dní/11 nocí v termínu 7. 8. 2020 – 19. 8. 2020 za koncovou cenu 132 030 Kč (dále jen „původní smlouva“), nemohl uskutečnit a proto bylo nutné přistoupit k uzavření smlouvy ohledně náhradního zájezdu. V návaznosti na tuto komunikaci odstoupil dne 24. 7. 2020 stěžovatel dle § 2533 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, od původní smlouvy a dne 24. 7. 2020 uzavřel s žalobkyní novou smlouvu o zájezdu na pobyt v totožném hotelu pro totožný počet účastníků na 13 dní/12 nocí v termínu 9. 8. 2020 – 21. 8. 2020 za koncovou cenu 124 380 Kč (dále jen „nová smlouva“). Jelikož koncová cena zájezdu dle nové smlouvy byla o 7 650 Kč nižší, měl stěžovatel možnost tento finanční rozdíl využít i na další zájezdy žalobkyně prostřednictvím poukazu TravelSafe+. Toto ekonomické chování by přitom stěžovatel dle napadeného rozhodnutí neučinil, nebyl-li by žalobkyní uveden v omyl, že zájezd dle původní smlouvy nelze uskutečnit. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně shledala, že žalovaná dospěla na základě zjištěného skutkového stavu k chybným závěrům a že se dále nezabývala všemi argumenty žalobkyně, z čehož žalobkyně dovodila nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně konkrétně nesouhlasila s výkladem, že jejím konáním mohlo dojít ke klamání spotřebitele, a tudíž naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 24 odst. 1 písm. a) ZOSp, a dále pokud snad dané konání bylo způsobilé spotřebitele oklamat, pak neshledává, že by byl splněn materiální znak přestupku, neboť uzavřením nové smlouvy obdržel spotřebitel výhodnější postavení tím, že dostal delší zájezd za nižší koncovou cenu, nemohlo tudíž dojít řečeným postupem k poškození spotřebitele. 4. Žalobkyně předně nesouhlasila s tím, že by jí zaslané e-maily stěžovateli byly způsobilé v něm vyvolat klamavý dojem, že zájezd dle původní smlouvy nebylo možné uskutečnit, a tudíž bylo nutné přistoupit k uzavření nové smlouvy. V tomto proto shledala, že žalovaná v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí pouze vytrhla uvedenou větu z kontextu celého e-mailu. Žalobkyně uvedla, že důvodem poslání uvedených e-mailů bylo informování spotřebitelů o tom, že obvyklý rozsah služeb spojených s objednanými zájezdy bude omezen v důsledku tehdy panujících protiepidemických opatřeními vydaných v návaznosti na celosvětovou pandemii koronaviru SARS CoV-2, což navazovalo na doporučení vyplývající z dřívějšího jednání, jehož se žalobkyně účastnila, konaného dne 11. 6. 2020 na Ministerstvu pro místní rozvoj k dopadům citované pandemie na služby cestovního ruchu a k dalším otázkám spojeným s aplikací zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu. Uvedené sdělení bylo spotřebitelům sděleno v obecné rovině, protože s ohledem na provozní důvody žalobkyně bylo nutné zasílat uvedená sdělení pomocí automatizované komunikace, v jejímž rámci nebylo možné pojmout všechny jednotlivé dopady protiepidemických opatření na každého individuálního klienta žalobkyně. V případě daných e-mailů se proto uvedené sdělení vázalo k oznámení, že některé poskytované služby budou oproti původnímu rozsahu služby omezeny (např. stravování či wellness). Dle žalobkyně proto nemohl průměrný spotřebitel na základě jazykového výkladu e-mailů dospět k závěru, že zájezd dle původní smlouvy nebylo možné realizovat. 5. V uvedených e-mailech bylo dále uvedeno, že rozhodnutí o uzavření smlouvy na náhradní zájezd je v rukách spotřebitelů, konkrétně tím, že měl k dispozici tlačítka „[s]ouhlasím s návrhem smlouvy“, nebo „[n]esouhlasím s návrhem smlouvy“. U prvního citovaného tlačítka bylo dále spotřebitelům explicitně řečeno, že v takovém případě dojde ke zrušení původní smlouvy za uzavření nové smlouvy, zatímco ve druhém případě budou spotřebitelé kontaktováni pracovníky žalobkyně pro účely nalezení nejvhodnějšího řešení. Citované e-maily byly následně uzavřeny větou „[t]ěšíme se na Vaše rozhodnutí“. Z toho žalobkyně dovodila, že stěžovatel nemohl v kontextu celého znění e-mailu dospět k chybnému závěru, že jím platně objednaný zájezd dle původní smlouvy byl zrušen, naopak z textu e-mailu vyplynulo, že se stěžovatel se mohl svobodně rozhodnout pro uzavření nové smlouvy, tuto možnost případně odmítnout, či zůstat zcela pasivní, načež by stěžovatel mohl vycestovat na zájezd dle stále platné původní smlouvy. Nebylo-li by možné zájezd uskutečnit, odstoupila by od smlouvy sama žalobkyně dle § 2536 občanského zákoníku. Uvedené žalobkyně dále podložila zněním dalšího jí spotřebitelům zaslaného e-mailu ze dne 15. 5. 2020, ve kterém žalobkyně zákazníky obecně uvědomila na další postup navazující na případné zrušení zájezdu v intencích zákona č. 185/2020 Sb., z čehož muselo být zákazníkům evidentní, že o zrušení konkrétního zájezdu budou případně výslovně uvědomeni. 6. Žalobkyně byla v této souvislosti názoru, že žalovaná nepřiměřeně zobecnila případ stěžovatele na průměrného spotřebitele, což ovšem dovodila tautologicky bez bližšího rozvedení. K tomu žalobkyně dodala, že předmětný e-mail byl rozeslán většímu množství klientů žalobkyně, kteří sdělení e-mailu pochopili, a proto lze dle žalobkyně pochybovat o tom, zda stěžovatel vnímal předmětný e-mail jako průměrný spotřebitel. Nadto žalobkyně uvedla, že si stěžovatel musel být vědom toho, že zájezd nebyl zrušen již z toho faktu, že 24. 7. 2020 odstoupil od původní smlouvy a uzavřel s žalobkyní novou smlouvu. 7. Žalobkyně dále zpochybnila, že bylo její konání způsobilé narušit ekonomické chování spotřebitele a tím pádem naplnit základní znak nekalé obchodní praktiky. To dovodila z toho, že stěžovatel učinil relevantní ekonomické rozhodnutí již uzavřením původní smlouvy v říjnu 2019. Jelikož žalobkyně odeslala předmětné e-maily až po tomto datu, nebylo možné jimi zasáhnout do tohoto již dříve učiněného rozhodnutí stěžovatele. V návaznosti na danou e-mailovou komunikaci stěžovatel pouze přistoupil k možné změně, v jejímž důsledku dosáhl úspory na konečné ceně zájezdu, pro žalobkyni proto bylo ekonomicky výhodnější setrvat u původní smlouvy. 8. V té souvislosti žalobkyně uvedla, že byť k odstoupení od původní smlouvy a uzavření nové smlouvy došlo dne 24. 7. 2020 v prostorách pobočky žalobkyně, žalovaná při svém závěru o nedostatečně odborném postupu žalobkyně pouze polemizuje o obsahu daného osobního jednání, o kterém nemá žádné bližší informace. 9. Žalobkyně dále dovodila