6 Ads 386/2020 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 26/2023- 28 - text 7 2 Ad 26/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobkyně: X bytem X zastoupena Mgr. Davidem Strupkem, advokátem sídlem Betlémské náměstí 351/6, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2023, č. j.: X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2023, č. j.: X (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2023, č. j.: X, podle kterého žalobkyni ve smyslu § 67 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), nařízení vlády č. 290/2022 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2023 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2023 a o zvýšení důchodů v roce 2023 (dále jen „nařízení vlády č. 290/2022 Sb.“), a čl. II bodů 1, 4 a 6 zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“), byla od lednové splátky roku 2023 zvýšena procentní výměra vypláceného starobního důchodu, a to tak, že se zvyšuje za výchovu dvou dětí o částku 204 Kč, čímž jí měsíčně náleží celková částka 7221 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním hodnocení. Jelikož v době mezi lety 1972 a 1993 pracovala na slovenském území, vztahovala se na ni Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení vyhlášená jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 228/1993 Sb. m. s. (dále jen „smlouva o sociálním zabezpečení“). Žalobkyně zmiňovala nálezy Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 301/05, II. ÚS 405/02 či III. ÚS 252/04, podle nichž se v otázce tzv. „slovenských důchodů“ musí respektovat ústavní princip rovnosti a nelze krátit důchodové nároky vlastních občanů. Poněvadž dobu zaměstnání pro zaměstnavatele na území dnešní Slovenské republiky v období do dne 31. 12. 1992 nelze pokládat za dobu zaměstnání v cizině, vztahy sociálního zabezpečení a nároky z nich plynoucí v této problematice neobsahují cizí prvek, který je podmínkou aplikace smlouvy o sociálním zabezpečení. Podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 5/12, se stejné principy aplikují i na důchody, na něž vznikl nárok po vstupu České republiky do Evropské unie. Občané, kteří byli zaměstnáni po celou dobu existence společného státu na českém území, obdrží navýšení procentní výměry za dvě vychované děti ve výši 1000 Kč, žalobkyně však má pobírat jen 204 Kč, když se na její práci na Slovensku po dobu federace pohlíží jako na práci v cizině. Podobně jako u samotného starobního důchodu je i v případě procentní výměry za výchovu dětí nutné, aby žalobkyně byla ve stejném postavení s českými občany zaměstnanými v době do dne 31. 12. 1992 na českém území. III. Vyjádření žalované 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dosažení důchodového věku bylo žalobkyni stanoveno s přihlédnutím k výchově dvou dětí. Žalobkyně nesplnila podmínky nároku na starobní důchod podle tuzemských právních předpisů, nárok jí vznikl pouze s přihlédnutím ke slovenským dobám pojištění, pročež se jí ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění přiznával tzv. dílčí starobní důchod. Částky „výchovného“ náležející k nově přiznávaným důchodům se v návaznosti na čl. II bod 6. zákona č. 323/2021 Sb. každoročně zvyšují o stejné procento jako procentní výměry důchodů. Při přiznání tzv. dílčího starobního důchodu se snižuje výše výchovného ve stejném poměru jako procentní a základní výměra důchodu. Dosáhla-li žalobkyně celkových 14 099 dnů pojištění, z toho 2863 dnů české doby pojištění, činí při částce 1000 Kč za dvě děti navýšení u výchovného po zaokrouhlení 204 Kč. Žalovaná nemá zákonnou možnost, aby starobní důchod žalobkyně zvýšila o celou částku 1000 Kč za dvě vychované děti, a přitom nepoužila metodu tzv. „dílčení“, jež nebyla zpochybněna Ústavním soudem ani obecnými soudy. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Obsah spisového materiálu 4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 5. Žalobkyni byl dne 8. 6. 2001 pod č. j.: X ode dne X přiznán dílčí starobní důchod podle tehdy účinného § 29 zákona o důchodovém pojištění ve výši 1468 Kč měsíčně. Rozhodnutím žalované ze dne 11. 12. 