4 Ads 423/2019 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 2/2024- 50 - text 15 18 Ad 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Michaely Macurové v právní věci žalobce: Ing. X. Y. bytem X proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 967/34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2023, č. j. MV-156602-11/SR-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se Městský soud v Praze zabýval odvoláním žalobce ze služebního místa představeného v důsledku změny systemizace. K tomu došlo rozhodnutím státní tajemnice v Ministerstvu životního prostředí (služební orgán prvního stupně) ze dne 29. 6. 2023, č. j. MZP/2023/260/2450 (prvostupňové rozhodnutí). Tím byl žalobce podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státní službě) odvolán ze služebního místa představeného, konkrétně vedoucího oddělení 2 v odboru výkonu státní správy VI – Chomutov v Ministerstvu životního prostředí (výrok I). Současně s tím byl prvostupňovým rozhodnutím podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě převeden na služební místo vrchního ministerského rady (000902) v Ministerstvu životního prostředí (MŽP), v oborech služby „Legislativa a právní činnost“, „Ochrana přírody a krajiny“ a „Technická ochrana životního prostředí“, a to na dobu určitou do 31. 12. 2025 se služebním působištěm v Ústí nad Labem (výrok II), a to za současného ponechání trvání služebního poměru žalobce na dobu neurčitou dle § 188 odst. 1 zákona o státní službě (výrok III). Zároveň byl žalobce zařazen do 14. platové třídy a 11. platového stupně s určením měsíčního platu (výrok IV). 2. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) prvostupňové rozhodnutí zrušil ve výroku II, III a IV (tj. v otázce převedení žalobce na jiné služební místo) a vrátil věc k novému projednání pro nepřezkoumatelnost a nedostatek podkladů pro posouzení vhodnosti nového služebního místa. Ve zbytku (tj. v části odvolání žalobce ze služebního místa představeného) prvostupňové rozhodnutí změnil ohledně správného stanovení jeho účinků uplynutím dne doručení prvostupňového rozhodnutí a ve zbytku potvrdil. V napadeném rozhodnutí určil též účinky jeho výroků I a II ode dne předběžné vykonatelnosti prvostupňového rozhodnutí. 3. Předmětem tohoto řízení je toliko otázka odvolání žalobce ze služebního místa představeného. II. Žaloba 4. Žalobce totiž svou žalobu podal jen v rozsahu výroku III napadeného rozhodnutí ve spojení s výrokem I prvostupňového rozhodnutí. V ní na několika místech namítal zejména nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí a nezákonnost příslušné změny systemizace schválené usnesením vlády České republiky č. 492 ze dne 28. 6. 2023 (usnesení vlády č. 492 či jen Změna systemizace). 5. Správní rozhodnutí obou stupňů považoval z různých důvodů za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost, resp. pro nedostatek důvodů. Jednak namítal rozpor napadeného rozhodnutí s § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), z důvodu neurčitosti jeho výroku, neboť žalovaný v něm (ani v odůvodnění) nerozhodl o odvolání, které je jeho předmětem. V žádném z výroků napadeného rozhodnutí není explicitně uvedeno, zda se odvolání vyhovuje, či se zamítá. Uvedení výroku III slovy „Ve zbytku se rozhodnutí…potvrzuje“ neobsahuje rozhodnutí o odvolání jako takové (z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí podle něj až nicotné). 6. Obě rozhodnutí jsou dále rozporná s § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě a § 68 odst. 3 správního řádu, jelikož služební orgány neuvedly konkrétní skutečnosti a úvahy – tvrzení žalovaného nemají oporu ve spise. Žalovaný poukázal na „audit“ explicitně uvedený v prvostupňovém rozhodnutí, avšak žádný takový dokument [jedná se o Posouzení organizačního nastavení odborů výkonu státní správy I až IX v rámci struktury MŽP, zpracované v říjnu 2022 společností Deloitte (audit)] si od služebního orgánu prvního stupně nevyžádal. Bez něj žalovaný nemohl pochopit námitku žalobce, dle něhož byl audit naopak klíčový pro provedení organizačních změn na MŽP a sloužil jako odůvodnění návrhu Změny systemizace. K obsahu auditu žalobce dodal, že jeho účelovost a věcná nesprávnost vyplývá již jen z toho, že jako hlavní systémovou chybu identifikoval případ „kauza Bečva“. Tento případ ale řešily orgány činné v trestním řízení, nikoli správní orgány; žalobce se tak nemohl dopustit pochybení. Napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné proto, že se žalovaný v jeho odůvodnění nevypořádal s odvolacími námitkami v doplnění odvolání žalobce ze dne 16. 