10 Ads 137/2019 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 9/2024- 27 - text 11 19 Ad 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: V. S., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Janem Krčem sídlem Záhřebská 577/33, Praha 2, 120 00 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25/1292, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2024 č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2024, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 719 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, ústředí (dále jen „žalovaná“) ze dne 20. 2. 2024 č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne ze dne 19. 12. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci přiznán starobní důchod podle ust. § 29 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), ode dne 30. 11. 2023 ve výši 8 904 Kč měsíčně. II. Žalobní body 2. Žalobce v první řadě namítá, že žalovaná nedostatečně odůvodnila to, že nepřihlédla při zhodnocení doby pojištění k předloženým svědeckým prohlášením. V § 85 odst. 5 o organizaci a provádění sociálního zabezpečení se uvádí, že k prokázání doby pojištění lze použít čestného prohlášení nejméně 2 svědků a žadatele o důchod nebo o úpravu důchodu, nelze-li tuto dobu prokázat jinak. Zákon přitom nestanoví, že by tito svědci museli být jenom spolupracovníci žadatele o důchod, hovoří pouze o svědcích bez dalšího konkrétnějšího vymezení. Žalovaná je pak povinna takové prohlášení vždy zhodnotit jako důkaz, tedy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, a neuzná-li ho, musí své stanovisko řádně zdůvodnit (viz též Veřejný ochránce práv - Sborník stanovisek č. 26 - Důchody III). Shodně se k této věci vyjádřil například i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 23. 9. 2013, č. j. 78 Ad 15/2013-41, když uvedl, že čestné prohlášení dle § 85 odst. 5 odkazovaného zákona mohou poskytnout i jiné osoby než bývalí spolupracovníci. Pouhé konstatování, že žalovaná nepřihlédla k předloženým svědeckým prohlášením z důvodu, že svědci nepracovali v uvedené době u společného zaměstnavatele, je zcela nedostatečné. 3. Žalobce má za to, že v předchozím řízení dostatečně prokázal, že byl v období od 1. 1. 1996 do 29. 8. 2000 zaměstnancem zaměstnavatele X a.s., organizační složka J., dostával mzdu, jejíž výši lze určit z předložených dokladů. V této souvislosti žalobce namítal, že se žalovaná nevypořádala s řadou důkazů, které měla (měla mít) k dispozici při svém rozhodování a které zcela pominula. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ads 346/2017: „Při absenci primárních důkazních prostředků podle § 38 zákona o sociálním zabezpečení je zapotřebí aplikovat obecné pravidlo pro dokazování stanovené v § 51 odst. 1 správního řádu, podle něhož lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy, a to zejména listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.“ 4. Z potvrzení X a.s., organizační složka J., ze dne 9. 3. 2000 plyne, že zaměstnavatel X a.s., organizační složka J., potvrzuje, že žalobce pracoval u tohoto zaměstnavatele nepřetržitě od června 1993 do 9. 3. 2000. 5. Z potvrzení o výši přijmu ze dne 11. 6. 1996 pak vyplývá, že žalobce byl od 29. 9. 1993 do 31. 10. 1996 zaměstnancem X a.s., organizační složka J., jeho příjem činil 9 500 Kč měsíčně. 6. Z potvrzení Úřadu práce hl. m. Prahy ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. OTP225/02, vyplývá, že žalobce byl v období od 25. 5. 1994 do 31. 8. 2000 zaměstnancem X, a.s., organizační složka J., což je dále potvrzeno rozhodnutími o povolení k zaměstnání s platností do 30. 8. 2000, když mu bylo pravidelně vydáváno povolení k zaměstnání u zaměstnavatele X a.s., organizační složka J., k výkonu práce zedník, s místem výkonu práce P. 7. Z informace o pojištěnci VZP ze dne 20. 12. 2017 se potvrzuje tvrzení žalobce o nepřetržitém trvání pracovního poměru u společnosti X a.s., organizační složka J., v posuzovaném období. V záznamu žalované ze dne 18. 6. 2019 pak sama žalovaná výslovně uvedla, že dle praxe žalované je možné (na základě potvrzení VZP) dobu pojištění od 30. 