2008, č. j. X, byl žalobkyni podle § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne 31. 12. 2008, s přihlédnutím ke smlouvě o sociálním zabezpečení a k opatření Ministerstva práce a sociálních věcí „Výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících s přihlédnutím ke Smlouvě mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení vyhlášené pod č. 228/1993 Sb. a k nálezům Ústavního soudu“ ode dne X přiznán starobní důchod ve výši 3576 Kč měsíčně. 6. Oznámením žalované ze dne 9. 1. 2023, č. j.: 0-09.01.2023-411/445 503 022, byly žalobkyni ode dne 1. 1. 2023 zvýšeny procentní výměra starobního důchodu z částky 2777 Kč na 2919 Kč měsíčně, procentní výměra vdovského důchodu z částky 1110 Kč na 1167 Kč měsíčně, základní výměra vdovského důchodu z částky 944 Kč na 978 Kč měsíčně. Dorovnání náležející ve výši rozdílu mezi předpokládaným českým plným starobním důchodem a úhrnem českého dílčího starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu po vyúčtování zálohové platby za rok 2011 činí 1953 Kč měsíčně, když výše tohoto plnění zůstala beze změny dle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. K souhrnné částce 7017 Kč měsíčně se dle čl. II. bodů 1 a 4 zákona č. 323/2021 Sb. přičítá částka 204 Kč měsíčně coby zvýšení procentní výměry starobního důchodu za výchovu dvou dětí, od lednové splátky 2023 žalobkyni náleží 7221 Kč měsíčně. 7. Dne 27. 2. 2023 žalobkyně podala žádost o vydání rozhodnutí o zvýšení dávky „výchovného“ na částku v plné výši 1000 Kč měsíčně. V žádosti tvrdila, že dílčí částka představuje diskriminaci a nerovné zacházení v rozporu s nálezem Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 301/05. 8. Žalovaná dne 3. 3. 2023 vydala prvoinstanční rozhodnutí, podle něhož se žalobkyni ve smyslu § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a nařízení vlády č. 290/2022 Sb. ode dne 1. 1. 2023 zvýšily procentní výměra starobního důchodu z částky 2777 Kč na 2919 Kč měsíčně, procentní výměra vdovského důchodu z částky 1110 Kč na 1167 Kč měsíčně, základní výměra vdovského důchodu z částky 944 Kč na 978 Kč měsíčně. Dorovnání náležející ve výši rozdílu mezi předpokládaným českým plným starobním důchodem a úhrnem českého dílčího starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu po vyúčtování zálohové platby za rok 2011 činí 1953 Kč měsíčně, když výše tohoto plnění zůstala beze změny dle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. K souhrnné částce 7017 Kč měsíčně se dle čl. II. bodů 1, 4 a 6 zákona č. 323/2021 Sb. přičítá částka 204 Kč měsíčně coby zvýšení procentní výměry starobního důchodu za výchovu dvou dětí, od lednové splátky 2023 žalobkyni náleží 7221 Kč měsíčně. Žalobkyni byla pro stanovení důchodového věku zohledněna výchova dvou dětí, jíž uvedla ve své žádosti o starobní důchod. Z tohoto důvodu byla procentní výměra starobního důchodu zvýšena od lednové splátky 2023 za výchovu těchto dětí. Částka zvýšení za vychované děti byla ve smyslu čl. II bodu 6 zákona č. 323/2021 Sb. upravena ve stejném poměru jako procentní výměra dílčího důchodu výpočtem 1000 * 2863 : 14 099 = 204 Kč měsíčně. 9. Dne 29. 3. 2023 žalobkyně podala proti prvoinstančnímu rozhodnutí, doručenému dne 10. 3. 2023, námitky, v nichž nesouhlasila s odmítnutím vyplácení „výchovného“ v plné výši 1000 Kč za dvě vychované děti. Prvostupňové rozhodnutí žalobkyně označila za diskriminační, přičemž citovala nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 5/12. 10. V napadeném rozhodnutí žalovaná potvrdila prvoinstanční rozhodnutí, když námitky žalobkyně byly shledány nedůvodnými. Pro stanovení důchodového věku byla žalobkyni zohledněna výchova dvou dětí. Nárok na starobní důchod vznikl pouze s přihlédnutím ke slovenským dobám pojištění, k hodnocení doby pojištění přede dnem 1. 1. 1993 je podle čl. 20 smlouvy o sociálním zabezpečení příslušný slovenský nositel pojištění. Žalobkyně získala v českém důchodovém pojištění 2863 dnů a celkem 14 099 dnů pojištění, její český starobní důchod odpovídá poměru 2863 : 14 099 z teoretické výše důchodu, která by jí náležela, pokud by veškerou dobu poj