1 As 28/2006 — Nejvyšší správní soud

18 A 56/2023- 127 - text 21 18 A 56/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Horizont IPSL v.o.s., IČO: 28599373 sídlem Koněvova 177/61, 713 00 Ostrava insolvenční správce dlužníka SKEX a.s., IČO: 28209036 sídlem Opletalova 1683/41, 110 00 Praha 1 zastoupená patentovým zástupcem JUDr. Matějem Sedláčkem sídlem Pod Pekařkou 1, 147 00 Praha 4 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, 160 00 Praha 6 za účasti: Škoda Auto a.s., IČO: 00177041 sídlem tř. Václava Klementa 869, 293 01 Mladá Boleslav II zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Chloupkem sídlem Karolinská 707/7, 186 00 Praha 8 o žalobách proti rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 9. 6. 2023, č. j. O-527819/D22107804/2022/ÚPV a č. j. O-527820/D22107803/2022/ÚPV, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní procesní vývoj 1. V této věci se městský soud zabýval existencí relativního důvodu zápisné nezpůsobilosti v podobě dobrého jména ochranné známky ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách). 2. Před vlastním vymezením podstaty sporu soud považuje za vhodné uvést, že původně se žalobkyně samostatnými žalobami domáhala zrušení dvou v záhlaví označených rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (samostatně jako předseda Úřadu). Těmi byly zamítnuty její rozklady a potvrzena rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (samostatně jako Úřad; společně jako žalovaný) ze dne 18. 11. 2022, č. j. O-527819/D18033449/2018/ÚPV, resp. č. j. O-527820/D18033471/2018/ÚPV (společně jako prvostupňová rozhodnutí). Prvním z nich byla zamítnuta přihláška obrazové ochranné známky žalobkyně, druhým přihláška slovní ochranné známky. Soud usnesením ze dne 27. 6. 2024, č. j. 18 A 56/2023 - 98, žaloby vedené pod sp. zn. 18 A 56/2023 a 18 A 57/2023 spojil ke společnému projednání. 3. Pro pochopení věci soud rovněž předesílá, že jako přihlašovatelka byla označena společnost SKEX a.s. (též jako žalobkyně či přihlašovatelka), fakticky však přihlášky podával její insolvenční správce – společnost Horizont ISPL v.o.s., který rovněž podal nynější žaloby, jak soud se zástupcem insolvenčního správce vyjasnil. V této souvislosti lze připomenout, že na společnost SKEX a.s. byl usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 8. 2015, č. j. MSPH 90 INS 210/2014-B-31, prohlášen konkurz a že dispozice s majetkovou podstatou (později tedy i vč. dotčených přihlášek ochranných známek) přešla na jejího insolvenčního správce. Žalobu ve správním soudnictví může vedle dotčeného subjektu podat i insolvenční správce jako subjekt se samostatným procesním postavením, pokud se žaloba týká majetkové podstaty dlužníka (což bude zásadně i případ zamítnutí přihlášky). Soud posléze společnosti SKEX a.s. jako potenciální osobě zúčastněné na řízení zaslal vyrozumění o probíhajícím řízení, na něž nereagovala. 4. Jde-li o průběh správního řízení, žalobkyně podala dne 6. 1. 2016 současně dvě přihlášky ochranných známek. První z nich se týkala barevné obrazové ochranné známky (sp. zn. O-527819), pro výrobky ze tříd 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 16, 17, 19, 21, 29, 30, 31, 32, 35, 36, 37, 39, 40, 41, 42, 43 a 44 Niceského třídění výrobků a služeb, která vypadá takto: [OBRÁZEK] 5. Druhá přihláška se týkala slovní ochranné známky (sp. zn. O-527820) pro výrobky ze stejných tříd Niceského třídění výrobků a služeb, a to ve znění „ŠKODA EXPORT“ (dále společně jako napadená označení). 6. Osoba zúčastněná na řízení jako vlastník mnoha známek se slovním prvkem „ŠKODA“ uplatnila proti dotčeným přihláškám námitky původně podřazené pod § 7 odst. 1 písm. a) a b) zákona o ochranných známkách (ve znění účinném do 31. 12. 2018). S ohledem na čl. II odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 286/2018 Sb. Úřad námitky podřadil pod § 7 odst. 1 písm. b) a c) uvedeného zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2019, a přihlášky zamítl na základě námitkového důvodu dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách (druhým důvodem se nezabýval). Dospěl k závěru, že namítané známky (především slovní ochranná známka ve znění „ŠKODA“ č. 111112A s prioritou ze dne 5. 11. 1929, zapsaná pro výrobky ve třídě 12 Niceského třídění výrobků a služeb) získaly pro automobily před datem podání přihlášky na českém trhu dobré jméno. 