6. 1993 do 29. 9. 2000 započítat pro nárok na důchod. Proč došlo ke změně stanoviska, žalovaná v žádném ze svých rozhodnutí nevysvětlila. Porušila tak i princip legitimního očekávání žalobce, tedy v tomto případě mohl žalobce očekávat, že pokud se nezměnily rozhodné skutečnosti, nezmění se ani právní názor žalované na možnost započtení doby pojištění, a pokud se stanovisko změní, bude tato změna řádně vysvětlena. 8. Z dokumentu evidenční list důchodového zabezpečení 1993 – 1999 vyplývá, že žalobce byl v období let 1993 – 1999 zaměstnán u X a.s., organizační složka J., a z tohoto dokumentu je patrný i hrubý výdělek za jednotlivé roky, z čehož lze dovodit i výše vyměřovacích základů. 9. Žalobce má dále za to, že žalovaná nesprávně vyhodnotila uvedené důkazy, respektive je (s výjimkou vadného hodnocení čestných prohlášení) nehodnotila vůbec. Správní orgán se musí vypořádat se všemi skutečnostmi, které jsou mu o věci známy, a stav věci musí být zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. To vše za situace, kdy sama žalovaná 18. 6. 2019 písemně uznala, že je možné dobu pojištění od 30. 6. 1993 do 29. 9. 2000 započítat pro nárok na důchod. 10. Žalobce si je vědom, že pro prokazování výše vyměřovacího základu, resp. příjmů, z nichž lze vyměřovací základ vypočíst, jsou dána náročnější kritéria, než pro prokázání vlastní doby pojištění. Žalobce má však za to, že uvedené skutečnosti lze z předložených důkazů dovodit. 11. Žalobce navrhl k důkazu potvrzení X a.s., organizační složka J., ze dne 9. 3. 2000, potvrzení o výši přijmu ze dne 11. 6. 1996, potvrzení Úřadu práce hl. m. Prahy ze dne 13. 5. 2005 sp. zn. OTP225/02, rozhodnutí o povolení k zaměstnání s platností do 31. 12. 1994, rozhodnutí o povolení k zaměstnání s platností do 31. 12. 1995, rozhodnutí o povolení k zaměstnání s platností do 31. 10. 1996, rozhodnutí o povolení k zaměstnání s platností do 20. 11. 1997, rozhodnutí o povolení k zaměstnání s platností do 31. 10. 1998, rozhodnutí o povolení k zaměstnání s platností do 1. 9. 1999, rozhodnutí o povolení k zaměstnání s platností do 30. 8. 2000, informace o pojištěnci Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 20. 12. 2017, záznam žalované ze dne 18. 6. 2019, evidenční list důchodového zabezpečení 1993 – 1999, čestné prohlášení pana A. T., čestné prohlášení pana J. H., čestné prohlášení pana P. A. a oznámení o výsledku reklamace. 12. Hodnocením předložených dokladů lze dospět k tomu, že ve sporném období pracovní poměr trval a žalobci vznikl nárok na mzdu a celkovou výši mzdy za jednotlivé roky. Zde poukázal žalobce i na to, že při hodnocení, zda došlo k prokázání alespoň minimální výše vyměřovacího základu v daném období, je třeba hodnotit důkazy dle § 51 odst. 1 správního řádu, nikoli dle § 85 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, přičemž skutečnost, že pracovní poměr trval a žalobce pobíral mzdu v celém posuzovaném období se z provedených důkazů jeví jako nanejvýš pravděpodobný. Nade vší pochybnost tak lze dojít k závěru, že v uvedené době pracovní poměr žalobce trval a je možné určit alespoň minimální výši vyměřovacího základu žalobce za příslušné období. III. Vyjádření žalované 13. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že jádrem daného sporu je posouzení, zda byl žalobce účasten na důchodovém a nemocenském pojištění v období od 1. 1. 1996 do 29. 8. 2000. Součástí spisové dokumentace je i potvrzení Úřadu práce hlavního města Prahy ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. OTP225/02, v němž se uvádí, že žalobci – občanu Arménské republiky – bylo dne 25. 5. 1994 vydáno povolení k zaměstnání k firmě X a.s., K., Jerevan, Arménská republika. Dále se v tomto potvrzení uvádí, že zaměstnancem této arménské firmy byl uvedený cizinec (žalobce) podle dalších povolení k zaměstnání do 31. 8. 2000. 14. Podle § 6 odst. 4 písm. u) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění do 31. 12. 2023, okresní správy sociálního zabezpečení mohou převzít plnění některých úkolů spojených s prováděním důchodo