7 Afs 230/2022 — Nejvyšší správní soud

18 Af 9/2023- 73 - text 12 18 Af 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobkyně: PRIVATE ACTIVE INVESTOR a.s., IČO: 04960602 sídlem Na Příkopě 850/8, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátem Mgr. Radkem Vachtlem sídlem Laubova 1729/8, 130 00 Praha 3 proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 864/28, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 15. 6. 2023, č. j. 2023/074088/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Nynější věc se týká přestupku na úseku bankovnictví, spočívajícího v porušení zákazu přijímat vklady od veřejnosti bez bankovní licence podle § 2 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (zákon o bankách). 2. Žalovaná (v postavení správního orgánu prvního stupně dále jako ČNB) obdržela na činnost žalobkyně podnět společnosti Sport & Entertainment Holding International a.s., nyní v likvidaci (SEHI), který následně prověřovala. Dne 1. 4. 2022 pak vydala příkaz, jímž žalobkyni uložila za uvedené porušení pokutu; tímto příkazem bylo zahájeno přestupkové řízení (žalobkyně proti němu podala odpor). ČNB na svých závěrech setrvala a rozhodnutím ze dne 27. 3. 2023, č. j. 2023/35362/570 (prvostupňové rozhodnutí) shledala žalobkyni vinnou z přestupku dle § 36c odst. 1 písm. a) zákona o bankách. Za to jí podle § 36c odst. 8 písm. f) zákona o bankách uložila pokutu ve výši 8 000 000 Kč a povinnost nahradit paušální částkou náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala rozklad, který bankovní rada České národní banky (jako rozkladový orgán bankovní rada, společně jako žalovaná) v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 4. Žalobkyně se dále bránila podáním žaloby ke správnímu soudu. II. Žaloba 5. V žalobě požadovala zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Základem jejích námitek byla otázka nedostatečně zjištěného skutkového stavu, v souvislosti s tím pak žalobkyně dále rozporovala závěry žalované o právním důvodu jí přijatých plateb. V neposlední řadě namítala uložení pokuty a její výši. 6. Skutkové závěry nemají dle žalobkyně oporu ve spise, neboť žalovaná postupovala v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), a rezignovala na řádné dokazování. Žalovaná vytvořila pouhý soubor domněnek, jež prezentovala jako relevantní skutková zjištění. Vůbec tedy neprokázala, že žalobkyně projednávaný přestupek spáchala. Žalobkyně důrazně odmítla, že by jakkoliv přijímala vklady od veřejnosti. 7. Pokud jde o konkrétní důkazy, podnět SEHI obsahuje nepravdivá a zavádějící tvrzení s cílem očernit žalobkyni. Žalobkyně nikdy se SEHI nebyla v právním vztahu a ani s ní nejednala. Důkazy předložené SEHI, ze kterých žalovaná vycházela (zejména tabulka se seznamem fyzických osob, se kterými měla žalobkyně uzavřít investiční smlouvy), jsou falzum. Kromě toho žalovaná vycházela jen z výpisů z bankovních účtů žalobkyně poskytnutých Československou obchodní bankou, a.s. (ČSOB) a dále nic neříkajících tvrzení (pouze) sedmi dotázaných osob. Po vydání příkazu pak již žalovaná nic dalšího k objasnění věci nečinila. O nezákonném postupu žalované svědčí i její výtka, že žalobkyně nepředložila na podporu svých tvrzení žádné důkazy, čímž na ni přenáší důkazní břemeno, ač žalobkyně není povinna prokazovat svou nevinu. 8. Žalobkyně též rozporovala závěr žalované o právním důvodu plateb a investičních smluv. Ta mylně uzavřela, že žalobkyně sjednávala závazek poskytnutí finančních prostředků proti odpovídajícímu závazku jejich vrácení s odměnou při absenci účelu využití peněžních prostředků. Z obsahu správního spisu totiž nevyplývá, že žalobkyně měla s dotyčnými 312 osobami uzavřít investiční smlouvy. Bankovní výpisy (stejně jako tvrzení SEHI) nepodávají relevantní informaci o právních důvodech těchto plateb. Vyplývá z nich jen to, komu žalobkyně poukazovala platby ze svého bankovního účtu a naopak. Stejně tak nemá ve správním spise oporu tvrzení, že dotčené peněžní prostředky mají povahu vkladu, protože je s tím spojen závazek na jejich výplatu. Žalovaná nedisponuje podklady k obsahu jednotlivých právních vztahů. Až na pár výjimek nedisponuje žádnými investičními smlouvami; nepokusila se ani zjistit, zda existují a jaký je jejich obsah. Přesto vychází z jejich existence (např. nepodložený závěr v bodě 116 prvostupňového rozhodnutí). 