7. Předseda Úřadu k rozkladům žalobkyně potvrdil důvodnost námitek podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách a ztotožnil se s úvahami Úřadu, že osoba zúčastněná na řízení prokázala dobré jméno namítané známky č. 111112A pro automobily, že jsou této ochranné známce napadená označení podobná ve vyšším stupni (obrazové), resp. vysokém (slovní). Díky tomu a výjimečně silnému dobrému jménu namítané známky si spotřebitelé mezi nimi velmi pravděpodobně vytvoří spojení, a to i ve vztahu k výrobkům a službám, které nejsou podobné. Podle něj je pravděpodobné, že užívání napadených označení by bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z dobrého jména namítané známky. Na druhou stranu se podle předsedy neprokázalo, že by užívání napadených označení bylo na újmu rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména namítané známky. II. Žaloba 8. Žalobkyně se samostatnými žalobami prakticky shodného obsahu domáhala zrušení obou napadených rozhodnutí. Obecně předeslala, že žalovaný v rozporu s ustálenou praxí posuzoval důkazy předložené osobou zúčastněnou na řízení extenzivně a naopak důkazům předloženým žalobkyní přikládal nižší význam a věrohodnost. Převrátil zcela břemeno tvrzení i důkazní a nad rámec dispoziční a projednací zásady argumentoval skutečnostmi, které z důkazů osoby zúčastněné na řízení nevyplývají. Podle žalobkyně si tvrzení žalovaného místy odporují a především nesprávně uzavírají o naplnění podmínek § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách. Podle ní nebyla splněna ani jedna z nich – nebylo prokázáno (1) dobré jméno známek osoby zúčastněné na řízení, (2) podobnost označení, (3) vytvoření spojení mezi označeními ani (4) možné těžení z dobrého jména, resp. vznik újmy na právech osoby zúčastněné na řízení; na několika místech pak žalobkyně poukázala na existenci právního důvodu k užívání a zapsání napadených označení (5). 9. Pokud jde (1) o dobré jméno namítaných známek, žalobkyně blíže namítala, že žalovaný závěr o silném dobrém jménu a postavení na trhu učinil na základě téměř výlučně zprostředkovaných a nedostatečných důkazů, jež neobsahují označení „ŠKODA“ v rozsahu vypovídajícím o dobrém jménu ochranné známky. Tyto důkazy navíc většinou pocházejí z období po rozhodném dni. Žalovaný nedisponoval např. smlouvami, fakturami, objednávkami. Žalovaný nadto zatížil napadená rozhodnutí nepřezkoumatelností, konstatoval-li dobré jméno více namítaných známek, aniž je specifikoval. Fakticky přitom shledal dobré jméno pouze u namítané známky ŠKODA č. 111112A pro třídu 12 u výrobků automobily. 10. Jde-li o podmínku (2) podobnosti označení předseda Úřadu dle žalobkyně nesprávně uváděl, že k ní nic konkrétního nenamítala a že tak potvrdila vyšší podobnost porovnávaných označení. Žalobkyně předložila rozsudky Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2000, č. j. 1 Cm 472/95 - 160 (rozsudek obchodního soudu), a Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2003, č. j. 3 Cmo 133/2001 - 228 (rozsudek vrchního soudu). Podle nich ochranné známky se slovním prvkem „ŠKODA“ nejsou zaměnitelné s obchodním jménem ŠKODAEXPORT, a.s. či logotypem žalobkyně – prvek „EXPORT“ není graficky oddělen, tvoří jedno slovo s prvkem ŠKODA a je natolik výrazný k odlišení posuzovaných označení. Oba soudy přitom postupovaly podle § 15 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění od 10. 5. 2000, když tam uvedené kritérium „všeobecné známosti“ odpovídá kritériu „dobrého jména“ dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách. Není tak pravdou, že se tyto rozsudky týkají odlišné právní úpravy. Nezohledněním uvedených rozsudků žalovaný porušil právní jistotu a legitimní očekávání žalobkyně. 11. K otázce ad (3), tj. vytvoření si spojení mezi porovnávanými označeními, žalobkyně opět odkázala na zmíněný rozsudek vrchního soudu, zdůraznila též existenci padesáti společností, jejichž obchodní firma obsahuje či historicky obsahovala výraz „ŠKODA“. Za takové plurality bude průměrný spotřebitel pozornější a mezi porovnávanými označeními si nevytvoří spojení. Průměrní spotřebitelé bez problému rozeznají porovnávaná označení i díky dlouhodobé koexistenci a značnému národnímu a mezinárodnímu významu společnosti