8. 2023, resp. se s nimi vypořádal jen obecně. Nepřezkoumatelností zatížily správní orgány svá rozhodnutí i proto, že neprovedly test proporcionality a racionality ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS. 22/17. 7. Pokud jde o vlastní Změnu systemizace, z jejího odůvodnění dle žalobce nevyplývá legitimní cíl, resp. konkrétní okolnosti svědčící o neúčelovosti zvoleného postupu; naopak vede k diskriminaci žalobce. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 15. 9. 2020, č. j. A Ads 423/2019 - 70 (zřejmě měl na mysli rozsudek č. j. 4 Ads 423/2019 - 70, č. 4088/2020 Sb. NSS, pozn. soudu). Nepopřel přitom, že žalovaný nemůže zpochybnit či zrušit nekoncepční systemizaci schválenou vládou, jedinou autoritou je nezávislý soud, který by v tomto případě měl zasáhnout, a to nejen pro nezákonný postup služebního orgánu při vydávání rozhodnutí, ale rovněž při přípravě návrhu Změny systemizace, resp. při pořizování podkladů rozhodných pro vládní usnesení. 8. V návaznosti na to označil obě správní rozhodnutí za celkově diskriminační. Došlo totiž k nezdůvodněnému selektivnímu zrušení jednoho služebního místa představeného (vedoucího oddělení 532 v Ústí nad Labem a zástupce ředitele odboru), za současného ponechání a nezrušení fakticky shodného místa představeného (vedoucí oddělení 531 v Chomutově). Za nesystémové a nekoncepční označil i zrušení osmi z devíti odborů výkonu státní správy (OVSS), kdy tím nezrušeným byl OVSS VII Brno (s ředitelem s „náhodnou“ politickou příslušností „KDU“). Zcela nepochopitelné je podle žalobce zachování oddělení Chomutov. Žalovaný v napadeném rozhodnutí účelově uvedl, že „se ruší OVSS IV Chomutov společně s oddělením 2…“, ale již nedodal, že výjimkou je právě oddělení 1 téhož OVSS, co do obsahu výkonu služby fakticky shodné s oddělením 2 (na shodném území, pouze s rozdílným zaměřením: vedoucí oddělení 531 se věnoval především technické ochraně a vedoucí oddělení 532 ochraně přírody). Tvrzení žalovaného, že Změna systemizace nebyla účelová či zaměřená proti žalobci a že změna organizační struktury nebyla adresná, bylo nepodložené. V žádném z podkladů ve správním spise nelze nalézt důvod pro zachování OVSS Brno a oddělení Chomutov 2 (žalobce měl zřejmě na mysli oddělení 1, pozn. soudu). Vzhledem ke zrušení jednoho ze dvou oddělení lze mít za adresné, které že to oddělení je rušeno, a které je neodůvodnitelně zachováno. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, obsah správního spisu a navrhl zamítnutí žaloby. 10. Zdůraznil, že k odvolání žalobce ze služebního místa představeného došlo na základě zákonného důvodu (až na jeho nesprávně stanovenou účinnost). Žalovaný odmítl námitku neurčitosti výroku III napadeného rozhodnutí (žalovaný část prvostupňového rozhodnutí změnil, část zrušil, a ve zbytku – v části týkající se odvolání žalobce ze služebního místa představeného – jej potvrdil). Žalovaný odmítl i námitku nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Z rozhodnutí obou stupňů jsou zřejmé úvahy služebních orgánů, žalovaný se v odůvodnění vypořádal i s otázkou neseznámení žalobce s auditem (audit nebyl podkladem pro rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa představeného, ale toliko pro Změnu systemizace). Navíc nebyl pro služební orgán či vládu závazný. Dále poukázal na nekonkrétnost a nepřiléhavost námitky (vč. odkazu na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 22/17) stran neprovedení testů proporcionality a racionality; není totiž zřejmé, ve vztahu k jaké otázce měly být provedeny. 11. Odmítl i námitku účelovosti Změny systemizace a diskriminačního postupu služebních orgánů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil zachování příslušného oddělení, resp. OVSS. Organizační změny vedoucí i ke zrušení služebního místa žalobce nebyly účelově zaměřeny proti němu (obecně se snížil počet představených z 27 na 15). Z odůvodnění vyplývají v souladu s § 18 zákona o státní službě legitimní cíle a okolnosti vedoucí ke Změně systemizace. Vlivem očekávané účinnosti zákona č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku a novely zákona č. 28