9. Žalovaná tak neprokázala, že veškeré příchozí platby od dotčených osob byly vklady ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o bankách, natož že se jednalo o vklady od veřejnosti. Pokud se žalovaná domnívá, že žalobkyně přijala vklady od 312 osob, měla povinnost obstarat si důkazní materiály prokazující přijetí vkladů alespoň u 20 osob pro naplnění podmínky „veřejnosti“ (základního znaku skutkové podstaty projednávaného přestupku). Žalovaná však oslovila pouze 12 osob, a z toho jen 7 z nich poskytlo součinnost. Přitom ani u nich žalovaná neprokázala, že od nich žalobkyně vklady přijala. 10. Jinak řečeno, žalovaná bez jakéhokoliv podkladu pouze předpokládá důvod identifikovaných plateb, ač právní důvody transakcí mohly být zcela odlišné (např. se mohlo jednat o úhradu sjednané ceny za zboží nebo služby, poskytování a vracení zápůjček a úvěrů nebo jiného plnění s obdobným významem), a to i při opačném postavení stran takového vztahu (tedy žalobkyně jako věřitele a třetí strany jako dlužníka). Opačné platby se mohly uskutečnit v jiném období, pro které ale žalovaná nezajistila podklady (platby rovněž mohly mít povahu bezúplatných plnění, platbu sankcí apod.). Existují tak zásadní pochybnosti o skutečné právní povaze jí vytýkaného jednání, a tyto je třeba vykládat ve prospěch žalobkyně. V tomto směru jsou podle žalobkyně liché i úvahy žalované o pokračujícím jednání či pokračujícím deliktu, neboť se opírají o nepodložený závěr o stovkách dílčích útoků. 11. Mylné předpoklady žalované o tom, že žalobkyně přijala vklady od veřejnosti ve výši 618 000 000 Kč, se zákonitě projevily i v otázce sankce a její výše. Úvahy o důvodech pro uložení sankce a stanovení její výše tak nemají oporu ve správním spise; tvrzení, že se žalobkyni ukládá sankce jen ve výši 0,65 % z možné nejvyšší sankce, je nepodložené. III. Vyjádření žalované a replika žalobkyně 12. Žalovaná navrhla ve vyjádření k žalobě její zamítnutí. S odkazem na odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí uvedla, že žalobní argumentace je fakticky totožná s tím, co již žalobkyně namítala dříve. 13. Zdůraznila, že věrohodnost podkladů ve správním spise (včetně podnětu SEHI) zkoumaly správní orgány obou stupňů. Nevycházely přitom pouze z tvrzení SEHI a jí předloženého seznamu osob, z výpisů z účtů žalobkyně a z tvrzení sedmi oslovených osob. Měly k dispozici i investiční smlouvy a směnky poskytnuté zákazníky žalobkyně. U výpisů z účtů také analyzovaly poznámky u jednotlivých transakcí, které pak propojily s ostatními skutkovými zjištěními. Žalovaná své závěry vystavěla na základě do sebe zapadajícího řetězce (nepřímých) důkazů. Z nich lze mimo jakoukoliv pochybnost dovodit, že žalobkyně přijímala peněžní prostředky od veřejnosti ve formě vkladů a poskytovala úvěry třetím osobám. 14. Žalovaná se zabývala nejen příchozími platbami od dotčených osob ve prospěch žalobkyně, ale také zpětnými transakcemi v podobě výplaty svěřených prostředků a odměn za jejich svěření, porovnávala smluvní dokumentaci předloženou oslovenými osobami se vzorem investičních smluv a směnek předložených SEHI (ty vzájemně korespondovaly). Identifikátory předložených investičních smluv figurovaly i na bankovních výpisech. Z výpisů z účtů dále vyplývá, že žalobkyně nepřijímala pouze vklady, ale poskytovala i úvěry. 15. Žalobkyně ve správním a doposud ani v soudním řízení nenavrhla žádné důkazy pro vyvrácení závěrů žalované. Pokud nedoložila žádné, natož důvodné či rozumné, pochybnosti o správnosti žalovanou zjištěného a doloženého skutkového stavu, nemůže se úspěšně dovolávat zásady in dubio pro reo. Její tvrzení jsou obecná a nepodložená (např. během dokazování nevyplynulo, že by seznam osob předložený společností SEHI byl falzum). Platí, že i v přestupkovém řízení musí účastník prokázat, co sám tvrdí. Žalovaná se přitom nezříká své vyšetřovací povinnosti, ta však není absolutní a nezahrnuje povinnost vyvracet nepravděpodobné scénáře. 16. Jde-li pak o prvek veřejnosti, z důkazů vyplývá, že žalobkyně navázala smluvní vztahy s 312 osobami, které jí poskytly peněžní prostředky, což překračuje počet vkladatelů, které žalobkyně navrhuje vyslechnout. Vyslechnout nejméně 20 osob pro doložení kritéria veřejnosti nebylo ani třeba, jeho naplnění vyplývá z řetězce nepřímých důkazů. K